Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje Loznitsy

Janis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary
05.07.2018 - Janis Prášil

Nejnovější dokumentární esej Den vítězství Sergeje Loznitsy, která měla premiéru na Berlinale a v těchto dnech je stejně jako režisérův hraný snímek Donbass součástí karlovarského festivalového programu, sleduje průběh jedné z každoročních oslav konce druhé světové války. Dokument ukrajinského tvůrce, který ukazuje stovky návštěvníků, již se sešli 9. 5. 2017 u sovětského památníku v Treptower parku v Berlíně, vykazuje stejnou fascinaci davem a snahu o zobrazení obecných společenských procesů jako obrazy nizozemského malíře ze 16. století Pietera Brueghela. Umělec, který zachycoval kolektivní život na vesnici, svými výjevy společenských rituálů a slavností zaměstnával oko diváka množstvím postav a mikrodějů a složitými kompozicemi. Přestože oba umělce dělí staletí, dívají se na realitu z podobného úhlu.

Brueghel ukazuje davové scény většinou z dálky a z nadhledu, což souvisí nejen s vysokým počtem postav a dějů, ale i s nutným kritickým odstupem, bez kterého bychom neviděli celek. Pomyslně odstupuje od plátna i Loznitsa, aby svou typickou observační metodou distancovaně a bez slovního komentáře předestřel divákovi výsek skutečnosti. Panoramatické davové scény, které fascinují kolektivní atmosférou, ukazují pestrou směsici lidí, zahrnující členy ruské paramilitární motorkářské skupiny Noční vlci, veterány z druhé světové války, mladé rodiny s dětmi, členy vojenské stráže nebo folklórní hudebníky. Loznitsa se nesnaží ukázat přehlídku postav a tváří jako homogenní lidskou masu, ukazuje mnohem komplikovanější celek, složený z rozdílných společenských segmentů s různými definičními znaky.  Přehlídku vlajek, odznaků a symbolů různých tvarů, barev a významů sjednocuje atmosféra společné nostalgie, ať už jsou to pietní písně na počest padlých vojáků, propagandistické hity oslavující Sovětský svaz nebo folklórní zpěvy a krojované tance ve jménu panslovanství.

Loznitsa nahlíží na společnost nejen jako pozorovatel, ale též jako sociolog, podobně jako Brueghel, který se ve své nejznámější malbě Babylonská věž posunul od žánrového obrázku k alegorii. Nezjednodušuje ani nezplošťuje obraz mnohovrstevnaté společnosti, zároveň však zviditelňuje mechanismy, které procházejí napříč různými segmenty. Snímek Den vítězství, jenž rámuje píseň Bulata Okudžavy o mrtvém vojákovi, tak nepředstavuje pouze nezúčastněnou observaci nebo žánrový výjev, ale kritickou zprávu o stavu společnosti podobně jako Loznitsova předchozí dokumentární esej o turistice a koncentračních táborech Austerlitz. Ukazuje groteskně karnevalové setkání lidí různých národností, kteří v jeden den na jednom místě uctívají porážku společného nepřítele. Zároveň jedním dechem implicitně dodává, že oslava pádu jedné totality probíhá v duchu oslav nástupu další totality a že pojem vlast je ztotožňován s ideologickou propagandou a militarismem.





další blogy autora:

Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil
Architektura jako tvář dobyJanis Prášil o experimentálních filmech Jana Bušty a Haruny Honcoop, jejichž projekce byly součástí podzimní výstavy Praha zítra?30.11.2017 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém textu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž na ji.hlavském festivalu soutěží v České radosti. 03.10.2019 - Antonín Tesař
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař