Rochester: Mekka vizuální kultury 20. století

Teoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová přináší zprávu o pobytu v americkém Rochesteru, domovině George Eastmana, světoznámé firmy Xerox i v anglo-saském kontextu důležité instituce Visual Studies Workshop

Autorka článku v plném intertextuálním nasazení. Zdroj: Soukromý archiv Andrey Průchové Hrůzové.

Seznámit kolegy s informací, že se na několik týdnů vydáváte pracovně do zahraničí, přináší vždy jistý pocit libosti. Víte, že alespoň na měsíc opouštíte neúprosný rytmus akademického semestru a přeplněnou emailovou schránku. Tušíte, že vás čeká prožití času, který plyne spíše podle vás než podle běžných povinností. Tento libý pocit se ještě znásobuje, pokud k informaci o cestě dodáte, že je na pozvání, že míříte za oceán, ba co víc, do New Yorku. Zmatení kolegů však nastává ve chvíli, kdy upřesníte, že necestujete do města New York (City), ale státu New York. Proč? Protože právě tam se nachází město Rochester, Mekka vizuální kultury minulosti.

O důležité historii Rochesteru lze mluvit již ve vztahu k neslavným dobám 18. století, v nichž území původně obývané indiány kmene Seneca přešlo pod britskou aristokratickou správu. Připomenout lze také dvě lidskoprávní ikony, které zde působily, afroamerického bojovníka za zrušení otroctví Fredericka Douglasse a sufražetku zasazující se o volební právo žen Susan B. Anthony. Ten nejdůležitější historický milník však pro Rochester představuje rok 1900. Během něj zde podnikatel George Eastman založil firmu Eastman Kodak Company. Společnost později známá jen jako Kodak znamenala pro dějiny vizuální kultury zásadní zlom. Běžným konzumentům totiž již na začátku 20. století nabídla lehký a přenosný fotoaparát, který snímky pořizoval pomocí odvíjecího filmu. George Eastman z dříve technicky a finančně náročného zařízení postupně vytvořil nástroj určený pro každodenní užití. Fotoaparát i fotografie tak postupně pronikly do našeho každodenního života i života společnosti, od vědy až po politiku.1) Tuto pomyslnou invazi fotografie do moderního světa trefně vystihuje slavné heslo reklamy Kodak z konce 19. století: „You Press the Button, We Do the Rest“ neboli „Vy zmáčknete spoušť a my už zařídíme zbytek.“ Jako by dané motto v jistém ohledu předjímalo i náš současný vztah k technologiím. Na nich se v oblasti osobní i pracovní komunikace stáváme stále závislejšími, jen málo z nás však skutečně chápe, na základě jakých principů tyto technologie fungují.2)

Eastmanovo impérium a odkaz dnes připomíná George Eastman Museum sídlící v domě podnikatele.3) Muzeum obsahuje rozsáhlé sbírky, jejichž správa zaměstnává řadu konzervátorů a kurátorů. Nachází se v něm dokonce i filmový sál, ve kterém jsou promítány analogové snímky z archivního kinematografického fondu. Instituce pořádá výstavy současné fotografie, zprostředkovává historii média fotografie, firmy Kodak i osobní příběh jejího zakladatele. K tomu všemu je ale nezbytné dodat, že Eastmanův dům a program muzea jsou společně s věží centrální budovy firmy, na níž se blyští písmena K O D A K, tím posledním, co po slovutné společnosti zbylo v provozu. Již v 70. letech začala mít firma postupně problém držet krok s vývojem nových technologií, když na trhu získala vysokou oblibu instantní fotografie od Polaroidu. V 90. letech Kodaku značné potíže způsobila popularita filmů značky Fuji a nástup nového milénia s bleskovým rozvojem digitální fotografie společnost prostě promeškala. V roce 2012 firma oficiálně oznámila krach a pokusila se o restrukturalizaci. Dnes operuje v mnohem menším rozsahu a soustředí se především na tiskařské komponenty. 

Druhým duchem minulosti, jenž obchází tovární ruiny Rochesteru, je firma Xerox. Ta byla ve městě pod původním názvem The Haloid Photographic Company založena v roce 1906. Mezi polovinou 30. a polovinou 50. let 20. století dokázala společnost vylepšit a průmyslově standardizovat vynález xerografie patentovaný fyzikem Chesterem Floydem Carlsonem, jenž světu představila jako kopírovací stroj Xerox 914. Ten se stal jedním z komerčně nejúspěšnějších vynálezů minulého století. Pod vedením druhého ředitele Josepha Chamberlaina Wilsona, syna zakladatele společnosti, si firma v průběhu 60. let vysloužila přední příčku v oblasti reprodukce obrazů. Na rozdíl od Kodaku se Xerox včas zapojil do výzkumu počítačů a digitální komunikace. Již v 70. letech otevřela firma v Palo Altu vlastní výzkumné centrum a postupem času se zcela přeorientovala na vývoj produktů ze sféry informačních a komunikačních technologií. S touto změnou kurzu Xerox také opustil svou původní rochesterskou lokalitu. Symbolicky i po tomto hegemonu vizuální kultury 20. století zůstává stát uprostřed města jedna z jeho nejvyšších budov – korporátní věž firmy Xerox.

Skleněné fotografické diapozitivy ze sbírek "Československo" z počátku 20. století nalezené v archivu VSW. Zdroj: Soukromý archiv Andrey Průchové Hrůzové.

V ostrém kontrapunktu ke světu obrazů, který byl v případě Kodaku i Xeroxu hnán technologiemi a komerčním úspěchem, stojí stále živoucí a komunitou udržovaná činnost instituce Visual Studies Workshop. Ta, přestože v Čechách zůstává téměř neznámou, patří v  anglo-americkém kontextu mezi zásadní místa, jež formovala obor vizuálních studií v druhé polovině 20. století a aktivně do něj zasahuje i dnes.

Visual Studies Workshop neboli VSW byl založen v roce 1969 americkým kritikem, kurátorem, pedagogem a fotografem Nathanem Lyonsem (1930–2016).4) Jeho posláním bylo fungovat jako experimentální vzdělávací prostor, v němž se potkává umělecká a teoretická výuka, přičemž obojímu napomáhá využití rozsáhlých fotografických, filmových a knižních sbírek instituce. Již od začátku kladl výstavní i magisterský program VSW důraz na médium autorské fotografické knihy, která se v českém prostředí ocitá spíše na okraji zájmu. Vedle studia fotografie a jejích nejrůznějších technik se zde studenti učili a učí knihy nejen koncepčně vytvářet, ale také tisknout a vázat. Definitivně pomyslné rovnítko mezi instituci a autorskou knihu položil vznik rozsáhlé sbírky autorských knih, již iniciovala Joan Lyons, manželka zakladatele VSW, která také v roce 1971 založila nezávislé nakladatelství Visual Studies Worskhop Press cílící na podporu autorských knih.5) Při procházení této obsáhlé sbírky lze narazit na výrazné množství feministické tvorby, jíž se sama Lyons stala pionýrkou. Už v 50. letech minulého století umělkyně otevírala společenská tabu spojená s ženskou nahotou a sexualitou a její autorskou knihu The Gynecologist z roku 1989, která obsahuje rozhovory s lékaři a pacienty a zdůrazňuje dominanci mužů v tomto odvětví, lze i dnes vnímat jako nesmírně aktuální.

Étos a atmosféra komunitní platformy, která se více nežli veřejným a komerčním úspěchem zabývá láskyplnou péčí o tvorbu a interpretaci obrazů, jsou ve VSW cítit na každém kroku. Malá skupina studentů tu má neustálý přístup do tvůrčích dílen. Kdykoliv mohou sáhnout po současné i historické fotografické a filmové technice, kterou instituce uchovává. Výuka probíhá v rozsáhlé knihovně, kde studenti pracují s fondy teoreticky orientovaných publikací, s fotografickými katalogy a s knihami o technice fotografie. Vedle toho mají k dispozici filmový archiv obsahující analogové 8-, 16- a 35milimetrové filmové pásy. Otevřená je jim také sbírka skleněných fotografických diapozitivů z přelomu 19. a 20. století, v nichž lze najít fotoarchiv uměleckých děl ze sbírek MoMA či Pratt Institute. To vše pod jednou střechou.

Budova VSW v Rochesteru, v níž instituce sídlí od svého založení v roce 1969. Zdroj: VSW.

VSW však vedle studentů pečuje také o rochesterskou komunitu. Každý měsíc zve zástupce jedné z místních neziskových organizací, aby v roli takzvaného „komunitního kurátora“  vybrali z filmových sbírek snímky, v nichž se objevuje hlavní téma jejich organizace. Vzniká tak pestrý veřejný program, v němž se střídají lidskoprávně orientované snímky s filmy o sportu a komicích. Pro zástupce z Rochesteru je také určen jeden ze dvou rezidenčních ateliérů, kde lze po dobu jednoho měsíce intenzivně pracovat. Druhý rezidenční prostor patří mezinárodnímu hostovi, jímž se stala i autorka článku. Po dlouhé roky stál VSW také za vydáváním odborného časopisu Afterimage, který v širší perspektivě diskutuje aktuální témata současné vizuální kultury. Od letošního roku odchází redakce časopisu z Rochesteru, odkud se přesouvá na kalifornskou univerzitu a s tím i do čistě digitální podoby. 

Strávit měsíc v zasněženém a mrazivém Rochesteru se může kdekomu zdát jako nepříliš lákavá nabídka. Každého, kdo se jen trochu zajímá o historii vizuální kultury, o masovou produkci a reprodukci obrazů a o originální způsoby výuky, jak o vizuální kultuře kriticky přemýšlet, však musí nadchnout. Ve městě, které se svou historií vtělenou do věží Kodaku a Xeroxu stalo symbolem obrovské proměny fungování vizuální kultury způsobené nástupem digitálních informačních technologií, zůstává VSW živoucí inspirací a důkazem toho, že i komunitní a nekomerční podoby vizuální produkce a její interpretace mohou mít velký společenský dopad.


Poznámky

1) Příklad doslovného propojení sféry vědy a politiky v případě firmy Kodak představuje její zapojení se do dokumentace přistání na Měsíci.

2) K pojmu „black box“ viz Flusser.

3) Eastman významně financoval místní technologický institut Rochester Institute of Technology (RIT), kde dodnes funguje jedna z předních kateder fotografie. Výuka zde probíhá v úzkém sepjetí s otázkami vědeckého využití tohoto média. Studenti RIT se tak mohou například specializovat v oblasti forenzní fotografie či přírodovědné fotografie, která se věnuje vědeckým zobrazením od fotografie bakterií až po snímky mozku.

4) Výstavu fotografického díla Nathana Lyonse lze od ledna do června letošního roku zhlédnout právě v George Eastman Museum.

5) Ucelený přehled o činnosti nakladatelství nabízí katalog Artists‘ Books: Visual Studies Workshop Press, 1971–2008 vydaný J. Lyons v roce 2009.

velký společenský dopad.


Použitá literatura

Flusser, Vilém (1994): Za filosofii fotografie. Praha: Hynek.
Flusse, Vilém (2002): Do univerza technických obrazů. Praha: OSVU
 



   poslední blogy:
Matematika zločinu a veřejné službyAndrea Hanáčková reflektuje první český non-fikční podcast a důvody, proč ho nechce odvysílat zadavatel – Český rozhlas Plus.28.02.2019 - Andrea Hanáčková
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Máme na víc Vladimire Vladimiroviči?Producent Radim Procházka představuje svůj nový film Máme na víc, jenž jde právě v těchto dnech do kinodistribuce24.01.2019 - Radim Procházka
Chvála derealizace aneb PHP FactorJan Gogola ml. se ve svém prvním blogogo 2019 zamýšlí nad odchody významných osobností z významných institucí nejen mediálního prostředí.17.01.2019 - Jan Gogola ml.
Veselé dokumentaristické hody, Prostřeno 2018Rozhlasová teoretička Andrea Hanáčková přináší novoroční bilanci současného stavu české nonfikční auditivní tvorby10.01.2019 - Andrea Hanáčková
TOP 5 2018: ubráněná katedra, filozof vyhozený z trůnu i obrana „lepšofilmování“Producent Radim Procházka bilancuje uplynulý rok 2018, dobré zprávy těsně vítězí se skóre 3:203.01.2019 - Radim Procházka
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml
Ďábel skrytý na vrátniciRadim Procházka a "kauza vrátnice" na FAMU11.10.2018 - Radim Procházka