Bude dokumentární film i za dvacet let? A pokud ano, jakou bude mít podobu? 3. část

Michal Bregant odpovídá na vizionářskou otázku

Především samo označení dokumentární film je zavádějící, historické a už dneska obtížně obhajitelné. Vše, co myslíme pod pojmem dokumentární film – samozřejmě, že filmy, v nichž režírovaní herci představují fikční postavy ve fikčních příbězích, sem patří též – bude existovat za dvacet i více let. Jde však o to, aby existovali diváci. Mohly by to být třeba děti dnešních diváků v Jihlavě, Rotterdamu, Oberhausenu, Rangúnu nebo kdekoli jinde, kde se pečuje o smysl kinematografie jako součásti naší skutečnosti. Takže má-li někdo starost o dokumentární film v budoucnosti, měl by se o něj starat právě teď. Rozvíjet všechny komunikační platformy a kanály, které mohou podpořit (dokumentární) film jako svědectví o nás, o naší době. A také jako nástroj společenské a politické dynamiky.

Audiovizuální dokumenty budou vznikat vždy, záměrně i nezáměrně, stejně jako dnes. Starost mám spíš o to, jak budou dostupné, jak budou komunikovat. Jsem si jist, že v nich bude spousta informací k objevení, ale v životní praxi bude zřejmě  stále těžší vyvolat zájem o ta sdělení, která nebudou užitečná pro momentální rutinu.

Současný propojený svět má paměť strukturovanou jinak, než jak tomu bylo třeba v průběhu dvacátého století: zdá se, že průběžná paměť je dnes více „potrhaná“, nespolehlivá. Nejrůznějších záznamů je mnohonásobný přebytek, jsou poměrně dostupné a nutnost vybírat mezi nimi ty, jimž chceme důvěřovat, je frustrující. Čas je pak jako trampolína: něco udržuje jako přítomné relativně dlouho, odráží a uchovává to v zorném poli nás diváků. Tu a tam něco vymrští mimo naše zorné pole, dopadne to na tvrdou zem a už se nezvedne, zmizí. A (dokumentární) film má schopnost tyhle zapomenuté děje, bytosti a skutečnosti vracet do hry, do života.

Umění – a dokumentární film je jeho součástí – má schopnost rozšiřovat vědomí nejen prostřednictvím imaginace, ale také pomocí obnovování paměti. A to bude žádoucí za dvacet let stejně jako dnes.

Michal Bregant, ředitel Národního filmového archivu




F4.16DOK.REVUE
29. 10. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková