Nebát se milovat film

Tereza Hadravová sumarizuje své zážitky z 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Jako jednu z nejkomornějších a přitom nejvýraznějších zkušeností reflektuje setkání s italským filmovým kritikem Gionem A. Nazarrem.
24.11.2016 - Tereza Hadravová

Stejně jako většina mých kolegů z řad dok.blogerů i já dosud trávím letošní Ji.hlavu. Více než na filmy jsem se letos soustředila na přednášky a diskuze. Ležela jsem v úzkém prostoru mezi sedačkami v jihlavské Dukle na přeplněné přednášce americké psychologické celebrity Philipa Zimbarda, hosta Inspiračního fóra (a slyšela jeho chybnou volební prognózu). Byla jsem u toho, když známá francouzská střihačka Claire Athertonová (proslavená především svou úzkou spoluprací s Chantal Akermanovou) řekla: „Nepoužívám jen přítomné obrazy, ale stříhám také ty chybějící.“ A viděla jsem tichou vášeň, s níž Bill Morrison třídí a kategorizuje filmový materiál, včetně svých vlastních snímků.

Jedním z nejvíce komorních setkání, které jsem absolvovala spíše jako vetřelec než právoplatný posluchač, byla přednáška Giona A. Nazarra, italského filmového kritika a autora esejí a knih. Nazarro působí jako programátor a kurátor na mnoha evropských festivalech, včetně švýcarského Visions du Réel, a jako ředitel sekce Film Critics' Week při benátském festivalu zaměřené na filmové debuty. Přednášku nazvanou „Mimo rámec konvence: Jak pracuji s filmy“ adresoval účastníkům a účastnicím workshopu Ex Oriente Film, tedy filmovým profesionálům, pro které může být vhled do způsobu uvažování kurátora zaměřeného na nové talenty a strategie v pozadí výběru festivalových titulů a tvorby programu klíčový – ať už proto, že se na přípravách nějakého filmového festivalu podílejí, nebo proto, že se o místo v programu některého z nich sami svým filmem ucházejí. Připadá mi však, že jeho úvahy mohou být zajímavé i pro obecenstvo širší, a tak zde nabízím osobní výběr několika postřehů, které Nazarro sdílel se svými posluchači v salónku hotelu Mahler.

„Vlastní vkus je váš první nepřítel,“ zformuloval jednu ze svých zásad. „Ne všechny filmy, které se mi líbí, pustím do programu,“ pokračoval. „Hledám spíše ty, které mě popouzejí, otřásají filmovými kategoriemi, které znám, snaží se můj vkus změnit, rozšířit či, ještě lépe, roztříštit, porazit, zdrtit,“ pokračoval.

Dobře udělaný film respektující pravidla žánru je pro Nazarra „produktem“. Nic proti takové praxi, má své konzumenty a své multiplexy, ale film, o kterém zde mluvíme my, film, kterým žijeme, jenž milujeme a pro který tvoříme festivaly, je něco jiného. „Film se zrodí až tehdy, když zhyne filmový průmysl,“ citoval Nazarro radikální tezi Jeana-Marii Strauba.

Dokumentární film podle Nazarra je i uvnitř klasické kinematografie zvláštním živočichem. „Každý dokument tvoří svou vlastní formu. Dokument není žánrovou kategorií, nefunguje ve vztahu k nějakým žánrovým pravidlům. Jako dokumentaristé tvoříte své vlastní světy, musíte být tvůrčí a osobní. Pro hru, kterou hrajete, si sami tvoříte nová pravidla,“ nabádal přítomné publikum.

Většinu svého příspěvku Nazarro adresoval tvůrcům festivalových programů. Přemýšlel nahlas o tom, co znamená vytvořit koherentní festivalový program, jaké typy otázek by takový program měl zkusit zodpovědět a jaká forma práce dramaturgického týmu je pro festival nejpřínosnější.

„Na každém dobrém festivalu je možné najít šest až osm snímků, které v sobě nesou jasné stopy budoucnosti,“ poznamenal. „Právě takové filmy by se měli pokoušet tvůrci filmových programů svým divákům přinášet. U každého filmu by se měli ptát: Jak se tento snímek vztahuje k současné kinematografii? Proč je právě takový film dnes důležitý? A jaká bude kinematografie po tomto filmu?“ uvažoval Nazzaro.

I přes zřejmou zálibu ve filmech překračujících kategorie všech druhů Nazarro zdůrazňoval obrovskou důležitost filmové historie a pojmu kinematografie. „Aby filmový festival fungoval, jeho tvůrci musejí sdílet stejné hodnoty. Estetické, či lépe etické hodnoty, neboť estetika je jen výrazem etiky,“ poznamenal. „Je důležité znát historii filmu, důležitější, než si většina filmových profesionálů myslí. Neměli byste se bát milovat film,“ posteskl si.

Během své prezentace pak s láskou pustil tři krátké snímky, které v minulosti vybral do programu Visions du Réel. O snímku Růst (Wachstum, 2011), natočeném někdejším studentem Alexandera Klugeho Florianem Heinzem-Ziobem, poznamenal: „Není to esej, není to animace, není to sci-fi, není to dokument, ale všechny tyto kategorie používá a přetváří. Vždy když tento film vidím, všimnu si něčeho nového.“ Jako zásah do černého uvedl dalšího režiséra, kterého pomohl s Visions du Réel objevit, Gürcana Kelteka. Jeho debut Přesčas (2012), který Nazarro během přednášky uvedl, měli možnost vidět na filmovém plátně i diváci letošní Ji.hlavy – spolu s Keltekovým posledním snímkem Kolonie (2015). Svou přednášku pak uzavřel snímkem Devil's Gate (2011) losangelské filmařky Laury Kraningové. Pod úryvky ze zápisků okultisty Jacka Parsonse v něm plápolá černobílý oheň kalifornské experimentální kinematografie.





další blogy autora:

Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Od tlachání o filmech k filozofii filmuTereza Hadravová rozjímá nad funkcí filmu ve „výtahových“ konverzacích. Kdy jste se někoho naposledy zeptali, zda viděl ten či onen nový film jenom proto, aby řeč nestála?07.06.2018 - Tereza Hadravová
Pro filozofii jako stvořený Estetička a filozofka Tereza Hadravová vede dialog s pedagogem Jerrym Goodenoughem z University of East Anglia o tom, zda schopnost filozofovat mají kromě filmu i jiná média. 25.01.2018 - Tereza Hadravová
Audiovizuální pastvaTereza Hadravová se už po čtvrté vydala na obhajoby ročníkových a absolventských prací CASu na FAMU. V tomto blogu se zaměřuje na část výstavy v GAMU, která je veřejnosti přístupná až do 9. července. 06.07.2017 - Tereza Hadravová
Film jako filozofický prostorFilozofka Tereza Hadravová si ve svém novém blogu klade otázku, jak film jako prostor může obohatit naše vlastní myšlení o další světnici. 11.05.2017 - Tereza Hadravová
Anti-Molyneux: Zrakové vrávorání Michaela MadsenaFilozofka Tereza Hadravová reaguje na nedávnou online retrospektivu dánského režiséra Michaela Madsena. Stejně jako Madsen si klade otázku: Jaké by bylo zbavit se zraku a spolu s ním i všeho toho, co zrak odkrývá a zakrývá?19.05.2016 - Tereza Hadravová
Filozofie 2.0Čtvrtý kanál rozhlasové verze britské BBC uvedl nový pořad The Global Philosopher, kde profesor z Harvardské univerzity diskutuje s filozofy-amatéry. Tereza Hadravová přináší kritický pohled na první díl celé série.31.03.2016 - Tereza Hadravová
Jak se daří dokumentu v časopise Film-PhilosophyTereza Hadravová se vydává do útrob archivu vědeckého časopisu Film-Philosophy, kde pátrá po textech týkajících se dokumentárního filmu.11.02.2016 - Tereza Hadravová
O důvodech k neudělení cenyPodle Terezy Hadravové se za nevyjasněnou dramaturgií a nepřesvědčivou autorskou výpovědí může skrývat vícevýznamová struktura. Dá se výrok letošní poroty zpochybnit?17.12.2015 - Tereza Hadravová
Útěcha (hladu) filozofiíTereza Hadravová ve svém textu přibližuje vztah filmu a filozofie, jemuž je věnována i jedna ze sekcí 19. ročníku MFDF Ji.hlava08.10.2015 - Tereza Hadravová

   poslední blogy:
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém textu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž na ji.hlavském festivalu soutěží v České radosti. 03.10.2019 - Antonín Tesař
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová