Co je to konstruktivní žurnalistika?

Mediální analytik Milan Kruml ve svém dalším blogu představuje koncept konstruktivní kritiky a žurnalistiky, přičemž vychází z diskutované knihy dánského novináře Ulrika Haagerupa Constructive News.
31.08.2017 - Milan Kruml

Kdysi dávno se u nás hojně užíval pojem konstruktivní kritika. Požadoval-li někdo tehdy po nějakém autorovi, aby jeho kritika byla „konstruktivní“, mělo to celkem jasný význam – mohl tepat chyby nikoli adresně a už vůbec ne prezentovat je jako systémové, ale pouze a jedině jako chyby jednotlivců. Malý příklad – nebyly-li v létě na pultech ovoce a zelenina v dostatečném množství a kvalitě, nebyla to vina zcestného plánovacího systému ani neschopnosti plodiny včas sklidit a dopravit zboží od producenta k prodejci, ale buď objektivních potíží, nebo neschopných a zkorumpovaných prodavačů. A dá rozum, že snáz se vymění kradoucí pan vedoucí než socialistické zemědělství. Konstruktivní kritika se oficiálně popisovala jako odhalování nedostatků a zlořádů, které mělo vést ke zlepšení socialistické skutečnosti, a tudíž obsahovalo i návrhy, jak zjištěný problém řešit. Na rozdíl od kritiky nekonstruktivní, která jen „bořila“. Volání po konstruktivní kritice byl samozřejmě čistě formální požadavek. A většina navrhovaných opatření byla na úrovni science-fiction.

Tuto zkušenost, získanou životem v některém ze socialistických států před rokem 1989, kolegové novináři v západní Evropě nemají, a tudíž v nich přídavné jméno „konstruktivní“ žádné reminiscence nevyvolává. A tak se v poslední době stále více mluví a píše o konstruktivní žurnalistice. Co si pod tím pojmem představit? 

Debatu otevřela kniha jednoho ze špičkových dánských novinářů Ulrika Haagerupa, šéfredaktora zpravodajství veřejnoprávní televize DR, nazvaná Constructive News. Autor v ní mimo jiné tvrdí: „Miliony čtenářů, posluchačů a diváků se obracejí k tradičním médiím zády. Jedním z důvodů je jistě to, že lidé jsou nemocní a unavení z negativního obrazu světa, který jim novináři v médiích prezentují.“ Ne všichni v branži jsou ale s tímto názorem ve shodě.

Kritici konceptu připomínají – výběr informací je jedním z podstatných důvodů, proč lidé vyhledávají média. Ta mají know-how na to, aby z nepřehledné záplavy informací vybrala ty, které mají pro příjemce nějakou relevanci. Podle toho, jak se jim to daří a jaký úhel pohledu při tomto výběru používají (například bulvární a seriózní deník se od sebe odlišují především prioritami výběru informací), získávají nebo naopak ztrácejí čtenáře, diváky, posluchače. 

Pokud budeme vybírat jen ty zprávy, u nichž se dá předpokládat, že s sebou nesou něco pozitivního, pak se dopouštíme jisté manipulace. Skládáme obraz světa, který ve skutečnosti neexistuje – podobně jako neexistuje svět, v němž dochází pouze k negativním událostem.


Nicméně Haagerup vychází nejen z vlastních zkušeností, ale i řady výzkumů. A ty ukazují, že publikum si zjevně myslí něco jiného než novináři. V průzkumu provedeném v létě v Německu agenturou Forsa na zakázku zpravodajství největší komerční televize – RTL Aktuell – téměř polovina dotázaných souhlasila s tvrzením, že v německém televizním zpravodajství jsou příliš negativní reportáže a příspěvky. Čtyřicet pět procent se pak domnívalo, že televizní zpravodajství příliš akcentuje problémy. 

Můžeme si oprávněně myslet, že většina lidí snad chce slyšet, číst či vidět pozitivní zprávy, nechce vědět o problémech, které svět má, o rizicích, která jsou spojena například s vysokou životní úrovní v řadě zemí Evropy a podobně. Od médií ovšem není příliš zodpovědné je v představách o bezrizikovém světě utvrzovat.

Haagerup se poté, co vyvolal svou knihou rozsáhlou mezinárodní diskuzi, na konci července vzdal místa v DR a založil v Dánsku takzvaný Constructive Institute. Ten připravil první celosvětovou konferenci na toto téma. Global Constructive Journalism Conference se bude konat od 26. do 27. října 2017 v Aarhusu.

Je pravděpodobné, že se na ní bude mluvit i o dalších rizicích, která jsou s konceptem konstruktivních zpráv spojena. Například o možné podobnosti redakčních materiálů s PR a reklamními sděleními firem, ale i různých státních institucí. Ostatně s konceptem pozitivního zpravodajství v uplynulých deseti letech přišlo hned několik médií – většina z nich zjistila, že autoři začali mít brzy tendenci například v materiálech o nových vynálezech bagatelizovat problémy s nimi spojené (je to stejné jako psát o novém léku a nezmínit drobnost – jeho vedlejší účinky), ale mnohem horší bylo, že se konzumenti takto nastavených médií v podstatě dobrovolně vzdávali účasti na veřejné diskuzi o řadě témat – neboť ta byla otevřena jen díky nějaké negativní události.

Jiná věc ovšem je, pokusit se namísto změny výběru informací skutečně realizovat koncept konstruktivní kritiky. Popsat problém a pokusit se hledat jeho řešení je mnohem nadějnější a životaschopnější postup než se pouze omezit při výběru témat na více pozitivních zpráv. Naději vzbuzuje nový pořad, který začne německá druhá veřejnoprávní televize ZDF vysílat 7. října. Pořad Plan B nahrazuje nedávno zastavený společenský magazín ML Mona Lisa. Na pořadu je nejzajímavější jeho struktura. Bude se, ostatně jako podobné relace v ZDF i jiných televizích, věnovat problémům, jimiž žije německá společnost (stoupající nájmy, nedostatek míst ve školkách, spravedlivé mzdy, chudoba ve stáří), nicméně v půlhodinové relaci bude problém na začátku krátce prezentován a většina pořadu se bude věnovat různým možnostem, jak jej řešit či jak přispět k jeho zmírnění. Vysílací čas dostal pořad v sobotu v 17.35.

Tak uvidíme.


Autor pracuje v České televizi.





další blogy autora:

Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml
Trump Bump efektMediální analytik České televize Milan Kruml glosuje vývoj amerických médií, kdy se zvyšujícím se zájmem o ně je také kladen vyšší důraz na kvalitu zpravodajství. Jak by se z tzv. Trump Bump efektu mohla česká mediální krajina inspirovat? 18.01.2018 - Milan Kruml
Televize na plátněMediální analytik Milan Kruml z pozice dlouholetého dramaturga ji.hlavské sekce Reality TV komentuje nejen letošní kurátorský výběr televizních pořadů.12.10.2017 - Milan Kruml
Když mladí nejsou tak úplně mladíMediální analytik z České televize Milan Kruml tentokrát ve svém blogu uvažuje o pojmu mladý televizní divák. Kdo to vlastně je a proč?22.06.2017 - Milan Kruml

   poslední blogy:
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém textu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž na ji.hlavském festivalu soutěží v České radosti. 03.10.2019 - Antonín Tesař
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová