Zkáza krásou – Kolektivní vina, kolektivní odpovědnost

V reflexi nového filmu Heleny Třeštíkové a Jakuba Hejny Zkáza krásou přináší Janis Prášil pohled na vztah malých soukromých dějin a dějin společenských
18.02.2016 - Janis Prášil

Zkáza krásou (Helena Třeštíková, Jakub Hejna, 2015)

Otázka viny je častým měřítkem, podle kterého je hodnocena jedna z největších hvězd českého filmu 30. let Lída Baarová. Právě kontroverzní vztah s říšským ministrem propagandy Josephem Goebbelsem a další dramatický životní příběh herečky se stal součástí kolektivní paměti, kulturním textem, který funguje jednak jako prostředek k ventilování kolektivní viny, jednak nepřestává být nástrojem filmového průmyslu a politiky. Obojí dostatečně dokládá současná bouřlivá veřejná diskuze a následná polarizace publika po premiéře hraného snímku Lída Baarová v režii Filipa Renče. Helena Třeštíková a Jakub Hejna svůj nový dokument o této herečce nazvaný Zkáza krásou nekoncipovali záměrně jako obžalobu či obhajobu ústřední hrdinky. Přestože se nakonec ani oni nevyhnuli otázce viny či spoluodpovědnosti herečky za politický vývoj země, představili vzestupy a pády hlavní postavy nikoli jako bulvární příběh, ale především jako reflexi dějin 20. století.

„Vlastně jsem měla štěstí, že můj osud v Německu se jmenoval Josef Goebbels. Mohlo to být ještě horší. Mohl se jmenovat i Adolf Hitler.“

Ve svých časosběrných snímcích jako Manželské etudy, Katka, René nebo Mallory na ploše několika let Třeštíková mapuje dramatické osudy jednotlivců a sleduje, jak se protagonisté potýkají s vnějšími okolnostmi, které zasahují do jejich života. Podobnou sociologickou sondu provádí i v příběhu Baarové. Díky extrémnější pozici jednotlivce vůči systému se však ve Zkáze krásou otevírá výraznější prostor pro zobrazení vzájemného vlivu malých soukromých dějin a velkých dějin společenských. Příběh herečky je tak zároveň příběhem o první kapitole českého filmu, v němž dělá Ludmila Babková první kroky ke své hvězdné kariéře, v atmosféře sílícího antisemitismu točí pod pseudonymem Lída Baarová své nejznámější role, v době nástupu nacistů k moci se pokouší o mezinárodní kariéru v německých ateliérech UFA, na základě obvinění z kolaborace je vězněna, po komunistickém puči odchází do exilu a v 50. letech si znovu buduje kariéru u filmu v Itálii a ve Španělsku.

   


Třeštíková poprvé dosadila na post spolurežiséra svého dvorního střihače Jakuba Hejnu, aby společně prostřednictvím kreativní střihové koláže konfrontovali subjektivní a objektivní rovinu dějin. Oba tvůrci se obešli bez mluvících hlav historiků, politologů či sociologů a svůj autorský hlas nechali promlouvat prostřednictvím citací hraných filmů, filmových týdeníků a dokumentů, které nejsou pouhou ilustrací, ale vytváří nové významové vrstvy. Archivní materiály představují autorský komentář tvůrců k rozhovoru s 80letou Baarovou, jejíž výpověď je zatížená emocionalitou, sníženou schopností sebereflexe, subjektivitou a selektivní pamětí protagonistky. Nostalgické vyprávění o milostném životě herečky tak narušují znepokojivé archivní záběry na hajlující davy a pronásledování Židů. Drastické vzpomínky Baarové na vězení a tragickou smrt jejích blízkých naopak doprovází úryvky z filmů z jejích šťastnějších let. Právě dialog mezi vzpomínkovou rovinou rozhovoru a rovinou archivní se stává prostředkem autorské reflexe a klíčem k tomu, jak vnímat pozici jednotlivce v soukolí dějin.

Nesoudit, ale porozumět

Zkázu krásou nelze posuzovat jako naučný životopisný dokument, protože nepřináší primárně nová fakta, ale především výpověď. Třeštíková a Hejna podávají zprávu o člověku, který prožil tři režimy, nacistický, komunistický a demokratický, ocitl se v extrémní situaci a svými rozhodnutími ovlivnil svůj život i životy ostatních. Řešením dilematu jak přistupovat k lidskému jednání tady není nasadit si černobílé brýle a dosadit se do pozice soudce, ale pochopit principy fungování společnosti, které se nemění, uvědomit si nutnost sebereflexe a vidění světa a dějin v souvislostech.





další blogy autora:

Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil
Architektura jako tvář dobyJanis Prášil o experimentálních filmech Jana Bušty a Haruny Honcoop, jejichž projekce byly součástí podzimní výstavy Praha zítra?30.11.2017 - Janis Prášil
Červená proti totalitěJanis Prášil reflektuje dokumentární film o operní pěvkyni Soni Červené a dává jej do souvislosti s dalšími dvěma filmy o výjimečných ženách, jejichž autorkou je Olga Sommerová.21.09.2017 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Víc než jen šňůra zábavných historekFilmový publicista Antonín Tesař ve svém prvním blogu pro dok.revue reflektuje dvě sezony seriálu HBO Historky ze šňůry, který si formou animovaného dokumentu dělá legraci z mýtů o popových hvězdách a jejich životních eskapádách.30.05.2019 - Antonín Tesař
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová