Smrt jako turistická atrakce

Janis Prášil přichází s reflexí nového filmu ukrajinského režiséra Sergeje Loznitsy Austerlitz a zároveň přináší poznámky z besedy s tímto režisérem z festivalu v Karlových Varech, kde měl film svoji premiéru.
27.07.2017 - Janis Prášil

Bývalým koncentračním táborem Sachsenhausen denně projdou stovky lidí. Pózují před vstupní branou s nápisem „Arbeit macht frei“, fotografují pece a plynové komory a na místě poprav si pořizují dovolenková selfíčka. Tam, kde se před třemi čtvrtinami století umíralo, bezstarostně svačí, povídají si nebo se smějí turisté. Ukrajinský režisér Sergej Loznitsa jde ve své dokumentární eseji Austerlitz, odkazující na stejnojmenný román německého spisovatele W. G. Sebalda, proti očekávání jak formou, tak obsahem a zaměřuje se na život lhostejně proudící někdejší branou smrti. Všímá si přitom nejen kontrastu mezi minulostí a přítomností, ale i znepokojivé a v určitém smyslu nebezpečné distance, která je pro generace nezasažené válečnou zkušeností typická.

Austerlitz, který byl uveden na filmových festivalech po celém světě, letošní Karlovy Vary nevyjímaje, na rozdíl od běžných dokumentů o koncentračních táborech nabízí jiný přístup k tématu a odlišnou diváckou zkušenost. Ve snímku nenalezneme žádný rozhovor na kameru, snahu o subjektivizaci či průnik do mysli přítomných osob ani vyprávění o tragických osudech obětí nebo drastické popisy lidského utrpení. Namísto toho sledujeme dlouhé statické záběry, které se střídají v přísně strojovém rytmu a v precizních černobílých kompozicích zobrazují, jak do míst koncentrované smrti spontánně vstupují a zase z nich vystupují návštěvníci z jiné doby. Podnětnému diváckému zážitku napomáhá i plastická zvuková krajina plná zpěvu ptáků, šumění větru, lidské řeči a smíchu. Stačí, abychom zavřeli oči, a ocitneme se na místě plném života.

Observační metoda provází Loznitsu od počátku jeho filmografie, ať jsou to jeho rané snímky jako Krajina z roku 2003, v nichž se věnoval poetizaci všednodenního světa, nebo vyobrazení dějinných procesů, jako v Maidanu z roku 2014. Austerlitz je pokračováním jeho tvůrčího vývoje. Divák se může vžít do role citlivého pozorovatele a okem sociologa studovat lidské reakce, chování a gesta, jež jsou spolehlivější než slovo. Stejnou metodu ke společenské výpovědi využilo i režisérské duo Maria Kourkouta a Niki Giannari ve svém observačním snímku Strašidla obcházejí Evropou. Jejich autentický a zároveň poetický obraz uprchlické krize, který ocenila porota loňského Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, upřednostňuje distanci, odmítá inscenaci předkamerové reality a promlouvá stylizovanou filmovou řečí. Tvůrci tak osvobozují obraz od zažitých významových nánosů a schémat a z dálky zachycují to, co zblízka není vidět. Podobně jako Loznitsa zobrazují člověka jako objekt zasazený do konkrétní historické události a zároveň jako účastníka ahistorického příběhu lidské masy, řízené napříč časem různými dějinnými procesy. Právě místo a čas představují klíčové konstanty Loznitsova snímku, v němž se na jednom prostoru protínají dvě časová pásma. Stejné lidské davy, které dnes vidíme procházet místem kolektivní tragédie, by právě zde před více než sedmi dekádami umíraly.


Přes svou distancovanost a observační povahu Austerlitz vzbuzuje u diváků silné emoce, kterým Loznitsa čelil během diskuze po jedné z karlovarských festivalových projekcí, kde z části laického i odborného publika zaznívaly hlasy, které odsuzovaly domnělou manipulativnost Loznitsova dokumentu nebo kritizovaly ignoraci a netečnost protagonistů. Jak by vypadal snímek, kdyby se natáčel v místech vzdálených od turistických tras? Nemá přítomnost kamery vliv na chování zúčastněných? Sám autor však upozorňoval na to, že lze natočit pouze omezený výsek reality. Skutečnost, která je navíc natolik komplikovaná, že nepřipouští zjednodušující soudy. Autor na konkrétním fragmentu zachycuje obecný jev přítomný v současné západní společnosti, která zařadila koncentrační tábory mezi turistické atrakce. Loznitsa se svým dílem obrací k publiku, rozpoutává debatu a nutí k sebereflexi. Upozorňuje na ztrátu historické paměti a banalizaci zla a na jevy charakterizující společnost, z níž zmizel strach ze smrti a zůstala jen zvědavost. Varuje před nebezpečím, že historie se může opakovat.
 





další blogy autora:

Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil
Architektura jako tvář dobyJanis Prášil o experimentálních filmech Jana Bušty a Haruny Honcoop, jejichž projekce byly součástí podzimní výstavy Praha zítra?30.11.2017 - Janis Prášil
Červená proti totalitěJanis Prášil reflektuje dokumentární film o operní pěvkyni Soni Červené a dává jej do souvislosti s dalšími dvěma filmy o výjimečných ženách, jejichž autorkou je Olga Sommerová.21.09.2017 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Víc než jen šňůra zábavných historekFilmový publicista Antonín Tesař ve svém prvním blogu pro dok.revue reflektuje dvě sezony seriálu HBO Historky ze šňůry, který si formou animovaného dokumentu dělá legraci z mýtů o popových hvězdách a jejich životních eskapádách.30.05.2019 - Antonín Tesař
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil