Experimentální příroda 19. ročníku Ji.hlavy

Americký novinář Daniel Walber přináší svůj pohled na sekci Exprmntl.cz 19. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava
16.06.2016 - Daniel Walber

Poslechnout horizont (A. Kryvenko, 2015)

Film je patrně ze všech uměleckých druhů nejvíce propojený s technologiemi. U jeho vzniku stála mechanická reprodukovatelnost a nové vynálezy sehrály zásadní roli v jeho vývoji během minulého století. Nyní se vliv technologie projevuje na jedné straně úpadkem celuloidu v důsledku vzestupu digitálního záznamu a na straně druhé tím, jak je filmová tvorba povzbuzována celou škálou inovací, od digitálních kamer v iPhonech přes digitální snímání pohybu (motion-capture) až k počítačem vytvářeným obrazům. Film je dnes provázán s technologiemi právě tak úzce, jako tomu bylo vždy v minulosti.

Je pak o to více zarážející, kolik českých experimentálních filmařů, jejichž díla se promítala na 19. Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, se zajímá o přírodní svět, a to ať už jako o téma tvorby, nebo jako o výrazový prostředek. I když tito tvůrci vyloženě nestraní ani celuloidu, ani digitálním technologiím, obojí včleňují do přírodního kontextu. Koneckonců je to právě příroda, která spolu s filmem asi jako jediná odráží plynutí času přímo ze své podstaty.

Některé z těchto filmů jsou uměleckým vyjádřením právě této skutečnosti. Michal Kindernay ve svém filmu Heliofilie#7 používá jako hrubého materiálu grafickou reprezentaci výsledků studie o korelaci mezi slunečním svitem a pohybem rostlin. Políčka modré barvy pomalu proplouvají obrazem jako technologicky zpracovaná obloha. Kindernay se pak přesouvá k dynamičtěji působícím tabulkám zachycujícím reakce rostlin, které vzdáleně připomínají zelené závěsy vzdouvající se a ochabující spolu s pohybem slunce. Celkový dojem je hypnotický. Jedná se o umělecké zobrazení času vystavěné v podstatě výlučně z výstupů vědecké analýzy.

Plynutí času je zásadní také pro film Kryštofa Strejce Před zachycením, strašidelné zkoumání rozkladu, které hraničí s vědecko-fantastickým žánrem. Ukazuje houby, jak rostou a pomalu, ale neodvratně umírají. Ono zachycení z názvu snímku přichází v podobě strašidelné lidské postavy, která tiše vstupuje na scénu v polovině filmu. Máme co do činění s experimentálním filmem o monstrech, v němž ovšem není zřejmé, kdo tady vlastně má být za nestvůru, zda člověk, či muchomůrky. Pocitově se snímek nachází někde na pomezí filmů Divoká planeta (La Planète sauvage) René Lalouxe a Matango (Attack of the Mushroom People) Ishira Hondy, ale oproti nim postrádá jednoduché rozuzlení.

Biotop (A. Kudlová, 2015)

Obrazy přírody mohou být také upraveny tak, aby sugerovaly daleko větší jevy než jen prosté kymácení se rostlin či růst hub. Adéla Kudlová používá faunu jako filmovou zbraň ve filmu Biotop, v němž experimentuje s aplikací Google Earth. Snímek začíná jako krátká virtuální procházka po světových městských sídlech. Ovšem vzápětí jsou ulice těchto urbánních prostředí zdupány jeleny. Digitální manipulace jim dovolí vymanit se z proporcí krajiny nadúrovňových drah a třpytících se nových budov. Nakonec se sami stávají předmětem manipulace a obrysy jejich těl nabízí průhledy na obrazy v pozadí. Tento pečlivě nasnímaný virtuální svět se mění v chaos v okamžiku, kdy uhrančivá stvoření začnou užívat technologie, aby si nárokovala zpět prostředí, které kdysi bylo nedotčeným hvozdem. Pokud příroda nedokáže přežít na povrchu zemském, tak pravděpodobně kolonizuje svět digitální.

Vizuální šprýmařství charakterizuje také film Petry Sklenářové Krajina. Ten bere diváky na výlet do vzdálených lesů a hor za pomoci zmenšenin. Matným fotografiím majestátních přírodních scenérií se dostává přidané dávky realismu skromnou simulací živlů. Sirka zastupuje táborový oheň. Dým z horké lázně nacházející se mimo záběr přináší iluzi mlhy. Kouř evokuje sopečné svahy. Autorka předvádí sílu filmového média evokovat přírodu, i když ta je nepokrytě prefabrikovaná.

Svět přírody si cestu do filmu dokáže samozřejmě najít i bez pomoci obrazů pohoří v pozadí či digitálních jelenů. Patrně nejtajemnější dílo z programu festivalu, film Návrat dinosaurů Františka Týmala, užívá chemického leptání celuloidu, aby vytvořil pulzující abstraktní výjevy. A přesto se v těchto světelných kalužích nachází něco organického a zárodečného. Neustále se proměňující zelené a modré tvary nás navracejí do nejranějších údobí života na zemi, k jednobuněčným organismům ekosystému před počátkem samotného času. V některých momentech dokonce tyto abstraktní tvary připomínají šupiny či drápy jakoby předpovídaly nastupující evoluci dinosaurů. Úžasným Týmalovým úspěchem je, že se mu podařilo předvést hemžení života bez jediného obrazu organického materiálu.

Krajina (P. Sklenářová, 2015)

Přesto patrně nejskvělejšího triumfu, který program festivalu nabídl, dosáhla Anna Kryvenko, která nezasadila pohyby přírodního světa do rámce vědeckých zkoumání, ale lidské historie. Film Poslechnout horizont, který vyhrál cenu v kategorii Nejlepší český experimentální dokumentární film, spočívá na předvedení politické změny a násilného střetu ve formě found-footage.

Za pomoci střihových kouzel autorka kombinuje obří manifestace posbírané napříč dvacátým stoletím a aranžuje je jako výraz bázně z jednoho a téhož zatmění slunce. Prostřednictvím techniky překrývání obrazů naznačuje, že mohutné pohyby davů a armád jsou jako horký, nezdolný proud lávy. I tehdy, když se jeho obrazy zaměřují na masovou dopravu a zmechanizované válčení, sdělení filmu zůstává v první řadě přírodní. Raketová salva je přirovnávána k dešti, násilné ničení se stává hrozivou bouřkou. Vřava lidské historie, kolektivní a násilná, zanechává za sebou jen málo života.

A tak je snímek Poslechnout horizont v tom, jak nechává nahlédnout své základní téma prizmatem přírodních procesů, ze zmíněných filmů pravděpodobně tím nejagresivnějším. Ale všechny tím či oním způsobem využívají kypění a logiku přírodního světa k dosažení svých vlastních uměleckých cílů. To je obzvláště fascinující, uvědomíme-li si, že žádný z nich, snad až na Biotop, nenese explicitní environmentalistické poselství. Klimatická změna je patrně tím nejvýznamnějším mezinárodněpolitickým tématem naší doby a stává se stále naléhavějším. A přesto zde máme skupinu českých experimentálních filmů, které sice pojí umělecké využití přírody, přesto v nich není patrná žádná explicitní snaha připojit se k tomuto boji.

Za takových okolností by se jim třeba mohlo podařit naznačit nám něco o budoucím vývoji umění v dvacátém prvním století. Vzrůstající povědomí o otázkách ochrany přírody se nemusí týkat jen politiky či vědy. Stejně tak jako lze prohlásit, že každé umělecké dílo dvacátého století dává smysl nahlížet mřížkou velkých politických ideologií, tak možná umění našeho nového století bude vždy dotčeno naléhavým vědomím osudu přírodního světa. Pokud je na tomto tvrzení něco pravdy a pokud lze zmíněné filmy považovat za vzorek kvality budoucí tvorby, pak se můžeme těšit na fascinující zážitek.


Přeložil Štěpán Kubalík.




   poslední blogy:
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Víc než jen šňůra zábavných historekFilmový publicista Antonín Tesař ve svém prvním blogu pro dok.revue reflektuje dvě sezony seriálu HBO Historky ze šňůry, který si formou animovaného dokumentu dělá legraci z mýtů o popových hvězdách a jejich životních eskapádách.30.05.2019 - Antonín Tesař
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová