Televize na plátně

Mediální analytik Milan Kruml z pozice dlouholetého dramaturga ji.hlavské sekce Reality TV komentuje nejen letošní kurátorský výběr televizních pořadů.
12.10.2017 - Milan Kruml

True Selfie

Je to zvláštní zážitek, promítat ve velkém kinosále pro několik stovek lidí televizní pořady. Pro diváky i pro toho, kdo se snaží dodat jim k vybraným relacím potřebné informace a kontext. Když se před několika lety rozhodli na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava zařadit sekci, která by nějakým způsobem mapovala posuny v oblasti televizních non-fiction formátů, možná ani netušili, jak unikátní projekt nakonec vznikne.

Ji.hlavský festival se totiž stal jedinou příležitostí, kdy můžeme alespoň částečně vidět, jak vypadá televizní nabídka v hlavních vysílacích časech tam, kde televize nesázejí jen na seriálovou dramatiku a archivní pořady. Tuzemské televize většinou takové pořady nejenže nevyrábějí, ale ani nenakupují jako akvizici.

Drtivá většina televizních tvůrců si je vědoma, že i když se televizory stávají z hlediska reprodukce obrazu a zvuku stále dokonalejšími a obrazovky v domácnostech se zvětšují, základní rozdíl mezi sledováním televizního pořadu a návštěvou kina zůstává stejný. U televize se diváci prostě nedokážou tolik soustředit na obsah, jako tomu je v kině. To znamená, že každý, kdo vytváří obsahy pro televizi, musí kalkulovat s tím, že jejich příjemci budou při sledování pravděpodobně nesoustředění, možná se také budou věnovat jiné aktivitě a televize bude pro ně spíše kulisou než hlavní atrakcí. Proto je nutné některá základní sdělení opakovat, více vysvětlovat, vracet se k již vyřčenému a zobrazenému. Na obrazovce se to snese, jak to ale bude vypadat, když se takto koncipovaný pořad dostane k divákům sledujícím obsah v temnotě kinosálu, plně soustředěným a dobře vnímajícím každý nedostatek? Je to jedna z věcí, která mne na těchto projekcích zajímá nejvíc, a reakce návštěvníků, vyjádřené v besedách, jsou proto velmi cenné.

Před každou projekcí se v Ji.hlavě snažím přítomným vysvětlit, že uvidí televizní pořad tak, jak jej pravděpodobně nikdy neviděli ani sami tvůrci a jejich zážitek se od diváka u televizoru bude podstatně lišit. Na velkém plátně vynikne navíc i každý technický nedostatek – špatný střih, neschopnost vizualizovat příběh, komentář, který působí spíše kontraproduktivně, protože je buď bezobsažný, nebo mu neodpovídají obrazy k němu připojené a podobně.

Ambulance

Bylo pro mne překvapením, že největší počet chyb byl při těchto projekcích vidět u britské televizní tvorby, která ovšem zmíněné nedostatky dokonale překonala atraktivitou tématu, zvoleným způsobem vyprávění a schopností vybrat správné respondenty. Naopak technicky nejdokonalejší byly americké pořady, ne vždy se ovšem o nich dalo říci, že ruku v ruce s řemeslnou dovedností jde i výjimečný obsah. V některých případech jsem při výběru pořadů totiž volil typické zástupce nějakého v té době silného trendu, aniž by nutně muselo jít o nějaký kvalitativní posun televizní nabídky – to se týkalo třeba americké „docusoap“ Mob Wives o manželkách a rodinách uvězněných mafiánů. Že jsem uvedl docusoap v uvozovkách není náhodou – podle mého je velká část pořadu točená podle předem dohodnutého scénáře a protagonistky hrají samy sebe – tedy hrají ženy mafiánů tak, jak si je podle nich představuje průměrný divák. 

Rok co rok si říkám, jestli by se stejní diváci, kteří přicházejí na promítání televizních pořadů, byli ochotni na ně dívat v televizi. Zdánlivě nesmyslná otázka je namístě – je totiž rozdíl věnovat na festivalu hodinu času scripted reality o zlaté londýnské mládeži, nazvané Made in Chelsea, a usedat ke stejné „stravě“ týden co týden před obrazovku.

V Ji.hlavě vidí zájemci o televizní tvorbu většinou pořady, které patří ke špičce, nějakým způsobem převyšují běžnou, byť primetimovou produkci. Divákům se snažím sdělit, že na podobné téma s využitím podobného postupu se zaměřily další desítky, možná stovky podobných relací po celém světě, neboť napodobování a kopírování patří k typickým postupům, používaným v televizi už od jejího vzniku. Je-li něco úspěšné, zkoušejí to logicky i ostatní.

True Selfie

Nedá se říci, že by výběr pro Ji.hlavu byl s rostoucí zkušeností nějak snadnější – není totiž nijak zaručeno, že se každý rok objeví v nabídce zahraničních televizí takové formáty, které skutečně lze bez výčitek prezentovat jako „nové“ či inovativní, a také nelze čekat, že každý rok přinese nějaký silný trend. Asi nejlépe takový požadavek splňují nejrůznější experimenty – na festivalu měl například velký ohlas nizozemský pořad Velká dárcovská show, který zvolil formu drsné reality show, aby upozornil na nedostatek dárců orgánů, nebo Velký rasistický experiment z Německa. Prezentovali jsme také množství formátů, kterým se tuzemští televizní tvůrci zatím spíše vyhýbají – například living history, rekonstrukční pořady, mockumentary a podobně. 

Občas si říkám, jakou má vlastně cenu ukazovat, že televize se dá dělat i trochu jinak, než jak jsme zvyklí. Pochybnosti většinou zmizí, když vidím reakce publika – přinejmenším diváci v Ji.hlavě mají šanci nahlédnout do televizního světa, který je nám v některých směrech dost vzdálený. A fakt, že je řada z těchto pořadů baví, že jsou jim blízké způsobem zpracování a především schopností oslovit nejen tradiční televizní diváky, nakonec spíše než skepsi vyvolává naději.

I letos se v Ji.hlavě představí pořady, které nabízejí něco víc než jen solidní řemeslo – například experimentální True Selfie nebo vizuálně atraktivní Ambulance. A zájemci o žánr late night show se mohou těšit na dílnu věnovanou jeho historii i současnosti.


Autor pracuje v České televizi.





další blogy autora:

Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml
Trump Bump efektMediální analytik České televize Milan Kruml glosuje vývoj amerických médií, kdy se zvyšujícím se zájmem o ně je také kladen vyšší důraz na kvalitu zpravodajství. Jak by se z tzv. Trump Bump efektu mohla česká mediální krajina inspirovat? 18.01.2018 - Milan Kruml
Co je to konstruktivní žurnalistika?Mediální analytik Milan Kruml ve svém dalším blogu představuje koncept konstruktivní kritiky a žurnalistiky, přičemž vychází z diskutované knihy dánského novináře Ulrika Haagerupa Constructive News.31.08.2017 - Milan Kruml
Když mladí nejsou tak úplně mladíMediální analytik z České televize Milan Kruml tentokrát ve svém blogu uvažuje o pojmu mladý televizní divák. Kdo to vlastně je a proč?22.06.2017 - Milan Kruml

   poslední blogy:
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém blogu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž měl světovou premiéru na prestižním festivalu Visions du Réel v Nyonu a 3. října vchází do českých kin. Podle Tesaře dodává filmu originalitu snaha Johany Ožvold vytvořit ke zvukům odpovídající obrazy, doslova připoutat hudbu k jejím fyzickým generátorům a prostředím jejich šíření. Koncem října bude snímek soutěžit na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.03.10.2019 - Antonín Tesař
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka