Kalašnikov a technologie emocí

Jak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.
16.05.2019 - Janis Prášil

Z filmu The Road Movie (2016). Foto imdb.com

„Rusko je stejně bláznivé jako jakákoli jiná země,“ řekl na adresu svého celovečerního debutu The Road Movie (2016) režisér Dmitrij Kalašnikov během své masterclass, kterou pořádal na MFDF Ji.hlava v roce 2017. Jeho střihová koláž, která bude 27. května uvedena v malém sále pražského kina Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí, sestává zhruba z padesáti videí z Youtube, v nichž se řidiči dělí o to, co natočili během jízdy autem. Ohlasy v médiích snímek často interpretují jako portrét ruské společnosti coby země extrémů a citují nejbizarnější scény. Patří mezi ně například setkání s agresivním mužem, který se „přilepí“ řidičce na kapotu a přes čelní sklo na ni zuřivě gestikuluje, průjezd lesním požárem, děsivé dopravní nehody nebo záhadný úkaz na obloze. Tento selektivní soubor videí podléhající dramaturgickému zásahu však stěží obstojí jako reprezentativní vzorek celé společnosti nebo národa. Sám autor ostatně uvádí, že náhody a nehody se stávají všude, jen je většinou nikdo nezaznamenává.

Přínos The Road Movie nespočívá v tom, co zobrazuje, ale jak. V práci se zdrojovým materiálem představuje příklad remediace1) nejen ve smyslu propojování starých a nových médií, ale především přesazování již existujícího materiálu do nového kontextu. Výsledná dokumentární esej je dokonce v pořadí druhou remediací videozáznamů ze silnic a dálnic. Přes padesát procent řidičů v Rusku si připevňuje na palubní desku vozidla kameru proto, aby měli důkaz pro pojišťovnu, nebo se ochránili před zkorumpovanou policií. Když pak zveřejní svá videa na internetu, z důkazního materiálu se stává virální zábava. Podruhé se funkce a podmínky uvádění původních videozáznamů proměňují, když jsou začleněny do dokumentární eseje a přemístěny z internetu na plátna kin.

Kalašnikov zkoumá svébytnou estetiku videozáznamů z hlediska parametrů dokumentárního filmu. Ve svém snímku akcentuje především práci s mimoobrazovým polem a diegetickým zvukem. Kamera, napevno umístěná na palubní desce auta, nesleduje snímaný objekt, její pohyb je určený jízdou auta a výhled redukován na prostor před vozidlem. Děj tak náhodně vstupuje a vystupuje z obrazového pole a pokračuje mimo zorný úhel objektivu. Vidíme tak pouze jeho část, jako třeba průběh dopravní nehody, o jejíchž následcích se však dozvídáme jen zprostředkovaně z komentářů posádky za kamerou, která nehnutě snímá rozbité čelní sklo.

Z filmu The Road Movie (2016). Foto imdb.com


Zajímavý diskurz u The Road Movie nabízejí mody dokumentárních filmů, které rozlišuje ve své knize Úvod do dokumentárního filmu Bill Nichols. Kalašnikov považuje videa z dálnic za čistou observaci bez umělého zásahu. Aby byl tento efekt co nejsilnější, ponechal tvůrce materiál v původní podobě, do které autorsky zasahoval pouze střihem. Za účelem zachování „čistoty“ materiál nepropojil žádným příběhem, ale spojil ho na základě kontrastního nebo podobného emočního náboje. Tím však ponechal původnímu materiálu nejen jeho charakter, ale ještě ho autorským způsobem zesílil. The Road Movie svou epizodickou strukturou a tempem představuje nepřetržitý, stále se měnící proud mikrodějů, jenž unáší diváka na vlně šoku a úžasu, čímž vystihuje povahu virální internetové zábavy. Důležitý je participační aspekt videozáznamů, jejichž emoční působivost významně zvyšují komentáře řidičů a spolujezdců. Pokud bychom přistupovali k posádce vozu jako k tvůrcům za kamerou, pohybují se videa nikoli v observačním, ale i v participačním modu, protože divák má přístup k emocím autora.

Emoční vyhrocenost a nepředvídatelnost nejsilněji vyvstává v motivu smrti. Tříštící se kapoty, vozidla rotující vzduchem, hroutící se monumentální těla kamionů, nebo postapokalyptické plameny sahající po autě projíždějícím lesním požárem odhalují nebezpečné sousedství spektakularity a destrukce, se kterým se můžeme setkat třeba v dokumentech Wernera Herzoga, snímaných z úpatí sopky nebo zamrzlého oceánu. The Road Movie je především výpovědí o médiu. Kalašnikov prostřednictvím dokumentární eseje zkoumá stylistické prostředky videa na sociálních sítích a zdůrazňuje jeho estetický, emoční a etický potenciál.

Poznámky

1) Jay David Bolter a Richard Grusin: Remediation: Understanding New Media. Cambridge, MA: MIT Press, 1999





další blogy autora:

Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil
Architektura jako tvář dobyJanis Prášil o experimentálních filmech Jana Bušty a Haruny Honcoop, jejichž projekce byly součástí podzimní výstavy Praha zítra?30.11.2017 - Janis Prášil
Červená proti totalitěJanis Prášil reflektuje dokumentární film o operní pěvkyni Soni Červené a dává jej do souvislosti s dalšími dvěma filmy o výjimečných ženách, jejichž autorkou je Olga Sommerová.21.09.2017 - Janis Prášil
Smrt jako turistická atrakceJanis Prášil přichází s reflexí nového filmu ukrajinského režiséra Sergeje Loznitsy Austerlitz a zároveň přináší poznámky z besedy s tímto režisérem z festivalu v Karlových Varech, kde měl film svoji premiéru.27.07.2017 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil