Kino jako filozofie bez filozofa

Filmy mohou filozofovat, říkají někteří teoretici. O jakých filmech mluví, a proč nemluví o dokumentech? Tereza Hadravová se ve svém prvním příspěvku věnuje jedné z podob setkávání – a míjení se – filmu a filozofie.
02.07.2015 - Tereza Hadravová

Nebeské dny (Days of Heaven, Terrence Malick, 1978)

Pokud filozofii rozumíme jako analýze pojmů, pak tou nejzajímavější otázkou podle mě je, odkud se jednotlivé pojmy berou. Vždy se přitom hodí připomenout, že funkce a zdroje pojmů jsou rozmanité, a třebaže případ, který se chystám zmínit, není ojedinělý, nelze z něj vyvodit, že se analytická filozofie do svého vlastního ocasu zakusuje vždy.

Na termíny filmozofie či kinematografická filozofie (nebo rovněž novotvar film-jako-filozofie) jsem mezi filozofujícími filmovými teoretiky narazila před několika lety a před nedávnem jsem zjistila, že o to, co vlastně tento pojmový svazek znamená, se vede na stránkách odborných časopisů i knih poměrně rozsáhlá diskuze. Jedno je jisté: to, co filmozofií teoretici označují, vzniká a roste až v diskuzi o tom, co ono označované je. Základní myšlenka hnutí – totiž že filmy filozofují – je totiž natolik mnohoznačná, že ji lze použít téměř jako zaříkávadlo, s jehož pomocí lze pak za filmozofii označit leckterý biják.

V debatě o tom, co kinematografická filozofie je, co není, případně zda je či může být, přitom překvapuje, že příklady, které se staly pro danou diskuzi základní, se na první pohled filozofie netýkají. Cavell ještě přiznává, že jeho interpretace Malickových Nebeských dnů je nejspíš ovlivněná vědomím toho, že Malick překládal Heideggera do angličtiny. Mulhallova interpretace Vetřelce či Wartenbergova interpretace Matrixu se však už týká snímků, které, alespoň nakolik vím, žádnou důležitou vazbu mezi tím či oním členem štábu a zástupci světa akademické filozofie nevykazují.

Filozofii se samozřejmě nemusí dařit pouze na akademické půdě; podle některých je dokonce zkostnatělá instituce se svými požadavky na rádoby vědecké výsledky a systémem vnitřních hodnocení ze své povahy prostředím antifilozofickým. Chtějí snad současní filmozofové říci, že film je místem, kde filozofie ožije a promluví hlasem, který bude slyšet i za hranicemi přednáškové síně? Pokud ano, pak se zdá přinejmenším nemístné používat k obhajobě této teze klasická média. Proč své argumenty na podporu filmozofie neformulují prostřednictvím filmu?

Filmy, které k filozofii odkazují přímo (totiž tím, že jejich protagonisty jsou filozofové) či nepřímo (totiž mají-li formu eseje), zůstávají paradoxně na okraji zájmu obhájců filmozofie. Wartenberg má například za to, že se rozumí samo sebou, že filmy s filozofy filozofují – a není proto třeba plýtvat argumenty. Což o to, filozof nejspíš filozofuje stejně dobře (nebo špatně) před kamerou jako za katedrou, ale to přece jen z filmu žádným způsobem nedělá filozofující médium. Dalo by se dokonce říci, že to filmy s filozofy mají nejtěžší. Jak totiž uniknout váze slov? Jakým způsobem vytvořit dílo, jež bude ve svých různých vrstvách mluvit samo za sebe, třebaže mimo jiné právě prostřednictvím filozofa?

Neopakovatelným způsobem se s figurou filozofa vyrovnali Kirby Dick a Amy Ziering Kofman ve svém snímku Derrida, také proto, že se v něm Derrida brání filozofovat „na zakázku“; nechce mluvit na požádání o dekonstrukci ani o lásce. Filozoficky nejzajímavější momenty přitom nastávají ve chvíli, kdy se z „interview“ stane skutečný rozhovor. Derrida je ochotným partnerem, nebo lépe spoluhráčem; je zvědavý, (sebe)ironický, nabízí reflexi procesu filmování i své vlastní role – nejen jako filmovaného objektu, ale rovněž jako filozofa. Je více než ochotný prozkoumat to, co se mu skrze film otevírá. Nové pole řeči je pro něj nadějí, že zde, bez ohledu na jistou těžkopádnost, se mu podaří chvíli improvizovat, totiž vydat se do míst, která nelze předvídat, opustit prefabrikované významy a zvětralé způsoby vyjadřování akademické filozofie.

Snad právě Derrida tak představuje dobrý příklad filozofujícího filmu. Jeho filozofické kvality – totiž schopnost znejistit, otevřít nové obzory, rozpohybovat myšlení – přitom vystupují zvlášť jasně v kontrastu s poněkud zacyklenou debatou o filmozofii. To jsme ale také již daleko od filozofie jako analýzy pojmů.


Medailon autora

Tereza Hadravová

Editorka a estetička. Vystudovala estetiku a filozofii na FF UK. Pracuje jako redaktorka časopisu Estetika: The Central European Journal of Aesthetics. V roce 2014 editovala časopis dok.revue. Jako autorka či hostující editorka spolupracovala s časopisy Iluminace, Cinepur, Česká literatura ad. Ve své práci se zajímá o různá rozhraní filozofie, mimo jiné také o průniky filozofie a filmu. Právě tomuto tématu se bude věnovat ve svých příspěvcích na stránkách dok.blogu.





další blogy autora:

Od tlachání o filmech k filozofii filmuTereza Hadravová rozjímá nad funkcí filmu ve „výtahových“ konverzacích. Kdy jste se někoho naposledy zeptali, zda viděl ten či onen nový film jenom proto, aby řeč nestála?07.06.2018 - Tereza Hadravová
Pro filozofii jako stvořený Estetička a filozofka Tereza Hadravová vede dialog s pedagogem Jerrym Goodenoughem z University of East Anglia o tom, zda schopnost filozofovat mají kromě filmu i jiná média. 25.01.2018 - Tereza Hadravová
Audiovizuální pastvaTereza Hadravová se už po čtvrté vydala na obhajoby ročníkových a absolventských prací CASu na FAMU. V tomto blogu se zaměřuje na část výstavy v GAMU, která je veřejnosti přístupná až do 9. července. 06.07.2017 - Tereza Hadravová
Film jako filozofický prostorFilozofka Tereza Hadravová si ve svém novém blogu klade otázku, jak film jako prostor může obohatit naše vlastní myšlení o další světnici. 11.05.2017 - Tereza Hadravová
Nebát se milovat filmTereza Hadravová sumarizuje své zážitky z 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Jako jednu z nejkomornějších a přitom nejvýraznějších zkušeností reflektuje setkání s italským filmovým kritikem Gionem A. Nazarrem.24.11.2016 - Tereza Hadravová
Anti-Molyneux: Zrakové vrávorání Michaela MadsenaFilozofka Tereza Hadravová reaguje na nedávnou online retrospektivu dánského režiséra Michaela Madsena. Stejně jako Madsen si klade otázku: Jaké by bylo zbavit se zraku a spolu s ním i všeho toho, co zrak odkrývá a zakrývá?19.05.2016 - Tereza Hadravová
Filozofie 2.0Čtvrtý kanál rozhlasové verze britské BBC uvedl nový pořad The Global Philosopher, kde profesor z Harvardské univerzity diskutuje s filozofy-amatéry. Tereza Hadravová přináší kritický pohled na první díl celé série.31.03.2016 - Tereza Hadravová
Jak se daří dokumentu v časopise Film-PhilosophyTereza Hadravová se vydává do útrob archivu vědeckého časopisu Film-Philosophy, kde pátrá po textech týkajících se dokumentárního filmu.11.02.2016 - Tereza Hadravová
O důvodech k neudělení cenyPodle Terezy Hadravové se za nevyjasněnou dramaturgií a nepřesvědčivou autorskou výpovědí může skrývat vícevýznamová struktura. Dá se výrok letošní poroty zpochybnit?17.12.2015 - Tereza Hadravová
Útěcha (hladu) filozofiíTereza Hadravová ve svém textu přibližuje vztah filmu a filozofie, jemuž je věnována i jedna ze sekcí 19. ročníku MFDF Ji.hlava08.10.2015 - Tereza Hadravová

   poslední blogy:
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém textu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž na ji.hlavském festivalu soutěží v České radosti. 03.10.2019 - Antonín Tesař
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková