Budoucnost dokumentárního filmu očima Mikea Hoolbooma

Mike Hoolboom o obrazech a budoucnosti dokumentárního filmu

Fascinace (Mike Hoolboom, 2006)

Kanadský avantgardní filmař Mike Hoolboom byl hostem MFDF Ji.hlava poprvé v roce 2005, o dva roky později uvedl festival jeho snímek Fascinace. Není náhodou, že festivalová soutěž experimentálních filmů nese stejné jméno. Experimentální esej Fascinace bude letos znovu uvedena na festivalu v esejistické sekci Ji.hlavský manifest v sobotu 29. října ve 20.30 v kině Dukla.

Hodně jsem přemýšlel o tom, kdy vlastně, v jakém okamžiku a za jakých podmínek, se objevují obrazy. Problém s filmem byl v tom, že v něm působilo příliš mnoho technických a složitých mechanických a chemických procesů, které ze všech sil svíraly podstatu světa, dokud z ní nevymáčkly nějakou upachtěnou premisu. Video je úplně jiné. Problém videa spočívá v tom, že se obrazy, nebo alespoň jejich příslib, objeví příliš brzy. Podívej se na mě – a mám tě, tady na displeji. Ale to je jenom iluze, jenom zdání obrazu. Stále častěji si uvědomuji, že ve filmech, které mě obklopují, nejsou vůbec žádné obrazy. Někdy jsou avantgardní, ale bez obrazů. Jindy jsou to zprávy v televizi, a jako každé zprávy, úplně bez obrazů. Lidé nevědí, jak se dívat, takže ani nemohou nic ukázat, nemají co ukázat. Přitom je toho tolik, co je třeba vidět, jenže lidé si myslí, že když budou mávat kamerou někomu před obličejem, před zdí nebo při nějaké události, obrazy se dostaví automaticky. Tomu já nevěřím. To pak nejsou žádné obrazy, žádné skutečné obrazy, ale jenom místa, kde by obrazy mohly být, kdyby tam nějaké byly. Jsou to jenom prázdné rámy, které obrazům drží místo.

Text byl publikován ve 2. čísle festivalového dok.revue roce 2005.

Bude dokumentární film i za dvacet let? A pokud ano, jakou bude mít podobu?

Budoucnost je strašlivá záležitost. Ani telefonní monopoly nikdy nesnily o tom, jaké ústřední postavení získá telefon v naší kultuře. Dokumentární filmy vzbuzují dojem umění pomníků udržujících praxi oplakávání a vydávání svědectví. Jak si je představit v žánru science fiction?

Věřím, že dokumentární formu budoucnosti povedou psychodramatické experimenty Dr. Jacoba Levyho Morena (1889–1974), zakladatele „psychodramatu“.  Místo aby člověk vyložil své trápení dobrému doktorovi, mohl svá rodinná traumata sehrát s dobrovolníky z publika v prostoru Morenem inscenovaných veřejných událostí. Je jen prostou náhodou, že slova „doktor“ a „dokument“ mají tentýž kořen? Jsem přesvědčen, že dokument budoucnosti vytvoří prostor pro traumata diváků, uvrhne tato genderem nesvázaná stvoření do skleníkového prostředí a vyzve je, aby vydala svědectví, či alespoň přežila. Pozice režiséra samozřejmě zanikne a rozplyne se také iluze oddělených já. Nové formy sociálních médií a boj proti klimatickým změnám zvýrazní vzájemnou závislost.

Mike Hoolboom




F1.16DOK.REVUE
26. 10. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaDokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky. Dokument vzbudil řadu diskuzí. Připomínáme tu, kterou pro dok.revue o snímku vedli Milena Bartlová a Petr Bilík. Film uvádí ji.hlavský festival dnes v bloku od 12:30 spolu s Otevřenou pevností Ivo Bystřičana. Kamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David ButulaTémaVálka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis PrášilFestivalový tipÚterní tip dokumentaristky Terezy ReichovéTereza ReichováRozhovorŽeny sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika BleščákováRozhovorMusíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila BoháčkováPohledyVnitřní svět básníka Ivo HuclaDám si čínuIvo Hucl