Život jako konfrontace dočasnosti a nekonečna

Janis Prášilů recenzuje nový slovenský dokument Vlna vs. břeh, který právě vstupuje do kin
12.02.2015 - Janis Prášil

Vlna vs. břeh

Když se v 80. letech na katedře fotografie pražské FAMU setkává skupina mladých slovenských umělců, začínají se psát dějiny revoluce v oblasti inscenované fotografie, která bude patřit k prvním projevům postmoderny na našem území. Známý fotograf a kameraman Martin Štrba svůj režijní debut, který nyní vstupuje do české distribuce, ukotvil sledováním příprav výstavy raných fotografických prací nové slovenské vlny. Podařilo se mu zároveň definovat povahu i vývoj mohutného inspiračního proudu, jehož vznik umožnily jak dobové společensko-politické podmínky, tak setkání výjimečných mladých talentů, přesazených do odlišného kulturního prostředí.

Mnohovrstevnatá soukromá sonda odhalující kořeny uměleckého fenoménu sahá daleko za hranice popisného dokumentu a odhaluje nový způsob vidění světa skrz inscenovanou fotografii. Štrba zde vystupuje též jako fotograf, jedna z postav, účastník předkamerové reality. Prostřednictvím výrazného vizuálního rukopisu, který v minulosti piloval jako kameraman filmů Agnieszky Holland, Vladimíra Michálka nebo Martina Šulíka, zprostředkovává pohled zevnitř i zvnějšku. Rozpoutává rozhovor mezi filmem a fotografií a umožňuje tak divákovi, aby se nechal unést na vlně inspirace.

„Jak zrušit závislost na realitě“

Krátké tematické celky, rozdělující prostor rovnoměrně mezi osm tvůrců, efektně rytmizují mozaiku životních příběhů a postojů, s vyrovnaným poměrem vážného obsahu a nadsázky. Neuvěřitelně dynamická a hravá struktura netrpí nadměrných exhibicionismem a zpracováním neodvádí pozornost od tématu. Forma se nachází v symbióze s obsahem, stejně jako u fotografií slovenské nové vlny. Štrbův dokument stylem i využitým materiálem estetizuje příběhy lidí, jejichž setkání vyústilo v živelný proud energie a punkové spontaneity uměleckého jádra.

Svou osobní výpověď konstruuje jako koláž z rozhovorů, vzpomínek, fotografií, archivních materiálů, které promlouvají mezi řádky a zprostředkovávají nehmatatelné. Důrazem na pocitovou složku Štrba vystihuje nejen podstatu tvůrčí práce obecně, ale i podstatu zcela konkrétního fenoménu: postihuje zkrátka jak povahu každodenní tvorby, tak i ducha doby. Unikátní tvůrčí atmosféře dodává až mysteriózní rozměr, když se v asociativně řazených kapitolách věnuje tématům, jako je zasvěcení nebo dokonalá harmonie. Místo faktografičnosti staví na tematických blocích, situacích, reakcích. Vlna vs. břeh je zážitkovým svědectvím, které funguje v rovině emocí, intelektu i estetiky.

„Hranice vznikají z nedostatku touhy po svobodě“

Narativní struktura funguje jako rozcestník dobových témat a popkulturních odkazů. Upozorňuje na politicko-společenský kontext normalizačních let, kdy s omezenou mírou svobody existoval i společný nepřítel. Omezení paradoxně umožňovala ve spojení s novým kulturním prostředím na FAMU názorovou konzistenci skupiny slovenských umělců. Kosmopolitismus a univerzální platnost jejich výrazových prostředků i sdělení vedou dokonce až k americkému undergroundu 60. let, zastoupenému odkazy na popkulturní ikony jako Iggy Pop, Nico a the Velvet Underground. Když se fotograf Rudo Prekop svěřuje s tím, jak se pustil po stopách slovenských předků Andyho Warhola, dostává se hlouběji, než čekal, ke kořenům vlastní identity. Zjišťuje totiž, že jsou na newyorském hřbitově pohřbeni jeho vlastní prarodiče. Vyznává se tu z vykořeněnosti slovenského umělce žijícího v Čechách, Východoevropana, vystavujícího své dílo po celém světě.

Štrbův dokument postihuje jednak vznik kolektivního univerza, které se stalo kolébkou výrazného uměleckého fenoménu, jednak proměnu doby za posledních třicet pět let, během níž se dostává se k definici současnosti. Svoboda, která přišla po otevření hranic, přinesla nadvládu bezbřehého individualismu. Lidi musí něco spojovat, aby se zjevil podobně inovativní fenomén s jasným obsahem a radikální formou. Ale nebuďme skeptičtí. Vlna nikdy nespí.





další blogy autora:

Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil
Architektura jako tvář dobyJanis Prášil o experimentálních filmech Jana Bušty a Haruny Honcoop, jejichž projekce byly součástí podzimní výstavy Praha zítra?30.11.2017 - Janis Prášil
Červená proti totalitěJanis Prášil reflektuje dokumentární film o operní pěvkyni Soni Červené a dává jej do souvislosti s dalšími dvěma filmy o výjimečných ženách, jejichž autorkou je Olga Sommerová.21.09.2017 - Janis Prášil
Smrt jako turistická atrakceJanis Prášil přichází s reflexí nového filmu ukrajinského režiséra Sergeje Loznitsy Austerlitz a zároveň přináší poznámky z besedy s tímto režisérem z festivalu v Karlových Varech, kde měl film svoji premiéru.27.07.2017 - Janis Prášil
Tahle země je našeJanis Prášil o Klusákově novém filmu Svět podle Daliborka13.07.2017 - Janis Prášil
Zaostřeno na Rusko Janis Prášil reflektuje nový film Martina Ryšavého Slepý Gulliver, který měl svoji premiéru na 20. MFDF Ji.hlava a letos na jaře vstoupil do českých kin.27.04.2017 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Matematika zločinu a veřejné službyAndrea Hanáčková reflektuje první český non-fikční podcast a důvody, proč ho nechce odvysílat zadavatel – Český rozhlas Plus.28.02.2019 - Andrea Hanáčková
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Rochester: Mekka vizuální kultury 20. stoletíTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová přináší zprávu o pobytu v americkém Rochesteru, domovině George Eastmana, světoznámé firmy Xerox i v anglo-saském kontextu důležité instituce Visual Studies Workshop14.02.2019 - Andrea Průchová Hrůzová
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Máme na víc Vladimire Vladimiroviči?Producent Radim Procházka představuje svůj nový film Máme na víc, jenž jde právě v těchto dnech do kinodistribuce24.01.2019 - Radim Procházka
Chvála derealizace aneb PHP FactorJan Gogola ml. se ve svém prvním blogogo 2019 zamýšlí nad odchody významných osobností z významných institucí nejen mediálního prostředí.17.01.2019 - Jan Gogola ml.
Veselé dokumentaristické hody, Prostřeno 2018Rozhlasová teoretička Andrea Hanáčková přináší novoroční bilanci současného stavu české nonfikční auditivní tvorby10.01.2019 - Andrea Hanáčková
TOP 5 2018: ubráněná katedra, filozof vyhozený z trůnu i obrana „lepšofilmování“Producent Radim Procházka bilancuje uplynulý rok 2018, dobré zprávy těsně vítězí se skóre 3:203.01.2019 - Radim Procházka
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml