Rozmanitost dokumentu

Různé podoby dokumentárního diváctví

Pokud si někdo myslí, že televizní a jakýsi „jiný“, řekněme autorský, dokument tvoří vyhraněné protiklady, tak je to nemístně zjednodušující a zavádějící dělení. Nejde jen o to, zda se film ukazuje mluvícími hlavami, anebo má velkolepě komponované obrazy či roztřesený a místy znejišťující obraz. Umělecké dílo totiž vnímáme v různých režimech čtení, a ty rozhodně nejsou jen dva – film od diváka někdy předpokládá představivost k porozumění metafoře, někdy nezbytnost společenskovědného povědomí, jindy jej nutí přemýšlet o samotném procesu vzniku filmu či zapojit smysl pro ironii anebo mu třeba dovoluje nechat se unést příběhem. I  v tom je kouzlo dokumentu, který tuto různost divákova zapojení nabízí v dialogu s tématy vyrůstajícími ze současnosti. I český dokument se rozprostírá v stylové a tematické různosti. Od situačního dokumentu vykročil Jan Gogola ml. ke koncepčnímu plutí obrazy všednodennosti ve vítězném filmu České radosti Mám ráda svůj nudný život, Lukáš Přibyl věnoval čas unikátnímu historickému výzkumu, aby našel svědky Zapomenutých transportů, Viola Ježková natočila rozjímavý intuitivní portrét teologa Milana Balabána a Martin Mareček osobní aktivistický film o dopravě ve velkoměstě. Na tyto filmy roku 2009 jednoduše nelze uplatnit jednu mřížku – vyžadují zapojení diváka do té míry, že sám v sobě musí najít jiný klíč ke každému z nich, musí se o to pokusit, stejně jako nachází různé způsoby vztahování se k různým aspektům reality, o níž tyto filmy vypovídají. Jinak čteme historickou studii, jinak postmoderní román a ani k dokumentárnímu filmu nesmíme předpojatě přistupovat s omezeností jednoho způsobu čtení.

Toto - poslední letošní - číslo obsahuje také anketu. Již tradičně jsme se českých dokumentaristů a dokumentaristek zeptali na nejzajímavější film a knihu roku 2009.

Seznam dotázaných

A-K

Jan Gogola ml.
Vít Janeček
Miroslav Janek
Vít Klusák
Lucie Králová
Tomáš Kudrna

M-Ř

Martin Mareček
Radim Procházka
Theodora Remundová
Martin Řezníček

Š-Ž

Jana Ševčíková
Helena Třeštíková
Karel Vachek
Ivan Vojnár
Karel Žalud




5.9DOK.REVUE
08. 10. 2013


z aktuálního čísla:

Situační recenzeVideoblog z BudapeštiSituační recenze filmu Kateřiny Turečkové Iluze, jenž formou počítačové hry ukazuje, s jakými problémy se potýká současné Orbánovo MaďarskoKamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid ButulaTémaTradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta ČernáSportNa chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené KubášekBáseňPíseň na rozloučenouBáseň Charlieho Soukupa ze sbírky RadioCharlie SoukupRozhovorJak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej MoravecRozhovorSystém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin SvobodaRozhovorVěřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin SvobodaNová knihaZpůsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová HrůzováÚvodníkVstoupit do obrazůPrvní letošní dok.revue je věnována interaktivitěKamila Boháčková