Když aktivisté točí o aktivistech

Terezu Reichovou jsme požádali, aby se v prostoru dok.blogu pravidelně věnovala tématu angažovaného dokumentu
23.10.2014 - Tereza Reichová

Mám psát o angažovaném filmu. A je to tu zas. Opět se vynořila otázka škatulkování. Co jsem se objevila na FAMU, cítila jsem, jak toto nálepkování umí ubrat na síle jakékoli zprávě. Často diskuze končila právě u toho: ty to máš jinak, ty jsi ta „angažovaná“. Jakoby tím pádem argumenty nebyly platné. Právě to bylo mé největší rozčarování ze školy. Místo spolužáků zapálených pro diskuzi o politických a sociálních problémech jsem překvapeně koukala na lidi, kteří nadhled a nezaujatost vnímali jako recept na úspěšný film. Pokud jste se  člověku před kamerou zasmáli, byl to ještě navíc bonus k úspěchu.

Po pár letech jsme se my „angažovaní“ na katedře rozlezli. Pořád jsme vnímáni jako „ti jednostranní“, ale když nás někdo v diskuzi onálepkuje, bráníme se společně a jsme víc slyšet. Nemyslím si, že by to diskuzi pomohlo, ale člověk se alespoň necítí být sám.

To ale není jediný problém nás „onálepkovaných“. Také naši kamarádi a spolubojovníci na cestě za lepším světem od nás totiž rovněž něco očekávají. Klidně bych to nazvala propagandou. Ano, je pravda, že když jdeme točit na demonstraci, natočíme video, kde akce o dvaceti lidech vypadá jako stohlavý dav. Umíme natočit i údernou pozvánku a napsat razantní článek do novin, ale jakmile dojde na dokument, stojíme na tenkém ledě.

Jsme přeci jen aktivisté – dokumentaristé. Točit film tak, jak to většina lidí očekává, je to nejhorší, co bychom mohli udělat. Unudit diváka k smrti, ničím ho nenaštvat, nenechat připlout jedinou novou myšlenku, kterou by od nás nečekal, to je hřebíček do rakve volné tvorby a potřebné diskuze na zobrazované téma. Ale udělat to jinak, než jak se od nás očekává, nese i riziko, že přijdeme o kamarády.

Poslední takové haló vzbudil film jedné z mých nových spojenkyň na katedře Martiny Malinové o tzv. shopliftingu Nepokradeš (2013). To, že spousta lidí zvenku byla pohoršena či vůbec nechápala, jak někdo může krást v rámci boje za lepší svět, bylo očekávatelné. Ale na druhé straně, mezi lidmi, kteří občas kradou či minimálně někoho takového znají, vznikl poprask. Odsouzení kamarádky, která otevřela slabinu části autonomního hnutí, každodenní debata, zda to měla natočit a kde všude překročila hranici etiky v rámci party. To celé však potichu provedlo to, co každý dobrý film má udělat. Každý si musel veřejně svůj postoj k „shopliftingu“ obhájit a pojmenovat hranici mezi konzumerismem a opravdovou potřebou. Nyní, rok poté, už emoce vychladly a hnutí se posunulo pojmenováním si problému o mílový krok dál.

Nyní v Jihlavě bude k vidění další Martiny film Několik Let – portrét společného kamaráda a jednoho z nejzásadnějších lidí posledních let v boji za romskou suverenitu Míry Brože. A zase to není propaganda. Smutný portrét blokády, potažmo Mírův optimismus a pár jeho kamarádů představuje novou dobu angažování se. Sociologové mu říkají „clicktivism“. Nyní totiž stačí, že lidé vyjádří „lajkem“ na facebooku podporu akce a to je uspokojí. Zadek nezvednou. A bojuje jen pár jednotlivců, kteří musí mít tak zběsilou výdrž a slušnost, jako má právě Míra. Reálná úspěšnost akce je pak měřena tím, jak je prezentována na sociálních sítích.

Tento film je po dlouhé době to nejlepší, s čím jsem se setkala. Zastyděla jsem se před sebou, zděsila jsem se bezohlednosti veřejnosti a poprvé viděla výpověď z Let, kde jsem ucítila opravdovou vůni koncentráku a obraz pošlapané romské hrdosti.

Ale bojím se, že našim kamarádům se film líbit nebude. Budou říkat, že je to nezodpovědné točit tak nepovedenou blokádu a kamarády v smutných situacích. Budou Martině říkat, že zas zradila partu, protože slabost se neukazuje. Budou se totiž logicky bát, že se Mírovi vysmějí xenofobní volové, byrokrati z Člověka v tísni a další, kteří v optimismus a změnu nevěří. Já bych jen přála Martině a Mírovi, aby za pár let stáli přímo v Letech na projekci tohoto filmu a s humorem vyprávěli o reakcích na tento film. Tedy o době, kdy ještě na místě koncentráku stál vepřín a „Romáci“ ještě hrdě nestáli v čele bojů za sebe samé.


Medailon autora


Tereza Reichová je dokumentaristka, studentka Katedry dokumentárního filmu na FAMU. Věnuje se převážně angažovanému filmu, jejím cílem je vyvolat diskusi o tabuizovaných a nepopulárních tématech. Natočila mj. snímky Do vlastních rukou (2008), KRUH: portrét demonstrace (2009),
Manuál na výrobu teroristy (2010) a A kdo je tady flákač? (2014).





další blogy autora:

Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Mládí vpřed!Dokumentaristka Tereza Reichová vypráví o své roli lektorky dokumentárního filmu na festivalu studentské tvorby Start Film.23.08.2018 - Tereza Reichová
Strach z „oken“Dokumentaristka Tereza Reichová se svěřuje s dilematem, které přináší tvorba pro televizi. Zamýšlí se nad tím, zda a jak přirozený televizní tlak na vyplňování přesně daných programových bloků koresponduje s tvůrčím procesem.09.02.2017 - Tereza Reichová
Festival jako jeden filmDokumentaristka Tereza Reichová reflektuje viděné na 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Co v člověku mohou vyvolat tři odlišné filmy se stejným tématem?03.11.2016 - Tereza Reichová
Dokumentaristovo svědomíDokumentaristka Tereza Reichová předestírá dilema získávání protagonistů na svoji (filmařskou) stranu. Kde jsou hranice v komunikaci mezi postavou dokumentárního filmu a dokumentaristou?04.08.2016 - Tereza Reichová
Zásah dokumentemDokumentaristka Tereza Reichová píše o svých zážitcích z festivalu AFO a klade si otázku, kam se poděly filmy, které dokážou své diváky zasáhnout natolik, aby byť jen zčásti změnili svůj život.05.05.2016 - Tereza Reichová
Město snůDokumentaristka Tereza Reichová píše o restrukturalizaci televize veřejnoprávní služby, která v nedávné době vyvolala vlnu nevole dokumentaristické obce.17.03.2016 - Tereza Reichová
Vše začíná po projekciDokumentaristka Tereza Reichová obhajuje systém projekcí dokumentárních filmů spojených s diskuzemi nejen s tvůrci, ale i s lidmi, kteří k tématu mají co říci.21.01.2016 - Tereza Reichová
Nadchnout pro dokument – nadchnout pro životDokumentaristka Tereza Reichová tentokrát píše o své zkušenosti s často prvním setkáním studentů s tvorbou dokumentárního filmu.03.12.2015 - Tereza Reichová
Být užitečným blbcemTereza Reichová se zamýšlí nad mírou odpovědnosti každého dokumentaristy ke svému tématu, jež ve filmech zpracovává, ať už o kontextu ví jakékoliv množství informací20.08.2015 - Tereza Reichová

   poslední blogy:
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Autoři všedního dneJan Gogola ml. ve své další blogogo uvažuje o dvou dokumentech, které nedávno zvítězily na zlínském festivalu REC FEST, a dává je do souvislosti s myšlenkami slavné Pirandellovy hry Šest postav hledá autora. Je princip inscenace součástí naší přirozenosti?02.05.2019 - Jan Gogola ml.
Dostat se lidem pod kůžiPetr Fischer ve svém prvním blogu pro dok.revue uvažuje o situacích, kdy se publicistika stává uměním, protože „nechává pocítit něco dávno necítěného“.25.04.2019 - Petr Fischer
Makeři, hipsteři a nová městská elitaAndrea Průchová Hrůzová uvažuje ve svém blogu nad knihou Amandy Wasielewski Made in Brooklyn: Artists, Hipsters, Makers, Gentrifiers. Jak se mění kultura velkých měst v souvislosti s gentrifikací? A dají se podobné proměny pozorovat i v Praze? 18.04.2019 - Andrea Průchová Hrůzová
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
O dokumentech a paradoxech na Prix Bohemia Radio 2019Andrea Hanáčková ve svém blogu rekapituluje nejlepší audio dokumenty na letošním 35. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio a uvažuje o paradoxu, proč Český rozhlas letošní vítězný dokument neodvysílal.04.04.2019 - Andrea Hanáčková
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
O filmové režii aneb Český lev dokumentárníProducent Radim Procházka se zamýšlí nad možností rovného boje o Českého lva za režii pro tvůrce hraných a dokumentárních filmů.26.03.2019 - Radim Procházka