Dobrý soudce ještě žije

Filmový právník Ivan David přichází s příběhem Samsona Kambalu, autora výstavy, jež na Bienále 2015 parodovala radikální změnu názoru jednoho z členů Situacionistické internacionály.
07.01.2016 - Ivan David

Samson Kambalu

Před několika týdny jsem se s potěšením zúčastnil festivalu PAF – Přehlídka animovaného filmu Olomouc 2015. Zde jsem měl možnost usednout ke kulatému stolu, u kterého se nalézal rovněž malawisko-britský umělec Samson Kambalu. Pan Kambalu, jehož doménou jsou umělecké provokace a happeningy všeho druhu, tu s humorem vyprávěl mimo jiné o svých letošních právních patáliích spojených s účastí na benátském Bienále. Nejen tento případ, ukončený rozsudkem, jenž padl u benátského soudu dne 7. listopadu 2015, ale i způsob, kterým s ním zdejší soudce naložil, mi přišly v lecčems příznačné.

Žalobcem v dané kauze byl Gianfranco Sanguinetti, jeden z předních členů někdejšího radikálně levicového uměleckého uskupení Situacionistická internacionála (1957–1972), které se specializovalo mimo jiné na kritiku konzumerismu a rozvinutého kapitalismu se všemi jeho výstřelky, včetně důsledné komodifikace kulturních statků. Situacionisté tedy systematicky zesměšňovali obchodování s uměním a zdůrazňovali, že každý má právo si přivlastnit („apropriovat“) autorské dílo jiného umělce pro účely vlastní umělecké tvorby. Bylo proto pro mnohé překvapením, když pan Sanguinetti v říjnu 2013 pověřil známý aukční dům Christie’s prodejem svých vlastních artefaktů (literárních děl, fotografií, maleb, soukromých dopisů atd.) vytvořených v situacionistickém období a když tyto artefakty odkoupila univerzita v Yale za 650 000 euro.

Samson Kambalu se rozhodl, že proti „zmoudřelému“ kdysi radikálnímu umělci zaútočí jeho vlastními zbraněmi a v rámci Bienále 2015 uspořádal výstavu, na které bylo možno zhlédnout okolo 3 000 kusů kopií artefaktů z výše zmíněného Sanguinettiho archivu, které pan Kambalu (pochopitelně bez jakéhokoliv svolení od jejich autora) nafotil na univerzitě v Yale. Uvedené kopie autor výstavy doprovodil ironickými popisky nenechávajícími diváky na pochybách, kterak smýšlí o zvláštní názorové proměně Gainfranca Sanguinettiho.

Nadace pořádající Bienále byla v červenci 2015 ze strany někdejšího situacionisty zažalována za zásah do autorských i všeobecných osobnostních práv, kterého se měla dopustit provozováním zmíněné výstavy bez souhlasu žalobce.

Případ dostal na stůl soudce Luca Boccuni, kterému se podařilo v závěrečném rozsudku demonstrovat nejen mimořádnou erudici v oblasti umění, ale především vytříbený smysl pro spravedlivé vyvážení kolidujících právně chráněných hodnot, kterými byly v daném případě autorská práva, resp. právo na ochranu osobnosti svědčící Gainfrancovi Sanguinettimu na straně jedné, a právo na ochranu svobody projevu svědčící Samsonu Kambalovi na straně druhé. V odůvodnění mimo jiné uvedl: Je třeba zdůraznit, že Samson Kambalu vytvořil propracovanou a komplexní výstavu, která nemůže být považována za pouhé vystavení Sanguinettiho děl či části jeho děl bez jeho souhlasu, a to s přihlédnutím k tomu, že tato výstava nese kreativní, originální, svébytné a jasně srozumitelné poselství. […] zdůraznil rozpor mezi teoretickým bojem proti komodifikaci obsaženým v žalobcově díle a prodejem těchto děl panem Sanguinettim. […] Sdělením je sarkastická kritika mající za cíl otevřít diskuzi nad tématem celospolečenského významu […].

Pana Kambalu se mi podařilo upřímně rozesmát, když jsem mu sdělil, že kdyby se stejný případ odehrál v České republice, s největší pravděpodobností by ho prohrál – a to nejen proto, že v českém autorském zákoně chybí výslovná výjimka pro parodické užití děl jiných autorů, ale i pro převažující značně formalistický výklad zákona ze strany českých soudů.

Nicméně bych se v tomto případě velice rád mýlil.





další blogy autora:

Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David
Mluvil tu někdo o digitalizaci filmu?Filmový právník a advokát Ivan David nahlíží na zdánlivě jednoduchý pojem „digitalizace“, který rozdmýchává atmosféru nejen v odborných kruzích. Proč je tak složité tomuto pojmu porozumět?02.02.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Víc než jen šňůra zábavných historekFilmový publicista Antonín Tesař ve svém prvním blogu pro dok.revue reflektuje dvě sezony seriálu HBO Historky ze šňůry, který si formou animovaného dokumentu dělá legraci z mýtů o popových hvězdách a jejich životních eskapádách.30.05.2019 - Antonín Tesař
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Autoři všedního dneJan Gogola ml. ve své další blogogo uvažuje o dvou dokumentech, které nedávno zvítězily na zlínském festivalu REC FEST, a dává je do souvislosti s myšlenkami slavné Pirandellovy hry Šest postav hledá autora. Je princip inscenace součástí naší přirozenosti?02.05.2019 - Jan Gogola ml.
Dostat se lidem pod kůžiPetr Fischer ve svém prvním blogu pro dok.revue uvažuje o situacích, kdy se publicistika stává uměním, protože „nechává pocítit něco dávno necítěného“.25.04.2019 - Petr Fischer
Makeři, hipsteři a nová městská elitaAndrea Průchová Hrůzová uvažuje ve svém blogu nad knihou Amandy Wasielewski Made in Brooklyn: Artists, Hipsters, Makers, Gentrifiers. Jak se mění kultura velkých měst v souvislosti s gentrifikací? A dají se podobné proměny pozorovat i v Praze? 18.04.2019 - Andrea Průchová Hrůzová