Mediální remix. Několik postřehů z varšavské konference Media meets literacy

Jakými různými způsoby je možné učit o médiích? Jak rozumí konceptu mediální gramotnosti odborníci a odbornice napříč Evropou? A jak souvisí mediální gramotnost s aktivním občanstvím?
28.05.2015 - Andrea Slováková

Mediální a filmová gramotnost je jednou ze základních kompetencí, díky nimž se orientujeme v každodennosti. Těmi, kdo výchovu k těmto kompetencím promýšlejí a realizují, jsou především organizace působící v neziskovém sektoru. To je jeden z poznatků vyplývajících z mezinárodní konference Media meets literacy, která proběhla před týdnem ve Varšavě. Kreativní a inovativní přístupy ke vzdělávání o médiích a filmu představilo několik desítek organizací, nejčetněji byly zastoupeny Belgie, Nizozemsko a Velká Británie. Avšak svoje projekty prezentovalo i několik polských organizací, Rumunsko nebo Doc Alliance Academy, která vzniká ze spolupráce sedmi zemí (a v nich probíhajících festivalů dokumentárního filmu), ale těžiště aktivit má v České republice – a zcela jasně se ukázalo, že v postkomunistických zemích probíhá výchova v oblastech médií a filmu téměř výhradně mimo formální vzdělávací systém.

Přednáška britského teoretika, profesora Davida Buckinghama, který se mediální gramotnosti věnuje 35 let, pojmenovala východisko celé konference: tradiční gramotnost zdaleka nestačí k tomu, abychom rozvíjeli aktivní občanství v současné společnosti. Buckingham se zaměřil na samotný pojem mediální gramotnost, jenž ve formativních letech provázela strategická rozostřenost definice, která vyvolává neustálou nutnost redefinice, a to i ve Velké Británii, kde je mediální výchova dávno součástí povinných osnov pro studenty starší 14 let. Začala zde jako součást výuky anglického (mateřského) jazyka, protože od něj se odvíjí analýza komunikace, tedy problematizace otázek, jak učíme o komunikaci a kultuře.

Pro nedávný vývoj ve způsobech vytváření a recepce mediálních obsahů je charakteristický přenos zodpovědnosti z vlády a médií na uživatele, tedy příprava poučených „spotřebitelů“, k čemuž je hlavním klíčem kritické porozumění médiím a jejich sdělením. Mediální gramotnost zahrnuje filmovou i digitální gramotnost (která  bývá často nepřesně zužována na internetovou bezpečnost a funkční dovednosti, jež ovšem obsahuje i technologické kompetence). Poukázal také na problém s porovnáváním jednotlivých zemí a vůbec měřením, protože kvantifikace gramotnosti, která zahrnuje i obtížně vyčíslitelné aspekty, jako jsou porozumění a kreativita, se často zúží na měření toho, co změřit lze (třeba přístup ke vzdělání či k internetu). Mediální vzdělávání není o učení skrz (či za pomoci) médií, ale především znamená učit o médiích. Koncepční přemýšlení o způsobech tohoto vzdělávání je důležité i pro Buckinghama, který se mediální gramotnosti věnuje dlouhá léta prakticky i teoreticky, na jedné straně je důležité pracovat na praxi, analyticky ji prozkoumávat a zkušenosti sdílet, na druhé straně ale i reformulovat a stále znovu-nalézat kritický rámec.

Mateo Zacchetti, zástupce Evropské komise a programu MEDIA Creative Europe, prezentoval postoj komise, podle níž by se mediální gramotnost měla učit i ve školách (v roce 2009 komise vyzvala členské země, aby zvážily zařazení mediální výchovy do povinného vzdělávání). Školy by se podle něj měly zaměřit spíše na obsah než technologie, na kritické a sociální kompetence, měly by se snažit rozvíjet kreativitu a vzbuzovat zvědavost. Z prezentovaných ukázek „dobré praxe“ však s předmětem ve školách pracuje pouze britský model, ostatní účastníci ukazovali projekty vznikající mimo formální vzdělávací systém.

Leo Pekkala uvedl finské příklady spolupráce ministerstva školství a kultury a soukromých mediálních společností, z nichž vzešly například divácky mimořádně úspěšné vzdělávací animované pořady (vidělo je 1,3 milionu diváků) či nejčtenější časopis pro děti ve věku 7 až 12 let, Ten vydává soukromý nakladatel Otavamedia, který však s ministerstvem konzultuje vzdělávací témata. Ve Finsku dále ve spolupráci státního a soukromého sektoru probíhá Týden mediální gramotnosti, do něhož se zapojuje 42 organizací, které pro základní i střední školy připravují vzdělávací nebo osvětové materiály.

Ruben Lopez a Felipe Gonzáles Gil představili španělskou iniciativu ZEMOSg8, která se zaměřuje na výzkum free culture, sociálních inovací, nových médií a neformálního vzdělávání. Prosazují koncept expanded media education (rozšířené mediální vzdělávání) a jeho základní princip shrnují heslem don´t hate the media, remix the media. Kulturu barthesovsky vnímají jako nekonečný palimpsest, v němž už neplatí rozdělení na ty, kteří mají moc (ti, co vědí, či ti, co učí) a publikum (ti, co nevědí, resp. ti, co se učí), paradigma se mění z expertního na amatérské. Remix je pro ně hlavní metodologií dekonstrukce mediální krajiny.

Polská nezisková organizace LABlife také rozvíjí rozšířené mediální vzdělávání. Vychází z neurobiologického zkoumání postupu myšlení – emoce – jednání a zabývá se otázkou, jak vytvořit pro učení vhodné prostředí. Účelem je rozvoj aktivního občanství, schopností tvůrčího řešení problémů a podpora místních iniciátorů změn.  Především ale vyvinuli projekt Warszawa lab, předpokládající především mladé uživatele, tzv. digital natives, kteří používají technologie k budování sociálních vztahů již intuitivně. V rámci projektu pak vytváří příběhy o Varšavě, upravují prostředí – třeba se učí zacházet s různými grafickými programy, jimiž obrazy oprošťují od reklam. Učí se, jak vytvářet kvalitní internetový obsah a eticky jej šířit – spojují se například se sociálními aktivisty, aby společně přispěli k rozvoji města. A přitom zdůrazňují: nepracujeme s jednotlivými vědomostmi (což byl přístup příznačný pro lineární vzdělávání ve 20. století), ale s postoji.





další blogy autora:

Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Poznámky z Letní filozofické školy 2017Andrea Slováková přináší poznámky z Letní filozofické školy. Napříč mnoha obory od matematiky přes psychiatrii až po politologii se rozprostíralo téma přetržitosti a kontinuity.20.07.2017 - Andrea Slováková
První český originální radio podcastAndrea Slováková reflektuje podcastovou novinku Radia Wave, devítidílnou sérii Zhasni!, jež byla představena na festivalu Prix Bohemia Radio jako vůbec první podcast Českého rozhlasu.20.04.2017 - Andrea Slováková
Dokumentární přemýšlení ve zvukových kompozicíchDramaturgyně ji.hlavské sekce experimentálních filmů ve svém dalším blogu reflektuje radiodokumenty ze 33. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio, kde zasedla v porotě pro žánr dokumentu.30.03.2017 - Andrea Slováková
Experiment ve středuAndrea Slováková, kurátorka ji.hlavské sekce experimentálních filmů, uvažuje nad způsobem, jakým studenty filmové vědy naučit psát o nekonvenčních a podivuhodných filmech.21.07.2016 - Andrea Slováková
i-LaboratoriumJak si mohli festivaloví návštěvníci na letošní Ji.hlavě hrát a poznávat při tom třeba historii Československa prostřednictvím počítače19.11.2015 - Andrea Slováková
Co říkají první větyNapsat opravdu dobrou první větu je umění. Koláž představuje bakalářské a diplomové práce o dokumentární kinematografii prostřednictvím jejich prvních vět06.08.2015 - Andrea Slováková
S autory v kiněAndrea Slováková se týden po skončení festivalu vrací k nejzajímavějším diskuzím s režiséry, které v Ji.hlavě proběhly po projekcích filmů ze sekce Fascinace06.11.2014 - Andrea Slováková

   poslední blogy:
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer