Na obranu smluv aneb Pořádek dělá přátele (dokonce i mezi umělci)

„Vězte, že se stostránkovou smlouvou, která pojednává o vytvoření jednodenního výkonu komparzisty ve středometrážním filmu, opravdu není něco v pořádku,“ varuje Ivan David před podceňováním jakýchkoliv smluv.
11.08.2016 - Ivan David

Právník je člověk, který řeší problém, o kterém jste nevěděli, že ho máte, způsobem, kterému nerozumíte.

Tolik alespoň pravil nápis na tričku, které jsem onehdy zahlédl prodávat. K exaktnosti této definice je sice možno mít výhrady (nelze identickým způsobem popsat třeba psychiatra?), nicméně vystihuje jednu specifickou vlastnost, která je skutečně právě právníkům často připisována: zbytečnost. Nebyl by snad svět jedním kvetoucím růžovým sadem, nad kterým by slunce nikdy nezapadalo, kdyby právníci konečně začali dělat něco užitečného?

Vezměme si kupříkladu smlouvy. Každý rozumný člověk ví, že smlouvy jsou zbytečné. V nedávné reklamní kampani pro nejmenovanou banku jeden z úspěšných českých podnikatelů tvrdí, že nejlepší smlouva, kterou kdy uzavřel, „je napsána ručně na kusu papíru“, a vzápětí upřesňuje, že „podání ruky je ta nejpevnější smlouva“. Vždyť je to jasné: K čemu všechny ty mnohastránkové dokumenty naplněné ustanoveními, kterým stejně nikdo nemůže rozumět (a které tedy určitě ukrývají jenom různé kulišárny), když rozumní lidé se přece vždycky domluví u piva?

Tímto způsobem uvažuje i řada lidí pohybujících se v umělecké branži. Mnohokrát jsem se zde setkal s tím, že určití jedinci odmítají uzavřít jakoukoliv smlouvu, jejíž text přesahuje jednu stránku formátu A4 (a i kdyby původní návrh smlouvy byl třeba desetistránkový, protože pojednává o nějaké relativně složité záležitosti, musí být zkrácen na tento rozsah). Jiní – zřejmě z pověrčivosti – zásadně neuzavřou takovou smlouvu, která by obsahovala symbol paragrafu (§) nebo jiným způsobem naznačovala, že existují nějaké právní předpisy mimo text smlouvy. Konečně jsou i tací, kteří se snaží vyzrát na krušný osud tím, že zásadně „neuzavírají smlouvy“, ale „dělají na objednávku“, popřípadě „jenom vystavují fakturu“.

Tyto strategie mají konkrétní společný efekt: Oproti očekávání totiž nevedou k tomu, že daný jednotlivec je ochráněn před právníky a zákony (jejichž důležitost, či dokonce holou existenci symbolicky odmítl vzít na vědomí), ale pouze k tomu, že rezignací na vyjednávání se připravil o šanci vyjednat pro sebe výhodnější podmínky, než jaké pro daný případ obecně stanovuje zákon. Ať už si toho totiž dotyčný je vědom, nebo nikoliv, super stručná písemná smlouva, a dokonce i jednoduchá ústní smlouva (jejíž existence je dokumentována třeba jenom fakturou nebo jednostrannou písemnou objednávkou) jsou plně závazná smluvní ujednání, a v tom rozsahu, v jakém se strany výslovně nedohodly na určitých podrobnostech, se postupuje podle toho, co říká zákon (a právníci, kteří jej závazně vykládají – tedy soudci).

Co je však v těchto případech ještě podstatně horší, je skutečnost, že dojde-li na „lámání chleba“ – tedy vznikne-li mezi dosud vynikajícími spolupracovníky, neřkuli dokonce starými kamarády, spor o tom, co si mezi sebou přesně dohodli – najednou se ukáže, že každá ze stran takové džentlmenské dohody má zcela odlišné vzpomínky na to, co, jak a kdy měla vlastně dle ujednání plnit. Jedna ze stran smlouvy se dokonce může rozpomenout, že vlastně neměla plnit nic (např. zaplatit umělci za zhotovení díla) nebo že toto smluvené plnění bylo podmíněno řadou skutečností, které ovšem nemusí nikdy nastat (např. že bude získán určitý grant, ze kterého bude teprve možné odměnu zaplatit). Velmi častým sporem je nicméně už to, co vlastně měl umělec realizovat za dílo (a tedy zda to, co nakonec skutečně odevzdal, odpovídá dohodě a zakládá mu nárok na odměnu, nebo ne), popř. zda u něj bylo nějaké dílo vůbec závazně objednáno. A samozřejmě je pak na tom, kdo se nějakého plnění dle smlouvy domáhá, aby konkrétními důkazy prokázal, že na něj má nárok!

Výše uvedeným samozřejmě nemá být řečeno, že čím je smlouva delší, tím je lepší, a už vůbec ne to, že je rozumné podepsat bezmyšlenkovitě jakoukoliv smlouvu jenom proto, že „vypadá solidně“ (čti: napsal ji právník). Vězte, že se stostránkovou smlouvou, která pojednává o vytvoření jednodenního výkonu komparzisty ve středometrážním filmu, opravdu není něco v pořádku. Vězte též, že pokud vám někdo bude předkládat k podpisu dlouhou smlouvu a řekne, že není třeba ji číst, protože obsahuje pouze standardní ustanovení, pak vám neříká pravdu – protože neexistují žádná jednou provždy daná „standardní ustanovení“, o kterých by se nedalo jednat.

Co výše uvedeným naopak řečeno být má, je, že délka a komplexnost smlouvy má zásadně odrážet komplikovanost a závažnost plnění, o kterých smlouva pojednává. Dále že neexistuje nic jako smlouva, která by byla uzavírána v právním vakuu, ani žádné faktury a objednávky, které by existovaly nezávisle na smlouvě. A konečně že když si s něčím nevíte rady, není již v dnešní osvícené době ostuda se na to zeptat – a to třeba i bytosti tak záhadné, jako je právník.





další blogy autora:

Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David
Mluvil tu někdo o digitalizaci filmu?Filmový právník a advokát Ivan David nahlíží na zdánlivě jednoduchý pojem „digitalizace“, který rozdmýchává atmosféru nejen v odborných kruzích. Proč je tak složité tomuto pojmu porozumět?02.02.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Autoři všedního dneJan Gogola ml. ve své další blogogo uvažuje o dvou dokumentech, které nedávno zvítězily na zlínském festivalu REC FEST, a dává je do souvislosti s myšlenkami slavné Pirandellovy hry Šest postav hledá autora. Je princip inscenace součástí naší přirozenosti?02.05.2019 - Jan Gogola ml.
Dostat se lidem pod kůžiPetr Fischer ve svém prvním blogu pro dok.revue uvažuje o situacích, kdy se publicistika stává uměním, protože „nechává pocítit něco dávno necítěného“.25.04.2019 - Petr Fischer
Makeři, hipsteři a nová městská elitaAndrea Průchová Hrůzová uvažuje ve svém blogu nad knihou Amandy Wasielewski Made in Brooklyn: Artists, Hipsters, Makers, Gentrifiers. Jak se mění kultura velkých měst v souvislosti s gentrifikací? A dají se podobné proměny pozorovat i v Praze? 18.04.2019 - Andrea Průchová Hrůzová
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
O dokumentech a paradoxech na Prix Bohemia Radio 2019Andrea Hanáčková ve svém blogu rekapituluje nejlepší audio dokumenty na letošním 35. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio a uvažuje o paradoxu, proč Český rozhlas letošní vítězný dokument neodvysílal.04.04.2019 - Andrea Hanáčková
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
O filmové režii aneb Český lev dokumentárníProducent Radim Procházka se zamýšlí nad možností rovného boje o Českého lva za režii pro tvůrce hraných a dokumentárních filmů.26.03.2019 - Radim Procházka