Je dokumentarista zodpovědný za debatu o svém díle?

Pomohla, nebo uškodila Třída 8.A pověsti Romů v České republice? Tomáš Feřtek o české verzi švédské reality show Klass
18.12.2014 - Tomáš Feřtek

Třída 8.A

Jestli se v něčem liší česká varianta slavné švédské reality show Klass of od předlohy opravdu zásadně, pak je to v posledním dílu. Ve švédské variantě se totiž charismatičtí učitelé objímají s dětmi ze třídy plné přistěhovalců, někteří pláčou a všichni říkají, jak důležitý byl v jejich životě ten půlrok, který spolu strávili a snažili se o zlepšení školních výsledků. Happyend lidský i profesní. Učitelská práce má výjimečnou hodnotu, protože proměňuje životy.

V osmé epizodě Třídy 8.A, jež se točila v brněnské škole, které se říká Osmec a která je převážně romská, je rozloučení mimořádně chladné. Učitel matematiky Petr vejde do třídy, kde je pár dětí otočených zády k němu, a řekne, že už se nikdy neuvidí. Oni cosi utrousí a nevěnují mu pozornost. Je to chladné a trapné. Jeho kolegové, dějepisář Ivan a češtinářka Dagmar, jsou na tom jen o trošičku lépe. A podobné je to i s měřitelnými výsledky onoho půlročního experimentu. Známky a výsledky dětí se až na jednu výjimku nezlepšily, často naopak. Děti jsou z toho půlroku spíš zklamané, škola samotná si o celém televizním projektu myslí své. A tak nejvíce asi získala samotná trojice učitelů, kterým došlo, že učit znamená často něco jiného, než si zatím představovali, a jsou za tu zkušenost vděční. Byť často s tím, že už by si nic takového raději nechtěli zopakovat.

Co tedy ukázala česká Třída 8.A, kde měli přijít nejlepší učitelé do nejhorší školy? Že učitelé nic nezmůžou? Že Romové jsou ve své podstatě většinou nevzdělavatelní? Že je to všechno marná snaha? Že naše školy a žáci se na rozdíl od škol a žáků v jiných zemích nikdy nezmění? Tyto otázky představují pouze hrubý výběr z diskusí proběhlých pod texty, které se pořadu věnovaly.

Když bychom to měli hodně zjednodušit, divácká obec se dělí na dvě velmi nestejné části. Ti pedagogicky vzdělanější, a to opravdu jen někteří, soudí, že pořad je zajímavý právě tím, že jako jeden z prvních u nás ukázal, co se děje reálně ve třídách a jak jsou na to běžní učitelé nepřipravení. Takže není divu, že šťastný konec se nekonal, ale i tak je to důležité a objevné sdělení, protože bez učitelů připravených na takovéto situace se nic nezmění.


Třída 8.A

Naprostá většina diváků, včetně velké části učitelské veřejnosti, naopak soudí, že to, co viděli, je jen důkaz, že Romové si žádnou zvláštní péči nezaslouží, že stejně všichni patří do zvláštní školy, a vůbec by na ty haranty obecně, i ty neromské, měla být větší přísnost. A někteří rodiče romských školáků jsou pobouření, že z nich televize dělá blbce. Takže pořad, který měl ukázat smysl vzdělávání a učitelské profese, jen vyhrotil a zostřil domácí debatu o Romech. Což jistě nebyl záměr. Jsou za to však tvůrci zodpovědní? Měli toto riziko brát v úvahu, než začali točit?

Odpověď není vůbec jednoduchá. Ano, vybrat pro mainstreamovou reality show de facto segregovanou romskou školu znamenalo zadělat na problém, protože většinová společnost je k Romům jednoznačně nevstřícná. A poslat do ní fakticky nepřipravené učitele, například matikáře Petra, který učí elitní děti na víceletém gymplu a podobnou třídu viděl poprvé, to směřovalo k jasnému pedagogickému průšvihu. Čemu měla dát producentka Kamila Zlatušková z brněnské ČT přednost?  Předvést tu srážku dvou světů, nebo vybrat jinou školu a jiné učitele tak, aby konečné sdělení bylo alespoň o něco optimističtější? A když nikoho takového neměla, bylo by bývalo lepší pořad netočit?

Těžko vyvratitelným faktem zůstává, že ve výsledku pořad pověsti Romů, ale i českého školství, mnoho nepomohl. Jsou za to tvůrci zodpovědní? Měli to brát v úvahu? Osobně jsem za ten nemilosrdný portrét učitelské reality vděčný, ale obtížně hledám ještě někoho, kdo by to viděl podobně. To mi přijde varující. Zvláště v televizi platí, že dílo je kompletní, až když dorazí k divákovi, a tvůrcům nezbývá, než to brát v úvahu.


Epizody švédské předlohy můžete zhlédnout ZDE.
Podívejte se na upoutávku na slovenskou verzi ZDE.
České epizody uvidíte ZDE.
Rozhovor se zástupcem školy, kde se točilo, čtěte ZDE.




   poslední blogy:
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer