Jak se daří dokumentu v časopise Film-Philosophy

Tereza Hadravová se vydává do útrob archivu vědeckého časopisu Film-Philosophy, kde pátrá po textech týkajících se dokumentárního filmu.
11.02.2016 - Tereza Hadravová

Z filmu Tábor S21. Vraždící mašinérie Rudých Khmérů (Rithy Panh, 2003)

Jeden z prvních na internetu volně přístupných vědeckých časopisů, alespoň co se humanitních oborů týče, – Film-Philosophy – se po dvou dekádách existence poznamenané, slovy současného šéf-editora Davida Sorfy, „utopickým duchem kyberanarchismu devadesátých let“ rozhodl přejít pod hlavičku zavedeného nakladatelství. Technicky vzato se toho moc nemění – časopis zůstává open-access. Dovršuje však svou postupnou proměnu v seriózní akademickou publikaci, což znamená především to, že se mění obsahově. Zatímco v prvních ročnících převažovaly recenze, nyní převládají studie.

Časopis Film-Philosophy byl založen v roce 1997 Danielem Framptonem, autorem knihy Filmosophy – britského manifestu neanalytického psaní o filmu. Okruh autorů, které Frampton soustředil kolem časopisu (původně se dokonce jednalo pouze o diskuzní emailové fórum, vzletně nazývané Salón), si za vzor bere především cavellovské či deleuzovské – anebo v širokém slova smyslu kontinentální – myšlení o filmu, přičemž od kognitivismu, který je s anglofonní filmovou filozofií obvykle spojován, si drží kritický odstup. Důkazem toho, že se časopisu podařilo podnítit nečekaně silnou odezvu anglo-amerických filmových badatelů a badatelek, je i to, že donedávna po několik měsíců nepřijímal k posouzení žádné nové příspěvky a čerpal ze svých zásob. Tento „stop stav“ odvolal teprve letos, právě s přechodem pod Edinburgh University Press.

U příležitosti konce jedné a začátku nové éry Film-Philosophy mne napadlo prozkoumat archiv časopisu a podívat se, jak se za dobu oněch dvaceti let věnoval dokumentu. V roce 1997 a 1998 vycházejí recenze Plantingovy Rétoriky a reprezentace v nefikčních filmech (Rhetoric and Representation in Nonfiction Film, 1997). Carl Plantinga patří právě do tábora kognitivistů a čtenáře Film-Philosophy proto nepřekvapí, že se jedná o recenze velmi kritické. Oba autoři se shodují v tom, že Plantingův zdánlivě čistě popisný, formalistní přístup v sobě skrývá určitou politiku, která je právě v případě dokumentu o to ušatější, že programově ignoruje etické a sociální otázky. MacLennan, autor útočnější z obou recenzí, chce do diskurzu o dokumentárním filmu vrátit pravdu ve významu „alétheia“ – odkrývání podstaty věcí, ne výroků (totiž ve významu kritického realismu Roye Bhaskara, jehož je MacLennan nekritickým vyznavačem). Od dokumentaristů by pak chtěl, aby „se pokoušeli vysvětlit různé aspekty reality a připravovali tak půdu pro projekt lidské emancipace“. Tato citace pochází z MacLennanovy recenze dalšího díla věnovaného dokumentu – Úvodu do televizního dokumentu: Utkat se s realitou (An Introduction to Television Documentary: Confronting Reality, 1997) Richarda Kilborna a Johna Izoda.

Zatímco MacLennanovy recenze jsou jen záminkou k tomu, aby formuloval, jak by měla vypadat nejen teorie, ale i praxe dokumentární tvorby (jak jinak než kriticko-realisticky!), Jan Simons svou recenzi knihy Obraz a mysl. Film, filozofie a kognitivní věda (Image and Mind: Film, Philosophy, and Cognitive Science, 1995) Gregory Currieho pojímá analytičtěji a uměřeněji. Zpochybňuje Currieho ostré odlišení dokumentárního filmu a nefikčního inscenování a kritizuje jeho charakterizaci čisté dokumentární tvorby jako „nezáměrné“. „Nezní snad první otázka, kterou si divák klade, když se setká s dokumentárním obrazem,“ říká si Simons, „proč vůbec režisér takový film natočil a chtěl nám ho ukázat?“

FOOD, Inc. (Robert Kenner, 2008)

Další důležité postavě teorie dokumentárního filmu devadesátých let – Brianu Winstonovi – se věnuje Henry Breitrose. Zabývá se jeho útlou knížkou Ohně se rozhořívají (Fires Were Started, 1999), pečlivou analýzou stejnojmenného snímku Humphreyho Jenningse (1943). Breitrose oceňuje, že zde Winston revidoval svou dokumentu věnovanou, postmoderně laděnou knihu Nárokování skutečnosti (Claiming the Real, 1995) a objevil (v recenzentově formulaci), že esenciální dokumentární nárok na pravdu nemusíme zatratit – lze jej formulovat i takto: „Pravda dokumentu zásadně závisí na pravdivosti dokumentaristy.­“

Poslední recenzi, na kterou bych se ráda v tomto přehledu soustředila, napsal Warren Buckland. Zabývá se v ní objemným sborníkem Filmová teorie a filozofie (Film Theory and Philosophy, 1997), editovaným Richardem Allenem a Murray Smithem. Buckland zde předznamenává formu, která se stala základem jeho vlastní knihy Filmová teorie. Racionální rekonstrukce (Film Theory: Rational Reconstructions, 2012), v níž promítá klíčové texty filmové teorie do rastru tvořeného a) analýzou problematického stavu věcí, b) popisem problematického stavu věcí, c) výstavbou problémů a d) hodnocením problémů.

Do recenzovaného sborníku byl zahrnut i esej „Fikce, ne-fikce a filmy presumptivních tvrzení“ Noela Carrolla. Problém, který se Carroll pokouší vysvětlit, spočívá v tom, že klasická griersonovská definice dokumentu již na současnou množinu dokumentárních praxí (zahrnujících animaci, inscenaci atd.) dobře nesedí. Carroll proto navrhuje nový pojem, který by některé z těchto praxí pojmenoval a jenž by je odstínil od dokumentu v klasickém smyslu – jedná se právě o nálepku „filmy presumptivních tvrzení“. Buckland si v recenzi všímá, jakým způsobem Carroll rozlišuje mezi fikcí a ne-fikcí (pomocí autorské intence), avšak toto rozlišení ani výstavbu problému nijak nekomentuje, pouze konstatuje, že teprve čas dokáže, zda se Carrollem navržená nálepka chytla (o dvacet let později můžeme již říci, že se nechytla).

Zájem o otázku definice dokumentu a možnosti či nemožnosti jeho teoretického oddělení od fikčního filmu v jednadvacátém století trochu ochladl, čehož je i Film-Philosophy příkladem. Ve výše uvedených příkladech recenzí, které časopis na konci devadesátých a začátku nultých let publikoval, najdeme v zárodku několik společných motivů: jedná se především o snahu vyhranit se vůči způsobu, jakým o dokumentárním filmu teoretizují kognitivisté, a vrátit do teoretického diskurzu pojmy jako pravda, politika a zodpovědnost. V dalších letech v časopise narazíme na několik dalších textů, které se dokumentárním filmem zabývají, ale soustředí se spíše na některé specifické subžánry (mj. např. na reality TV prostřednictvím knihy Garetha Palmera Disciplína a svoboda. Televize a vládnutí (Discipline and Liberty: Television and Governance, 2003)) či na konkrétní filmy (třeba Food, Inc. (2008) v souvislosti se speciálním číslem o hnusu či Tábor S21. Vraždící mašinérie Rudých Khmérů (2003) či Mlha války (2003) v rámci reportáže z newyorského festivalu anebo na filmově-filozofický opus Ister (2004)). Samostatná studie, která by se týkala dokumentárních filmů obecně, však ve Film-Philosophy zatím chybí.





další blogy autora:

Od tlachání o filmech k filozofii filmuTereza Hadravová rozjímá nad funkcí filmu ve „výtahových“ konverzacích. Kdy jste se někoho naposledy zeptali, zda viděl ten či onen nový film jenom proto, aby řeč nestála?07.06.2018 - Tereza Hadravová
Pro filozofii jako stvořený Estetička a filozofka Tereza Hadravová vede dialog s pedagogem Jerrym Goodenoughem z University of East Anglia o tom, zda schopnost filozofovat mají kromě filmu i jiná média. 25.01.2018 - Tereza Hadravová
Audiovizuální pastvaTereza Hadravová se už po čtvrté vydala na obhajoby ročníkových a absolventských prací CASu na FAMU. V tomto blogu se zaměřuje na část výstavy v GAMU, která je veřejnosti přístupná až do 9. července. 06.07.2017 - Tereza Hadravová
Film jako filozofický prostorFilozofka Tereza Hadravová si ve svém novém blogu klade otázku, jak film jako prostor může obohatit naše vlastní myšlení o další světnici. 11.05.2017 - Tereza Hadravová
Nebát se milovat filmTereza Hadravová sumarizuje své zážitky z 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Jako jednu z nejkomornějších a přitom nejvýraznějších zkušeností reflektuje setkání s italským filmovým kritikem Gionem A. Nazarrem.24.11.2016 - Tereza Hadravová
Anti-Molyneux: Zrakové vrávorání Michaela MadsenaFilozofka Tereza Hadravová reaguje na nedávnou online retrospektivu dánského režiséra Michaela Madsena. Stejně jako Madsen si klade otázku: Jaké by bylo zbavit se zraku a spolu s ním i všeho toho, co zrak odkrývá a zakrývá?19.05.2016 - Tereza Hadravová
Filozofie 2.0Čtvrtý kanál rozhlasové verze britské BBC uvedl nový pořad The Global Philosopher, kde profesor z Harvardské univerzity diskutuje s filozofy-amatéry. Tereza Hadravová přináší kritický pohled na první díl celé série.31.03.2016 - Tereza Hadravová
O důvodech k neudělení cenyPodle Terezy Hadravové se za nevyjasněnou dramaturgií a nepřesvědčivou autorskou výpovědí může skrývat vícevýznamová struktura. Dá se výrok letošní poroty zpochybnit?17.12.2015 - Tereza Hadravová
Útěcha (hladu) filozofiíTereza Hadravová ve svém textu přibližuje vztah filmu a filozofie, jemuž je věnována i jedna ze sekcí 19. ročníku MFDF Ji.hlava08.10.2015 - Tereza Hadravová
Kino jako filozofie bez filozofaFilmy mohou filozofovat, říkají někteří teoretici. O jakých filmech mluví, a proč nemluví o dokumentech? Tereza Hadravová se ve svém prvním příspěvku věnuje jedné z podob setkávání – a míjení se – filmu a filozofie.02.07.2015 - Tereza Hadravová

   poslední blogy:
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém textu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž na ji.hlavském festivalu soutěží v České radosti. 03.10.2019 - Antonín Tesař
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková