i-Laboratorium

Jak si mohli festivaloví návštěvníci na letošní Ji.hlavě hrát a poznávat při tom třeba historii Československa prostřednictvím počítače
19.11.2015 - Andrea Slováková

„Velkoformátové instalace německé konceptuální umělkyně Hanne Darboven jsem snímal a skládal do těchto obrazových kompozic, pracujících především se zmnožením, ale také pohybem směrem zleva doprava, jak jsme zvyklí číst. Až zde v odrazu jsem si všiml, jak ty obrazy působí, když naopak pohyb na sebe skládaných obrazců teče opačným směrem,“ povídal u své videoinstalace Pro Hanne Darboven / Závěrem německý videoartista Thomas Mohr, který ve své tvorbě hledá nové postupy generování obrazů. V návaznosti na film Myšlenky v řádcích (Ji.hlava, 2014) se zde vrátil ke skladbě Requiem od Hanne Darboven, jež ve své „matematické hudbě“ převáděla na zvuky čísla, která také skládala do tabulek vytvářejících ony instalace. Thomas Mohr popisoval svoje koncepčně vrstevnaté video zvídavým návštěvníkům komentované prohlídky výstavy v Laboratoriu na 19. MFDF Ji.hlava. Svoje videosmyčky pak představili také Japonec Yoshiki Nishimura, Kanaďan Patrick Bergeron a Španěl Gonzalo E. Veloso a výstavu svých obrazů Podivuhodný svět popsal Kryštof Strejc.

Komentovaná prohlídka spojená se snídaní však nebyla zdaleka jedinou příležitostí, kdy se mohli návštěvníci Laboratoria aktivně zapojit.  Galerijní prostor se letos posunul k větší interaktivitě.

Promítaný film 17 000 ostrovů norského režiséra Thomase A. Østbyeho a indonéského umělce Edwina byl jenom jednou z možných verzí (vizuálně i obsaženým materiálem brilantního) interaktivního dokumentu. Tento žánr zažívá v posledních pěti letech velký rozvoj, jeho podoby se pohybují od filmů, v nichž si divák vybere pouze části, které chce vidět, po sofistikované aplikace, v nichž divák (či spíše hráč?) vytváří doslova svoji vlastní skladbu obrazů, zvuků, volí postavy, výpovědi, rozhoduje o dramaturgii. Některé angažované interaktivní dokumenty hraničí spíš s webovými projekty, v nichž se diváci (spolutvůrci) stávají součástí komunity s přesahem aktivit do reálného světa. 17 000 ostrovů vyzývalo: „Vybudujte své ostrovy na živoucí mapě Miniaturního parku nádherné Indonésie“, což je památka (reálný park, který připomíná totalitární režim, který v něm chtěl ukázat svoji idealizovanou podobu, avšak park dodnes stojí a je hojně navštěvovaný) na chimérický obraz života společnosti za vlády suhartovského režimu. V rámci zásahu do interaktivního filmu tak zároveň diváci a spolutvůrci promýšleli, jak vzniká a je mediován obraz národa.

Ve vedlejší místnosti se pak rozložil Game point – místo, které už bylo určeno vyloženě ke hraní.

Ji.hlavský herní koutek představil výběr devíti edukativních her, jakýsi průřez nedávnou historií i současností, různými herními žánry i typy vzdělávacích prvků, s nimiž pracují. Jakými originálními přístupy se tedy vyznačují hry z ji.hlavského výběru?

Jedním z nich je silná vazba na skutečné události, ať současné, nebo historické, zejména u tzv. serious games. Zatímco běžné hry se obvykle snaží dosáhnout dojmu realističnosti především grafickým zpracováním, sofistikovaností interaktivity herního světa anebo propracováním hráčovy komunikace s ostatními postavami ve hře, tedy vesměs formálními příznaky, „seriózní“ hry jako PeaceMaker nebo Československo 38–89 realističnost zdůrazňují spíš v samotném obsahu – zobrazením historických či nedávných událostí (resp. jejich jisté interpretace) v podobě videosekvencí ze skutečného světa (často ze zpravodajství – PeaceMaker) nebo třeba vložením výpovědí účastníků těchto událostí (reálných či inscenovaných – ČS 38–89). Formální rovina je však i zde důležitá: filmová sekvence má z pragmatického hlediska výhodu oproti renderované grafice v přesvědčivosti, zároveň však hráče ještě více upoutává právě onen obsah, který má silný informační potenciál.

Mohlo by se zdát, že u nízkorozpočtových her, jakými ty vzdělávací často jsou, bude technické zpracování spíše slabší stránkou a hry se nebudou vyznačovat „hezkou grafikou“. Často je ale opak pravdou, podobně jako u mnoha dnes oblíbených „indie“ her, právě vizuální stránka bývá originální, až artová – například Československo 38–89 poutavě, ale citlivě pracuje s komiksovou estetikou. Komiksové prvky najdeme i v jednoduché hře Lure of the Labyrinth, zaměřené na trénink počtů u žáků základních škol, ve které absurdně-fantaskní herní svět obsahuje i vrstvy odkazů na různé mytologie.

Také hratelnost nemusí být u vzdělávacích her nijak umenšena. Jak bylo možné se přesvědčit i na některých hrách v ji.hlavském herním koutku (např. The Talos Principle), vhodně rozložené (časově i náročností) logické hlavolamy mohou hráče zaujmout a pohltit stejně jako leckterá napínavá akční hra. Filozofická hra The Talos Principle by se v tomto dala přirovnat třeba k oblíbené hře Portal (u níž je mimochodem vzdělávací potenciál také nezanedbatelný): touha pochopit, co je posláním hráčovy postavy v jejím světě a co je vlastně ten svět zač, vede hráče nejen k zásadním filozofickým zamyšlením nad otázkami, jako „co/kdo je osoba?“ nebo „kde je hranice mezi živou bytostí a strojem?“, ale také ho, spolu s pocitem tvůrčích výzev z narůstající složitosti hlavolamů, žene k dalšímu postupu ve hře.

Příští rok se návštěvníci také budou moci těšit na ukázky různorodých podob interaktivity audiovizuálních děl pracujících s realitou a způsoby jejího zaznamenání, a to v Laboratoriu na 20. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.

Andrea Slováková a Ľuboš Slovák (herní část)





další blogy autora:

Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Poznámky z Letní filozofické školy 2017Andrea Slováková přináší poznámky z Letní filozofické školy. Napříč mnoha obory od matematiky přes psychiatrii až po politologii se rozprostíralo téma přetržitosti a kontinuity.20.07.2017 - Andrea Slováková
První český originální radio podcastAndrea Slováková reflektuje podcastovou novinku Radia Wave, devítidílnou sérii Zhasni!, jež byla představena na festivalu Prix Bohemia Radio jako vůbec první podcast Českého rozhlasu.20.04.2017 - Andrea Slováková
Dokumentární přemýšlení ve zvukových kompozicíchDramaturgyně ji.hlavské sekce experimentálních filmů ve svém dalším blogu reflektuje radiodokumenty ze 33. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio, kde zasedla v porotě pro žánr dokumentu.30.03.2017 - Andrea Slováková
Experiment ve středuAndrea Slováková, kurátorka ji.hlavské sekce experimentálních filmů, uvažuje nad způsobem, jakým studenty filmové vědy naučit psát o nekonvenčních a podivuhodných filmech.21.07.2016 - Andrea Slováková
Co říkají první větyNapsat opravdu dobrou první větu je umění. Koláž představuje bakalářské a diplomové práce o dokumentární kinematografii prostřednictvím jejich prvních vět06.08.2015 - Andrea Slováková
Mediální remix. Několik postřehů z varšavské konference Media meets literacyJakými různými způsoby je možné učit o médiích? Jak rozumí konceptu mediální gramotnosti odborníci a odbornice napříč Evropou? A jak souvisí mediální gramotnost s aktivním občanstvím?28.05.2015 - Andrea Slováková
S autory v kiněAndrea Slováková se týden po skončení festivalu vrací k nejzajímavějším diskuzím s režiséry, které v Ji.hlavě proběhly po projekcích filmů ze sekce Fascinace06.11.2014 - Andrea Slováková

   poslední blogy:
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém textu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž na ji.hlavském festivalu soutěží v České radosti. 03.10.2019 - Antonín Tesař
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka