Život jako konfrontace dočasnosti a nekonečna

Janis Prášilů recenzuje nový slovenský dokument Vlna vs. břeh, který právě vstupuje do kin
12.02.2015 - Janis Prášil

Vlna vs. břeh

Když se v 80. letech na katedře fotografie pražské FAMU setkává skupina mladých slovenských umělců, začínají se psát dějiny revoluce v oblasti inscenované fotografie, která bude patřit k prvním projevům postmoderny na našem území. Známý fotograf a kameraman Martin Štrba svůj režijní debut, který nyní vstupuje do české distribuce, ukotvil sledováním příprav výstavy raných fotografických prací nové slovenské vlny. Podařilo se mu zároveň definovat povahu i vývoj mohutného inspiračního proudu, jehož vznik umožnily jak dobové společensko-politické podmínky, tak setkání výjimečných mladých talentů, přesazených do odlišného kulturního prostředí.

Mnohovrstevnatá soukromá sonda odhalující kořeny uměleckého fenoménu sahá daleko za hranice popisného dokumentu a odhaluje nový způsob vidění světa skrz inscenovanou fotografii. Štrba zde vystupuje též jako fotograf, jedna z postav, účastník předkamerové reality. Prostřednictvím výrazného vizuálního rukopisu, který v minulosti piloval jako kameraman filmů Agnieszky Holland, Vladimíra Michálka nebo Martina Šulíka, zprostředkovává pohled zevnitř i zvnějšku. Rozpoutává rozhovor mezi filmem a fotografií a umožňuje tak divákovi, aby se nechal unést na vlně inspirace.

„Jak zrušit závislost na realitě“

Krátké tematické celky, rozdělující prostor rovnoměrně mezi osm tvůrců, efektně rytmizují mozaiku životních příběhů a postojů, s vyrovnaným poměrem vážného obsahu a nadsázky. Neuvěřitelně dynamická a hravá struktura netrpí nadměrných exhibicionismem a zpracováním neodvádí pozornost od tématu. Forma se nachází v symbióze s obsahem, stejně jako u fotografií slovenské nové vlny. Štrbův dokument stylem i využitým materiálem estetizuje příběhy lidí, jejichž setkání vyústilo v živelný proud energie a punkové spontaneity uměleckého jádra.

Svou osobní výpověď konstruuje jako koláž z rozhovorů, vzpomínek, fotografií, archivních materiálů, které promlouvají mezi řádky a zprostředkovávají nehmatatelné. Důrazem na pocitovou složku Štrba vystihuje nejen podstatu tvůrčí práce obecně, ale i podstatu zcela konkrétního fenoménu: postihuje zkrátka jak povahu každodenní tvorby, tak i ducha doby. Unikátní tvůrčí atmosféře dodává až mysteriózní rozměr, když se v asociativně řazených kapitolách věnuje tématům, jako je zasvěcení nebo dokonalá harmonie. Místo faktografičnosti staví na tematických blocích, situacích, reakcích. Vlna vs. břeh je zážitkovým svědectvím, které funguje v rovině emocí, intelektu i estetiky.

„Hranice vznikají z nedostatku touhy po svobodě“

Narativní struktura funguje jako rozcestník dobových témat a popkulturních odkazů. Upozorňuje na politicko-společenský kontext normalizačních let, kdy s omezenou mírou svobody existoval i společný nepřítel. Omezení paradoxně umožňovala ve spojení s novým kulturním prostředím na FAMU názorovou konzistenci skupiny slovenských umělců. Kosmopolitismus a univerzální platnost jejich výrazových prostředků i sdělení vedou dokonce až k americkému undergroundu 60. let, zastoupenému odkazy na popkulturní ikony jako Iggy Pop, Nico a the Velvet Underground. Když se fotograf Rudo Prekop svěřuje s tím, jak se pustil po stopách slovenských předků Andyho Warhola, dostává se hlouběji, než čekal, ke kořenům vlastní identity. Zjišťuje totiž, že jsou na newyorském hřbitově pohřbeni jeho vlastní prarodiče. Vyznává se tu z vykořeněnosti slovenského umělce žijícího v Čechách, Východoevropana, vystavujícího své dílo po celém světě.

Štrbův dokument postihuje jednak vznik kolektivního univerza, které se stalo kolébkou výrazného uměleckého fenoménu, jednak proměnu doby za posledních třicet pět let, během níž se dostává se k definici současnosti. Svoboda, která přišla po otevření hranic, přinesla nadvládu bezbřehého individualismu. Lidi musí něco spojovat, aby se zjevil podobně inovativní fenomén s jasným obsahem a radikální formou. Ale nebuďme skeptičtí. Vlna nikdy nespí.





další blogy autora:

Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil
Architektura jako tvář dobyJanis Prášil o experimentálních filmech Jana Bušty a Haruny Honcoop, jejichž projekce byly součástí podzimní výstavy Praha zítra?30.11.2017 - Janis Prášil
Červená proti totalitěJanis Prášil reflektuje dokumentární film o operní pěvkyni Soni Červené a dává jej do souvislosti s dalšími dvěma filmy o výjimečných ženách, jejichž autorkou je Olga Sommerová.21.09.2017 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil