Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?

Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.
25.06.2018 - Milan Kruml

Kdysi dávno, v dřevních dobách reality TV, se část formátů spadajících do této kategorie úmyslně označovala za reality show, byť jimi nebyla. Důvod byl celkem jednoduchý – reality show bylo něco, co diváky přitahovalo, o čem věděli, že obsahuje určitou míru zábavy a napětí. Do jaké míry poté pořady očekávání diváků naplnily, už je věc jiná. Od této praxe se postupně upouštělo s tím, jak se původní formáty reality show dále rozmělňovaly, kopírovaly a také jak vlivem nejrůznějších skandálů a excesů dostával tento subžánr nálepku čehosi pokleslého, bulvárního. A většina televizí (i když z našeho trhu známe i opačné příklady) prostě nechce s pokleslostí mít nic společného, neboť to škodí imidži i příjmům od zadavatelů reklamy. 

Tento, uznávám nepříliš záživný, úvod ovšem nesměřuje k historickému exkurzu, ale ke žhavé realitě. Pověst reality show se totiž v posledních letech příliš nezměnila, a tak jsme svědky opačného postupu. Čistokrevná reality show je často divákům prezentována jako „experiment“, jakási sociální sonda, prostě podívaná s nějakou přidanou hodnotou. Dobrým příkladem z letošního roku je německá verze pořadu Get the F*ck out of my House (zkráceně GTFOOMH, volně přeloženo Táhni z mého domu), kterou odvysílala počátkem roku komerční stanice ProSieben. Na jejích webových stránkách mohli uživatelé najít informaci, že jde o „strategickou reality show“, v některých tiskových materiálech dostala označení experiment. Podívejme se tedy na pořad podrobněji.

Byl vyvinutý v Nizozemsku, kde se poprvé vysílal na komerční televizi RTL5 v roce 2016. V pořadu se 100 kandidátů nastěhuje do pětipokojového rodinného domu o ploše 116 metrů čtverečních, kde mají bydlet po dobu jednoho měsíce. Jsou při tom sledováni 34 kamerami. Kdykoli mohou dům opustit, čímž se ale připravují o možnost vyhrát 100 000 eur. Ty si odnese ten, kdo zůstane v domě jako poslední. Účastníci nemají žádný kontakt s okolním světem – všechny elektronické přístroje, které používají, musejí na začátku soutěže odevzdat. Ponechat si mohou jen malou krabici s několika osobními věcmi, oblečením a hygienickými prostředky. 

Pobyt v domě v tak stísněných podmínkách samozřejmě vede rychle k hádkám o jídlo i další základní potřeby. Napětí zvyšuje i fakt, že při hlasování o tom, kdo dům opustí nejdříve (hlasují všichni přítomní), má důležitější hlas než obyčejní kandidáti i „šéf domu“, kterého si soutěžící každý týden volí. Šéf domu pak má jen pro sebe k dispozici pokoj o velikosti 33 metrů čtverečních i s koupelnou a záchodem.

Get the F*ck out of my House

V německé verzi soutěžilo 45 žen a 55 mužů z Německa, Rakouska a Švýcarska (ProSieben vysílá ve všech třech zemích) mezi 19 a 82 lety. Po první epizodě (z celkových pěti) zůstalo ve hře 78 účastníků – sedm bylo vyloučeno na základě hlasování a pět odešlo dobrovolně. Po druhém dílu žilo v domě 51 lidí, po třetím 35, po čtvrtém 13 a v páté epizodě byl ohlášen vítěz – kandidát Oliver.

Tolik tedy o německé verzi, která se ostatně od té nizozemské příliš nelišila. Diváci viděli méně či více sympatické skutečné lidi v neskutečné situaci a to, jak třeba stojí frontu na pobyt v koupelně nebo na toaletu, hledají místo na spaní či se hádají o příděly jídla. 

Zdálo by se, že jde jen o nějakou další verzi známého Big Brothera. Ovšem není to tak úplně pravda. Právě proto, že pořad byl prezentován jako sociální experiment, nebyl koncipován jako denní show, vysílaná živě, ale byl pečlivě sestříhán do epizod, s komentářem a vybranými protagonisty, jejichž příběhy dostaly přednost před ostatními. Kdybychom tedy měli přísně podle znaků formátu usilovat o jeho přesnější zařazení, asi bychom dospěli k označení reality soap. Zdání, že jde o sociální experiment, podtrhovaly otázky, které si údajně (dle tiskové zprávy) tvůrci kladli: Jak si dokáže sto lidí zorganizovat všední den? Jak dokáže 45 cizích žen a 55 cizích mužů sdílet těsný prostor? Kdo se ukáže jako týmový hráč a jak to ostatní poznají a kdo je stratég? Podobně se ale můžeme ptát u spousty jiných pořadů a získat odpovědi asi nebude příliš těžké. 

Potíž s Get the F*ck out of my House spočívá nejen v tom, že se tváří jako něco, čím není (takových pořadů najdeme v každé televizi přehršel), ale že byl prezentován (i na mezinárodním trhu) jako něco nového a převratného. Nizozemští producenti v posledních letech přišli s řadou někdy až šokujících nápadů, které právem vzbudily pozornost. Od fiktivní reality show s umírající dárkyní ledviny, o niž soutěžili tři pacienti (pacienti byli skuteční, dárkyně herečkou a pořad upozorňoval na nedostatek skutečných dárců) až po nedávný Parents Coming Out, o rodičích, kteří se svým dětem na prahu jejich dospělosti přiznají, že jsou homosexuálové. 

Sto lidí v jednom domě ale spíše připomíná éru, kdy se po úspěchu Big Brothera objevila řada nápodob, která diváky nejen nasytila, ale i otrávila. Není divu, že tato reality show v posledních letech slavila největší úspěch s verzí, v níž se do vily nastěhovaly celebrity. A kdo ví, možná další verze Get the F*ck out of my House bude také s celebritami. Což by poněkud ztížilo možnost adaptovat formát u nás – pokud by se totiž do jednoho rodinného domu nastěhovalo sto známých lidí ze showbyznysu, venku by jich asi příliš mnoho nezůstalo.


Autor pracuje v České televizi.





další blogy autora:

Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml
Trump Bump efektMediální analytik České televize Milan Kruml glosuje vývoj amerických médií, kdy se zvyšujícím se zájmem o ně je také kladen vyšší důraz na kvalitu zpravodajství. Jak by se z tzv. Trump Bump efektu mohla česká mediální krajina inspirovat? 18.01.2018 - Milan Kruml
Televize na plátněMediální analytik Milan Kruml z pozice dlouholetého dramaturga ji.hlavské sekce Reality TV komentuje nejen letošní kurátorský výběr televizních pořadů.12.10.2017 - Milan Kruml
Co je to konstruktivní žurnalistika?Mediální analytik Milan Kruml ve svém dalším blogu představuje koncept konstruktivní kritiky a žurnalistiky, přičemž vychází z diskutované knihy dánského novináře Ulrika Haagerupa Constructive News.31.08.2017 - Milan Kruml
Když mladí nejsou tak úplně mladíMediální analytik z České televize Milan Kruml tentokrát ve svém blogu uvažuje o pojmu mladý televizní divák. Kdo to vlastně je a proč?22.06.2017 - Milan Kruml

   poslední blogy:
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém blogu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž měl světovou premiéru na prestižním festivalu Visions du Réel v Nyonu a 3. října vchází do českých kin. Podle Tesaře dodává filmu originalitu snaha Johany Ožvold vytvořit ke zvukům odpovídající obrazy, doslova připoutat hudbu k jejím fyzickým generátorům a prostředím jejich šíření. Koncem října bude snímek soutěžit na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.03.10.2019 - Antonín Tesař
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka