Arabská reality show ve službách politického umění

Janis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.
08.03.2018 - Janis Prášil


„My poetry destroys and destroys seriously.“
 

Návštěvníci festivalu filmů o lidských právech Jeden svět mají v těchto dnech možnost zhlédnout dokumentární portrét kontroverzní umělkyně ze Saúdské Arábie Hissy Hilal, známé též pod pseudonymem Remia. Kdo však od snímku Básnířka čeká poklidnou recitaci lyrických veršů vyvěrajících z křehké umělecké duše, zažije šok, protože se stane svědkem přímočaré radikální kritiky politické a společenské situace v současném arabském světě. Politicky angažovaná poezie ještě získává na síle, když zaznívá z úst zahalené muslimské ženy. Leitmotiv ženy v nikábu patří mezi stereotypní symboly arabského světa, stejně jako záběry na nekonečnou pouštní krajinu, davy muslimských věřících v mešitě nebo hypermoderní výškové budovy, odkazující na ropné bohatství. Němečtí režiséři Stefanie Brockhausová a Andreas Wolff za těmito zpolitizovanými obrazy-symboly odkrývají další významovou vrstvu a na příběhu muslimské umělkyně a feministky se dostávají blíž k realitě současného života v Saúdské Arábii.

Síla nikábu

Obraz zahalené ženy je v současném západním světě synonymem náboženské a společenské nesvobody a odkazuje na islám jako na náboženství potlačující lidská a občanská práva. Brockhausová a Wolff využili působivosti tohoto obrazu, obtěžkaného tendenčními významy, a pro svůj snímek zvolili formu rozhovorů mluvících hlav. Do centra pozornosti tak umístili zahalenou tvář hrdinky, která je neustále před kamerou, ale jejíž podobu nikdy nespatříme a jejíž konkrétnost a individualita je zakryta znakem. Hilal vypráví, jak doslovně, tak svou přítomností v záběru, jak se z historicky a společensky podmíněné části oděvu stal nástroj k uplatňování moci, a kritizuje zákon, který nemá žádnou oporu v náboženské tradici, a přesto nařizuje ženám v Saúdské Arábii, aby se pod pohrůžkou postihu zahalovaly.

Obraz zahalené Hilal ale získává zcela jiné konotace, když se hrdinka v roce 2010 stává finalistkou televizní reality show Million´s Poet produkované ve Spojených arabských emirátech. Zatímco doposud jsme ji vnímali jako oběť, Hilal se stává hvězdou a její oděv se na pódiu mění v mediální značku a zesiluje působivost jejích politických textů, když básnířka tváří v tvář mužskému publiku kritizuje pozici žen ve společnosti a zneužívání islámu k šíření autoritářství a extremismu. Umělkyně, jejíž hlas je slyšet, v mnoha ohledech překračuje roli, kterou společnost muslimské ženě vymezila. „Destruktivní“ síla její poezie, která boří společenská tabu, jde ještě dál. Prolamuje simulakrum, mediální obraz světa, který vzniká propojením globalizované popkultury a prostředí ultrakonzervativní společnosti. Politické umění ukazuje divákům zábavné televizní reality show, potažmo v kinosálech, znepokojivou tvář skutečnosti.

Zvykli jsme si žít v kleci

Skutečnost, že se muslimská feministka a aktivistka stala globální mediální ikonou a mluvčí části muslimského obyvatelstva napříč zeměmi a genderem, dokládá proměnu arabské společnosti, jejíž členové nesouhlasí s nastavením současných pravidel a zákonů. Ve sbírce básní beduínských žen z poloviny 20. století, kterou Hilal sestavila po svém působení v reality show, básnířka ukazuje, že tradiční život kočovných kmenů byl ještě před padesáti lety mnohem svobodnější než současná městská ultrakonzervativní společnost v Saúdské Arábii. V konkrétní i obecné rovině upozorňuje na systém, který podlehl nátlaku extremistů zneužívajících náboženství pro své účely a dovolil, aby postupně ovládli média, školství a politiku. Poukazuje na skryté, ale celosvětově platné mechanismy moci, které infiltrují veřejný život i rodinné vztahy, deformují mezilidskou komunikaci a šířením strachu a nedůvěry vedou k ustrnutí celé společnosti.





další blogy autora:

Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil
Architektura jako tvář dobyJanis Prášil o experimentálních filmech Jana Bušty a Haruny Honcoop, jejichž projekce byly součástí podzimní výstavy Praha zítra?30.11.2017 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém textu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž na ji.hlavském festivalu soutěží v České radosti. 03.10.2019 - Antonín Tesař
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka