Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje Loznitsy

Janis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary
05.07.2018 - Janis Prášil

Nejnovější dokumentární esej Den vítězství Sergeje Loznitsy, která měla premiéru na Berlinale a v těchto dnech je stejně jako režisérův hraný snímek Donbass součástí karlovarského festivalového programu, sleduje průběh jedné z každoročních oslav konce druhé světové války. Dokument ukrajinského tvůrce, který ukazuje stovky návštěvníků, již se sešli 9. 5. 2017 u sovětského památníku v Treptower parku v Berlíně, vykazuje stejnou fascinaci davem a snahu o zobrazení obecných společenských procesů jako obrazy nizozemského malíře ze 16. století Pietera Brueghela. Umělec, který zachycoval kolektivní život na vesnici, svými výjevy společenských rituálů a slavností zaměstnával oko diváka množstvím postav a mikrodějů a složitými kompozicemi. Přestože oba umělce dělí staletí, dívají se na realitu z podobného úhlu.

Brueghel ukazuje davové scény většinou z dálky a z nadhledu, což souvisí nejen s vysokým počtem postav a dějů, ale i s nutným kritickým odstupem, bez kterého bychom neviděli celek. Pomyslně odstupuje od plátna i Loznitsa, aby svou typickou observační metodou distancovaně a bez slovního komentáře předestřel divákovi výsek skutečnosti. Panoramatické davové scény, které fascinují kolektivní atmosférou, ukazují pestrou směsici lidí, zahrnující členy ruské paramilitární motorkářské skupiny Noční vlci, veterány z druhé světové války, mladé rodiny s dětmi, členy vojenské stráže nebo folklórní hudebníky. Loznitsa se nesnaží ukázat přehlídku postav a tváří jako homogenní lidskou masu, ukazuje mnohem komplikovanější celek, složený z rozdílných společenských segmentů s různými definičními znaky.  Přehlídku vlajek, odznaků a symbolů různých tvarů, barev a významů sjednocuje atmosféra společné nostalgie, ať už jsou to pietní písně na počest padlých vojáků, propagandistické hity oslavující Sovětský svaz nebo folklórní zpěvy a krojované tance ve jménu panslovanství.

Loznitsa nahlíží na společnost nejen jako pozorovatel, ale též jako sociolog, podobně jako Brueghel, který se ve své nejznámější malbě Babylonská věž posunul od žánrového obrázku k alegorii. Nezjednodušuje ani nezplošťuje obraz mnohovrstevnaté společnosti, zároveň však zviditelňuje mechanismy, které procházejí napříč různými segmenty. Snímek Den vítězství, jenž rámuje píseň Bulata Okudžavy o mrtvém vojákovi, tak nepředstavuje pouze nezúčastněnou observaci nebo žánrový výjev, ale kritickou zprávu o stavu společnosti podobně jako Loznitsova předchozí dokumentární esej o turistice a koncentračních táborech Austerlitz. Ukazuje groteskně karnevalové setkání lidí různých národností, kteří v jeden den na jednom místě uctívají porážku společného nepřítele. Zároveň jedním dechem implicitně dodává, že oslava pádu jedné totality probíhá v duchu oslav nástupu další totality a že pojem vlast je ztotožňován s ideologickou propagandou a militarismem.





další blogy autora:

Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil
Architektura jako tvář dobyJanis Prášil o experimentálních filmech Jana Bušty a Haruny Honcoop, jejichž projekce byly součástí podzimní výstavy Praha zítra?30.11.2017 - Janis Prášil
Červená proti totalitěJanis Prášil reflektuje dokumentární film o operní pěvkyni Soni Červené a dává jej do souvislosti s dalšími dvěma filmy o výjimečných ženách, jejichž autorkou je Olga Sommerová.21.09.2017 - Janis Prášil
Smrt jako turistická atrakceJanis Prášil přichází s reflexí nového filmu ukrajinského režiséra Sergeje Loznitsy Austerlitz a zároveň přináší poznámky z besedy s tímto režisérem z festivalu v Karlových Varech, kde měl film svoji premiéru.27.07.2017 - Janis Prášil
Tahle země je našeJanis Prášil o Klusákově novém filmu Svět podle Daliborka13.07.2017 - Janis Prášil
Zaostřeno na Rusko Janis Prášil reflektuje nový film Martina Ryšavého Slepý Gulliver, který měl svoji premiéru na 20. MFDF Ji.hlava a letos na jaře vstoupil do českých kin.27.04.2017 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Makeři, hipsteři a nová městská elitaAndrea Průchová Hrůzová uvažuje ve svém blogu nad knihou Amandy Wasielewski Made in Brooklyn: Artists, Hipsters, Makers, Gentrifiers. Jak se mění kultura velkých měst v souvislosti s gentrifikací? A dají se podobné proměny pozorovat i v Praze? 18.04.2019 - Andrea Průchová Hrůzová
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
O dokumentech a paradoxech na Prix Bohemia Radio 2019Andrea Hanáčková ve svém blogu rekapituluje nejlepší audio dokumenty na letošním 35. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio a uvažuje o paradoxu, proč Český rozhlas letošní vítězný dokument neodvysílal.04.04.2019 - Andrea Hanáčková
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
O filmové režii aneb Český lev dokumentárníProducent Radim Procházka se zamýšlí nad možností rovného boje o Českého lva za režii pro tvůrce hraných a dokumentárních filmů.26.03.2019 - Radim Procházka
Matematika zločinu a veřejné službyAndrea Hanáčková reflektuje první český non-fikční podcast a důvody, proč ho nechce odvysílat zadavatel – Český rozhlas Plus.28.02.2019 - Andrea Hanáčková
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Rochester: Mekka vizuální kultury 20. stoletíTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová přináší zprávu o pobytu v americkém Rochesteru, domovině George Eastmana, světoznámé firmy Xerox i v anglo-saském kontextu důležité instituce Visual Studies Workshop14.02.2019 - Andrea Průchová Hrůzová
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Máme na víc Vladimire Vladimiroviči?Producent Radim Procházka představuje svůj nový film Máme na víc, jenž jde právě v těchto dnech do kinodistribuce24.01.2019 - Radim Procházka