Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejně

Mediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.
16.08.2018 - Milan Kruml

Místo činu, epizoda Hudba umírá poslední (2018)

Nevěřte těm, kteří se vám snaží vsugerovat, že obliba televizních kriminálek a detektivek je něco, čím se naše současnost odlišuje od předcházejících desetiletí. Zmíněný žánr totiž přitahuje k obrazovce diváky po celém světě už od konce padesátých let, a v tehdejším Československu tomu bylo stejně, i když nutno dodat, že detektivky u nás v padesátých letech vedly celkem úporný zápas o to, aby byly považovány za součást literatury a nikoli za mládež kazící brak. 

Dnes je samozřejmě nepoměrně víc stanic a vedle těch volných i placených existují ještě streamingové služby, a producenti, aby v té velké nabídce uspěli, jsou ochotni mnohem více riskovat. Také se na hranou tvorbu vydává mnohem více peněz než dříve. 

Televizní detektivky, zejména pak ty seriálové, se v průběhu desetiletí měnily na základě určité filozofie, kterou vyznávali jejich tvůrci a která odpovídala společenskému klimatu. Platí to přinejmenším pro největšího producenta seriálů – americké produkční společnosti. Dlouhá léta platila základní premisa, které se držel každý autor, ať už psal seriál o oddělení vražd ve velkoměstě, nebo o stařence, která svým důvtipem zahanbuje i ostřílené policejní vlky. Zněla: Žádný zločin nezůstane nepotrestán. A tak, ať se dělo co se dělo, nakonec to s pachateli špatně dopadlo. Změna nastala až v první polovině osmdesátých let a je spojována se seriálem Miami Vice. Došlo k jisté obměně zmíněné premisy, která nově zněla: Snažíme se, aby žádný zločin nezůstal nepotrestán, ale ne vždycky se nám to podaří. Chybující policisté, inspektoři s rozvrácenými rodinami či zkorumpovaní šéfové, ti všichni se stali součástí krimi seriálů.

Místo činu, epizoda Hudba umírá poslední (2018)

K další změně došlo na přelomu tisíciletí. Po krizi televizní dramatiky, která mimo jiné znamenala i nástup reality TV, se v USA objevil inovovaný koncept, který znovu oživil zásadu: Žádný zločin nezůstane nepotrestán. Už to ovšem nebyla jen otázka kvality mužů a žen na straně zákona, ale dokonalých technologií. Obrovský úspěch příběhů ze seriálů CSI (u nás známých jako Kriminálka Las Vegas atd.) je spojen s vírou, že policie má k dispozici prostředky, kterými dokáže odhalit každého pachatele – třeba na základě nalezeného úlomku nehtu. 

Když se (i pod vlivem úspěchu streamingových služeb) začala éra, kterou stále prožíváme a na niž byla nalepena etiketa zlaté časy televizní dramatiky, logicky značná část investic do nových projektů směřovala do kriminálek. Najednou bylo možné realizovat i projekty, které se ještě před pár lety považovaly za příliš „neotřelé“ nebo odvážné, mnozí tvůrci si jako vzor zvolili skandinávské krimi a předháněli se, kdo přijde s mysterióznějším a temnějším příběhem. 

Objevily se i výjimečné a zvláštní seriály. Třeba Comrade Detective, vytvořený před rokem pro HBO Europe, je fiktivní krimi seriál ve stylu Majora Zemana, o němž producenti tvrdí: „V 80. letech minulého století vytvořila rumunská vláda nejoblíbenější seriál v zemi. Uhlazená a odvážná policejní kriminálka, která měla nejen její občany pobavit, ale také propagovat komunistické ideály a podněcovat k nacionalismu.“ 

V poslední době je nabídka krimi na mezinárodním trhu tak obsáhlá, že dochází k paradoxní situaci. Snaha o jinakost a odlišnost je natolik silná, že se produkce běžných krimi seriálů výrazně omezila. Těch amerických dokonce natolik, že pro volně vysílající televize, které vždy stavěly část své nabídky na mnohaepizodních amerických sériích, jako byly třeba CSI, je dnes problém získat odpovídající náplň. 

Mnozí tvůrci se snaží přijít s nápady, které sice nebudou diváka oslňovat obrovskou produkcí a vynaloženými financemi, ale přesto jim nechybí atraktivita. Ač léto není právě období, kdy by se televize obtěžovaly nabízet přespříliš novinek, na přelomu července a srpna se objevily hned dva krimi projekty, které podle mého stojí za to podrobněji popsat.

Das Krimi-Duell, Foto: SAT.1 / Raymond Roemke

Německá komerční stanice Sat.1 odvysílala 1. srpna kriminálku nazvanou Das Krimi-Duell (Kriminální souboj). Jeho podstatou je výzva dvou autorů televizních kriminálek skutečným policistům. Vrchní kriminální komisař Peter Honecker a jeho kolegyně Jessica Gerlach z Essenu dostali 48 hodin na to, aby vyřešili vraždu oblíbené rozhlasové moderátorky, kterou napsali osvědčení autoři kriminálek Volker Klüpfel a Michael Kobr. Poměrně náročný projekt je testem, jak takový nápad a postup přijmou diváci. V případě pozitivního ohlasu Sat.1 nevylučuje, že se k němu vrátí. Natáčení bylo poměrně náročné a hodně záleželo na hercích, kteří sice měli přesně popsané své charaktery, ale netušili, jak třeba budou probíhat výslechy a co s jejich postavami profesionální kriminalisté v průběhu vyšetřování provedou. Kritika po odvysílání pořadu nápad pochválila a kladně hodnotila i činnost kriminalistů. Přece jen se ale ukázalo, že skutečné vyšetřování je mnohem nudnější a zdlouhavější než fikce, která si může dovolit třeba řadu spektakulárních akčních scén. 

Druhý neobvyklý postup je spojen s epizodou nejoblíbenějšího a také kritikou nejoceňovanějšího německého kriminálního cyklu nazvaného Místo činu (vysílá se od roku 1970 a řadu epizod nabídly divákům v minulých desetiletích i naše televizní stanice, například ty s komisařem Schimanskim). Jedna z řad Místa činu se natáčí také ve Švýcarsku – v Lucernu. Poslední epizoda z tohoto města s komisařem Reto Flückigerem vznikla takříkajíc v reálném čase. Tedy 90 minut, v nichž řeší zmíněný policista vraždu miliardáře Lovinga, která je spojena s tím, jak se Švýcarsko chovalo k německým Židům v době II. světové války, bylo natočeno bez jediného střihu. Herci prostě hodinu a půl hrají jako v divadle, příběh je dramatizován chronologicky, nikoli po záběrech, kamera sleduje protagonisty, jako kdyby nešlo o hraný příběh, ale záznam nějaké události či variantu reality TV. Pro potřeby „překlenutí“ některých míst děje autor scénáře a režisér Dani Levy zvolil formu komentáře, který divákům sděluje syn zavražděného. V tomto případě zatím nevíme, jak formu přijali diváci. Místo činu má tradičně obrovskou sledovanost – v současnosti mezi osmi a deseti miliony diváků, takže pokud zmíněná epizoda klesne pod osm milionů, bude to známka, že se příliš nevydařila. Tvůrci už teď ale říkají, že za zkušenost, kterou získali, neobvyklý postup rozhodně stál.

Nicméně přijít v televizi s něčím zcela novým je velká výzva. A také riziko – diváci totiž sice ocení snahu o něco nového, ale ve skutečnosti chtějí v zásadě stále totéž – zločin, jeho pachatele a ruku zákona, která jej odhalí a potrestá. Proto inovace většinou nejdou za posledně jmenovaný postup. Stačí opět nahlédnout do minulosti. Před 50 lety se objevil na obrazovce poněkud ošuntělý poručík Columbo z kriminálního oddělení policie v Los Angeles. Nicméně ještě zajímavější než neobvyklý strážce zákona byl princip jeho příběhů – diváci od začátku znají pachatele – vraha a baví se tím, jak jej podceňovaný policista díky svému brilantnímu mozku odhalí. Podstata krimi – dopadení pachatele rukou zákona – tu ale zůstává zachována. A ještě starší příklad. Velmi úspěšný seriál 77 Sunset Strip o soukromé detektivní kanceláři v LA běžel v letech 1958–1964. Autoři se pokoušeli kromě tradičních postupů i o realizaci netradičních nápadů. Tak třeba epizoda The Silent Caper z roku 1960 je kompletně bez dialogů nebo díl Reserve For Mr. Bailey, natočený o rok později, zase za celou hodinu divákům ukázal pouze jednoho herce. Obě však zachovaly princip epizodního krimi seriálu – na začátku se stane zločin a na konci je vyřešen. A na tom se asi, ať si budou tvůrci lámat hlavu sebevíc, dá změnit jen máloco.


Autor je zaměstnancem České televize





další blogy autora:

Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml
Trump Bump efektMediální analytik České televize Milan Kruml glosuje vývoj amerických médií, kdy se zvyšujícím se zájmem o ně je také kladen vyšší důraz na kvalitu zpravodajství. Jak by se z tzv. Trump Bump efektu mohla česká mediální krajina inspirovat? 18.01.2018 - Milan Kruml
Televize na plátněMediální analytik Milan Kruml z pozice dlouholetého dramaturga ji.hlavské sekce Reality TV komentuje nejen letošní kurátorský výběr televizních pořadů.12.10.2017 - Milan Kruml
Co je to konstruktivní žurnalistika?Mediální analytik Milan Kruml ve svém dalším blogu představuje koncept konstruktivní kritiky a žurnalistiky, přičemž vychází z diskutované knihy dánského novináře Ulrika Haagerupa Constructive News.31.08.2017 - Milan Kruml
Když mladí nejsou tak úplně mladíMediální analytik z České televize Milan Kruml tentokrát ve svém blogu uvažuje o pojmu mladý televizní divák. Kdo to vlastně je a proč?22.06.2017 - Milan Kruml

   poslední blogy:
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil