Tahle země je naše

Janis Prášil o Klusákově novém filmu Svět podle Daliborka
13.07.2017 - Janis Prášil

Americký historik Timothy Snyder ve své nové knize s názvem Tyranie1) předpovídá konec liberální demokracie a směřování současné západní, zejména americké společnosti k totalitě. Ve dvaceti bodech zde formuluje návod pro občany, kteří chtějí zastavit nástup společenského zla. Apelativní ráz jeho textu může místy vyznívat jako paranoidní a vyhrocená reakce na vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách. Jde však o reakci na něco, co je ve společnosti přítomno ať už ve spící, nebo znovu se probouzející podobě. Vítu Klusákovi se v jeho nejnovějším snímku Svět podle Daliborka, který na letošním karlovarském festivalu soutěžil o cenu za nejlepší dokument, podařilo odhalit formu tohoto společenského zla. V mrazivě groteskním portrétu „něžného“ neonacisty ukazuje způsob myšlení části veřejnosti, který ohrožuje křehké principy demokracie.

Dalibor je dospělý muž, který žije u své matky, chodí do zaměstnání a pokouší se nalézt si přítelkyni. Ve svém volném čase se však stává samozvaným strážcem společenských hodnot a pořádků a ve vlastních písních a videích hlásá z pozice absolutní autority nacistickou ideologii. Ta pro něj překvapivě neznamená šíření teroru ale nástroj k obraně státu před destruktivními vlivy. Osamělý outsider žijící vně jakékoli komunity nalézá díky vykonstruované verzi historie vhodný sebeobraz i lék na své komplexy a díky ideologii zažívá pocit moci a výjimečnosti. Jeho život získává vyšší smysl.

Klusák tuto děsivou psychologickou a sociologickou sondu, které dal výstižný podtitul dokumentární horor, obohacuje o groteskní tragikomický nádech a svůj typický nadhled. Humor využívá jako mocný nástroj k zesměšnění zla a pohledem do soukromí polidšťuje samozvaného vůdce. Odnímá z něj auru nedotknutelnosti, když ukazuje, jak neonacista natáčí svůj kandidátský spot na post prezidenta republiky, nebo jak tančí uprostřed rozkvetlé louky a recituje přitom milostné verše. Vedle nadsázky nahlíží postavu též prostřednictvím řady konfrontačních situací, v nichž protagonista ztrácí kontrolu nad děním a je nucen reagovat na nečekané podněty. Klusákův snímek se tak postupně proměňuje v napínavý experiment, sledující jak a zda-li vůbec Daliborek objeví trhliny ve svém obrazu světa.

V interakci s matkou, přítelkyní a především s otčímem hlavní postavy se však překvapivě otevírá ještě další a neméně děsivá rovina společenského hororu. Daliborkovo okolí představuje podstatně početnější vzorek společnosti, který svou nenávist a xenofobii nemusí ospravedlňovat žádnou ideologií a pro výpady vůči různým skupinám obyvatel - Židy nahradili Romové a imigranti – nalézá ospravedlnění v médiích a u politiků. Děsivější než samotný portrét Daliborka jsou tak otevřené projevy nenávisti z jeho okolí, především jeho otčíma, který se chlubí brutálním napadením Romů.

Vědecké autority jako Tom Segev2) nebo Philip Zimbardo3) zkoumající přítomnost zla ve společnosti došly ke zjištění, že pachateli válečných zločinů, tyranskými vězeňskými dozorci a účastníky teroristických útoků byli většinou psychicky zdraví obyčejní lidé, nikoli sadisté. Představitelé českého angažovaného dokumentu v čele s Vítem Klusákem, Filipem Remundou nebo Apolenou Rychlíkovou představují citlivý barometr sledující extremizaci společnosti, kdy se tato temná tendence lidské psychiky dostává do červených čísel. Emočně nabitý závěr Klusákova snímku testuje možnost změny myšlení, když konfrontuje skupinu postav s extremistickými názory s přeživší obětí holocaustu a ukazuje, že na ideologickou zaslepenost neexistuje univerzální lék.



1) Segev, Tom (1990): Soldiers of Evil. London: Grafton Books.

2) Snyder, Timothy (2017): Tyranie: 20. lekcí z 20. století. Praha: Paseka.

3) Zimbardo, Philip (2014): Luciferův efekt. Praha: Academia.





další blogy autora:

Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil
Architektura jako tvář dobyJanis Prášil o experimentálních filmech Jana Bušty a Haruny Honcoop, jejichž projekce byly součástí podzimní výstavy Praha zítra?30.11.2017 - Janis Prášil
Červená proti totalitěJanis Prášil reflektuje dokumentární film o operní pěvkyni Soni Červené a dává jej do souvislosti s dalšími dvěma filmy o výjimečných ženách, jejichž autorkou je Olga Sommerová.21.09.2017 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Víc než jen šňůra zábavných historekFilmový publicista Antonín Tesař ve svém prvním blogu pro dok.revue reflektuje dvě sezony seriálu HBO Historky ze šňůry, který si formou animovaného dokumentu dělá legraci z mýtů o popových hvězdách a jejich životních eskapádách.30.05.2019 - Antonín Tesař
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil