Příliv a odliv DokuVlny na Radiu Wave

Rozhlasová teoretička a dokumentaristka proniká do tajů jednoho z prvních původních dokumentárních podcastů českých radiostanic – DokuVlny Radia Wave.
15.03.2018 - Andrea Hanáčková

Když se před rokem ozvala na Radiu Wave poprvé znělka nového cyklu DokuVlna, jásali jsme: Hurá! Budeme mít pravý dokumentární podcast! Jako britský The Documentary Life, australský Earshot, španělské Radio Ambulante nebo americký This American Life. Když se poprvé ozvali od mikrofonu Brit Jensen a Jiří Slavičínský, ještě to neznělo, jako když své podcasty uvádí Thom Powers ze slavné stránky Pure Non Fiction. Ale rozhodně šlo o osobité pojetí žánru podcast. Jak to s DokuVlnou vypadá po roce?

Témata a technologie

Ambice DokuVlny byla zřejmá a jasně deklarovaná: nacházet témata a situace atraktivní pro mladé posluchače – cílovou skupinu Radia Wave. Zkoumat problémy současné společnosti, nahlížet je optikou domácího prostředí i zahraničí. Zvýraznit vizuální potenciál zvuku a nabídnout netradiční úhel pohledu. Bylo zřejmé, že dramaturgie doširoka otevře dveře debutantům, všem, kteří si chtějí dokument jako žánr teprve osahat. 

Ve více než polovině případů opravdu jde o dokumentaristické debuty, do cyklu přispěli studenti FAMU, novináři i filmaři, kteří auditivní médium teprve poznávají, posluchačsky i autorsky. Zkušená dramaturgie je vede spolehlivě k výsostně autorským výpovědím s výraznou reportérskou narací. Vypráví se hodně skrze situace, zásadní roli hraje vždy precizně zvládnutá zvuková stopa (kromě Jiřího Slavičínského se na dokumentech často podílí třeba Roman Špála nebo Dominik Budil).

Jednoduchá tematická analýza odvysílaných pořadů ukazuje, že z původního záměru tvůrci neuhnuli ani o píď. V podcastu za sebou najdete dokument o jídelně pro lidi bez domova, o homosexuálním páru a nepovolených bohoslužbách pro LGBTQ komunitu, o hledání harmonie v životě s přírodou. Různými způsoby jsou tematizována psychická onemocnění, stáří a umírání, dobrovolná smrt. Třikrát se DokuVlna podívala na život v okolních postkomunistických zemích – sociální dno reprezentuje manželský pár na polských veřejných záchodcích, mladý reportér veze humanitární pomoc do válkou devastované Ukrajiny, rumunská hudební redaktorka nabízí typizovanou story ze zemí, kde v devadesátkách vládla nevídaná svoboda a nikdo přesně nevěděl, jak s ní naložit. Jeden dokument se netradičně dívá na dědictví komunistické minulosti v Čechách, další nabízí pohled na hlasový workshop, nechybí odlehčené téma cestování, posluchači se mohou vypravit na Filipíny za malou okatou opicí nártounem.

Filmařka a dokumentaristka Eva Lammelová a její buldoček | foto: Barbora Linková

Tematicky se tedy DokuVlna určitě vyhraňuje vůči investigativnímu rozhlasovému Dokumentu Plus (Český rozhlas Plus), je výrazně liberálnější a ve stopáži flexibilnější než cyklus Dobrá vůle (Český rozhlas Dvojka), zásadně si zakládá na autenticitě zvuku a reportérských postupech na rozdíl třeba od Radiodokumentu Vltavy. Výběrem témat a respondentů je tak paradoxně nejblíže Dokumentu Dvojky, což je nečekané vzhledem ke zcela odlišné cílové skupině: zatímco Radio Wave se jednoznačně profiluje jako stanice pro mladé posluchače, Dvojka s ambicí „rodinné stanice“ vysílá ve většině svého času pro věkovou skupinu 60+.  Důležitější než téma je tedy pro DokuVlnu jiná věc – totiž forma podcastu a předpokládaná skupina technologicky zdatných uživatelů, kteří si dokument spíše než ve vysílání poslechnou on demand nebo přímo z některého zdroje podcastového poslechu (mobil, PC, tablet). Navíc stopáž jednotlivých dílů se pohybuje od osmi do pětadvaceti minut, je tedy velmi vstřícná vůči mladým posluchačům. 

Situace, kdy lidé dělají něco úplně poprvé.

Leitmotiv historicky prvního vysílání DokuVlny (únor 2017) se nesl právě ve znamení nových začátků. Pro většinu autorů se NĚCO v rámci zkoumaného dokumentárního podcastu skutečně odehrálo poprvé. Magdaléna Trusinová zaznamenala první pražskou jídelnu otevřenou ženami bez domova. Lumír Košař natočil svůj první rozhlasový dokument o homosexuálním Asiatovi, který se seznamuje přes Grindr. Filmařka Eva Lammelová poprvé mluvila veřejně o své diagnóze panická porucha a díky mikrofonu se také poprvé zeptala rodičů na některé detaily svého dospívání. 

Silná dramaturgie cyklu se pozná mimo jiné i podle odvahy nechat dokument do značné míry v syrové podobě, nepřikrašlovat ho, nevylepšovat. Dobře to vidíme na autorské práci Silvie Čechové Pan Koláček z cukrárny. Sedmdesátiletý respondent Koláček je komunista a mladou studentku tento jednoduchý fakt zaujme jako téma k hovoru. Přestože není schopna relevantní oponentury a působí vůči zkušenému marxistickému ideologovi dosti bezradně, cílovou skupinu zřejmě upoutá způsob myšlení, s nímž už se v mainstreamovém prostoru (naštěstí) dnes nesetkáváme. DokuVlna se do role zprostředkovatele životního postoje postavila během uplynulého roku opakovaně. Někdy dokumentarista přiměje vytrvalým dotazováním a trpělivým nasloucháním svého sociálního herce k hluboké sebereflexi, jako se to podařilo Brit Jensen v portrétu dánského designéra, kterému se úplně nezdařil životní restart v maringotce uprostřed Českomoravské vrchoviny. Jindy zůstává autor v pozadí natolik, že se jako posluchači i pozorovatelé dostáváme přímo dovnitř zobrazených situací.

Kontroverzní Berka, který se rozhodl zemřít

Takové řešení však někdy vede až k totální absenci autorského postoje, jako se to stalo u kontroverzního dokumentu Berka se rozhodl zemřít. Výchozí situace je od počátku zřejmá – chovatel ovcí na Facebooku oznámil, že plánuje ukončit svůj život. Autorka Martina Pouchlá a jeden z Berkových přátel se rozhodnou zjistit příčinu výjimečného rozhodnutí. Berka však po celou dobu působí, jako by už rozprávěl z druhého břehu. Nevzrušivě zabíjí ovci, připravuje jídlo, odmítá přijmout empatii, objetí, přímým odpovědím na otázky se vyhýbá. Dění kolem Berky tak působí chladně, intelektuálně odtažitě, přestože se jeho přítel zmítá v emocích a neví, zda má reagovat pláčem nebo fackou. Stručné autorské závěrečné slovo sděluje, že Berka svůj úmysl skutečně naplnil a ze světa odešel. Pouhá observace však v tomto případě znamená spoluúčastnit se pasivním pozorováním téměř návodného jednání, které vyvolává naléhavé otázky vůči jednajícímu respondentovi. Autorka je však nepoloží, nechá nás s tíživým sdělením, jehož předmětem není akademická rozprava o právu na sebevraždu, ale reálný člověk. Jeho neemotivní cestu ke smrti autorka zaznamenala, aniž nabídla alespoň základní milníky hodnot, jimiž se v příběhu sama orientovala.

Oslava sedmdesátých pátých narozenin pana Koláčka | foto: Silvie Čechová

Síla moderace

Na příkladu eticky hraničního dokumentu o Berkovi je zřejmá největší bolest DokuVlny. Velmi by pomohlo, kdyby po odeznění příběhu mohl být odvysílán rozhovor s autorkou tak, jak to ostatně DokuVlna původně avizovala. 

Původní dramaturgický záměr se totiž intenzivně blížil zahraničním podcastům, kde v nejlepších titulech hostí konkrétní producent nebo moderátor aktuální dokumenty a jejich autory. Často bývají hostitelé dva. Brit Jensen a Jiří Slavičínský přesně takto měli v úmyslu živou moderací doprovodit autorské dokumenty, chtěli o nich mezi sebou i s posluchači diskutovat, chtěli být nedílnou součástí živého přemýšlení o rozhlasovém dokumentu. Tento záměr byl však hned po prvním díle vedením stanice zpochybněn, v okleštěné podobě se objevil ještě při druhém a třetím pokračování a poté zanikl úplně. Moderátoři Brit a Jiří určitě nejsou prototypy akčních spíkrů. V Čechách žijící Dánka Brit Jensen netrefí vždycky správný český tvar slovesa, Jiří při moderaci naplňuje spíše představu plachého introverta. No a co? Na nekorektní angličtinu je zvyklý každý, kdo si sem tam pustí BBC, etalon rozhlasové dokumentaristiky. V českém rigidním prostředí by nám jen prospělo, kdyby z rádia zněla cizinecká čeština, na níž můžeme ocenit především úsilí mluvčího o co nejpřesnější vyjádření myšlenky. Oba dramaturgové jsou totiž především velmi kompetentní o dokumentech přemýšlet. Když jsem po prvním vysílání DokuVlny zadala svým studentům písemný feedback, byla to právě neformální, uvolněná, dialogická moderace, která je bavila, zaujala a udržela při poslechu.

Namísto podpory a prostoru, který měli moderátoři dostat k růstu a zdokonalování daného formátu, byl však jejich záměr zastaven. Autorské dokumenty tak nyní ohlašují libovolní hlasatelé Radia Wave, pro něž jde o zaměnitelnou položku v programové skladbě. Není tedy divu, že k prezentovaným dílům nemají žádný vztah, že nedokážou unikátní příběhy prodat jako významnou programovou investici.

Dobrodruh Torben si v maringotce plnil svůj celoživotní sen – žít prostě a v přírodě | foto: Brit Jensen

Promarněná šance

DokuVlna se také za celou dobu existence nedočkala relevantní promo kampaně, pár videopříspěvků na Facebooku neodpovídá očekávání, které na začátku DokuVlna vzbuzovala. Až nad tím zůstává rozum stát – ve srovnání s masivní podporou, jaká se dostala „prvnímu českému podcastu Zhasni“, produkovanému kreativním HUBem Českého rozhlasu ve spolupráci s Radiem Wave, je až nepochopitelné, proč dokumentární podcasty DokuVlny až fatálně nevyužily talent a velkou erudici dvojice zkušených dokumentaristů. Připomeňme jen, že Brit Jensen má za sebou dlouholetou mezinárodní dokumentaristickou zkušenost, řadu evropských mediálních projektů a pořady v dánštině a angličtině. Jiří Slavičínský absolvoval mezinárodní školu rozhlasového featuru a dvouletý koučink v Kanadě u skvělého Chrise Brookse v Battery Radio. Jeho featury dodnes visí na stránkách CBC Canada a vysílají je třeba Irové. Napadlo mě hned na začátku, proč vlastně spolu Brit a Jiří nemluví prostě anglicky a proč Radio Wave tímto způsobem nezkusí překročit české hranice a nabídnout svůj erbovní dokumentární podcast zahraničnímu publiku. Stačilo by pak české dokumenty anglicky otitulkovat a proniknout tak celkem snadno na evropský podcastový trh. 

Z celé DokuVlny a jejího ambiciózního nástupu tak zůstala řádka kvalitních dokumentů, které si zakládají na vynikajícím zvuku, rozmanitém způsobu vyprávění a objevování nových talentů. Na možná pochybení má nový cyklus právo. Žádné z nich nebylo takové, aby zpochybnilo samotnou existenci tohoto podcastu. Z dálky viděno, bez detailní znalosti vnitřních mechanismů Radia Wave, působí ovšem celé to roční úsilí dosti marnotratně. Jako by si sama stanice po celý rok ujasňovala, oč vlastně novou řadou podcastů usiluje.





další blogy autora:

Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
O dokumentech a paradoxech na Prix Bohemia Radio 2019Andrea Hanáčková ve svém blogu rekapituluje nejlepší audio dokumenty na letošním 35. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio a uvažuje o paradoxu, proč Český rozhlas letošní vítězný dokument neodvysílal.04.04.2019 - Andrea Hanáčková
Matematika zločinu a veřejné službyAndrea Hanáčková reflektuje první český non-fikční podcast a důvody, proč ho nechce odvysílat zadavatel – Český rozhlas Plus.28.02.2019 - Andrea Hanáčková
Veselé dokumentaristické hody, Prostřeno 2018Rozhlasová teoretička Andrea Hanáčková přináší novoroční bilanci současného stavu české nonfikční auditivní tvorby10.01.2019 - Andrea Hanáčková
Srpnové sympatie rozhlasu. Na jak dlouho?Andrea Hanáčková ve svém novém blogu shrnuje současnou situaci kolem Českého rozhlasu jako veřejnoprávního média v době „osmičkového“ výročí.30.08.2018 - Andrea Hanáčková
Hvězdná chvíle českého radiodokumentuTeoretička rozhlasového dokumentu Andrea Hanáčková o mezinárodní konferenci International Feature Conference, která se v těchto dnech koná v Praze21.05.2018 - Andrea Hanáčková
Posmutnělá konference v unaveném PolskuAndrea Hanáčková přináší reflexi z akce Radio Research Conference 2017, která se konala v polském městě Lublin. Kromě nových pohledů na radiotvorbu předkládá také důležité svědectví o mediální situaci v Polsku.08.02.2018 - Andrea Hanáčková
Drzá investigace Ivana StudenéhoAndrea Hanáčková rozebírá dílo rozhlasového dokumentaristy Ivana Studeného29.06.2017 - Andrea Hanáčková
Děti Charty 77 – dokumentární série na Plusu a na DvojceRozhlasová teoretička a dokumentaristka Andrea Hanáčková přináší pečlivou reflexi dokumentárního cyklu Děti Charty 77, vysílaného na začátku roku 2017.06.04.2017 - Andrea Hanáčková
Be clear, be crisp and directRozhlasová teoretička Andrea Hanáčková zve na dvoudenní workshop Jak vyprávět rozhlasové příběhy, který v polovině února povedou esa evropské rozhlasové tvorby Simon Elmes a Edwin Brys26.01.2017 - Andrea Hanáčková

   poslední blogy:
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Víc než jen šňůra zábavných historekFilmový publicista Antonín Tesař ve svém prvním blogu pro dok.revue reflektuje dvě sezony seriálu HBO Historky ze šňůry, který si formou animovaného dokumentu dělá legraci z mýtů o popových hvězdách a jejich životních eskapádách.30.05.2019 - Antonín Tesař
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil