Zprávy na míru – hrozba tradičním médiím

Mediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa.
22.11.2018 - Milan Kruml

V New Yorku skončil na začátku letošního roku lifestylový magazín pro ženy nazvaný Little-Things. Ještě v červnu 2017 byl se 110 miliony unikátních návštěvníků měsíčně největším onlinovým médiem určeným ženám. Jeho obsah připravovalo 100 redaktorů a redaktorek, kteří mimo jiné vytvářeli velké množství takzvaných feel-good článků, sdílených na Facebooku. 

Jak je možné, že tak oblíbené médium najednou zkrachuje? Co se stalo, že se počet návštěvníků v průběhu šesti měsíců snížil o 75 procent? Little-Things je pravděpodobně prvním médiem, které prožilo vzestup a především pád díky Facebooku. Jeho zkázou se stala drobná proměna algoritmu.

Je možné, že Little-Things bude existovat dál, protože jej převzala společnost RockYou. Stěží ale dosáhne někdejší obliby a příjmů z reklamy. Co je důležitější – totéž, co tomuto online mediu, se může stát kterémukoli dalšímu portálu, jenž je závislý na tom, zda se o jeho obsahu dozvědí uživatelé Facebooku. Algoritmus této globální sociální sítě není podřízen žádné veřejné kontrole a tak pro něj není problém z důležitého média učinit bezvýznamné a naopak. „Je to stejné, jako kdyby někdo přes noc změnil vysílací frekvence rádia a dosáhl tak toho, že by některé stanice přestaly vysílat a signály jiných by se natolik překrývaly, že by nebyly poslouchatelné. Facebook má v ruce ovládací páky moci – a může to kdykoli prokázat,“ napsal 14. listopadu Adrian Lobe v německém deníku Süddeutsche Zeitung.

Jsou to už čtyři roky, co zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg pronesl větu, kterou se tehdy nikdo příliš nezabýval, neboť byla považována za součást jeho vizí, z nichž některé se týkaly vzdálené budoucnosti, jiné byly považovány spíše za zbožná přání, než za něco, co by mohlo mít reálný podklad. „Naším cílem je vytvořit perfektní personalizované noviny pro každého na světě.“ Dnes je Facebook na nejlepší cestě tento cíl naplnit. A to představuje reálnou hrozbu pro zpravodajská média a jejich stávající obchodní modely.

Ve Spojených státech letos na podzim podle zjištění Pew Research Center 43 procent dospělých uživatelů využívalo Facebook jako primární rozcestník – vyhledávalo zprávy, aktuální publicistiku a komentáře pouze jeho prostřednictvím.  Polovina z nich, tedy přibližně čtvrtina obyvatel USA, užívá Facebook jako každodenní a jediný zdroj informací. Pro stále více lidí je tedy Facebook jediným otevřeným oknem do světa. 

Zpravodajské portály i onlinové verze tištěných či elektronických médií se tak do značné míry stávají závislými na tom, zda se uživatelé s odkazy na jejich obsahy seznámí na Facebooku či nikoli, zda budou vyhodnoceny jako důležité nebo naopak. Ten, kdo si včas nevytvořil odpovídající strategie vůči sociálním sítím, má smůlu. A bude hůř.

Zkusme se podívat, co v praxi znamená vytvoření personifikovaného denního zpravodajství. Dejme tomu, že je určeno uživateli, který se zajímá zejména o kopanou, o seriál Hra o trůny a o lokální politiku, neboť jeho bratranec je zastupitelem v městské radě. Podle algoritmu News Feed, kterého Facebook využívá, mu jeho denní zpravodajství podá výpověď o dění doma i ve světě podřízené jeho preferencím. První zprávou v jeho denní nabídce bude informace o začátku výroby televizního filmu ze světa Hry o trůny, druhou podrobnosti o novém marketingu FIFA a třetí zpráva o schválení vyhlášky o změnách odvozu domovního odpadu. Z marginálií se tak stanou zásadní události, z důležitých zpráv naopak podružnosti. Někdo si možná řekne, že i kdyby takto popsaný uživatel personifikované zprávy nedostával, asi by se jím vyhledávané žurnalistické obsahy od těch nabízených příliš nelišily. To může být pravda, nicméně se dá předpokládat, že by při hledání zpráv věnovaných předmětům jeho zájmu, zjistil, že se děje mnohem víc věcí, které ostatní považují za podstatnější, a přinejmenším by o nich věděl, i když by si nedal tu práci, aby je zkoumal podrobněji. 

Stále ještě platí, že média mimo jiné vyhledávají čtenáři, diváci, posluchači či uživatelé proto, že v záplavě zpráv, které se na ně denně valí, jsou (alespoň ta zpracovaná s využitím nějakých novinářských standardů) schopna oddělovat podstatné informace o událostech, dějích a politických rozhodnutích, které mají či přinejmenším mohou mít vliv na život příjemců, od těch nepodstatných. Zpravodajská média představují jakési pomyslné síto, na němž se důležité zachytí a banality či podružnosti zmizí. Jaké síto, tedy médium si příjemce zvolí, to záleží na politickém přesvědčení, představě o tom, jak mají být věci uspořádány, zkušenosti a vzdělání, ale i tradici nebo návyku. Jinou představu o tom, co je a co není důležité vědět a znát jistě mají příjemci například ekonomického portálu a jinou ti, kteří s oblibou čtou bulvární zprávy. Samozřejmě záleží i na formě, jíž jsou příjemcům obsahy nabízeny. 

Nelze tvrdit, že by většina uživatelů Facebooku nebo vůbec sociálních sítí neměla zájem o kvalitní novinářské obsahy a soustředila se jen na banality. To by asi byly tři miliardy dolarů, investované Facebookem a Googlem do různých novinářských projektů a mediálního partnerství s velkými i menšími mediálními společnostmi za poslední tři roky, vyhozenými penězi. Obě jmenované společnosti jsou podle časopisu Columbia Journalismus Review v současnosti největšími sponzory žurnalismu. Potíž je v tom, že je zajímá především takový obsah, který vyhledá co nejvíce uživatelů, a tudíž se k němu dá co nejlépe prodat reklama. A to může být stejně dobře podle všech standardů zpracovaná zpráva jako Fake News. 

Obecně se rozšířila představa, že sociální sítě jsou nejsvobodnější mediální prostor, který není ničím omezen, kde vedle sebe stojí pestrá škála názorů a záleží na uživateli, který považuje za relevantní a který nikoli. Je to nebezpečná iluze, sdílená u nás například i prezidentem Milošem Zemanem. Sociální sítě sice nabízejí nejrůznější názory, ale k většině uživatelů se dostane to, co odpovídá používanému algoritmu. Tedy obsahy, které mají potenciál navázat na sebe co největší množství reklamy. 

Jde přitom o konkrétní obsahy, nikoli o odkazy na médium jako takové či na některou jeho součást. A tak se uživatel, pokud nevyvine vlastní aktivitu, nedozví, v jakém kontextu byla zpráva zařazena, zda ji novinář považuje za důležitou ve smyslu popsaném výše, nebo zda je o dobře zpracovanou podružnost, která doplňuje hlavní zpravodajství. Nebezpečí Fake News v tomto případě nespočívá jen v tom, že jsou vymyšlené, ale hlavně ve skutečnosti, že se dostávají na stejnou úroveň jako kvalitně odvedená novinářská práce. 

Pojďme ještě dál. Byla řeč o algoritmu. To není nic nového ani neznámého. Už dlouho víme, že kdykoli se přihlásíme na Facebook, zobrazí se nám na hlavní stránce příspěvky v určitém pořadí. Jejich posloupnost určuje algoritmus nazvaný News Feed. Jeho smyslem je předpovědět, na jaké příspěvky budeme nejspíše reagovat, nebo si je pozorně prohlédneme, a ty zařazovat nejvýše. Algoritmus se stále vyvíjí, zdokonaluje a také tedy logicky i mění. Uživatel možná zaznamená drobnou změnu, která se zdá být bezvýznamná, v mediálním prostředí může mít fatální následky.

Když tedy koncern změní svůj algoritmus, má to masivní vliv na návštěvnost jednotlivých zpravodajských portálů. Ty, které nejsou schopny diverzifikovat dostatečně svoji strategii vůči sociálním médiím riskují, že přijdou o značný počet uživatelů - jako výše zmíněný onlinový lifestylový magazín pro ženy Little-Things. Facebook se stal dnes „centrální bankou“ informační ekonomiky. Podle výzkumu analytické firmy Similar Web se například na portál Vice v minulém roce dostalo 48,1 procent jeho uživatelů přes Facebook. Britský deník Independent má 43,7 procent příchozích uživatelů přes Facebook. U časopisu New Yorker  je to čtvrtina všech návštěvníků jeho webu. 

Nabízí se také otázka, jak se bude Facebook napříště chovat například vůči kritickým článkům na jeho adresu. Bude se snažit upozadit média, která o něm informují kriticky? A jak se tomu budou vydavatelé a redakce bránit? Ve Velké Británii v současnosti probíhá debata o návrhu News Media Association, zastřešující organizace sdružující vydavatele denního tisku. Ten požaduje, aby především Facebook a Google pravidelně odváděly určitou sumu vydavatelům – roční příspěvek do fondu na podporu žurnalistiky by měl být jakousi vyrovnávací platbou za to, že zmíněné koncerny přebírají stále více zadavatelů reklamy, kteří dříve investovali do zpravodajských médií.


Autor pracuje v České televizi.





další blogy autora:

Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml
Trump Bump efektMediální analytik České televize Milan Kruml glosuje vývoj amerických médií, kdy se zvyšujícím se zájmem o ně je také kladen vyšší důraz na kvalitu zpravodajství. Jak by se z tzv. Trump Bump efektu mohla česká mediální krajina inspirovat? 18.01.2018 - Milan Kruml
Televize na plátněMediální analytik Milan Kruml z pozice dlouholetého dramaturga ji.hlavské sekce Reality TV komentuje nejen letošní kurátorský výběr televizních pořadů.12.10.2017 - Milan Kruml
Co je to konstruktivní žurnalistika?Mediální analytik Milan Kruml ve svém dalším blogu představuje koncept konstruktivní kritiky a žurnalistiky, přičemž vychází z diskutované knihy dánského novináře Ulrika Haagerupa Constructive News.31.08.2017 - Milan Kruml
Když mladí nejsou tak úplně mladíMediální analytik z České televize Milan Kruml tentokrát ve svém blogu uvažuje o pojmu mladý televizní divák. Kdo to vlastně je a proč?22.06.2017 - Milan Kruml
Dvakrát do stejné řekyTelevizní analytik Milan Kruml glosuje současný televizní trend remaků a pokračování. Upozorňuje především na téměř nepovšimnutý návrat dětského seriálu vytvořeného stanicí BBC v 90. letech.25.05.2017 - Milan Kruml

   poslední blogy:
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Víc než jen šňůra zábavných historekFilmový publicista Antonín Tesař ve svém prvním blogu pro dok.revue reflektuje dvě sezony seriálu HBO Historky ze šňůry, který si formou animovaného dokumentu dělá legraci z mýtů o popových hvězdách a jejich životních eskapádách.30.05.2019 - Antonín Tesař
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Autoři všedního dneJan Gogola ml. ve své další blogogo uvažuje o dvou dokumentech, které nedávno zvítězily na zlínském festivalu REC FEST, a dává je do souvislosti s myšlenkami slavné Pirandellovy hry Šest postav hledá autora. Je princip inscenace součástí naší přirozenosti?02.05.2019 - Jan Gogola ml.
Dostat se lidem pod kůžiPetr Fischer ve svém prvním blogu pro dok.revue uvažuje o situacích, kdy se publicistika stává uměním, protože „nechává pocítit něco dávno necítěného“.25.04.2019 - Petr Fischer
Makeři, hipsteři a nová městská elitaAndrea Průchová Hrůzová uvažuje ve svém blogu nad knihou Amandy Wasielewski Made in Brooklyn: Artists, Hipsters, Makers, Gentrifiers. Jak se mění kultura velkých měst v souvislosti s gentrifikací? A dají se podobné proměny pozorovat i v Praze? 18.04.2019 - Andrea Průchová Hrůzová
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml