Zkáza krásou – Kolektivní vina, kolektivní odpovědnost

V reflexi nového filmu Heleny Třeštíkové a Jakuba Hejny Zkáza krásou přináší Janis Prášil pohled na vztah malých soukromých dějin a dějin společenských
18.02.2016 - Janis Prášil

Zkáza krásou (Helena Třeštíková, Jakub Hejna, 2015)

Otázka viny je častým měřítkem, podle kterého je hodnocena jedna z největších hvězd českého filmu 30. let Lída Baarová. Právě kontroverzní vztah s říšským ministrem propagandy Josephem Goebbelsem a další dramatický životní příběh herečky se stal součástí kolektivní paměti, kulturním textem, který funguje jednak jako prostředek k ventilování kolektivní viny, jednak nepřestává být nástrojem filmového průmyslu a politiky. Obojí dostatečně dokládá současná bouřlivá veřejná diskuze a následná polarizace publika po premiéře hraného snímku Lída Baarová v režii Filipa Renče. Helena Třeštíková a Jakub Hejna svůj nový dokument o této herečce nazvaný Zkáza krásou nekoncipovali záměrně jako obžalobu či obhajobu ústřední hrdinky. Přestože se nakonec ani oni nevyhnuli otázce viny či spoluodpovědnosti herečky za politický vývoj země, představili vzestupy a pády hlavní postavy nikoli jako bulvární příběh, ale především jako reflexi dějin 20. století.

„Vlastně jsem měla štěstí, že můj osud v Německu se jmenoval Josef Goebbels. Mohlo to být ještě horší. Mohl se jmenovat i Adolf Hitler.“

Ve svých časosběrných snímcích jako Manželské etudy, Katka, René nebo Mallory na ploše několika let Třeštíková mapuje dramatické osudy jednotlivců a sleduje, jak se protagonisté potýkají s vnějšími okolnostmi, které zasahují do jejich života. Podobnou sociologickou sondu provádí i v příběhu Baarové. Díky extrémnější pozici jednotlivce vůči systému se však ve Zkáze krásou otevírá výraznější prostor pro zobrazení vzájemného vlivu malých soukromých dějin a velkých dějin společenských. Příběh herečky je tak zároveň příběhem o první kapitole českého filmu, v němž dělá Ludmila Babková první kroky ke své hvězdné kariéře, v atmosféře sílícího antisemitismu točí pod pseudonymem Lída Baarová své nejznámější role, v době nástupu nacistů k moci se pokouší o mezinárodní kariéru v německých ateliérech UFA, na základě obvinění z kolaborace je vězněna, po komunistickém puči odchází do exilu a v 50. letech si znovu buduje kariéru u filmu v Itálii a ve Španělsku.

   


Třeštíková poprvé dosadila na post spolurežiséra svého dvorního střihače Jakuba Hejnu, aby společně prostřednictvím kreativní střihové koláže konfrontovali subjektivní a objektivní rovinu dějin. Oba tvůrci se obešli bez mluvících hlav historiků, politologů či sociologů a svůj autorský hlas nechali promlouvat prostřednictvím citací hraných filmů, filmových týdeníků a dokumentů, které nejsou pouhou ilustrací, ale vytváří nové významové vrstvy. Archivní materiály představují autorský komentář tvůrců k rozhovoru s 80letou Baarovou, jejíž výpověď je zatížená emocionalitou, sníženou schopností sebereflexe, subjektivitou a selektivní pamětí protagonistky. Nostalgické vyprávění o milostném životě herečky tak narušují znepokojivé archivní záběry na hajlující davy a pronásledování Židů. Drastické vzpomínky Baarové na vězení a tragickou smrt jejích blízkých naopak doprovází úryvky z filmů z jejích šťastnějších let. Právě dialog mezi vzpomínkovou rovinou rozhovoru a rovinou archivní se stává prostředkem autorské reflexe a klíčem k tomu, jak vnímat pozici jednotlivce v soukolí dějin.

Nesoudit, ale porozumět

Zkázu krásou nelze posuzovat jako naučný životopisný dokument, protože nepřináší primárně nová fakta, ale především výpověď. Třeštíková a Hejna podávají zprávu o člověku, který prožil tři režimy, nacistický, komunistický a demokratický, ocitl se v extrémní situaci a svými rozhodnutími ovlivnil svůj život i životy ostatních. Řešením dilematu jak přistupovat k lidskému jednání tady není nasadit si černobílé brýle a dosadit se do pozice soudce, ale pochopit principy fungování společnosti, které se nemění, uvědomit si nutnost sebereflexe a vidění světa a dějin v souvislostech.





další blogy autora:

Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil
Architektura jako tvář dobyJanis Prášil o experimentálních filmech Jana Bušty a Haruny Honcoop, jejichž projekce byly součástí podzimní výstavy Praha zítra?30.11.2017 - Janis Prášil
Červená proti totalitěJanis Prášil reflektuje dokumentární film o operní pěvkyni Soni Červené a dává jej do souvislosti s dalšími dvěma filmy o výjimečných ženách, jejichž autorkou je Olga Sommerová.21.09.2017 - Janis Prášil

   poslední blogy:
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková