Poetický dokument jako smyslová záležitost. K filmům Sergeje Loznitsy

Janis Prášilů se ve svých příspěvcích bude věnovat intermediálním přesahům dokumentu. V souvislosti s přehlídkou snímků Sergeje Loznitsy na portálu DAFilms.cz píše o podobě setkání dokumentárního filmu a krajinomalby.
04.12.2014 - Janis Prášil

Sergej Loznitsa

V polovině 90. let jsem měl možnost sledovat dokumentární seriál Nikity Michalkova Sentimentální putování po mé vlasti a jeho záběry se mi nesmazatelně vryly do paměti. V každé části, věnované dílu jiného ruského malíře, kamera zblízka prozkoumává plátno. Sleduje zobrazené detaily tradičního ruského interiéru, vesnice nebo zátiší, jako kdyby to byl příběh, který se před divákem odvíjí v čase stejně jako film. Ve snaze přesáhnout meze výtvarného média však Michalkov zachází ještě dál: k vizuální pouti po každé malbě přidává zvukovou stopu. Hlasy lidí, zvuk větru nebo štěkot psa nás přesvědčují, že jsme svědky právě probíhající události. Michalkov se tak snaží proniknout pod povrch dvojrozměrného plátna a nalézt pod stylizací a umělcovým rukopisem skutečný svět.

Právě v době, kdy patriot Michalkov natáčí tuto dokumentární poctu vlasti, začíná Sergej Loznitsa (jehož vůbec první online retrospektivu nyní zdarma uvádí portál DAFilms.cz) vytvářet své první filmové imprese. I on používá řeč dokumentárního filmu a zároveň se stává básníkem, krajinářem a portrétistou. Jeho obrazové kompozice vytváří spojnici mezi filmem a krajinomalbou obohacenou pohybem a zvukem o třetí rozměr. Vyjadřují atmosféru doby a genia loci.  Jako citlivý pozorovatel volí filmový básník observační přístup k předkamerovému dění. Zdaleka však překračuje meze cinema vérité a z všednodenních událostí vytváří rituál, slavnost. V detailech objevuje neustálou přítomnost nehmatatelného. Nedívá se však z boží perspektivy, ale z pozice malíře, který dává zobrazovanému objektu prostor, aby nalezl vlastní tvář.

Loznitsa má schopnost nahlédnout skutečnost v její celistvosti. Snad proto lze v jeho snímcích pouze obtížně oddělit živé od neživého. Obojí je komplementární součástí téhož světa. Je proto možné tvrdit, že lidská postava je pro autora zároveň stěžejním objektem i doplňkem krajiny.  Člověk je stafáží, jež dotváří kompozici jako proměnlivý a pohyblivý bod v prostoru. Lidská bytost se stává součástí velkého funkčního organizmu. Pohyby postav, které s každodenní rutinou vykonávají své povinnosti, jsou přísně účelné a zautomatizované. Jako by dělníci odlévající ocel nebo rybáři provádějící do nekonečna řadu rutinních úkonů při výlovu zamrzlého rybníka byli stroje pulzující životem.

Tvůrce abstrahuje z předkamerové skutečnosti jednotlivé elementy a vyzdvihuje jejich poetičnost a smyslovou působivost, ať už je to krása továrenských strojů, horká pára stoupající z lokomotivy, ledové kry unášené proudem při oblevě nebo ticho nesené ranní mlhou nad vesnicí. To nejsou sentimentální žánrové krajinky, ale meditativní kompozice. Loznitsa využívá různé vyjadřovací prostředky, ale vždy se zabývá motivem pohybu a času – s podobnou intenzitou jako v oblasti hraného filmu například Béla Tarr. Ve snímku Portrét zastavuje čas: postavy se mění ve statické objekty hledící do kamery. Ve snímku Krajina jde ještě dál. Dává v něm do pohybu samotné snímané prostředí. Dlouhým panorámováním v jednom záběru nepřetržitě sledujeme proměňující se prostředí vesnice kolem sebe. Tento inovativní způsob rámování zajišťuje neustálý přísun nových obrazových kompozic.

Bence Fliegauf ve svém radikálním formalistickém snímku Mléčná dráha postavil nehybnou kameru na jedno místo.  Postavy tak vstupovaly a vystupovaly ze záběru, akce probíhala mimo záběr a byla naznačena pouze zvukovou stopou. V hrané rekonstrukci skutečné události Je to jen vítr využívá Fliegauf účinků ambientního zvuku, kterým navozuje silnou autentickou bezprostřední atmosféru bez použití slova a hudby. Podobně experimentuje s audiovizuální složkou i Loznitsa. Vytváří harmonie hlasů a zvuků beze slov, když používá zvukové projevy okolního prostředí jako autentizační a poetický prostředek zároveň. Pracuje s prostředky cinéma pure, dokonalými kompozicemi, rytmem, časem, pohybem, světlem, experimentuje s formou a zůstává zároveň věrný poetické a univerzální výpovědi. Ať už prostřednictvím found footage zobrazuje archetypální prostředí vesnice, ideologické rozpoložení sovětské společnosti 50. let, nebo přináší záběry ze současného dění na Ukrajině, předává zároveň i nadčasovou zprávu o době, místu, společnosti a člověku.


Medailon autora


Janis Prášilů studuje teorii a dějiny filmu a audiovizuálních médií na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Spolupracuje s Národním filmovým archivem, Mezinárodním festivalem dokumentárních filmů Ji.hlava a Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary. Přispívá do časopisu Cinepur a na webový portál 25fps. Zajímá se o přesahy mezi filmem, výtvarným uměním a hudbou.





další blogy autora:

Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil
Architektura jako tvář dobyJanis Prášil o experimentálních filmech Jana Bušty a Haruny Honcoop, jejichž projekce byly součástí podzimní výstavy Praha zítra?30.11.2017 - Janis Prášil
Červená proti totalitěJanis Prášil reflektuje dokumentární film o operní pěvkyni Soni Červené a dává jej do souvislosti s dalšími dvěma filmy o výjimečných ženách, jejichž autorkou je Olga Sommerová.21.09.2017 - Janis Prášil
Smrt jako turistická atrakceJanis Prášil přichází s reflexí nového filmu ukrajinského režiséra Sergeje Loznitsy Austerlitz a zároveň přináší poznámky z besedy s tímto režisérem z festivalu v Karlových Varech, kde měl film svoji premiéru.27.07.2017 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Autoři všedního dneJan Gogola ml. ve své další blogogo uvažuje o dvou dokumentech, které nedávno zvítězily na zlínském festivalu REC FEST, a dává je do souvislosti s myšlenkami slavné Pirandellovy hry Šest postav hledá autora. Je princip inscenace součástí naší přirozenosti?02.05.2019 - Jan Gogola ml.
Dostat se lidem pod kůžiPetr Fischer ve svém prvním blogu pro dok.revue uvažuje o situacích, kdy se publicistika stává uměním, protože „nechává pocítit něco dávno necítěného“.25.04.2019 - Petr Fischer
Makeři, hipsteři a nová městská elitaAndrea Průchová Hrůzová uvažuje ve svém blogu nad knihou Amandy Wasielewski Made in Brooklyn: Artists, Hipsters, Makers, Gentrifiers. Jak se mění kultura velkých měst v souvislosti s gentrifikací? A dají se podobné proměny pozorovat i v Praze? 18.04.2019 - Andrea Průchová Hrůzová
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
O dokumentech a paradoxech na Prix Bohemia Radio 2019Andrea Hanáčková ve svém blogu rekapituluje nejlepší audio dokumenty na letošním 35. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio a uvažuje o paradoxu, proč Český rozhlas letošní vítězný dokument neodvysílal.04.04.2019 - Andrea Hanáčková
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
O filmové režii aneb Český lev dokumentárníProducent Radim Procházka se zamýšlí nad možností rovného boje o Českého lva za režii pro tvůrce hraných a dokumentárních filmů.26.03.2019 - Radim Procházka