Krev, pot a Zlatá mládež

Jak je na tom pražská Zlatá mládež a jak je na tom Česká televize s realizací převzatých formátů reality show? Má smysl je u nás veřejnoprávně produkovat, nebo to chce jen lépe hlídat přístup a posuny v českém prostředí?
10.12.2015 - Tomáš Feřtek

Zlatá mládež (zdroj: ČT)

Když se v roce 2010 objevila na festivalu v Jihlavě epizoda britské reality show Blood, Sweet & Takeaways (další díly se jmenují & Luxuries, Cofee atp.), vzbudila slušnou pozornost. Princip pořadu byl jednoduchý. Parta mladých Londýňanů, jejichž rodiče často pocházeli ze zemí třetího světa, ale oni sami už jsou typickými bohatými Brity, je v každé epizodě vyslána na jiné místo na zeměkouli, kde vznikají výrobky, které jsou běžnou součástí života bohatého velkoměsta. Konzerva tuňáka, kuřecí sendvič, kafe, zlatý prsten, tenisky. Udivená partička tak na vlastní kůži a vlastníma rukama zjišťuje, jak to vypadá ve filipínské továrně na tuňáky, jak se v Africe těží zlato nebo recykluje elektroodpad. Seriál připravila BBC jako součást trendu, kdy se reality show stávají nejčastějším televizním formátem, jenž má prolamovat předsudky a být součástí čehosi, co by se snad dalo nazvat občanským či globálním vzděláváním. V tomto  případě tedy ukazuje, jaké jsou globální důsledky běžného života moderního Evropana. O překvapivé zápletky, emoce a silné situace je postaráno.

Nová reality série Zlatá mládež vyrobená v ČT Brno (kreativní producentka Kamila Zlatušková, režie Richard Komárek) se britským vzorem inspirovala, jenže… Asi není nic těžkého se vcítit do pozice tvůrců. Nejsme v BBC, takže na Filipíny a do Bangkoku asi nepojedeme. Budeme rádi, když zůstaneme víceméně na česko-moravském dvorku. Tím pádem nepoznáváme, jaké důsledky má náš tak trochu rozmařilý život za našimi hranicemi, ale musíme si vystačit s nějakými extrémnějšími prostředími z domácích zdrojů. Takže pojedeme na jatka, do Chánova, na banátský statek, do domova důchodců nebo na vojenský cvičák. No a kdo je v našich podmínkách mimo a nechápe, jak vypadá realita? To je jasné, mladí Pražáci. Pětičlenná partička exkluzivních mimoňů vybraná podle pravidel televizního castingu. Dvacátníci zvyklí na luxus. Ať už si na něj vydělávají sami, nebo jim ho platí alespoň zčásti rodiče.

Zdánlivě jde o logické ústupky a přijatelnou „lokalizaci“, jenže důsledky jsou pro vyznění pořadu zničující. Ze snahy ukázat, jaké jsou následky naší poněkud rozmařilé existence, je vlastně jen cosi jako strašidelný zámek. Mladý moderátor - gay, právník, herec a něco fiflen je vstrčeno na jatka, kde to smrdí a teče krev proudem. Wow! Pozvrací se? Jenže v takovém prostředí by se zdvihnul kufr většině populace. A v další epizodě musí v plné polní přespat v lese. Jaké překvapení, že jsou po běhu udýchaní a se sekerkou jim to moc nejde! A bojí se, když je v noci přepadne komando! No co bys čekal. Od Pražáků!

Ještě ze všeho nejlépe zatím dopadla epizoda z Chánova, kde byli protagonisté ubytováni v romských rodinách a alespoň náznakem docházelo k čemusi jako vhledu do reality, kdy účastnící při pohledu zblízka pochopí, že ani tady nejsou všichni lidé stejní. Ale jinak jde tento pořad přímo proti smyslu předlohy. Jestliže ta chtěla otevírat oči a prolamovat předsudky, tohle je ideální formát na jejich posilování. Pražáci jsou nafoukaní kreténi, co neví nic o tom, jak vypadá život o pár kilometrů dál, a berou neskutečné prachy za nic. Mladí nevědí, co je to pořádně makat a jsou to chcípáci. A my, obyčejní lidé, co bereme patnáct hrubého, tyhle typy živíme. Zlatá mládež nabíhá na ty nejzažitější stereotypy a epizodu po epizodě je důsledně potvrzuje. Vážně to byl záměr? Asi ano, jestliže na stránkách pořadu se lze dočíst: Pražská zlatá mládež poznává, jak vypadají životy ostatních Čechů. … Zkorigují své předsudky a zhýčkané chování?

Zlatá mládež (zdroj: ČT)

Na České televizi lze ocenit, že se o reality show pokouší a nic proti tomu, že využívá zahraniční vzory a licence. Ale ty „drobné posuny“ při realizaci by bylo dobré hlídat. Zvlášť v extrémně předsudečné české společnosti. Před nedávnem ze švédského formátu Klass 9. A, který byl postaven na pedagogickém optimismu a přesvědčení, že každý se může zlepšit, vzniklo drobným posunem – obsadili jsme romskou třídu – střelivo pro české xenofoby, byť to tak tvůrci (stejný tým jako u Zlaté mládeže) zcela jistě nezamýšleli. A ze série Krev, pot & … je nakonec ve variantě Zlatá mládež slušně natočená televizní zábava, která svůj divácký úspěch staví na ztrapňování protagonistů a posilování předsudků. Jaký to má vlastně smysl? Nebo možná přesněji; patří něco takového na obrazovky veřejnoprávní televize?

Česká veřejná debata televizním formátem reality show opovrhuje jako vulgární zábavou. Jde o nedorozumění. Na desítkách případů se dá doložit, že jde o typický veřejnoprávní formát a právě tímto způsobem lze ukazovat reálný život a řešit společenské problémy. Když například parta seniorů v švédské reality show Under samma tak zkouší za pomoci mladíků rapovat, hrát v kapele a jde se za nimi podívat do tetovacího salonu, nejde o to zesměšnit jednu či druhou věkovou skupinu, ale ukázat, v čem si mohou rozumět. Smyslem opět je odstraňovat předsudky a bariéry. Mimochodem i tento pořad Česká televize chystá. ČT si zatím vybírala předlohy či inspirační zdroje svých reality show správně. Ať už šlo o Třídu 9. A, Dovolenou v protektorátu nebo Zlatou mládež. Co občas kulhá, je realizace. Ale to není důvod, proč reality show vylučovat z veřejnoprávní obrazovky.




   poslední blogy:
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Víc než jen šňůra zábavných historekFilmový publicista Antonín Tesař ve svém prvním blogu pro dok.revue reflektuje dvě sezony seriálu HBO Historky ze šňůry, který si formou animovaného dokumentu dělá legraci z mýtů o popových hvězdách a jejich životních eskapádách.30.05.2019 - Antonín Tesař
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová