Antická tragédie traktovaná flašinetem

Rozhovor s Radimem Procházkou

Papírový atentát (Radim Procházka, 2007)

I při letmém nahlédnutí do letošní soutěžní sekce MFDF Jihlava Česká radost zaujme vysoký počet filmů s politickou tématikou. Většinou se jedná o portrét nějaké výrazné osobnosti, jejíž jednání a vystupování je vnímáno jako symptomatické pro český politický život. Proč jste se vy rozhodl věnovat zrovna námětu tzv. Sarajevského atentátu na Václava Klause?
S námětem přišel novinář Petr Fischer a mě lákala možnost s ním něco udělat. Samotné téma obsahuje všechny prvky antické tragédie, i když k ní v tomto případě hraje – tak jako v našem filmu – flašinet. Antická tragédie traktovaná flašinetem je myslím dobrým východiskem pro film, kterým lze myslet, ne?

Vývoj polistopadové politické situace, to je v podstatě kontinuální proces, jemuž se ještě nedostává adekvátního zhodnocení. Znamená narůstající počet filmů věnovaných politické současnosti vyjádření potřeby vyrovnat se se stavem, který můžeme vnímat jako neuspokojivý?
Nevím. Neviděl bych jako hlavní motivaci nějaký neuspokojivý stav, ten je permanentní. Je to myslím normální proces. Uvedu příklad: s panem Stránským jsem točil před necelými deseti lety (tedy v době těsně po „sarajevském atentátu“) v kanceláři svazu turistů film o rozdělení republiky. Po deseti letech jsem se tam vrátil kvůli onomu „atentátu“. Říkal jsem mu, že by mne zajímalo, co budeme točit za deset let. Možná geniální systém českých turistických značek, který nám závidí půl Evropy... Ale teď zpátky k politice: Reflexi tématu umožňuje časový odstup a devadesátá léta už se chtě- -nechtě stávají další kapitolou dějin určených k reflexím... Stačí se podívat do kalendáře.

Kolem tzv. sarajevského atentátu panuje dodnes řada nejasností. Má váš dokumentární film ambice odkrývat nové souvislosti, nebo vám jde spíše o to se od jednoho konkrétního příkladu odrazit k úvahám na obecnější téma?
Druhá možnost je správná. Snažím se natáčet film, nejsem investigativní novinář, takže mou ambicí je přinést příběh, který má nějaký obecnější přesah.

Jedním z problémů, jimž se váš film věnuje, je tzv. politická kultura, tj. schopnost pohybovat se po politické scéně přirozeně, morálně, ale zároveň i nonšalantně. Souvisí s tímto tématem i v propagačních materiálech zmiňovaný komický prvek filmu, něco, co bychom mohli označit jako schopnost českých politiků přijímat humor a na humoru se podílet?
Nevím, nakolik souvisí smysl pro humor a úroveň politické kultury. To by chtělo hlubší zamyšlení. Myslím, že i suchar může být dobrým politikem. V každém případě mi náš film potvrdil přímou úměrnost mezi schopností sebereflexe a smyslem pro humor. Václav Klaus si nejen téměř na nic nepamatuje – přesněji řečeno má svůj vyhraněný pohled na události – ale také se směje jiným věcem než ostatní, přesněji řečeno směje se svým vlastním vtipům... Takže máte i bez hlubší úvahy asi pravdu, existuje souvislost mezi politickou kulturou a smyslem pro humor. I když teď mě napadá, že Sedláčkův film o Miloši Zemanovi možná tak trochu vyvrací tenhle závěr. Zeman totiž smysl pro humor má a doba jeho vlády zrovna školou politické kultury nebyla. Ale možná je Zeman výjimkou, která potvrzuje pravidlo.

Václav Klaus přežil několik politických klopýtnutí až pádů a na rozdíl od Miloše Zemana se svého politického vlivu dosud nevzdal. Dáme-li váš dokument do souvislosti s filmem Roberta Sedláčka Miloš Zeman – nekrolog politika a oslava Vysočiny, můžeme jej vnímat jako jistou formu portrétu muže, který na rozdíl od svého největšího politického soka svou touhu po moci neovládl?
Těžko říci. Třeba měl Václav Klaus jen více štěstí, protože jeho paměť a smysl pro humor mu nejsou tak nebezpečné jako Miloši Zemanovi. Václav Klaus by vám jistě na tuto otázku odpověděl, že je duší sportovec a ten se nevzdává...





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

2.19Sám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila Boháčková
1.19Věřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin Svoboda
1.19Systém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin Svoboda
1.19Jak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej Moravec
6.18Vězení jako normální zkušenostRozhovor s režisérem Karlem ŽaludemMartin Svoboda
5.18Práca naša každodennáRozhovor s Elke Groenovou, rakouskou režisérkou snímku Pláž Bojo Matúš Slamka
5.18Náš pohled na svět je odrazem místa, ze kterého pocházímeRozhovor s Mykaelou Plotkin, režisérkou filmu Očima cizince, jenž se ucházel o titul nejlepší debut na 22. MFDF Ji.hlava v sekci Mezi moři
5.18Umění musí být reakcí na nedostatek svobodyRozhovor s režisérem nejlepšího debutu na MFDF Ji.hlava Joaquínem MaitemTomáš Poštulka
5.18Pravda je největší lež, kterou si lidé vymysleliRozhovor s rumunským držitelem Stříbrného medvěda z Berlinale Radu JudemTomáš Poštulka
F5.18Skutečnost je vlastně takové velké nicRozhovor s Alešem Sukem o jeho novém filmu Konec světla, který je uveden ve světové premiéře v soutěži Česká radost na 22. MFDF Ji.hlavaMatěj Pořízek

starší články

3.7DOK.REVUE
19. 11. 2007


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková