Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debaty

Mediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.
21.02.2019 - Milan Kruml

Nur eine Frau (2019), zdroj: Berlinale

Berlinále není jen o filmech, určených pro promítání v kinech, ale také o televizi. K tradiční akci patří prezentace nejzajímavějších titulů dokumentárních filmů, které vzniknou v tomto roce v produkci ARD, tedy první německé veřejnoprávní televize. Letos je ale s touto přehlídkou, nazvanou Top of the Docs, spojena i poměrně ostrá diskuze mezi zástupci ARD a tvůrci. V zásadě jde o odlišná stanoviska k nasazování dokumentů do vysílání – tvůrci argumentují, že jejich filmy zpracovávající relevantní politická a společenská témata mají často premiéru až v pozdních nočních hodinách. A částečně mají pravdu. Píši částečně, protože to není problém nějak přímočaře jednoduchý. Podívejme se ale nejprve do Německa. 

Pracovní společenství dokumentaristů (AG Dok) společně s Grimmovým institutem (který se zabývá médii, výchovou a kulturou) zpracovaly studii, která byla zveřejněna krátce před prezentací ARD. Autor studie Fritz Wolf v ní mimo jiné napsal: „Nasazení do programu přestalo odrážet společensko-politickou relevanci filmů: Více než dvě třetiny snímků jsou nasazeny do pozdního či velmi pozdního vysílacího času. Téměř každý šestý dokument je odvysílán po jedné hodině v noci.“ Podobné výroky před tradiční prezentací dokumentárních úspěchů se samozřejmě lidem z ARD příliš nelíbí. Stejně jako vyjádření filmařů, kteří vyzývají programové pracovníky k větší odvaze při zařazování pořadů, jejichž význam a kvalita byly oceněny na festivalech a přehlídkách v zahraničí. A jak to u takových debat často bývá, ozývá se tradiční „lék na všechno“ tedy slogan: Zapomeňte na sledovanost, podporujte značku. Na tom samozřejmě není nic špatného, nicméně ani nic jednoduchého. 

K dokumentům, o kterých se bude letos mluvit, patří snímek Nur eine Frau (Jenom žena), režisérky Sherry Hormannové, který se vrací k případu vraždy 23leté Kurdky Hutun Sürücü, kterou zabili – potrestali za zneuctění rodinného jména v roce 2005 v Berlíně členové její vlastní rodiny. Zajímavé budou zřejmě i snímky věnované výročí pádu berlínské zdi v roce 1989 a následným událostem v tehdejší NDR. Patří k nim Gorbatschow. Eine Begegnung (Gorbačov. Setkání) Wernera Herzoga, Inside Treuhand o privatizaci východoněmeckého průmyslu Birgit Breuelové a dvoudílný Inside HVA o východoněmecké rozvědce. Diváci se mohou těšit i na snímky Operation Mondlandung o roli někdejších nacistických vědců v americkém kosmickém programu, o obchodu se zbraněmi a západoněmecké tajné službě, festivalu ve Woodstocku nebo procesu s viníky tragédie na techno festivalu Love Parade v Duisburgu v roce 2010.

Stále píši o produkci, která je jednak nesrovnatelně větší než například ta česká, pracuje s jinými náklady a má k dispozici několik oken na hlavním programu ARD – Das Erste. Dokonce i v prime timu. Je celkem logické, že při objemu dokumentární tvorby, kterou rok co rok ARD vyrábí (pro Das Erste ale i další programy, včetně francouzsko-německé stanice Arte) se část filmů prostě do exponovaných vysílacích časů dostat nemůže. A i nasazením mezi devátou a jedenáctou – kdy se zájem o dokumenty u diváků výrazně zvyšuje a přechází k nim i ti, kteří si po osmé vybrali z nabídky seriál či film – jednoduše nelze uspokojit všechny.

Z filmu Gorbačev. Setkání (2018), zdroj: TIFF

Nás by na tom mohly zajímat především dva aspekty – dokumentaristé v německých televizích vstupují na rozdíl od tuzemských dokumentaristů do soutěže s tvůrci aktuální publicistiky, zejména pak reportáží na aktuální témata, které mají stopáže od půl hodiny do 60 minut a jsou vyráběny velice rychle (například první hodinová reportáž o teroristických útocích v Paříži v roce 2015 se objevila v primetimu Das Erste už po šesti dnech). Vedle aktuální publicistiky je řada témat, kterým se v ČR často věnují půlhodinové dokumenty, zpracována v magazínech, které nabízejí investigativní a aktuální publicistiku a vysílají se každý týden. Od dokumentu se proto očekává hlubší ponor do tématu, silný tvůrčí názor, ale také mnohem širší kontext. To ale vyžaduje kvalitní dramaturgy, kterých u nás je dost málo.

Druhým aspektem je schopnost televize (nikoli tvůrců) propojit film s potenciálními diváky, tedy těmi, kteří by se zřejmě chtěli dívat, kdyby ovšem o nasazení snímku věděli. Vzhledem ke stále silnější proměně diváckých návyků bude toto zřejmě nejdůležitější součástí self promotion v blízké budoucnosti. Je logické, že Netflix nebo Amazon Prime mají v tomto směru tak značný náskok – tyto služby prostě bez výborného marketingu a promyšleného proma nemají šanci v stále silnější konkurenci přežít. Ale i veřejnoprávní televize se musí naučit dělat věci jinak a lépe. 

Dá se předpokládat, že nabídka na trhu poroste a to nejen v oblasti hrané tvorby. Divácké návyky se budou stále více vzdalovat stávajícímu systému sestavování programové nabídky. Zvýší se počet lidí, kteří budou chtít věnovat večer jednomu tématu, zhlédnout několik epizod seriálu či více filmů najednou, vybírat si pořady například i podle aktuálního dění v politice a ve společnosti. Jejich trpělivost při výběru programu se bude postupně vytrácet – rozhodně nebudou mít náladu a čas na zdlouhavé vyhledávání pořadů podle názvů (které si navíc nemusejí pamatovat) či data odvysílání. Budou chtít, aby se jim nabídka řadila tematicky a aby se rychle dozvěděli obsah pořadů a další základní informace. 

Dalším problémem, který bude veřejnoprávní televize muset řešit (a nejen ona) je zajištění práv na volné spuštění z úložiště pro delší dobu – tedy nikoli pouze na sedm či čtrnáct dnů. To není záležitost, která by se dala změnit rychle – proto čím dříve se s jednáním o nějakém novém systému začne, tím lépe.

Je zjevné, že tradiční lineární televize nezanikne – část diváků, která sledování audiovizuálních obsahů spojuje pouze s odpočinkem, bude stále stát o to, aby jí stačilo zapnout dálkové ovládání a nechat se bavit podle výběru někoho jiného, ale i německá debata ukazuje, že jeden z významů televize zůstane i přes dostupnost a atraktivitu nabídky na streamovacích službách či úložištích stále stejný. Pokud budou chtít diváci, kteří dokumenty primárně nevyhledávají, ale také nejsou lhostejní k tomu, co se kolem nich děje, zhlédnout pořady, které budou reagovat na aktuální problémy společnosti – ať už politické nebo třeba ekologické, měla by jejich cesta jako k první instanci vést právě k nabídce veřejné služby. A ta by proto měla i nadále pěstovat odpovídající lineární nabídku a to v adekvátních vysílacích časech.


Autor pracuje v České televizi.





další blogy autora:

Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml
Trump Bump efektMediální analytik České televize Milan Kruml glosuje vývoj amerických médií, kdy se zvyšujícím se zájmem o ně je také kladen vyšší důraz na kvalitu zpravodajství. Jak by se z tzv. Trump Bump efektu mohla česká mediální krajina inspirovat? 18.01.2018 - Milan Kruml
Televize na plátněMediální analytik Milan Kruml z pozice dlouholetého dramaturga ji.hlavské sekce Reality TV komentuje nejen letošní kurátorský výběr televizních pořadů.12.10.2017 - Milan Kruml
Co je to konstruktivní žurnalistika?Mediální analytik Milan Kruml ve svém dalším blogu představuje koncept konstruktivní kritiky a žurnalistiky, přičemž vychází z diskutované knihy dánského novináře Ulrika Haagerupa Constructive News.31.08.2017 - Milan Kruml
Když mladí nejsou tak úplně mladíMediální analytik z České televize Milan Kruml tentokrát ve svém blogu uvažuje o pojmu mladý televizní divák. Kdo to vlastně je a proč?22.06.2017 - Milan Kruml

   poslední blogy:
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém textu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž na ji.hlavském festivalu soutěží v České radosti. 03.10.2019 - Antonín Tesař
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka