O urážce starostenské nohy v éře YouTube

Filmový právník Ivan David upozorňuje na turecký případ zablokování serveru YouTube kvůli videím, která kritizovala několik desítek let mrtvého tureckého prezidenta. Proč nad takovou kauzou dnes nejde jen tak mávnout rukou?
10.03.2016 - Ivan David

Mustafa Kemal Atatürk

Ještě na jaře roku 1990 bylo možné dočíst se v tehdejším československém trestním zákoně následující informaci:

Kdo veřejně hanobí některý stát světové socialistické soustavy nebo jeho čelného představitele, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením.

Stejně tak proti snižování vážnosti, resp. hanobení, byl týmž zákonem chráněn prezident republiky a všichni ostatní „čelní představitelé republiky“. Uvedený právní předpis ovšem vlastně nečinil nic jiného, než že navazoval na tradiční nekritizovatelnost některých vrcholných politiků. Tak i za idealizovaných poměrů první republiky mohl být dle zákona na ochranu republiky z roku 1923 uvězněn až na šest měsíců ten, kdo záměrně „uvedl ve veřejný posměch“ prezidenta republiky. O naprosté právní nepřípustnosti kritizovat veřejně císaře a členy jeho rodiny v dobách monarchie pak asi ani vůbec nemá smysl se obšírněji rozvádět: zlidovělý výjev z Osudů dobrého vojáka Švejka, v němž figuruje hostinský Palivec, policejní špicl Bretschneider, obraz císaře pána a muší trus je dostatečně výmluvný.

Na to, aby poctivý občan nemohl být ve své životní pohodě zneklidňován ani politicky nekorektními filmy, dohlížela pak u nás od roku 1912 specializovaná filmová cenzura, která důsledně dbala o to, aby na veřejnost nepronikl žádný kinematografický obraz, který by mohl „ohrožovat pokoj a pořádek“. Obdobnou péči věnovaly státní úřady též dalším masovým médiím.

Na tyto staré zlaté časy jsme už zapomněli natolik, že leckoho z nás překvapí zjištění, že v mnoha státech světa není možnost kritizovat vedoucí funkcionáře zdaleka samozřejmá. A to dokonce včetně zemí, které jsou stejně jako Česká republika členskými státy Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která díky Evropskému soudu pro lidská práva v současnosti zajišťuje nejefektivnější systém ochrany svobody projevu.

V roce 2008 se objevilo na síti YouTube několik videí, která kriticky hodnotila osobnost někdejšího tureckého prezidenta Mustafa Kemala Atatürka (jenž zemřel v roce 1938). Na toto zjištění zareagoval ankarský trestní soud prvního stupně v květnu 2008 rozhodnutím o zablokování celého serveru YouTube pro území Turecka. Toto rozhodnutí zůstalo v právní moci až do října 2010. Třem tureckým profesorům práva (jakožto „řadovým“ uživatelům sítě YouTube) se zmíněné rozhodnutí zdálo nepřiměřené a zahájili právní boj, který na samém sklonku roku 2015 skončil rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva. V rozsudku soud plně podpořil argumentaci stěžovatelů a konstatoval porušení článku 10 Úmluvy chránícího svobodu projevu. Soud zdůraznil důležitost sítě YouTube, která slouží nejen k šíření zábavy, ale též (přinejmenším v tureckém prostředí) k nezávislé žurnalistice a šíření opozičních informací. Na uvedeném názoru soudu nic nemohla změnit skutečnost, že se na YouTube objevují i urážky více než osm desetiletí zesnulého prezidenta Atatürka.

Nad tímto případem bychom zřejmě mohli s úsměvem mávnout rukou, kdyby to nebyl jeden z celé řady podobných případů, které se v Turecku se stále se zvyšující frekvencí opakují, nehledě na konstantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Kdyby se k podobnému omezování médií, včetně těch audiovizuálních, stále častěji nesahalo i ve státech, které jsou nám kulturně a geograficky bližší než Turecko, jako jsou Rusko, Maďarko či nejnověji Polsko.

A kdyby se volání po takové regulaci neozývalo stále hlasitěji i v České republice. YouTube ne-YouTube.





další blogy autora:

Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David
Mluvil tu někdo o digitalizaci filmu?Filmový právník a advokát Ivan David nahlíží na zdánlivě jednoduchý pojem „digitalizace“, který rozdmýchává atmosféru nejen v odborných kruzích. Proč je tak složité tomuto pojmu porozumět?02.02.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková