Ďábel skrytý na vrátnici

Radim Procházka a "kauza vrátnice" na FAMU
11.10.2018 - Radim Procházka

„Recepce slouží rovněž jako schránka, kde členové akademické obce mohou zanechávat či vyzvedávat zásilky a písemnosti do váhy max. 5 kg.“ (Výňatek z vnitřního řádu školy, 2013)

Německému architektu Ludwigu Mies van der Rohemu je nejčastěji připisován výrok, že bůh se skrývá v detailu. A protože bůh je všeobjímající princip, můžeme snadno dovodit, že také zlo nebo prostá lidská blbost jsou v detailu ukryté. Proto lze principy veškerého dění posledních několika let na pražské FAMU pod vedením děkana Zdeňka Holého ukázat na drobném příkladu, který se netýká ničeho prostšího, než je ukládání věcí na vrátnici školy.  

Dne 15. září ve 13.03 napsal jeden student do neveřejné facebookové skupiny školy: „Ahoj, dobrý den, máte někdo prosím vhled do problematiky nechávání harddisků na vrátnici? Jsou fakt neochotní a mnohdy to dá několik minut přemlouvání a párkrát mi prostě nevyhověli vůbec. Nedalo by se ve věci něco dělat?“ Záhy mu odpověděl samotný děkan Zdeněk Holý: „Dobrý den, to je dobrý podnět. Podívám se, co se s tím dá dělat.“ A záhy přidal zprávu o „vyřešení“ – domluvil vrátným a ti už budou bez záruky na bezpečnost věci akceptovat. 

NA FAMU ale už od roku 2013 platil provozní řád s tímto bodem: „Recepce slouží rovněž jako schránka, kde členové akademické obce mohou zanechávat či vyzvedávat zásilky a písemnosti do váhy max. 5 kg. Zásilka musí být označena jménem a telefonem příjemce i odesílatele. Maximální délka uložení je 5 dní. Recepční nenesou odpovědnost za případnou ztrátu zásilek.“ Na což o chvíli později ve stejné skupině upozornil jiný člen akademické obce Vít Janeček. Všiml si, že nový provozní řád, který zavedl stávající děkan Holý už toto nařízení neobsahuje. A od toho minulého se navíc liší prakticky jen absencí tohoto odstavce.

Co nám tahle zpráva říká? My, kteří jsme v minulých letech chtěli nechávat na vrátnici obálky či balíčky kolegům, víme, že to nikdy nebyla jednoduchá věc. Téměř vždy to provázely projevy neochoty a komentáře vrátných. Minulé vedení v této ani v dalších věcech často nedokázalo zajistit důsledné naplňování přijatých pravidel. Ale právě výše zmíněná klauzule byla pokusem, jak pravidla zavést a moci se na ně odvolávat. Nové vedení raději „balíčkové“ nařízení z provozního řádu vynechalo, protože bylo nepohodlné. Zároveň ale všichni dál nechávali věci na vrátnici a problém s neochotou znovu zesílil.  

A jsme zase na začátku, u studentského postu, který na tento problém upozorňuje. Problém, který vytváří příležitost pro demonstraci pozorného pečovatele o studenty v čele fakulty. Skutečnost je přitom právě opačná: děkan nejprve jednal proti zájmu akademické obce, když v tichosti vynechal patřičný odstavec z řádu školy. Ten totiž zřejmě ani neschvaloval akademický senát, poněvadž záznam o této změně není uveden v žádném zápise z jednání a podpis děkana není datován. Jakmile se ale věc stala tématem veřejné diskuze, chopil se jí děkan jako někdo, kdo o věci dříve nevěděl a teď ji obratem konstruktivně řeší. Nevysvětlil širší kontext věci, neupozornil třeba na právní a jiné komplikace s tím spojené. Jako by spoléhal na to, že si rozporu mezi jeho slovy a činy nikdo nevšimne.     

Ale všiml si toho člověk, který představuje díky svému dlouholetému působení na FAMU paměť instituce, může snadno upozorňovat na různé rozpory, narušuje „mediální obraz“ vedení. Loni mu nebyla prodloužena pracovní smlouva na FAMU a jedním z důvodů bylo, že poškozuje dobré jméno školy svými texty, kde reflektoval poslední vývoj školy včetně různých problematických věcí.

Já vím, jsou na škole daleko zásadnější kauzy než nechávání věcí na vrátnici. Naposledy třeba pochybné zrušení místa, na které vyhrála konkurz další „pamětnice“, fotografka a dlouholetá koordinátorka zahraničních programů Jitka Hejtmanová. Měla se vracet z mateřské, ale na zahraniční katedře jí oznámili, že ji už nechtějí, její práce naštěstí byla potřebná na naší katedře fotografie. Vedení ale trvalo na tom, že nemůže jen tak přejít z místa na místo, ač tomu nic právně nebrání, ale musí projít konkurzem. Ona to samozřejmě přijala a následně konkurz vyhrála. Po pár týdnech bylo místo, na které byl vypsán konkurz, zrušeno. 

Ďábel se skrývá v detailu, a tak je někdy dobré se zastavit i u něj.





další blogy autora:

Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
O filmové režii aneb Český lev dokumentárníProducent Radim Procházka se zamýšlí nad možností rovného boje o Českého lva za režii pro tvůrce hraných a dokumentárních filmů.26.03.2019 - Radim Procházka
Máme na víc Vladimire Vladimiroviči?Producent Radim Procházka představuje svůj nový film Máme na víc, jenž jde právě v těchto dnech do kinodistribuce24.01.2019 - Radim Procházka
TOP 5 2018: ubráněná katedra, filozof vyhozený z trůnu i obrana „lepšofilmování“Producent Radim Procházka bilancuje uplynulý rok 2018, dobré zprávy těsně vítězí se skóre 3:203.01.2019 - Radim Procházka
Povolání producent aneb Weinstein, Pomeje a myProducent Radim Procházka otevírá novou sérii blogů úvodním textem o své profesi „dveřníka, držícího klíče k šancím ostatních“.06.09.2018 - Radim Procházka

   poslední blogy:
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém blogu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž měl světovou premiéru na prestižním festivalu Visions du Réel v Nyonu a 3. října vchází do českých kin. Podle Tesaře dodává filmu originalitu snaha Johany Ožvold vytvořit ke zvukům odpovídající obrazy, doslova připoutat hudbu k jejím fyzickým generátorům a prostředím jejich šíření. Koncem října bude snímek soutěžit na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.03.10.2019 - Antonín Tesař
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka