Imitace života – V říši snů a za zrcadlem

Janis Prášil píše o Imitaci života, Hoolboomově eseji, která svojí technikou found footage demonstruje ztrátu jistot, paměti a času, a přesycenost vizuálními podněty postmoderní doby.
14.01.2016 - Janis Prášil

Snímek žijící legendy kanadského experimentálního filmu Mikea Hoolbooma Imitace života stanul na žebříčku dokumentů, které loni na portálu DAFilms.cz zaznamenaly největší ohlas. Je tedy zjevné, že dokumentární esej i po dvanácti letech, které uplynuly od jejího vzniku, stále podává platnou výpověď o postmoderním myšlení a vnímání světa.

Hoolboom se v deseti kapitolách zamýšlí nad základními otázkami lidského života, jako je zrození, dětství, život a smrt. Od tělesné a soukromé roviny se postupně přesouvá k filozofickým a spirituálním přesahům a kolektivnímu vědomí, když se prostřednictvím voiceoveru nebo titulků ptá po smyslu života či vnímání času a dějin. Unikátní je však především jeho způsob práce s obrazem a zvukem. Díky technice found footage, která mísí již existující materiály do nového celku, získává na první pohled stereotypní téma v každé kapitole nové významové vrstvy. Výsledný vizuálně strhující metafilm sestavený z různorodých materiálů, jako je domácí video, dokument, hraný film nebo animace, navíc nově přispívá k debatě o podstatě filmového média, kterou rozpoutali teoretici již v meziválečném období minulého století, když definovali dvojí podstatu filmového média jako záznamu reality a jako narativního umění. Imitace života debatu o iluzorní povaze filmu aktualizují a přesouvají z akademické a intelektuální roviny k rovině expresivní, prožitkové.

„Jsme děti Fritze Langa a Microsoftu.“

Již samotný název snímku totiž neodkazuje jen na problematiku filmové reprezentace skutečnosti, ale je též úvahou nad iluzorností života samotného. Jednotlivé kapitoly nás uvádějí do světa, v němž univerzální modernistické koncepty nahradila postmoderní mnohost pohledů a individuálních pravd. Názorový pluralismus tu narušil jednoznačnou představu o minulosti, která získala mnoho podob, a dějiny se tak staly předmětem interpretace. Z této situace pak vyplývá způsob vidění světa, jenž je v Hoolboomově snímku definován strachem ze ztráty jistot, paměti a času. Záchytný bod v tomto unikavém nečitelném postmoderním bezčasí představuje právě hollywoodská továrna na sny jako jeden ze zásadních zdrojů simulaker, mediálního obrazu světa, který nabízí únik z proměnlivé reality jejím uchopováním a přetvářením. Dokumentaristická esej však mistrně odhaluje nejen fiktivnost takového mediálního obrazu světa, ale upozorňuje zároveň na iluzivnost a obtížnou uchopitelnost postmoderního světa samotného, v němž minulost a budoucnost existuje pouze jako rekonstrukce z útržků vzpomínek a představ.

„Vědomí je potopa, která nikdy neskončí.“

Ve stejnojmenné kapitole, která představuje vrchol dokumentární eseje, se Hoolboom nechává unášet pesimistickou vizí lidstva zbaveného schopnosti prožitku a fantazie, když staví do kontrastu přetechnizovanou společnost a přirozenou podstatu člověka. Stejně jako Godfrey Reggio svou „Qatsi trilogií“ i Hoolboom dokazuje, že jednoduchá rétorika může být působivá, když čerpá svou sílu a přesvědčivost z jedinečného spojení expresivního obrazu a hudby a z útržků fikčních světů sestavuje myšlenkově bohatou, vizuálně úchvatnou mozaiku. Ikonické, snadno rozpoznatelné záběry z filmů jako 2001: Vesmírná odysea, Matrix, Moucha, Blade Runner, Terminátor, Mechanický pomeranč nebo Vetřelec jsou vytrhávány z původního kontextu a získávají vzájemnou interakcí nové obsahy. Výsledná struktura obrazovou i významovou přeplněností tvoří paralelu k zahlcování životního prostoru množstvím vizuálních podnětů. Tato recyklace a rekontextualizace již existujících kulturních textů vede k obohacení o nové významy, nebo může ústit naopak do vyprázdněnosti. Ve druhém případě tak „prázdné“ obrazy vzniklé vyjmutím z původních souvislostí přicházejí o svůj prvotní význam a fungují pouze jako estetické prvky, které se stávají součástí asociativních montáží. Děje se tak například u známých záběrů ze Stalkera, které v Hoolboomově intertextuální mozaice ztrácí svou původní spirituální hodnotu, již jim vtělil režisér Andrej Tarkovský, a v eseji slouží pouze jako citace, jejíž význam si doplní jen divák znalý původního snímku, zatímco zbývající část publika může vnímat pouze estetickou hodnotu těchto záběrů.

Imitace života jako extrémně hustá sít intertextuálních odkazů nespočívá pouze v odkazování a citacích fikčních děl, ale má též symptomatický význam jako fragmentární výpověď o současnosti, v níž zaniká zájem o obsahy a zůstává jen fascinace mediálními obrazy kopírujícími stále tytéž archetypální příběhy současnosti, v níž následkem technologického pokroku dochází ke stírání hranic mezi soukromým a veřejným prostorem. Okamžitá digitalizace a archivace zážitků a jejich sdílení jsou tak důkazem toho, že postmoderní principy stále zesilují, když simulakra utvářejí obraz nejen kolektivního, ale již i soukromého světa.





další blogy autora:

Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil
Architektura jako tvář dobyJanis Prášil o experimentálních filmech Jana Bušty a Haruny Honcoop, jejichž projekce byly součástí podzimní výstavy Praha zítra?30.11.2017 - Janis Prášil
Červená proti totalitěJanis Prášil reflektuje dokumentární film o operní pěvkyni Soni Červené a dává jej do souvislosti s dalšími dvěma filmy o výjimečných ženách, jejichž autorkou je Olga Sommerová.21.09.2017 - Janis Prášil
Smrt jako turistická atrakceJanis Prášil přichází s reflexí nového filmu ukrajinského režiséra Sergeje Loznitsy Austerlitz a zároveň přináší poznámky z besedy s tímto režisérem z festivalu v Karlových Varech, kde měl film svoji premiéru.27.07.2017 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Autoři všedního dneJan Gogola ml. ve své další blogogo uvažuje o dvou dokumentech, které nedávno zvítězily na zlínském festivalu REC FEST, a dává je do souvislosti s myšlenkami slavné Pirandellovy hry Šest postav hledá autora. Je princip inscenace součástí naší přirozenosti?02.05.2019 - Jan Gogola ml.
Dostat se lidem pod kůžiPetr Fischer ve svém prvním blogu pro dok.revue uvažuje o situacích, kdy se publicistika stává uměním, protože „nechává pocítit něco dávno necítěného“.25.04.2019 - Petr Fischer
Makeři, hipsteři a nová městská elitaAndrea Průchová Hrůzová uvažuje ve svém blogu nad knihou Amandy Wasielewski Made in Brooklyn: Artists, Hipsters, Makers, Gentrifiers. Jak se mění kultura velkých měst v souvislosti s gentrifikací? A dají se podobné proměny pozorovat i v Praze? 18.04.2019 - Andrea Průchová Hrůzová
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
O dokumentech a paradoxech na Prix Bohemia Radio 2019Andrea Hanáčková ve svém blogu rekapituluje nejlepší audio dokumenty na letošním 35. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio a uvažuje o paradoxu, proč Český rozhlas letošní vítězný dokument neodvysílal.04.04.2019 - Andrea Hanáčková
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
O filmové režii aneb Český lev dokumentárníProducent Radim Procházka se zamýšlí nad možností rovného boje o Českého lva za režii pro tvůrce hraných a dokumentárních filmů.26.03.2019 - Radim Procházka