A co teď, Evropo?

Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje
24.05.2018 - Janis Prášil

Virtuální podoba migrační krize je v mainstreamových médiích zastoupena kanonickými obrazy a příběhy. Čínský disident, umělec a politický aktivista Aj Wej-wej tyto obrazy ve svém uměleckém dokumentu Human Flow přehodnocuje. Zatímco se ideologické východisko snímku, kterým vyvrcholila Ajova výstava Zákon cesty, příliš neliší od řady dalších děl, jež kritizují xenofobii a apelují na lidskost a soucit, koncept a vizuální pojetí dokumentu nově prozkoumává estetický potenciál obrazů humanitární krize a pojímá ji nikoli jako problém politický, nýbrž etický.


 

Celkem 140minutová odysea začínající připlutím člunu s uprchlíky na řecký ostrov pokračuje napříč Evropou a rozšiřuje svůj dosah na dvacet tři zemí z různých kontinentů, do kterých zasáhla válka, represe nebo hladomor. Aj však neprozkoumává politické nebo historické souvislosti a migraci zobecňuje na abstraktní jev, který doprovází lidskou civilizaci od nepaměti, pro nějž nalézá obrazový ekvivalent podobně jako režisérská dvojice Maria Kourkouta a Niki Giannari. Jejich observační snímek Strašidla obcházejí Evropou, který zaznamenává situaci po uzavření uprchlického tábora v Idomeni na řecko-makedonské hranici, zprostředkovává fyzický prožitek stagnace, bezvýchodnosti a čekání. Na rozdíl od Aje tak zobrazuje migraci nikoli jako pohyb, ale jako stazi lidských mas.
 


 

Aj ukazuje lidský element jak z intimní blízkosti, tak v kosmickém měřítku. Na mikroúrovni sleduje emoce a výpovědi lidí a mluvící hlavy točí na iPhone nebo ruční kameru. Na makroúrovni v záběrech z dronů sleduje celoplanetární procesy. Ve spolupráci s jedenácti kameramany přichází s uhrančivými obrazy struktur, rastrů a lidského hemžení, nalézá vizuální krásu v leteckých záběrech na rozbombardovaná města, půdorysy uprchlických táborů a proudící lidské davy. Ukazuje společnost jako jeden živý organismus, který se dle slov bývalého astronauta v závěru snímku musí naučit sdílet společný prostor.
 


 

Čísla a seznamy hrají v Ajově tvorbě významnou roli jako symptomy kolektivních jevů. Roku 2009 v instalaci nazvané Vzpomínáme konceptuální umělec vystavil tisíce školních batohů, které odkazují na dětské oběti masivního zemětřesení v Sečuanu. O rok později nechal londýnskou halu Tate Modern zasypat stem milionů porcelánových napodobenin slunečnicových semínek. V instalaci Zákon cesty vrací abstraktním číslům lidské měřítko tím, že vystavuje tisíce kusů oblečení a bot, které zbyly po obyvatelích zbouraného uprchlického tábora v Idomeni. Čínský tvůrce po vzoru Marcela Duchampa pracuje s nalezenými předměty, které rekontextualizuje a naplňuje politickým obsahem. Snímek Human Flow svým důrazem na kolektivnost ukazuje boj dvou entit. Jednou z nich jsou uprchlíci, kteří představují kolektivní bytost reagující na vnější společenské a politické tlaky. Proti nim stojí Evropa jako nový kontext a bytost dvou tváří. Aj bojuje za to, aby nad totalitní tváří zvítězila ta humanistická.
 





další blogy autora:

Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil
Architektura jako tvář dobyJanis Prášil o experimentálních filmech Jana Bušty a Haruny Honcoop, jejichž projekce byly součástí podzimní výstavy Praha zítra?30.11.2017 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém textu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž na ji.hlavském festivalu soutěží v České radosti. 03.10.2019 - Antonín Tesař
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka