Mediální remix. Několik postřehů z varšavské konference Media meets literacy

Jakými různými způsoby je možné učit o médiích? Jak rozumí konceptu mediální gramotnosti odborníci a odbornice napříč Evropou? A jak souvisí mediální gramotnost s aktivním občanstvím?
28.05.2015 - Andrea Slováková

Mediální a filmová gramotnost je jednou ze základních kompetencí, díky nimž se orientujeme v každodennosti. Těmi, kdo výchovu k těmto kompetencím promýšlejí a realizují, jsou především organizace působící v neziskovém sektoru. To je jeden z poznatků vyplývajících z mezinárodní konference Media meets literacy, která proběhla před týdnem ve Varšavě. Kreativní a inovativní přístupy ke vzdělávání o médiích a filmu představilo několik desítek organizací, nejčetněji byly zastoupeny Belgie, Nizozemsko a Velká Británie. Avšak svoje projekty prezentovalo i několik polských organizací, Rumunsko nebo Doc Alliance Academy, která vzniká ze spolupráce sedmi zemí (a v nich probíhajících festivalů dokumentárního filmu), ale těžiště aktivit má v České republice – a zcela jasně se ukázalo, že v postkomunistických zemích probíhá výchova v oblastech médií a filmu téměř výhradně mimo formální vzdělávací systém.

Přednáška britského teoretika, profesora Davida Buckinghama, který se mediální gramotnosti věnuje 35 let, pojmenovala východisko celé konference: tradiční gramotnost zdaleka nestačí k tomu, abychom rozvíjeli aktivní občanství v současné společnosti. Buckingham se zaměřil na samotný pojem mediální gramotnost, jenž ve formativních letech provázela strategická rozostřenost definice, která vyvolává neustálou nutnost redefinice, a to i ve Velké Británii, kde je mediální výchova dávno součástí povinných osnov pro studenty starší 14 let. Začala zde jako součást výuky anglického (mateřského) jazyka, protože od něj se odvíjí analýza komunikace, tedy problematizace otázek, jak učíme o komunikaci a kultuře.

Pro nedávný vývoj ve způsobech vytváření a recepce mediálních obsahů je charakteristický přenos zodpovědnosti z vlády a médií na uživatele, tedy příprava poučených „spotřebitelů“, k čemuž je hlavním klíčem kritické porozumění médiím a jejich sdělením. Mediální gramotnost zahrnuje filmovou i digitální gramotnost (která  bývá často nepřesně zužována na internetovou bezpečnost a funkční dovednosti, jež ovšem obsahuje i technologické kompetence). Poukázal také na problém s porovnáváním jednotlivých zemí a vůbec měřením, protože kvantifikace gramotnosti, která zahrnuje i obtížně vyčíslitelné aspekty, jako jsou porozumění a kreativita, se často zúží na měření toho, co změřit lze (třeba přístup ke vzdělání či k internetu). Mediální vzdělávání není o učení skrz (či za pomoci) médií, ale především znamená učit o médiích. Koncepční přemýšlení o způsobech tohoto vzdělávání je důležité i pro Buckinghama, který se mediální gramotnosti věnuje dlouhá léta prakticky i teoreticky, na jedné straně je důležité pracovat na praxi, analyticky ji prozkoumávat a zkušenosti sdílet, na druhé straně ale i reformulovat a stále znovu-nalézat kritický rámec.

Mateo Zacchetti, zástupce Evropské komise a programu MEDIA Creative Europe, prezentoval postoj komise, podle níž by se mediální gramotnost měla učit i ve školách (v roce 2009 komise vyzvala členské země, aby zvážily zařazení mediální výchovy do povinného vzdělávání). Školy by se podle něj měly zaměřit spíše na obsah než technologie, na kritické a sociální kompetence, měly by se snažit rozvíjet kreativitu a vzbuzovat zvědavost. Z prezentovaných ukázek „dobré praxe“ však s předmětem ve školách pracuje pouze britský model, ostatní účastníci ukazovali projekty vznikající mimo formální vzdělávací systém.

Leo Pekkala uvedl finské příklady spolupráce ministerstva školství a kultury a soukromých mediálních společností, z nichž vzešly například divácky mimořádně úspěšné vzdělávací animované pořady (vidělo je 1,3 milionu diváků) či nejčtenější časopis pro děti ve věku 7 až 12 let, Ten vydává soukromý nakladatel Otavamedia, který však s ministerstvem konzultuje vzdělávací témata. Ve Finsku dále ve spolupráci státního a soukromého sektoru probíhá Týden mediální gramotnosti, do něhož se zapojuje 42 organizací, které pro základní i střední školy připravují vzdělávací nebo osvětové materiály.

Ruben Lopez a Felipe Gonzáles Gil představili španělskou iniciativu ZEMOSg8, která se zaměřuje na výzkum free culture, sociálních inovací, nových médií a neformálního vzdělávání. Prosazují koncept expanded media education (rozšířené mediální vzdělávání) a jeho základní princip shrnují heslem don´t hate the media, remix the media. Kulturu barthesovsky vnímají jako nekonečný palimpsest, v němž už neplatí rozdělení na ty, kteří mají moc (ti, co vědí, či ti, co učí) a publikum (ti, co nevědí, resp. ti, co se učí), paradigma se mění z expertního na amatérské. Remix je pro ně hlavní metodologií dekonstrukce mediální krajiny.

Polská nezisková organizace LABlife také rozvíjí rozšířené mediální vzdělávání. Vychází z neurobiologického zkoumání postupu myšlení – emoce – jednání a zabývá se otázkou, jak vytvořit pro učení vhodné prostředí. Účelem je rozvoj aktivního občanství, schopností tvůrčího řešení problémů a podpora místních iniciátorů změn.  Především ale vyvinuli projekt Warszawa lab, předpokládající především mladé uživatele, tzv. digital natives, kteří používají technologie k budování sociálních vztahů již intuitivně. V rámci projektu pak vytváří příběhy o Varšavě, upravují prostředí – třeba se učí zacházet s různými grafickými programy, jimiž obrazy oprošťují od reklam. Učí se, jak vytvářet kvalitní internetový obsah a eticky jej šířit – spojují se například se sociálními aktivisty, aby společně přispěli k rozvoji města. A přitom zdůrazňují: nepracujeme s jednotlivými vědomostmi (což byl přístup příznačný pro lineární vzdělávání ve 20. století), ale s postoji.





další blogy autora:

Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Poznámky z Letní filozofické školy 2017Andrea Slováková přináší poznámky z Letní filozofické školy. Napříč mnoha obory od matematiky přes psychiatrii až po politologii se rozprostíralo téma přetržitosti a kontinuity.20.07.2017 - Andrea Slováková
První český originální radio podcastAndrea Slováková reflektuje podcastovou novinku Radia Wave, devítidílnou sérii Zhasni!, jež byla představena na festivalu Prix Bohemia Radio jako vůbec první podcast Českého rozhlasu.20.04.2017 - Andrea Slováková
Dokumentární přemýšlení ve zvukových kompozicíchDramaturgyně ji.hlavské sekce experimentálních filmů ve svém dalším blogu reflektuje radiodokumenty ze 33. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio, kde zasedla v porotě pro žánr dokumentu.30.03.2017 - Andrea Slováková
Experiment ve středuAndrea Slováková, kurátorka ji.hlavské sekce experimentálních filmů, uvažuje nad způsobem, jakým studenty filmové vědy naučit psát o nekonvenčních a podivuhodných filmech.21.07.2016 - Andrea Slováková
i-LaboratoriumJak si mohli festivaloví návštěvníci na letošní Ji.hlavě hrát a poznávat při tom třeba historii Československa prostřednictvím počítače19.11.2015 - Andrea Slováková
Co říkají první větyNapsat opravdu dobrou první větu je umění. Koláž představuje bakalářské a diplomové práce o dokumentární kinematografii prostřednictvím jejich prvních vět06.08.2015 - Andrea Slováková
S autory v kiněAndrea Slováková se týden po skončení festivalu vrací k nejzajímavějším diskuzím s režiséry, které v Ji.hlavě proběhly po projekcích filmů ze sekce Fascinace06.11.2014 - Andrea Slováková

   poslední blogy:
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Víc než jen šňůra zábavných historekFilmový publicista Antonín Tesař ve svém prvním blogu pro dok.revue reflektuje dvě sezony seriálu HBO Historky ze šňůry, který si formou animovaného dokumentu dělá legraci z mýtů o popových hvězdách a jejich životních eskapádách.30.05.2019 - Antonín Tesař
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil