Být užitečným blbcem

Tereza Reichová se zamýšlí nad mírou odpovědnosti každého dokumentaristy ke svému tématu, jež ve filmech zpracovává, ať už o kontextu ví jakékoliv množství informací
20.08.2015 - Tereza Reichová

Osobnosti z kultury nesouhlasí s policejní akcí Fénix

Pár let jsme se sousedkou Sandrou Silnou pořádaly projekce dokumentů českých filmařů na husitské faře na Břevnově. Základem akce nebyl jen film, ale vždy jsme si zakládaly na přítomnosti režiséra a minimálně jednoho dalšího hosta, který téma rozšířil. Někdy jsme vybíraly název večera podle filmu, občas jsme chtěly probrat aktuální problémy a hledaly jsme k nim vhodný dokument. Vybíraly jsme filmy se sociální tematikou, a v publiku vedle sebe sedávali voliči ODS ze sousedství spolu s mladými aktivisty, kterým stálo za to přejet za projekcí celou Prahu. O to zásadnější pak byly právě diskuze.

Stávalo se, že nebylo potřeba hovořit o tom, co lidé viděli, a rovnou se skočilo do analýzy problému, dílo tak posloužilo jako výkop k diskuzi. Bylo zajímavé sledovat, jak se kolegové dokumentaristé s touto situací popasují. Ego muselo jít stranou, na stůl se vyložily karty a ukázalo se, nakolik tvůrce reálně tématu rozumí. Mechanismus byl jasný. Buď byl režisér partnerem v panelu, kde seděli většinou odborníci z praxe i teorie, nebo toho s pokorou, některým dokumentaristům vlastní, moc nenamluvil. Zažila jsem i případy, kdy tvůrci mluvili za každou cenu, ač bylo jasné, že kontextu svého filmu moc nerozumí.

Člověk se ale ve chvíli, kdy se svým filmem vyleze ven, stává nejen nechtěným odborníkem na téma, ale i tváří, která vždy bude s tématem spjata. Nenese to s sebou jen účast na diskuzích po filmech, rozhovory v médiích, ale i nutnost se k tématu postavit čelem. V dnešní české dokumentární tvorbě převažuje potřeba „stát nad tématem“, „vidět vše zpovzdálí“ či „být nestranným“. Je to výhodná pozice, ale když jste požádáni, abyste se podepsali pod petici, výzvu či připojili svůj obličej na stránky těch, které jste ve filmu využili jako své postavy, přichází často ošívání, ač na diskuzích po filmu se autoři vyjadřují velice rázně bez ohledu na to, z jaké perspektivy se na téma ve filmu dívají.

Další úrovní je role dokumentaristy jako odborníka na vše, aniž by někdy na dané téma cokoliv natáčel. Je jedno, jak moc tématu rozumí, ale pár řádek umí vykouzlit vždy. Od jednoho filmaře, který se záměrně mediálnímu zviditelňování vyhýbá, jsem slyšela definici, že jde o dokumentaristu – užitečného blbce, který umí univerzálně odpovídat na jakkoliv záludnou otázku v Respektu, Reflexu či A2. Celkem tomuto pohledu rozumím a myslím, že za tím stojí obdobné zkušenosti z našich projekcí s diskuzemi.

Spousta z nás se z podstaty toho, že jsme dokumentaristé, přirozeně zapojuje do politického dění. A je to právě to, proč se od nás očekává univerzálnost pro odpovídání do všelijakých anket a médií. To, že člověk promýšlí témata svých filmů, jej nutí vidět svět ve své komplexnosti. Je citlivější k rozeznávání složitějších problémů a uvědomuje si zodpovědnost, kterou díky tomu má a kterou často do svých filmů neumí vložit.

Z diskuzí po projekcích na břevnovské faře. Foto: Eugen Kukla

Nedávno jsem se pořádně zastyděla. Po policejní akci Fénix, která uměle vytvořila teroristy z členů anti-autoritářského hnutí, bylo třeba se okamžitě ozvat a nenechat odezvu jen na těch, kterých se represe týká. Několik lidí z akademické sféry, kteří jsou dlouholetými sympatizanty anarchistického a squaterského hnutí, sepsalo požadavek na nezávislé přezkoumání obžaloby, zatýkání a role policejní provokace v celé kauze. Přidala jsem se a spolu s nimi oslovovala významné osobnosti z oblasti kultury, aby svými jmény výzvu zaštítily. Vůbec jsem nevěřila, že by se někdo za text u tak mediálně jednostranného tématu, jako je levicový terorismus, jednoduše postavil. A zcela jsem se zmýlila… Nejen že se ve velkém podepsaly osobnosti, které zažily podobné praktiky v době normalizace, ale ani jeden z oslovených dokumentaristů neváhal a okamžitě se pod otevřenou výzvu podepsal. Došlo mi tak, že vystoupit z role neutrálního filmaře a spojit svou osobu s jasným názorem žádá odvahu. A tak se formou tohoto blogu omlouvám za podceňování a volám: „Hold užitečným blbcům!“





další blogy autora:

Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Mládí vpřed!Dokumentaristka Tereza Reichová vypráví o své roli lektorky dokumentárního filmu na festivalu studentské tvorby Start Film.23.08.2018 - Tereza Reichová
Strach z „oken“Dokumentaristka Tereza Reichová se svěřuje s dilematem, které přináší tvorba pro televizi. Zamýšlí se nad tím, zda a jak přirozený televizní tlak na vyplňování přesně daných programových bloků koresponduje s tvůrčím procesem.09.02.2017 - Tereza Reichová
Festival jako jeden filmDokumentaristka Tereza Reichová reflektuje viděné na 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Co v člověku mohou vyvolat tři odlišné filmy se stejným tématem?03.11.2016 - Tereza Reichová
Dokumentaristovo svědomíDokumentaristka Tereza Reichová předestírá dilema získávání protagonistů na svoji (filmařskou) stranu. Kde jsou hranice v komunikaci mezi postavou dokumentárního filmu a dokumentaristou?04.08.2016 - Tereza Reichová
Zásah dokumentemDokumentaristka Tereza Reichová píše o svých zážitcích z festivalu AFO a klade si otázku, kam se poděly filmy, které dokážou své diváky zasáhnout natolik, aby byť jen zčásti změnili svůj život.05.05.2016 - Tereza Reichová
Město snůDokumentaristka Tereza Reichová píše o restrukturalizaci televize veřejnoprávní služby, která v nedávné době vyvolala vlnu nevole dokumentaristické obce.17.03.2016 - Tereza Reichová
Vše začíná po projekciDokumentaristka Tereza Reichová obhajuje systém projekcí dokumentárních filmů spojených s diskuzemi nejen s tvůrci, ale i s lidmi, kteří k tématu mají co říci.21.01.2016 - Tereza Reichová
Nadchnout pro dokument – nadchnout pro životDokumentaristka Tereza Reichová tentokrát píše o své zkušenosti s často prvním setkáním studentů s tvorbou dokumentárního filmu.03.12.2015 - Tereza Reichová
Bulvár jménem alternativaProč je nový snímek o velké rodině žijící v maringotce po svém z dokumentaristického hlediska neetický? Tereza Reichová ostře kritizuje způsob práce Evy Tomanové, autorky snímku Stále spolu.04.06.2015 - Tereza Reichová

   poslední blogy:
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer