Protagonista dokumentu a skrytá kamera

Co by si měl uvědomit dokumentarista, uvažuje-li o využití skryté kamery či mikrofonu pro natáčení
24.09.2015 - Ivan David

„Zachytit jakýmkoliv způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.“ – „Rozšiřovat podobu člověka je možné jen s jeho svolením.“

Tak zní dvě základní premisy současného občanského zákoníku České republiky týkající se získávání a následného užívání obrazových (a potažmo i zvukově obrazových) záznamů lidí. Netřeba zdůrazňovat, že uvedená pravidla platí i pro dokumentární filmy. Jak se to za této situace aktuálně má s oblíbenou praktikou užívání skryté kamery v dokumentu?

Český právní řád – a podobně většina právních řádů na celém světě – při vzniku konfliktu mezi všeobecnými osobnostními právy individuálního člověka a autorskými právy jiné osoby (ať již jde rovněž o osobu fyzickou, nebo o osobu právnickou) upřednostňuje zásadně prvá zmíněná. Jinými slovy: natočí-li někdo dokumentární film, pak automaticky k vzniklému výtvoru nabývá odpovídající autorská práva; tato skutečnost ho však sama o sobě nikdy nemůže zprostit povinnosti opatřit si souhlas osob portrétovaných v daném dokumentárním filmu. Na uvedeném závěru nic nezmění ani skutečnost, že v konkrétním případě může být portrétovaným úplně „bezvýznamný“, resp. „obyčejný“ člověk, zatímco autor dokumentu se třeba považuje za geniálního a jedinečného umělce (nebo jím dokonce objektivně je). Jakkoliv zde totiž máme bezpochyby co do činění s konfliktem mezi dvěma základními lidskými právy, hlavní katalogy lidských práv (k nimž patří i naše Listina základních práv a svobod) vždy uvádějí právo na ochranu osobnosti v pomyslné hierarchii na vyšším místě.

Na druhou stranu je třeba zmínit, že zákon nic neříká o tom, v jaké formě je souhlas protagonisty vyžadován. Nejenom, že tedy nevyžaduje formu písemnou, ale dokonce a priori nevylučuje ani souhlas udělený takzvaně konkludentně, tedy souhlas, který lze dovodit přímo z chování dané osoby. Pokud tedy například štamgast vstoupí do hospody, na jejíchž vstupních dveřích se skví nepřehlédnutelná cedule informující o tom, že v nitru lokálu se právě natáčí dokumentární film o zhoubných důsledcích alkoholismu, je v zásadě možné vyvodit, že tento člověk udělil souhlas k tomu, aby byl i záznam jeho osoby do příslušného dokumentu zařazen. Se souhlasy ústními a konkludentními samozřejmě může být ta potíž, že se zpětně relativně obtížně prokazují.

Užívá-li nicméně dokumentarista skutečnou skrytou kameru, pak jde zpravidla o situaci, kdy předpokládá, že by k pořízení, resp. k užití takového záznamu od dotčené osoby zřejmě z nějakého důvodu souhlas nemohl získat, a to ani v konkludentní podobě. Eventuálně vychází z domněnky, že pokud by daná osoba věděla, že je natáčena, mohla by s tím sice souhlasit, ale začala by se okamžitě chovat nepřirozeně a snížila tak „dokumentární“ hodnotu pořízených záběrů.

Pro uvedené případy zná zákon několik výjimek (zákonných licencí), přičemž tyto výjimky nesměřují ani tak k ochraně autora dokumentu, jako spíš k prosazení veřejného zájmu, který je v daných případech z perspektivy zákonodárce natolik silný, že „přetrumfne“ i jinak preferované všeobecné osobnostní právo.

V souvislosti s dokumentárním filmem je třeba zmínit především tradiční trojici zákonných licencí: vědeckou, uměleckou a zpravodajskou. Zákon nijak blíže nerozvádí, co chápe pod „vědou“, „uměním“ a „zpravodajstvím“, a místo toho zdůrazňuje, že k užití pořízených záznamů smí i za těchto situací dojít pouze „přiměřeným způsobem“. Jinými slovy, v každém jednotlivém případě je třeba položit na pomyslné misky vah na jedné straně veřejný zájem na podpoře vědeckého, uměleckého a informačního zušlechťování obyvatelstva, a na straně druhé soukromý zájem na ochraně jednotlivého člověka.

Zajímavou novou zákonnou licencí, s níž výslovně přišel nový občanský zákoník, je zákonné svolení pořídit a užít záznamy fyzické osoby i bez jejího souhlasu za účelem „veřejného vystoupení v záležitosti veřejného zájmu“. Jak v praxi vypadá využití této zákonné licence, lze demonstrovat na ustanoveních 16.13 – 16.16 aktuálního Kodexu České televize, která pojednávají právě o užívání skryté kamery nebo mikrofonu. Kodex zde mimo jiné správně zdůrazňuje, že „(v)ýběr částí materiálu natočeného skrytou kamerou nebo skrytým mikrofonem, jež mají být použity v pořadu, smí zahrnout pouze pasáže s přímým vztahem k tématu“.

Společným pravidlem pro užívání všech druhů zákonných licencí je, že pořízený záznam nesmí být nikdy „využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka“. Vzhledem k tomu, že oprávněným zájmem člověka může být bezpochyby i zájem profitovat ze zisků dosažených v souvislosti s užitím jeho záznamu, lze si například stěží představit situaci (jakkoliv ani takovou nelze úplně vyloučit), kdy by záznam ze skryté kamery bylo možné užít pro reklamní či jinak „nepokrytě komerční“ účely.

Chystáte-li se tedy v nejbližší době při natáčení  dokumentu použít skrytou kameru, položte si nejprve otázku, jestli vámi zamýšleného cíle není přece jen možné dosáhnout se souhlasem dotčené osoby. Dojdete-li k závěru, že nikoliv, musíte být především připraveni obhájit, že vaše svoboda projevu má v daném případě s ohledem na některý z veřejných zájmů uvedených v občanském zákoníku větší hodnotu než právo jednotlivce být chráněn před zásahy do sféry své osobnosti.





další blogy autora:

Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David
Mluvil tu někdo o digitalizaci filmu?Filmový právník a advokát Ivan David nahlíží na zdánlivě jednoduchý pojem „digitalizace“, který rozdmýchává atmosféru nejen v odborných kruzích. Proč je tak složité tomuto pojmu porozumět?02.02.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Víc než jen šňůra zábavných historekFilmový publicista Antonín Tesař ve svém prvním blogu pro dok.revue reflektuje dvě sezony seriálu HBO Historky ze šňůry, který si formou animovaného dokumentu dělá legraci z mýtů o popových hvězdách a jejich životních eskapádách.30.05.2019 - Antonín Tesař
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Autoři všedního dneJan Gogola ml. ve své další blogogo uvažuje o dvou dokumentech, které nedávno zvítězily na zlínském festivalu REC FEST, a dává je do souvislosti s myšlenkami slavné Pirandellovy hry Šest postav hledá autora. Je princip inscenace součástí naší přirozenosti?02.05.2019 - Jan Gogola ml.
Dostat se lidem pod kůžiPetr Fischer ve svém prvním blogu pro dok.revue uvažuje o situacích, kdy se publicistika stává uměním, protože „nechává pocítit něco dávno necítěného“.25.04.2019 - Petr Fischer
Makeři, hipsteři a nová městská elitaAndrea Průchová Hrůzová uvažuje ve svém blogu nad knihou Amandy Wasielewski Made in Brooklyn: Artists, Hipsters, Makers, Gentrifiers. Jak se mění kultura velkých měst v souvislosti s gentrifikací? A dají se podobné proměny pozorovat i v Praze? 18.04.2019 - Andrea Průchová Hrůzová
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml