Pro filozofii jako stvořený

Estetička a filozofka Tereza Hadravová vede dialog s pedagogem Jerrym Goodenoughem z University of East Anglia o tom, zda schopnost filozofovat mají kromě filmu i jiná média.
25.01.2018 - Tereza Hadravová

Film je stvořen pro filozofii; vše, co filozofie kdy řekla o zdání a skutečnosti, o jednání a charakteru, o skepticismu a dogmatismu, o přítomnosti a absenci, se ve filmu posouvá a jeví v jiném světle.

Touto citací slov amerického filozofa Stanleyho Cavella otevírá svůj příspěvek do antologie Film as Philosophy (2005) jeden z jejích editorů Jerry Goodenough. V textu nabízí komentovanou ukázku tří způsobů, kterými podle něj může film filozofii obohatit. Důvody, proč by filozof či filozofka měli, jak vykresluje situaci Goodenough, „vstupovat do temnoty s popcornem a limonádou v ruce“, jsou podle něj tři: film může sloužit jako živá ilustrace nějaké filozofické teorie nebo myšlenkového experimentu, který spustil řetězec argumentů. Za druhé může film explicitně být o filozofovi jakožto filozofovi, pokusit se, takříkajíc, předvést filozofii v akci (jako příklady uvádí autor Jarmanův film Wittgenstein [1993] a Dickova Derridu [2002]). Třetí, pro knihu samu nejpodstatnější, cestou pak je myšlenka, že film sám může filozofovat.

Prvním z důvodů filozofova vstupu do kinosálu je lov dobrého příkladu. Většina filozofů a filozofek se nyní živí jako přednášející a získat k vysvětlované teorii či argumentaci ilustraci v podobě syté kulturní reference, kterou studenti sdílejí, může pomoci přinejmenším některým z nich otevřít dveře k pochopení filozofického problému v jeho naléhavosti stejně jako k porozumění navrhovaného řešení.

Jako někdo, kdo kdysi strávil semestr na univerzitě v Glasgow, mohu takové pozorování jen potvrdit. V hodinách se to hemžilo odkazy na karteziánské fantazie o zlotřilých podvodnících, mozky v kádích, netopýřími zážitky či Oskary žijícími v různých světech. (Kdo by chtěl znát další příklady, nechť sáhne po knize 100 myšlenkových experimentů Marka Pichy a Dagmar Pichové.) Myslím, že za mým tehdejším nedostatkem trpělivosti s jemnostmi filozofické analýzy, která vznikla na tak podivný popud, byla (mimo jiné) jistá imaginativní strnulost přednášejících. Učitelé s představením experimentů neztráceli zbytečně čas – nejspíš proto, že uvedené myšlenkové experimenty patřily do galerie dobře známých, tisíckrát probraných příkladů, ke kterým, mysleli si, stačilo již jen odkázat pomocí jednoho dvou slov.

Goodenoughovi však nestačí, že filmy mohou určité filozofické mini-narativy „obalit masem“ a předvést ve formě, která má možnost oslovit i někoho, kdo není vůči fantazijním výletům analytických filozofů právě nejshovívavější: „Film nám umožňuje vnímat, cítit a zakoušet to, co se děje, na hlubší a přesvědčivější rovině, než by dokázal jakýkoli psaný text,“ uvádí v souvislosti s další, pokročilejší formou setkání filmu a filozofie, totiž v případě, že se film sám pustí do filozofování (hovoří přitom konkrétně o snímku Blade Runner [1982]).

Jak se tomu mezi obhájci serióznosti podniku „filmozofie“ často stává, představa o (nevyhnutelně?) filozofujícím médiu – filmu – se stane natolik lákavou, že se na její podporu šikne jakýkoli argument. Domnělá síla média – obrazu a zvuku – nás podle Goodenougha nechává na vlastní kůži prožít, v daném případě, otázky a pochybnosti o vymezení lidské identity; za určující „filozofické napětí“, které film buduje, považuje rozdíl mezi naším vlastním nereflektovaným pojetím „osoby“ a tím, které je normální ve světě filmového vyprávění (krátce: zatímco pro nás replikanti do kategorie lidí spíše patří, pro naše filmové protějšky spíše ne).

Zda lze základní téma Blade Runnera vyjádřit právě takto, si nejsem jistá; uvedená charakteristika však podle mě docela dobře sedí na román Neopouštěj mě britského spisovatele Kazua Ishigura, který získal v loňském roce Nobelovu cenu za literaturu. Jemně dystopický příběh až příliš lidské Kathy H., jež postupně vyměňuje lidskou za ne-lidskou identitu, mi již řadu let slouží jako dobrá ilustrace některých filozofických problémů, které souvisejí s vymezením toho, kdo je člověk.

S Goodenoughem se ráda shodnu, že filmy jsou prostorem, ve kterém se může filozofie cítit doma – a to (mimo jiné) právě z důvodů, které Goodenough v práci uvádí; je však chybou domnívat se, že nemůže být, z totožných důvodů, stejně doma i v jiných uměleckých druzích. Možná by stačilo, kdyby Goodenough občas vyměnil temnotu, popcorn a limču za lampu, čaj a knihu. 





další blogy autora:

Od tlachání o filmech k filozofii filmuTereza Hadravová rozjímá nad funkcí filmu ve „výtahových“ konverzacích. Kdy jste se někoho naposledy zeptali, zda viděl ten či onen nový film jenom proto, aby řeč nestála?07.06.2018 - Tereza Hadravová
Audiovizuální pastvaTereza Hadravová se už po čtvrté vydala na obhajoby ročníkových a absolventských prací CASu na FAMU. V tomto blogu se zaměřuje na část výstavy v GAMU, která je veřejnosti přístupná až do 9. července. 06.07.2017 - Tereza Hadravová
Film jako filozofický prostorFilozofka Tereza Hadravová si ve svém novém blogu klade otázku, jak film jako prostor může obohatit naše vlastní myšlení o další světnici. 11.05.2017 - Tereza Hadravová
Nebát se milovat filmTereza Hadravová sumarizuje své zážitky z 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Jako jednu z nejkomornějších a přitom nejvýraznějších zkušeností reflektuje setkání s italským filmovým kritikem Gionem A. Nazarrem.24.11.2016 - Tereza Hadravová
Anti-Molyneux: Zrakové vrávorání Michaela MadsenaFilozofka Tereza Hadravová reaguje na nedávnou online retrospektivu dánského režiséra Michaela Madsena. Stejně jako Madsen si klade otázku: Jaké by bylo zbavit se zraku a spolu s ním i všeho toho, co zrak odkrývá a zakrývá?19.05.2016 - Tereza Hadravová
Filozofie 2.0Čtvrtý kanál rozhlasové verze britské BBC uvedl nový pořad The Global Philosopher, kde profesor z Harvardské univerzity diskutuje s filozofy-amatéry. Tereza Hadravová přináší kritický pohled na první díl celé série.31.03.2016 - Tereza Hadravová
Jak se daří dokumentu v časopise Film-PhilosophyTereza Hadravová se vydává do útrob archivu vědeckého časopisu Film-Philosophy, kde pátrá po textech týkajících se dokumentárního filmu.11.02.2016 - Tereza Hadravová
O důvodech k neudělení cenyPodle Terezy Hadravové se za nevyjasněnou dramaturgií a nepřesvědčivou autorskou výpovědí může skrývat vícevýznamová struktura. Dá se výrok letošní poroty zpochybnit?17.12.2015 - Tereza Hadravová
Útěcha (hladu) filozofiíTereza Hadravová ve svém textu přibližuje vztah filmu a filozofie, jemuž je věnována i jedna ze sekcí 19. ročníku MFDF Ji.hlava08.10.2015 - Tereza Hadravová
Kino jako filozofie bez filozofaFilmy mohou filozofovat, říkají někteří teoretici. O jakých filmech mluví, a proč nemluví o dokumentech? Tereza Hadravová se ve svém prvním příspěvku věnuje jedné z podob setkávání – a míjení se – filmu a filozofie.02.07.2015 - Tereza Hadravová

   poslední blogy:
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Autoři všedního dneJan Gogola ml. ve své další blogogo uvažuje o dvou dokumentech, které nedávno zvítězily na zlínském festivalu REC FEST, a dává je do souvislosti s myšlenkami slavné Pirandellovy hry Šest postav hledá autora. Je princip inscenace součástí naší přirozenosti?02.05.2019 - Jan Gogola ml.
Dostat se lidem pod kůžiPetr Fischer ve svém prvním blogu pro dok.revue uvažuje o situacích, kdy se publicistika stává uměním, protože „nechává pocítit něco dávno necítěného“.25.04.2019 - Petr Fischer
Makeři, hipsteři a nová městská elitaAndrea Průchová Hrůzová uvažuje ve svém blogu nad knihou Amandy Wasielewski Made in Brooklyn: Artists, Hipsters, Makers, Gentrifiers. Jak se mění kultura velkých měst v souvislosti s gentrifikací? A dají se podobné proměny pozorovat i v Praze? 18.04.2019 - Andrea Průchová Hrůzová
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
O dokumentech a paradoxech na Prix Bohemia Radio 2019Andrea Hanáčková ve svém blogu rekapituluje nejlepší audio dokumenty na letošním 35. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio a uvažuje o paradoxu, proč Český rozhlas letošní vítězný dokument neodvysílal.04.04.2019 - Andrea Hanáčková
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
O filmové režii aneb Český lev dokumentárníProducent Radim Procházka se zamýšlí nad možností rovného boje o Českého lva za režii pro tvůrce hraných a dokumentárních filmů.26.03.2019 - Radim Procházka
Matematika zločinu a veřejné službyAndrea Hanáčková reflektuje první český non-fikční podcast a důvody, proč ho nechce odvysílat zadavatel – Český rozhlas Plus.28.02.2019 - Andrea Hanáčková