Film jako filozofický prostor

Filozofka Tereza Hadravová si ve svém novém blogu klade otázku, jak film jako prostor může obohatit naše vlastní myšlení o další světnici.
11.05.2017 - Tereza Hadravová

James Benning, One Way Boogie Woogie, 2012. Instalace, Northern Gallery for Contemporary Art, Sunderland. Foto: Colin Davison.

Všimla jsem si, že když mám ucpaný nos (jako právě v tuto chvíli), chyby a překlepy, kterých se při psaní dopouštím, mají často fonetický charakter. Znamená to, že – jakkoli si toho nejsem vědoma – má ruka zaznamenává to, co jí diktuje hlas znějící v mé hlavě? Ale proč má rýmu i můj vnitřní hlas?

Do písmen obtisklý obraz mého nachlazení, které napadá zejména souhlásky „n“, „p“, „v“ a „t“, je možná trochu za vlasy přitaženým příkladem toho, že místem vzniku myšlenky je tělo.

Ideou situovanosti a tělesnosti myšlení otevírá svou esej Mediální filozofie filmu Lorenz Engell, jenž se roku 2001 stal prvním profesorem filozofie médií v Německu. Příspěvek Mediální filozofie filmu je součástí sborníku Medienwissenschaft: Východiska a aktuální pozice německé filozofie a teorie médií, který sestavily editorky Kateřina Krtilová a Kateřina Svatoňová a jenž vyšel minulý rok v nakladatelství Academia.

Na začátku své eseje cituje Engell aforismus Georga Christopha Lichtenberga:

Vždy jsem měl o jednu světnici větší mínění než běžná část lidstva. Velká část našich idejí závisí na jejich umístění, v němž lze spatřovat jakési druhé tělo.[1]

První, paradoxní větu nechává Engell ve svém komentáři bez povšimnutí, ale poznamenává, že také on se nedávno přestěhoval a při výhledu z okna své pracovny (světlík vyměnil za výhled – bohužel se nedozvíme kam) jej napadlo, že tímto zdánlivě nedůležitým činem možná mění základy své intelektuální biografie.

Nyní se nejspíš začínáte ptát, jak se tyto úvodní poznámky stočí k filmu. Dovolte však nejprve dvě odbočky (jedna z nich nás k filmu přiblíží, i když jiným způsobem než vzápětí Engell).

V Platónových dialozích mají rozhovory vždy své místo, čas a rám. Dějí se na náměstí, ve stínu stromu za hradbami města či u někoho na návštěvě. Situaci, ve které dialog obvykle spontánně nastává, Sókrates pečlivě popisuje, přičemž obraz, který svou řečí vykreslí, není pouze ilustrativní. Například dialog Euthydémos, ve kterém spolu v řeči „na oko“ zápasí dva eristici (navzájem si logos přehazují „jakoby míč“), se odehrává v jedné z šaten Lykeia, řeckého gymnasion – sportovního komplexu pro zápasníky, běžce a další atlety –, které se později stalo sídlem Aristotelovy peripatetické školy, jež však za časů Platóna nejspíš stále fungovalo jako sportoviště. Svým zasazením posiluje rozhovor představu diskurzivního kolbiště a klade před čtenáře úkol hledat prvky, které se zde k sobě vztahují v analogii k veřejně přístupnému zápasení.  Navádí nás k tomu ptát se, kdo jsou zápasníci, podle jakých pravidel hrají a co je první cenou. Myšlení, k němuž mají dialogy vést, tak vzniká skutečně nejen v prostoru mezi účastníky rozhovoru, ale také v součinnosti s ním.

Výhled z okna pracovny, o kterém se Engell zmiňuje, mi připomněl také hamburskou výstavu Jamese Benninga, jak o ní pro dok.revue psala Lenka Střeláková. Ve vystavené instalaci Benning použil projekci inscenovaných záběrů výhledů z oken od Thoreauova a Kaczynského pracovního stolku. Tyto záběry „odhalují nehybný upřený pohled jako cosi naplněného rodícími se významy“. Jako by navazovala na Lichtenbergův aforismus, pokračuje Lenka Střeláková takto:

[P]rostřednictvím statického záběru na téměř nepohyblivou předkamerovou realitu neukazuje [Benning] z okna ven, ale dovnitř, do imaginárního prostoru obydlí, do jehož modelu může divák na jiném místě výstavy vstoupit, a zároveň do mentálního prostoru obou solitérních aktivistů.

Benningovy záběry jsou statické, krajina, kterou zabírají, se téměř nemění. Liší se tak od „běžné části“ kinematografie, ve které je filmový prostor charakteristický zejména svou proměnlivostí, je proměnlivostí prostoru samou, jak píše již Lorenz Engell. Jakým způsobem tekutost filmového prostoru podmiňuje či napájí myšlení těch, kdo se jí nechají unášet? A, ještě důležitěji, za jakých podmínek je takové myšlení filozofií a proč je pro ni film obzvlášť vhodným místem, filozofickým prostorem par excellence?

Podle Engella lze velkou část kinematografie v posledních šedesáti letech popsat jako film-filozofii.  Pro „moderní film“, jak kinematografii tohoto období nazývá, je přitom typické, že

nepodněcuje myšlení pouze k tomu, aby se na plánovaných cestách neustále setkávalo s proměnlivými podmínkami; pečuje rovněž o to, aby se filmové myšlení setkalo samo se sebou tím, že reflexivním způsobem činí myslitelnými právě tato podmínění a umožnění.[2]

Jinými slovy právě film svou proměnlivostí akcentuje závislost „našeho“ myšlení na prostorech, ve kterých se odehrává, nebo, lépe řečeno, kterými prostupuje. Film tzv. moderní tuto závislost zároveň zachycuje při činu. Ukazuje nám, že myšlení – právě jako film – „prochází mnohými prostory, transformuje je a vytváří [tak] sebe samo.“[3]

Díky filmu, mohli bychom říci, může mít o jednu světnici více i běžná část lidstva.



[1]    Lichtenberg, Georg Christoph: Aphorismem. Manesse, Zürich 1958, s. 102. Cit. dle překladu Martina Rittera v Engell, Lorenz: „Mediální filozofie filmu“, in Krtilová, Kateřina – Svatoňová, Kateřina (eds.): Medienwissenschaft: Východiska a aktuální pozice německé filozofie a teorie médií. Academia, Praha 2016, 356–377, s. 361.

[2]    Tamtéž, s. 366.

[3]    Tamtéž, s. 377.





další blogy autora:

Od tlachání o filmech k filozofii filmuTereza Hadravová rozjímá nad funkcí filmu ve „výtahových“ konverzacích. Kdy jste se někoho naposledy zeptali, zda viděl ten či onen nový film jenom proto, aby řeč nestála?07.06.2018 - Tereza Hadravová
Pro filozofii jako stvořený Estetička a filozofka Tereza Hadravová vede dialog s pedagogem Jerrym Goodenoughem z University of East Anglia o tom, zda schopnost filozofovat mají kromě filmu i jiná média. 25.01.2018 - Tereza Hadravová
Audiovizuální pastvaTereza Hadravová se už po čtvrté vydala na obhajoby ročníkových a absolventských prací CASu na FAMU. V tomto blogu se zaměřuje na část výstavy v GAMU, která je veřejnosti přístupná až do 9. července. 06.07.2017 - Tereza Hadravová
Nebát se milovat filmTereza Hadravová sumarizuje své zážitky z 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Jako jednu z nejkomornějších a přitom nejvýraznějších zkušeností reflektuje setkání s italským filmovým kritikem Gionem A. Nazarrem.24.11.2016 - Tereza Hadravová
Anti-Molyneux: Zrakové vrávorání Michaela MadsenaFilozofka Tereza Hadravová reaguje na nedávnou online retrospektivu dánského režiséra Michaela Madsena. Stejně jako Madsen si klade otázku: Jaké by bylo zbavit se zraku a spolu s ním i všeho toho, co zrak odkrývá a zakrývá?19.05.2016 - Tereza Hadravová
Filozofie 2.0Čtvrtý kanál rozhlasové verze britské BBC uvedl nový pořad The Global Philosopher, kde profesor z Harvardské univerzity diskutuje s filozofy-amatéry. Tereza Hadravová přináší kritický pohled na první díl celé série.31.03.2016 - Tereza Hadravová
Jak se daří dokumentu v časopise Film-PhilosophyTereza Hadravová se vydává do útrob archivu vědeckého časopisu Film-Philosophy, kde pátrá po textech týkajících se dokumentárního filmu.11.02.2016 - Tereza Hadravová
O důvodech k neudělení cenyPodle Terezy Hadravové se za nevyjasněnou dramaturgií a nepřesvědčivou autorskou výpovědí může skrývat vícevýznamová struktura. Dá se výrok letošní poroty zpochybnit?17.12.2015 - Tereza Hadravová
Útěcha (hladu) filozofiíTereza Hadravová ve svém textu přibližuje vztah filmu a filozofie, jemuž je věnována i jedna ze sekcí 19. ročníku MFDF Ji.hlava08.10.2015 - Tereza Hadravová
Kino jako filozofie bez filozofaFilmy mohou filozofovat, říkají někteří teoretici. O jakých filmech mluví, a proč nemluví o dokumentech? Tereza Hadravová se ve svém prvním příspěvku věnuje jedné z podob setkávání – a míjení se – filmu a filozofie.02.07.2015 - Tereza Hadravová

   poslední blogy:
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Víc než jen šňůra zábavných historekFilmový publicista Antonín Tesař ve svém prvním blogu pro dok.revue reflektuje dvě sezony seriálu HBO Historky ze šňůry, který si formou animovaného dokumentu dělá legraci z mýtů o popových hvězdách a jejich životních eskapádách.30.05.2019 - Antonín Tesař
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil