Co je to konstruktivní žurnalistika?

Mediální analytik Milan Kruml ve svém dalším blogu představuje koncept konstruktivní kritiky a žurnalistiky, přičemž vychází z diskutované knihy dánského novináře Ulrika Haagerupa Constructive News.
31.08.2017 - Milan Kruml

Kdysi dávno se u nás hojně užíval pojem konstruktivní kritika. Požadoval-li někdo tehdy po nějakém autorovi, aby jeho kritika byla „konstruktivní“, mělo to celkem jasný význam – mohl tepat chyby nikoli adresně a už vůbec ne prezentovat je jako systémové, ale pouze a jedině jako chyby jednotlivců. Malý příklad – nebyly-li v létě na pultech ovoce a zelenina v dostatečném množství a kvalitě, nebyla to vina zcestného plánovacího systému ani neschopnosti plodiny včas sklidit a dopravit zboží od producenta k prodejci, ale buď objektivních potíží, nebo neschopných a zkorumpovaných prodavačů. A dá rozum, že snáz se vymění kradoucí pan vedoucí než socialistické zemědělství. Konstruktivní kritika se oficiálně popisovala jako odhalování nedostatků a zlořádů, které mělo vést ke zlepšení socialistické skutečnosti, a tudíž obsahovalo i návrhy, jak zjištěný problém řešit. Na rozdíl od kritiky nekonstruktivní, která jen „bořila“. Volání po konstruktivní kritice byl samozřejmě čistě formální požadavek. A většina navrhovaných opatření byla na úrovni science-fiction.

Tuto zkušenost, získanou životem v některém ze socialistických států před rokem 1989, kolegové novináři v západní Evropě nemají, a tudíž v nich přídavné jméno „konstruktivní“ žádné reminiscence nevyvolává. A tak se v poslední době stále více mluví a píše o konstruktivní žurnalistice. Co si pod tím pojmem představit? 

Debatu otevřela kniha jednoho ze špičkových dánských novinářů Ulrika Haagerupa, šéfredaktora zpravodajství veřejnoprávní televize DR, nazvaná Constructive News. Autor v ní mimo jiné tvrdí: „Miliony čtenářů, posluchačů a diváků se obracejí k tradičním médiím zády. Jedním z důvodů je jistě to, že lidé jsou nemocní a unavení z negativního obrazu světa, který jim novináři v médiích prezentují.“ Ne všichni v branži jsou ale s tímto názorem ve shodě.

Kritici konceptu připomínají – výběr informací je jedním z podstatných důvodů, proč lidé vyhledávají média. Ta mají know-how na to, aby z nepřehledné záplavy informací vybrala ty, které mají pro příjemce nějakou relevanci. Podle toho, jak se jim to daří a jaký úhel pohledu při tomto výběru používají (například bulvární a seriózní deník se od sebe odlišují především prioritami výběru informací), získávají nebo naopak ztrácejí čtenáře, diváky, posluchače. 

Pokud budeme vybírat jen ty zprávy, u nichž se dá předpokládat, že s sebou nesou něco pozitivního, pak se dopouštíme jisté manipulace. Skládáme obraz světa, který ve skutečnosti neexistuje – podobně jako neexistuje svět, v němž dochází pouze k negativním událostem.


Nicméně Haagerup vychází nejen z vlastních zkušeností, ale i řady výzkumů. A ty ukazují, že publikum si zjevně myslí něco jiného než novináři. V průzkumu provedeném v létě v Německu agenturou Forsa na zakázku zpravodajství největší komerční televize – RTL Aktuell – téměř polovina dotázaných souhlasila s tvrzením, že v německém televizním zpravodajství jsou příliš negativní reportáže a příspěvky. Čtyřicet pět procent se pak domnívalo, že televizní zpravodajství příliš akcentuje problémy. 

Můžeme si oprávněně myslet, že většina lidí snad chce slyšet, číst či vidět pozitivní zprávy, nechce vědět o problémech, které svět má, o rizicích, která jsou spojena například s vysokou životní úrovní v řadě zemí Evropy a podobně. Od médií ovšem není příliš zodpovědné je v představách o bezrizikovém světě utvrzovat.

Haagerup se poté, co vyvolal svou knihou rozsáhlou mezinárodní diskuzi, na konci července vzdal místa v DR a založil v Dánsku takzvaný Constructive Institute. Ten připravil první celosvětovou konferenci na toto téma. Global Constructive Journalism Conference se bude konat od 26. do 27. října 2017 v Aarhusu.

Je pravděpodobné, že se na ní bude mluvit i o dalších rizicích, která jsou s konceptem konstruktivních zpráv spojena. Například o možné podobnosti redakčních materiálů s PR a reklamními sděleními firem, ale i různých státních institucí. Ostatně s konceptem pozitivního zpravodajství v uplynulých deseti letech přišlo hned několik médií – většina z nich zjistila, že autoři začali mít brzy tendenci například v materiálech o nových vynálezech bagatelizovat problémy s nimi spojené (je to stejné jako psát o novém léku a nezmínit drobnost – jeho vedlejší účinky), ale mnohem horší bylo, že se konzumenti takto nastavených médií v podstatě dobrovolně vzdávali účasti na veřejné diskuzi o řadě témat – neboť ta byla otevřena jen díky nějaké negativní události.

Jiná věc ovšem je, pokusit se namísto změny výběru informací skutečně realizovat koncept konstruktivní kritiky. Popsat problém a pokusit se hledat jeho řešení je mnohem nadějnější a životaschopnější postup než se pouze omezit při výběru témat na více pozitivních zpráv. Naději vzbuzuje nový pořad, který začne německá druhá veřejnoprávní televize ZDF vysílat 7. října. Pořad Plan B nahrazuje nedávno zastavený společenský magazín ML Mona Lisa. Na pořadu je nejzajímavější jeho struktura. Bude se, ostatně jako podobné relace v ZDF i jiných televizích, věnovat problémům, jimiž žije německá společnost (stoupající nájmy, nedostatek míst ve školkách, spravedlivé mzdy, chudoba ve stáří), nicméně v půlhodinové relaci bude problém na začátku krátce prezentován a většina pořadu se bude věnovat různým možnostem, jak jej řešit či jak přispět k jeho zmírnění. Vysílací čas dostal pořad v sobotu v 17.35.

Tak uvidíme.


Autor pracuje v České televizi.





další blogy autora:

Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml
Trump Bump efektMediální analytik České televize Milan Kruml glosuje vývoj amerických médií, kdy se zvyšujícím se zájmem o ně je také kladen vyšší důraz na kvalitu zpravodajství. Jak by se z tzv. Trump Bump efektu mohla česká mediální krajina inspirovat? 18.01.2018 - Milan Kruml
Televize na plátněMediální analytik Milan Kruml z pozice dlouholetého dramaturga ji.hlavské sekce Reality TV komentuje nejen letošní kurátorský výběr televizních pořadů.12.10.2017 - Milan Kruml
Když mladí nejsou tak úplně mladíMediální analytik z České televize Milan Kruml tentokrát ve svém blogu uvažuje o pojmu mladý televizní divák. Kdo to vlastně je a proč?22.06.2017 - Milan Kruml

   poslední blogy:
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer