Všechno je v pořádku

Filmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.
08.06.2017 - Ivan David

Foto: ALAI Congress 2017

„Je třeba vědět, že za dvacet let nebyla u nás vyřešena žádná lidská otázka…“ hřímal Ludvík Vaculík ve svém bilančním projevu na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů, od jehož uskutečnění uplyne za několik málo dní přesně 50 let. Tento projev – o rok později rozpracovaný do manifestu Dva tisíce slov – spolu s dalšími projevy, které na sjezdu zazněly, dosud nejvýrazněji ventiloval roztrpčení československé (rozhodně nejen kulturní) veřejnosti nad uplynulými promarněnými roky a jednoznačně požadoval zásadní strukturální reformu celého systému.

Když jsem se v květnu tohoto roku účastnil v Kodani mezinárodní autorskoprávní konference s názvem „Copyright – To be or not to be“, samozřejmě jsem očekával, že odpověď, k níž konference nakonec dospěje, bude: To be! Na co jsem však přece jen připraven nebyl, byla takřka úplná absence (sebe)kritického přístupu.

Každý, kdo se někdy účastnil vědecké konference, ví, že v časovém prostoru, který je jednotlivým vystupujícím obvykle poskytnut pro jejich příspěvky (cca 10–20 minut), není možné v úplnosti představit komplexní řešení jakéhokoli problému, který není zcela triviální. Pokud je však jako zásadní argument pro zachování stávajícího modelu autorského práva uváděno, že „i autor si občas musí koupit u benzínky naftu“, a všechny kritické výtky jsou šmahem odmítnuty s tím, že „to je všechno nesmysl“, je to přece jenom trochu málo i na takto střídmou časovou dotaci. (Tedy ne že by zmíněná konference neposkytla značné množství zajímavých postřehů a informací, včetně statistických. Jenom na to existenciální bilancování se nějak zapomnělo.)

Autorské právo ve stávající podobě bylo do značné míry vymyšleno a formulováno v 19. století. Prvotní náznaky autorského práva pak sahají historicky ještě mnohem dále a jsou spojeny především s vynálezem mechanického knihtisku. Na počátku autorského práva stál tedy vynález nové reprodukční technologie – a zdálo by se proto přirozené, že s dalším proměňováním reprodukčních technologií bude docházet i k proměnám autorského práva. Namísto proměn jsme však v posledních desetiletích sledovali spíše jenom bobtnání. Přibývaly stále nové typy práv „souvisejících s právem autorským“ a trvání těch stávajících se prodlužovalo, přibývaly organizace daná práva prosazující. Co naopak ubývalo, byly podmínky pro získání těchto práv. Odpovědí autorského práva na digitální revoluci, která úplně proměnila naši zkušenost s vytvářením, šířením i prostou „konzumací“ autorských děl, bylo opět další bobtnání.

Možná že nastal čas se zastavit a položit si hamletovskou otázku z názvu výše uvedené konference se vší vážností: „Být, nebo nebýt?“ To je, oč tu běží. Zní-li základní odpověď „být“ (a tak zní i moje odpověď), musejí jedním dechem následovat další otázky: Má v době, kdy lze autorské dílo vytvořit jediným stisknutím tlačítka telefonu, smysl, aby takováto „díla“ byla automaticky bez dalšího chráněna? Má smysl, aby ochrana bezpodmínečně trvala u každého autorského díla celý život autora a 70 let po jeho smrti, bez ohledu na výši investice a míru kreativity do jeho tvorby vložené? Nesuploval by příjmy autorů z autorských práv (často reálně nevelké) v mnoha ohledech lépe promyšlený systém státních či jiných veřejných dotací (který už stejně do určité míry funguje)? Odpovídá současný model autorského práva poslednímu technologickému vývoji, včetně prvních náznaků vytváření „děl“ umělou inteligencí? A tak dále.

Namísto zásadní systémové reformy, kterou v letech 1967 a 1968 požadoval Ludvík Vaculík, přijely v srpnu 1968 do Československa tanky a pokračující trend ignorování vršících se problémů vedl o dvacet let později k definitivnímu kolapsu režimu. Možná je tato moje paralela úplně mylná a se současným autorským právem je přece jen všechno v naprostém pořádku. „Jenže člověk by se měl snažit dosáhnout dál, než kde mu končí ruka. K čemu by jinak bylo nebe?" (R. Browning)





další blogy autora:

Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David
Mluvil tu někdo o digitalizaci filmu?Filmový právník a advokát Ivan David nahlíží na zdánlivě jednoduchý pojem „digitalizace“, který rozdmýchává atmosféru nejen v odborných kruzích. Proč je tak složité tomuto pojmu porozumět?02.02.2017 - Ivan David
Ztrácí se báseň ve filmovém překladu?Ivan David, filmový právník, rozebírá jeden z nejživějších a nejzajímavějších rozsudků tohoto roku v oblasti autorského práva filmového13.10.2016 - Ivan David

   poslední blogy:
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém textu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž na ji.hlavském festivalu soutěží v České radosti. 03.10.2019 - Antonín Tesař
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová