Znepokojivá tvář vnitřní svobody

Jednoduchost architektova gesta a složitý jazyk jeho všedního dne. Prostá řeč forem a spleť stop, které po sobě zanechává člověk. Nenápadně odvážná kompozice dokumentu DK Báry Kopecké v reflexi Janise Prášilů.
18.06.2015 - Janis Prášil

Nosíme v sobě obraz světa, který jsme si vymysleli, abychom se v něm vyznali. *)
 

Režijní debut DK Báry Kopecké, scenáristky, střihačky a pedagožky FAMU, odzbrojuje svou upřímností, syrovostí a odvahou zabývat se tragickou událostí z vlastního života. Zatímco pro autorku samotnou představuje koláž o jejím zesnulém manželovi, architektu Davidu Kopeckém, osvobozující terapeutický nástroj, portrét radikálního vizionáře publiku zprostředkovává setkání se smrtí i silný prožitek vnitřní svobody.

Hledání Davida

Právě zkušenost se ztrátou blízké osoby a upřímnost jsou zdrojem nebývalé autenticity snímku, který byl uveden v soutěžních sekcích Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary a Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava a v loňském roce získal Českého lva za nejlepší dokument. DK působí myšlenkovou hloubkou, vytříbenou formou, ale především intenzitou osobní výpovědi. Kopecká se vyhýbá patosu, nestaví sentimentální pomník zemřelému. Její intimní zpověď je napínavým hledáním odpovědí na vlastní otázky, projevem touhy po odhalení pravdy, identity rozporuplné osobnosti umělce a zesnulého manžela. Autorka se na své pomyslné pouti do minulosti chronologicky věnuje vzestupům a pádům manželství s významným architektem. Formuluje jeho a zároveň tak i svůj životní příběh, jehož součástí se staly vizionářské projekty a velké plány. Slávu a úspěch následovala deziluze, existenční potíže, dluhy a nerealizované projekty. Projevy úcty, obdivu a fascinace oddané životní partnerky střídá kritika, hořkost, nejistota. Režisérka se snaží porozumět světu, který fascinuje a děsí zároveň, světu překračování hranic, nespoutanosti, vnitřní svobody a zároveň neudržitelnosti, izolace, samoty a riskování hraničícího se sebedestrukcí.

Ze střípků v podobě domácích videí a rozhovorů s přáteli, příbuznými a spolupracovníky sestavila koláž, která začíná i končí smrtí protagonisty. Vznikl formálně čistý tvar, z něhož promlouvá autorský hlas stejně naléhavě slovem, obrazem i hudbou. Kopecká jedním dechem nehraně předčítá vlastní slova, která se pohybují na pomezí prózy a volného verše. Nepřetržitý proud úvah a rozhovorů doprovází dynamická střihová skladba a záběry na poetická zátiší světlých poloprázdných interiérů zbavených téměř veškerého nábytku. V asociativních montážích podbarvených industriálním hudebním podkresem vyniká okázalá krása jednoduchých linií, materiálů a strohých tvarů. Ruční kamera snímá kompozice a detaily holých zdí s oprýskanou omítkou a vyhřezlými elektrickými rozvody. Lesklé plochy odráží prudké sluneční paprsky. Interiér dotváří hra světel a stínů. Tyto atmosférické, čistě vizuální sekvence pohybující se na hranici experimentálního filmu prokládají investigativní rovinu hledání odpovědí a interpretací. Dávají vyniknout znepokojivé kráse a surovosti světa za hranicí konformity a zároveň předjímají tragickou událost. Po vzestupech a pádech přichází diagnóza, rychlý průběh a konec. Ve snímku poprvé zaznívá náhlé a dokonalé ticho, doprovázející obraz ženy, dítěte a matky v prostorách světlem zalitého velkého domu. „Zůstaly baráky.“

Je potřeba být upřímný

Snímek DK kultivovanou formou, která se ocitá na pomezí dokumentárního a experimentálního filmu, zpracovává téma týkající se autorky a zároveň bytostně každého z nás. Přestože se dokument měl promítat jako součást výstavy, oslovuje mnohem širší okruh diváků. Promlouvá hlasem, jenž se v českém dokumentu vyskytuje zřídkakdy. Je zcela namístě v této souvislosti zmínit dokumentární rekonstrukci v režii Martina Šulíka Klíč k určování trpaslíků podle deníku Pavla Juráčka. Přestože vznik obou snímků dělí jedenáct let, v obou případech jde o osobní deník podávající niternou výpověd o znepokojivém myšlenkovém světě vizionářů, kteří naráželi na vnější bariéry, vyplývající ať už z dobového politického ovzduší, nebo z konvenčního myšlení. Vypovídají o životě jedince i o dané době. Šulík sleduje nejen zápas umělce o přežití a o zachování vlastní identity. Podává svědectví o donkichotském boji za vnitřní svobodu v normalizovaném Československu. Je zjevné, že u hrdiny jeho dokumentu, Pavla Juráčka, měl nepřítel mnohem konkrétnější podobu totalitního režimu. Architekt Kopecký ve snímku Báry Kopecké zápasil s abstraktnější a skrytější silou. Řada jeho projektů nepřekročila fázi dokonalé ideje. Geniální nápady mnohdy ztroskotaly kvůli konzervatismu zadavatelů a nesrozumitelnosti pro běžného uživatele. Přestože se politické poměry po revoluci změnily, ukázalo se, že volný trh sám o sobě není zárukou tvůrčí svobody.

Jak Kopecká, tak Šulík ve svých vzpomínkových kolážích volí melancholický tón, ale vyhýbají se sentimentu, křečovitosti a snaze o vnější efekt. Rekonstruují myšlenkový svět nekompromisních vizionářů, kteří překračovali hranice systému a svými projekty předběhli dobu. Oba dokumenty podávají výpověď platnou nezávisle na době. Doufejme, že jubilejní 50. ročník blížícího se Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary představí podobně přelomové dílo.


*) Klíč k určování trpaslíků podle deníku Pavla Juráčka. (Martin Šulík, 2002)





další blogy autora:

Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil
Architektura jako tvář dobyJanis Prášil o experimentálních filmech Jana Bušty a Haruny Honcoop, jejichž projekce byly součástí podzimní výstavy Praha zítra?30.11.2017 - Janis Prášil
Červená proti totalitěJanis Prášil reflektuje dokumentární film o operní pěvkyni Soni Červené a dává jej do souvislosti s dalšími dvěma filmy o výjimečných ženách, jejichž autorkou je Olga Sommerová.21.09.2017 - Janis Prášil
Smrt jako turistická atrakceJanis Prášil přichází s reflexí nového filmu ukrajinského režiséra Sergeje Loznitsy Austerlitz a zároveň přináší poznámky z besedy s tímto režisérem z festivalu v Karlových Varech, kde měl film svoji premiéru.27.07.2017 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Autoři všedního dneJan Gogola ml. ve své další blogogo uvažuje o dvou dokumentech, které nedávno zvítězily na zlínském festivalu REC FEST, a dává je do souvislosti s myšlenkami slavné Pirandellovy hry Šest postav hledá autora. Je princip inscenace součástí naší přirozenosti?02.05.2019 - Jan Gogola ml.
Dostat se lidem pod kůžiPetr Fischer ve svém prvním blogu pro dok.revue uvažuje o situacích, kdy se publicistika stává uměním, protože „nechává pocítit něco dávno necítěného“.25.04.2019 - Petr Fischer
Makeři, hipsteři a nová městská elitaAndrea Průchová Hrůzová uvažuje ve svém blogu nad knihou Amandy Wasielewski Made in Brooklyn: Artists, Hipsters, Makers, Gentrifiers. Jak se mění kultura velkých měst v souvislosti s gentrifikací? A dají se podobné proměny pozorovat i v Praze? 18.04.2019 - Andrea Průchová Hrůzová
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
O dokumentech a paradoxech na Prix Bohemia Radio 2019Andrea Hanáčková ve svém blogu rekapituluje nejlepší audio dokumenty na letošním 35. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio a uvažuje o paradoxu, proč Český rozhlas letošní vítězný dokument neodvysílal.04.04.2019 - Andrea Hanáčková
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
O filmové režii aneb Český lev dokumentárníProducent Radim Procházka se zamýšlí nad možností rovného boje o Českého lva za režii pro tvůrce hraných a dokumentárních filmů.26.03.2019 - Radim Procházka