Trump Bump efekt

Mediální analytik České televize Milan Kruml glosuje vývoj amerických médií, kdy se zvyšujícím se zájmem o ně je také kladen vyšší důraz na kvalitu zpravodajství. Jak by se z tzv. Trump Bump efektu mohla česká mediální krajina inspirovat?
18.01.2018 - Milan Kruml

Nevím, čím to je, ale zdá se mi, že mediální experti mají tendenci šířit spíše pesimistické výhledy na to, jaký mediální svět nás čeká a co všechno v něm může být špatně. Když se před časem začal i u nás používat hojně termín Fake News (jako kdybychom neměli výstižné české slovo lži), vyrojily se varovné úvahy, že příjemci nemají šanci je identifikovat, že jsou zajímavější a atraktivnější než pravdivé informace a že média, která lži šíří (a označují je jako alternativní fakta), budou na vzestupu.

Odsuňme stranou skutečnost, že důvěra ve zdravý rozum podstatné části populace byla u těchto úvah neoprávněně velmi slabá, a soustřeďme se na to, do jaké míry se i u nás příjemci mediálních obsahů začali více orientovat na šiřitele lží. Ano, do značné míry je pravda, že lež může být zábavnější než pravda, což ale neznamená, že by většina lidí byla ochotná rezignovat na zprávy, které nejsou vymyšlené.

Nevypadá to, že by došlo k nějakému podstatnému přesunu, například uživatelských preferencí na internetu, či úbytku diváků televizního zpravodajství. Ani snaha části politické scény zásobovat potenciální voliče poplašnými a vymyšlenými informacemi se nezdá být dlouhodobě příliš úspěšná. Naopak přibylo zdrojů, které se na odhalování záměrně šířených lží soustředí. Velká část tuzemských takzvaných Fake News je navíc naštěstí tak primitivně zpracovaná a špatně vymyšlená, že mají úspěch většinou jen u těch lidí, kteří jim prostě chtějí věřit, neboť jim jen potvrzují jejich představy o světě, řízeném nějakým všeobecným spiknutím. Takoví lidé tu ale byli vždycky, a pokud si někdo myslí, že nikoli nebo že jich bylo mnohem méně, ať si zkusí vzpomenout na politický bulvár Špígl, který byl plný pochybných informací a v dobách jeho největší slávy v první polovině devadesátých let se ho prodávalo i víc než 300 tisíc výtisků denně.

Tím samozřejmě nechci nebezpečí šíření lží ani podceňovat, ani předstírat, že jde jen o nějaké dění na okraji mediální krajiny, nicméně se mi příliš nechce upadat do beznaděje. A co hlavně – tvářit se, že s Fake News nelze nic dělat. Jednou z cest je zvýšit kvalitu zpravodajství a publicistiky, kterou média nabízejí. To ovšem v zemi, kde má část mediální scény problém sama se sebou, respektive s tím, kdo která média vlastní, není tak úplně jednoduché. Příkladem, že to jde, mohou být Spojené státy.

Tam se část, především seriózních, médií dostala do mnohem komplikovanější situace, když se na jedné straně potýkala s množstvím lživých informací, šířených především prostřednictvím sociálních sítí, a na straně druhé byla obviňována z téhož prohřešku samotným prezidentem a jeho okolím. Mimo jiné to znamenalo daleko pečlivější a přísnější kontrolu redakčních standardů, protože i sebemenší chyba a porušení zásad novinářské práce dávaly argumenty četným kritikům, včetně hlavy státu.

Po dvanácti měsících lze konstatovat, že přestože dostala mnohá americká média ty nejhorší nálepky, mohou si dnes spokojeně říci: Byl to dobrý rok. Zájem čtenářů či diváků výrazně vzrostl a s ním i příjmy z inzerce. A nejde jen o to, že by těžila z kritického pohledu na práci amerického prezidenta a jeho administrativy. Totiž ani takzvaně protrumpovská média (jako třeba Fox News nebo Wall Street Journal) si nemohou stěžovat na nezájem čtenářů, posluchačů či diváků. V USA se tomuto jevu začalo říkat Trump Bump efekt.

Některá média dokonce zaznamenala historické rekordy. Stanice MSNBC s průměrným počtem 1,6 milionu diváků v prime timu a 890 tisíc za celý den se může chlubit nárůstem o 47 procent a druhým místem mezi nejsledovanějšími kabelovými zpravodajskými stanicemi (za Fox News, kde se v poslední době výrazně zvýšil tlak na kvalitu zpravodajství). Lví podíl na tom má moderátorka Rachel Maddowová, která uvádí svůj pořad The Rachel Maddow Show v prime timu ve všední dny.

Dobrý příklad nabízí výsledky zpravodajské stanice CNN, kterou americký prezident trvale označuje jako „Fake News“. CNN zaznamenala v roce 2017 nejvyšší sledovanost na americkém trhu od doby, kdy se pro měření začaly používat peoplemetry. Celkově sledovalo CNN v loňském roce 76 milionů diváků, z toho 29 milionů v cílové skupině 25–54 let. Mezi zpravodajskými stanicemi sice skončila z hlediska průměrné sledovanosti třetí, s celodenním průměrem 783 tisíc a 1 milionem v prime timu, nicméně si připsala jiné prvenství – a to průměrným počtem diváků ve zmíněné (a z reklamního hlediska nejvíce ceněné) cílové skupině 25–54 let.

Tím stanice překonala konkurenci – Fox News o 9 procent a MSNBC o 29 procent. V celkovém žebříčku všech sítí se jí podařilo poprvé od roku 1995 proniknout mezi první desítku (skončila na sedmém místě).

V prime timu si CNN vybralo v průměru 379 tisíc diváků v cílové skupině 25–54 let. To je ve srovnání s prvním rokem funkčního období Baracka Obamy v roce 2009 o 44 procent více.

Obrovský zájem o své zpravodajství oznámily i velké americké deníky, včetně New York Times, který má v současnosti rekordních 1,6 milionu předplatitelů své digitální verze.

Možná bych měl zdůraznit, že více než sama uváděná čísla je pro americká média podstatné (a pro jiná včetně tuzemských návodné), že zvýšený zájem měl docela silný vliv na zvýšení kvality. Na druhé straně některé věci v mediálním světě nedokáže změnit ani americký prezident. A tak „Trump Bump“ na jedné straně vedl ke zvýšenému zájmu o denní listy v digitální podobě, ale na straně druhé nedokázal zvrátit trend odchodu čtenářů od jejich tištěných verzí, což je samozřejmě zcela jiné téma.

Autor pracuje v České televizi.





další blogy autora:

Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml
Televize na plátněMediální analytik Milan Kruml z pozice dlouholetého dramaturga ji.hlavské sekce Reality TV komentuje nejen letošní kurátorský výběr televizních pořadů.12.10.2017 - Milan Kruml
Co je to konstruktivní žurnalistika?Mediální analytik Milan Kruml ve svém dalším blogu představuje koncept konstruktivní kritiky a žurnalistiky, přičemž vychází z diskutované knihy dánského novináře Ulrika Haagerupa Constructive News.31.08.2017 - Milan Kruml
Když mladí nejsou tak úplně mladíMediální analytik z České televize Milan Kruml tentokrát ve svém blogu uvažuje o pojmu mladý televizní divák. Kdo to vlastně je a proč?22.06.2017 - Milan Kruml

   poslední blogy:
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém textu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž na ji.hlavském festivalu soutěží v České radosti. 03.10.2019 - Antonín Tesař
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová