Vše začíná po projekci

Dokumentaristka Tereza Reichová obhajuje systém projekcí dokumentárních filmů spojených s diskuzemi nejen s tvůrci, ale i s lidmi, kteří k tématu mají co říci.
21.01.2016 - Tereza Reichová

Z promítání na faře v Břevnově. Foto: Eugen Kukla

Na střední škole nám učitelé domlouvali různá setkání s lidmi, kteří měli změnit náš pohled na určitá témata. V aule školy se kvůli dvěma stovkám žáků trápili lidé, co bojovali se životem na opiátech (a přesto jsem vyzkoušela kde co), vysvětlovali nám, proč je vstup do NATO důležitý (také jsem si to nevzala k srdci a šla proti vstupu demonstrovat), párkrát nás ale také vzali do kina na film, kde jsme se mohli setkat i s tvůrci, a na to nezapomenu nikdy. Dodnes jsem schopná svou první diskuzi s Petrem Václavem po filmu Marian (1996) přeříkat skoro slovo od slova. Vím, že ty filmy, které v sobě měly politický či aktivistický náboj, ve mně provedly doslova revoluci a díky tomu jsem si i v pokročilých letech jistá svým aktivismem i filmařinou.

Bez mučení však přiznávám, že kdybych v těchto letech viděla filmy bez debaty, asi bych si je užila, ale v roztěkaném období plném všemožných podnětů bych je jen někam zasunula jako příjemné rozptýlení.

Před těmi patnácti lety bylo pro mne setkání s režiséry filmů a jejich důvody k zvolení tématu daleko důležitější než projekce samotná. Někde vzadu v hlavě jsem si asi představovala, že jednou bych mohla s nějakým filmem takhle sedět já a promlouvat s diváky o důležitých věcech. Od té doby jsem už naštěstí trochu dospěla, ale můj názor na rozdíl projekce s diskuzí a bez ní se nijak nezměnil.

Když jsme v roce 2010 začínaly se sousedkou Sandrou Silnou pořádat projekce českých sociálních filmů „dokumenty na faře“, řekly jsme si rovnou, že bez debat to nemá smysl. Dokumentární film má být výkopem k diskuzi na důležitá témata, filmem tedy naše večery teprve začínaly. Rozhodly jsme se porušit kánon ryze režisérských debat, okoukaly jsme model z jihlavských premiér a vždy jsme zvaly několik dalších hostů, kteří k tématu měli co říci.

V době, kdy není těžké si filmy stáhnout a chuť chodit do kina odpadává, musí mít projekce zákonitě nějakou přidanou hodnotu, kvůli které se divák rozhodne na ni vyrazit. Objevují se pokusy, kdy po projekci následuje mejdan jako lákadlo na společenskou událost. Nedávno jsem i já spolupořádala v klubu Buben projekci filmu na téma islamofobie, poté se pouštěla muzika a výtěžek ze vstupu byl věnován Organizaci na pomoc uprchlíkům. Ale je takový přístup k projekci opravdu klíčem k probuzení zájmu o sledování filmu na plátně ve společnosti dalších diváků?

Z pozice režisérky mám za sebou mnoho projekcí, kam jsem se několik hodin štrachala vlakem a kde vznikaly nepříjemné situace, kdy se ukázalo, že organizátoři projekce neměli ani na cesťák. Po celé republice mám známé, kteří pořádají projekce ve svých klubech, kavárnách či domovech a vždy si stěžují na to, že je pro ně složité dostat na projekci režiséry filmů. Kromě snahy kontakt zprostředkovat jim vždy radím jít na to jinak. K filmu pozvat lidi z okolí, kteří k tématu mají co říct. Taková setkávání posilují komunitu, rozvíjí debatu a finance k tomu třeba žádné nejsou. A když se na takové projekci objeví někdo, jako jsem byla v pubertě já, tak se z něj alespoň nestane zhrzený režisér, ale třeba místní aktivista, zastupitel či sociolog.





další blogy autora:

Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Mládí vpřed!Dokumentaristka Tereza Reichová vypráví o své roli lektorky dokumentárního filmu na festivalu studentské tvorby Start Film.23.08.2018 - Tereza Reichová
Strach z „oken“Dokumentaristka Tereza Reichová se svěřuje s dilematem, které přináší tvorba pro televizi. Zamýšlí se nad tím, zda a jak přirozený televizní tlak na vyplňování přesně daných programových bloků koresponduje s tvůrčím procesem.09.02.2017 - Tereza Reichová
Festival jako jeden filmDokumentaristka Tereza Reichová reflektuje viděné na 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Co v člověku mohou vyvolat tři odlišné filmy se stejným tématem?03.11.2016 - Tereza Reichová
Dokumentaristovo svědomíDokumentaristka Tereza Reichová předestírá dilema získávání protagonistů na svoji (filmařskou) stranu. Kde jsou hranice v komunikaci mezi postavou dokumentárního filmu a dokumentaristou?04.08.2016 - Tereza Reichová
Zásah dokumentemDokumentaristka Tereza Reichová píše o svých zážitcích z festivalu AFO a klade si otázku, kam se poděly filmy, které dokážou své diváky zasáhnout natolik, aby byť jen zčásti změnili svůj život.05.05.2016 - Tereza Reichová
Město snůDokumentaristka Tereza Reichová píše o restrukturalizaci televize veřejnoprávní služby, která v nedávné době vyvolala vlnu nevole dokumentaristické obce.17.03.2016 - Tereza Reichová
Nadchnout pro dokument – nadchnout pro životDokumentaristka Tereza Reichová tentokrát píše o své zkušenosti s často prvním setkáním studentů s tvorbou dokumentárního filmu.03.12.2015 - Tereza Reichová
Být užitečným blbcemTereza Reichová se zamýšlí nad mírou odpovědnosti každého dokumentaristy ke svému tématu, jež ve filmech zpracovává, ať už o kontextu ví jakékoliv množství informací20.08.2015 - Tereza Reichová
Bulvár jménem alternativaProč je nový snímek o velké rodině žijící v maringotce po svém z dokumentaristického hlediska neetický? Tereza Reichová ostře kritizuje způsob práce Evy Tomanové, autorky snímku Stále spolu.04.06.2015 - Tereza Reichová

   poslední blogy:
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková