Jedna zeď, dvojí vězení - Koudelka fotografuje Svatou zemi

„Koudelka odhaluje za destruktivní silou betonu zrůdnost a nebezpečí systému, jenž takové bariéry staví. I v takovém prostředí se umělec před kamerou vyjadřuje v kategoriích spirituality a zázraku,“ píše Janis Prášil
14.04.2016 - Janis Prášil

Koudelka fotografuje Svatou zemi (Koudelka Shooting Holy Land, Gilad Baram, 2015)

Může se zdát, že pro emigranta a ateistu je Svatá země příliš vzdálená. Právě člen proslulé mezinárodní agentury Magnum Photos Josef Koudelka, po čtyřiceti letech od svého odchodu z okupovaného Československa  znovu otevírá téma hranic a jejich překračování. Ve svých krajinářských fotografiích zachycuje kulturně i geograficky vzdálený region Izraele a Palestiny. V uhrančivých a chladně distancovaných záběrech na zdi a ostnaté dráty dělící město, zemi, národ a náboženství vystihuje paradoxní symbiózu vězení a svobody. Debutující izraelský režisér Gilad Baram ve svém dokumentu Koudelka fotografuje Svatou zemi, jenž byl uveden na letošním filmovém festivalu Jeden svět, podrobuje Koudelkovy fotografie dvojímu vidění. Oba umělci překonávají hranice různých médií i kultur aby odhalili, že na obou stranách zdi se nachází totéž.

Putování Josefa

Betonové panely rozeseté po nekonečně pusté krajině nikoho, nebo ostnatý drát přetínající pohled na nebe jsou motivy, které paradoxně působí zároveň jako estetické i symbolické objekty se silnou výpovědní hodnotou. Zdi připomínající náhrobky představují tichou hrozbu a přítomnost boje o hranice a odkazují na dvojsečnost řešení konfliktu prostřednictvím izolace znepřátelených stran. Dělicí čáry, bariéry, železné opony, berlínské a jiné zdi vznikají pod záminkou bezpečí jako ochrana vůči vnějšímu nepříteli, ale ve výsledku plní funkci vězení. Koudelka odhaluje za destruktivní silou betonu, který se po krajině šíří jako nemoc, zrůdnost a nebezpečí systému, jenž tyto bariéry staví. Je proto přinejmenším překvapivé, že i v tomto prostředí se umělec na kameru vyjadřuje v kategoriích spirituality a zázraku.

Ještě více šokující je skutečnost, že sám fotograf vzpomíná na vlastní minulost spojenou s okupací vlasti s pocity extrémního štěstí a prožitku zázraku. Pokud se však na příjezd vojsk Varšavské smlouvy do Československa podíváme z jeho úhlu pohledu, získávají historické a politické události nečekaně třetí rozměr. Koudelka totiž poukazuje v souvislosti s konfliktem na něco, co nás přesahuje, na náhlou změnu myšlení lidí, okamžik transformace, překonání bariér různých politických přesvědčení a sjednocení národa proti společnému nepříteli. Podobný paradox vyvstává, když Koudelka mluví o štěstí, které nalezl v exilu, o svobodě vykoupené ztrátou rodiny a domova. Takovéto okamžiky rozporu nebo narušení běžného chodu společnosti boří představu o logickém a rozumově uchopitelném světě. Okamžiky narušení, nesouvislosti, paradoxu či trhliny odhalují nepředvídatelnou a nestálou povahu skutečnosti a upozorňují na existenci čehosi nepostižitelného. Na disparitu světa a neuchopitelnou proměnlivost dějin a času.

Muž s fotoaparátem

Koudelka nikdy nezachycuje násilí a sám odmítá vměšování se do záležitostí, které se ho jako Evropana netýkají a které sám nijak neovlivní. Je však očividné, že již samotná přítomnost fotografa a kameramana v politicky citlivém regionu působí rozruch a znepokojuje zástupce jak izraelské tak palestinské strany. Distancované vylidněné záběry na krajinu a fotografa v akci tak sousedí s okamžiky střetu jedince a systému, jež výmluvně vystihují absurditu skutečnosti. V kafkovské scéně se například z megafonu ozývá anonymní hlas, který napomíná Koudelku, aby se nepřibližoval k vysokému plotu, jako by neozbrojený fotograf představoval ohrožení pro vojenský komplex střežený hlídkou se samopaly. Ještě absurdnější je rozhovor s vojákem, jenž vysvětluje funkci univerzální makety města v životní velikosti, jež armáda vytvořila podle satelitních fotek. Postavila budovy určené pro vojenská cvičení, domy, v nichž se nikdy nebude žít. Z těchto okamžiků vyplývá, že Koudelka následuje poslání umělce, pro něhož je důležité nepřizpůsobovat se, zůstat cizincem, který znepokojuje svou odlišností, uchovává si zdravou míru vzteku a upozorňuje na projevy systému a na to, že řešením není bariéry stavět, ale překonávat je.





další blogy autora:

Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil
Architektura jako tvář dobyJanis Prášil o experimentálních filmech Jana Bušty a Haruny Honcoop, jejichž projekce byly součástí podzimní výstavy Praha zítra?30.11.2017 - Janis Prášil

   poslední blogy:
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém blogu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž měl světovou premiéru na prestižním festivalu Visions du Réel v Nyonu a 3. října vchází do českých kin. Podle Tesaře dodává filmu originalitu snaha Johany Ožvold vytvořit ke zvukům odpovídající obrazy, doslova připoutat hudbu k jejím fyzickým generátorům a prostředím jejich šíření. Koncem října bude snímek soutěžit na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.03.10.2019 - Antonín Tesař
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka