Krev, pot a Zlatá mládež

Jak je na tom pražská Zlatá mládež a jak je na tom Česká televize s realizací převzatých formátů reality show? Má smysl je u nás veřejnoprávně produkovat, nebo to chce jen lépe hlídat přístup a posuny v českém prostředí?
10.12.2015 - Tomáš Feřtek

Zlatá mládež (zdroj: ČT)

Když se v roce 2010 objevila na festivalu v Jihlavě epizoda britské reality show Blood, Sweet & Takeaways (další díly se jmenují & Luxuries, Cofee atp.), vzbudila slušnou pozornost. Princip pořadu byl jednoduchý. Parta mladých Londýňanů, jejichž rodiče často pocházeli ze zemí třetího světa, ale oni sami už jsou typickými bohatými Brity, je v každé epizodě vyslána na jiné místo na zeměkouli, kde vznikají výrobky, které jsou běžnou součástí života bohatého velkoměsta. Konzerva tuňáka, kuřecí sendvič, kafe, zlatý prsten, tenisky. Udivená partička tak na vlastní kůži a vlastníma rukama zjišťuje, jak to vypadá ve filipínské továrně na tuňáky, jak se v Africe těží zlato nebo recykluje elektroodpad. Seriál připravila BBC jako součást trendu, kdy se reality show stávají nejčastějším televizním formátem, jenž má prolamovat předsudky a být součástí čehosi, co by se snad dalo nazvat občanským či globálním vzděláváním. V tomto  případě tedy ukazuje, jaké jsou globální důsledky běžného života moderního Evropana. O překvapivé zápletky, emoce a silné situace je postaráno.

Nová reality série Zlatá mládež vyrobená v ČT Brno (kreativní producentka Kamila Zlatušková, režie Richard Komárek) se britským vzorem inspirovala, jenže… Asi není nic těžkého se vcítit do pozice tvůrců. Nejsme v BBC, takže na Filipíny a do Bangkoku asi nepojedeme. Budeme rádi, když zůstaneme víceméně na česko-moravském dvorku. Tím pádem nepoznáváme, jaké důsledky má náš tak trochu rozmařilý život za našimi hranicemi, ale musíme si vystačit s nějakými extrémnějšími prostředími z domácích zdrojů. Takže pojedeme na jatka, do Chánova, na banátský statek, do domova důchodců nebo na vojenský cvičák. No a kdo je v našich podmínkách mimo a nechápe, jak vypadá realita? To je jasné, mladí Pražáci. Pětičlenná partička exkluzivních mimoňů vybraná podle pravidel televizního castingu. Dvacátníci zvyklí na luxus. Ať už si na něj vydělávají sami, nebo jim ho platí alespoň zčásti rodiče.

Zdánlivě jde o logické ústupky a přijatelnou „lokalizaci“, jenže důsledky jsou pro vyznění pořadu zničující. Ze snahy ukázat, jaké jsou následky naší poněkud rozmařilé existence, je vlastně jen cosi jako strašidelný zámek. Mladý moderátor - gay, právník, herec a něco fiflen je vstrčeno na jatka, kde to smrdí a teče krev proudem. Wow! Pozvrací se? Jenže v takovém prostředí by se zdvihnul kufr většině populace. A v další epizodě musí v plné polní přespat v lese. Jaké překvapení, že jsou po běhu udýchaní a se sekerkou jim to moc nejde! A bojí se, když je v noci přepadne komando! No co bys čekal. Od Pražáků!

Ještě ze všeho nejlépe zatím dopadla epizoda z Chánova, kde byli protagonisté ubytováni v romských rodinách a alespoň náznakem docházelo k čemusi jako vhledu do reality, kdy účastnící při pohledu zblízka pochopí, že ani tady nejsou všichni lidé stejní. Ale jinak jde tento pořad přímo proti smyslu předlohy. Jestliže ta chtěla otevírat oči a prolamovat předsudky, tohle je ideální formát na jejich posilování. Pražáci jsou nafoukaní kreténi, co neví nic o tom, jak vypadá život o pár kilometrů dál, a berou neskutečné prachy za nic. Mladí nevědí, co je to pořádně makat a jsou to chcípáci. A my, obyčejní lidé, co bereme patnáct hrubého, tyhle typy živíme. Zlatá mládež nabíhá na ty nejzažitější stereotypy a epizodu po epizodě je důsledně potvrzuje. Vážně to byl záměr? Asi ano, jestliže na stránkách pořadu se lze dočíst: Pražská zlatá mládež poznává, jak vypadají životy ostatních Čechů. … Zkorigují své předsudky a zhýčkané chování?

Zlatá mládež (zdroj: ČT)

Na České televizi lze ocenit, že se o reality show pokouší a nic proti tomu, že využívá zahraniční vzory a licence. Ale ty „drobné posuny“ při realizaci by bylo dobré hlídat. Zvlášť v extrémně předsudečné české společnosti. Před nedávnem ze švédského formátu Klass 9. A, který byl postaven na pedagogickém optimismu a přesvědčení, že každý se může zlepšit, vzniklo drobným posunem – obsadili jsme romskou třídu – střelivo pro české xenofoby, byť to tak tvůrci (stejný tým jako u Zlaté mládeže) zcela jistě nezamýšleli. A ze série Krev, pot & … je nakonec ve variantě Zlatá mládež slušně natočená televizní zábava, která svůj divácký úspěch staví na ztrapňování protagonistů a posilování předsudků. Jaký to má vlastně smysl? Nebo možná přesněji; patří něco takového na obrazovky veřejnoprávní televize?

Česká veřejná debata televizním formátem reality show opovrhuje jako vulgární zábavou. Jde o nedorozumění. Na desítkách případů se dá doložit, že jde o typický veřejnoprávní formát a právě tímto způsobem lze ukazovat reálný život a řešit společenské problémy. Když například parta seniorů v švédské reality show Under samma tak zkouší za pomoci mladíků rapovat, hrát v kapele a jde se za nimi podívat do tetovacího salonu, nejde o to zesměšnit jednu či druhou věkovou skupinu, ale ukázat, v čem si mohou rozumět. Smyslem opět je odstraňovat předsudky a bariéry. Mimochodem i tento pořad Česká televize chystá. ČT si zatím vybírala předlohy či inspirační zdroje svých reality show správně. Ať už šlo o Třídu 9. A, Dovolenou v protektorátu nebo Zlatou mládež. Co občas kulhá, je realizace. Ale to není důvod, proč reality show vylučovat z veřejnoprávní obrazovky.




   poslední blogy:
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer