Sadomasochistická podstata společnosti

Janis Prášil komentuje a připodobňuje dva snímky z letošní Ji.hlavy - Fassbinder: Milovat bez nároků a Německá mládež
26.11.2015 - Janis Prášil

Fassbinder: Milovat bez nároků (Fassbinder – Lieben ohne zu fordern, Christian Braad Thomsen, 2015)

Dánský dokumentarista Christian Braad Thomsen odolal skandálům obestírajícím život kontroverzní osobnosti autorského filmu Rainera Wernera Fassbindera a ve svém dokumentu Fassbinder: Milovat bez nároků, který měl před svým uvedením na letošním ji.hlavském festivalu dokumentárních filmů premiéru na Berlinale, se vyhnul bulvárnosti či zjednodušování. Místo vytrhávání výroků a jednání německého režiséra z kontextu provádí opak a kontextualizuje nejen profesní a názorový vývoj tvůrce, ale uvádí též Fassbinderův myšlenkový svět do souvislostis daným místem a dobou. Thomsen z respektu k režisérovi celých 30 let odkládal zveřejnění záznamu rozhovoru z roku 1978, při jehož natáčení se Fassbinder pohyboval na hranici fyzického vyčerpání. Díky své otevřenosti a hloubce však toto sdělení nakonec vytvořilo tematický základ dokumentu, jehož síla spočívá právě v intimitě výpovědi a jenž zároveň reflektuje otázky dokumentaristické etiky.

Osobní historie

Thomsen pochopil provázanost politického a osobního života a dostal se ke klíčovým tématům jak Fassbinderovy tvorby, tak německé společnosti po druhé světové válce. K osobní rovině střihového dokumentu, sestaveného z rozhovorů, ukázek z filmů a dobových záznamů, přidává výpovědi osob z režisérova nejbližšího okolí, k nimž se jako jeho dlouholetý přítel sám řadil a přispěl také vlastním komentářem a vzpomínkami. V rozhovoru s Fassbinderovou matkou vyplývají na povrch pocity zklamání a tíže po pádu Třetí říše, či ztráta důvěry v zástupce zákona či vzdělávacích institucí, kteří sloužili nacistickému režimu a po jeho skončení plynule pokračovali ve své profesi. Thomsenův dokument zde na příkladu osobního příběhu odhaluje rozpolcenost generace, která zažila nacistickou totalitu a nebyla díky následnému selhání autorit a krizi hodnot schopna vychovat novou generaci, přičemž zároveň toužila po vyrovnání se s minulostí, jejím přehodnocení a opětovném obnovení víry ve společenské mechanismy.

Německá mládež (Une jeunesse Allemande, Jean-Gabriel Périot, 2015)

Terorismus není revoluce

Není tedy divu, že se Fassbinder vyjadřuje o sadomasochistické povaze společenských vztahů. Patří totiž ke generaci autorů, kteří se narodili, nebo dospívali v takto poznamenaném prostředí a v 60. a 70. letech jako představitelé Mladého a posléze Nového německého filmu reagovali na vývoj poválečné společnosti a pátrali po vyjadřovacích prostředcích a tématech reflektujících situaci jedince v dané době. Právě represivní mechanismy, na jejichž základě funguje společnost a jež jsou zároveň využívány teroristickými skupinami ve jménu boje za svobodu, jsou tématem, v němž se Thomsenův dokument výrazně překrývá se střihovým snímkem Německá mládež z roku 2015, uvedeným na letošním 19. ročníku ji.hlavského festivalu dokumentárních filmů v sekci Terorismus. Režisér Jean-Gabriel Périot v něm sleduje studentské hnutí, které se pod vedením levicových radikálů Gudrun Ensslinové a Andrease Baadera v boji za občanskou spravedlnost a svobodu proměnilo v teroristickou skupinu. V Thomsenově filmu se Fassbinder kriticky vyjadřuje právě k jednání této inteligence, která se uchýlila k násilí, když se jí nepodařilo podnítit společenskou revoluci rychleji a jinými prostředky. Dokument se tak opět dostává z osobní do politické roviny a podává aktuální komentář ke sklonu demokratické společnosti k extremismu v případě krizových situací, proměn nebo výkyvů.

Thomsenův vhled do vývoje německé společnosti a do toho, jak společnost formuje jedince (například právě Rainera Wernera Fassbindera), se zcela vymyká didaktismu tradičních životopisných dokumentů. Poskytuje sice pouze základní fakta, ale uvádí je do nových souvislostí a tematických bloků, čímž se mu daří postihnout nejen komplexnost Fassbinderovy osobnosti a myšlení, ale i klíčové otázky kolektivní viny, přehodnocení minulosti a hledání hodnot v měnícím se poválečném Německu.





další blogy autora:

Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil
Architektura jako tvář dobyJanis Prášil o experimentálních filmech Jana Bušty a Haruny Honcoop, jejichž projekce byly součástí podzimní výstavy Praha zítra?30.11.2017 - Janis Prášil
Červená proti totalitěJanis Prášil reflektuje dokumentární film o operní pěvkyni Soni Červené a dává jej do souvislosti s dalšími dvěma filmy o výjimečných ženách, jejichž autorkou je Olga Sommerová.21.09.2017 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil