Budoucnost dokumentárního filmu očima Mikea Hoolbooma

Mike Hoolboom o obrazech a budoucnosti dokumentárního filmu

Fascinace (Mike Hoolboom, 2006)

Kanadský avantgardní filmař Mike Hoolboom byl hostem MFDF Ji.hlava poprvé v roce 2005, o dva roky později uvedl festival jeho snímek Fascinace. Není náhodou, že festivalová soutěž experimentálních filmů nese stejné jméno. Experimentální esej Fascinace bude letos znovu uvedena na festivalu v esejistické sekci Ji.hlavský manifest v sobotu 29. října ve 20.30 v kině Dukla.

Hodně jsem přemýšlel o tom, kdy vlastně, v jakém okamžiku a za jakých podmínek, se objevují obrazy. Problém s filmem byl v tom, že v něm působilo příliš mnoho technických a složitých mechanických a chemických procesů, které ze všech sil svíraly podstatu světa, dokud z ní nevymáčkly nějakou upachtěnou premisu. Video je úplně jiné. Problém videa spočívá v tom, že se obrazy, nebo alespoň jejich příslib, objeví příliš brzy. Podívej se na mě – a mám tě, tady na displeji. Ale to je jenom iluze, jenom zdání obrazu. Stále častěji si uvědomuji, že ve filmech, které mě obklopují, nejsou vůbec žádné obrazy. Někdy jsou avantgardní, ale bez obrazů. Jindy jsou to zprávy v televizi, a jako každé zprávy, úplně bez obrazů. Lidé nevědí, jak se dívat, takže ani nemohou nic ukázat, nemají co ukázat. Přitom je toho tolik, co je třeba vidět, jenže lidé si myslí, že když budou mávat kamerou někomu před obličejem, před zdí nebo při nějaké události, obrazy se dostaví automaticky. Tomu já nevěřím. To pak nejsou žádné obrazy, žádné skutečné obrazy, ale jenom místa, kde by obrazy mohly být, kdyby tam nějaké byly. Jsou to jenom prázdné rámy, které obrazům drží místo.

Text byl publikován ve 2. čísle festivalového dok.revue roce 2005.

Bude dokumentární film i za dvacet let? A pokud ano, jakou bude mít podobu?

Budoucnost je strašlivá záležitost. Ani telefonní monopoly nikdy nesnily o tom, jaké ústřední postavení získá telefon v naší kultuře. Dokumentární filmy vzbuzují dojem umění pomníků udržujících praxi oplakávání a vydávání svědectví. Jak si je představit v žánru science fiction?

Věřím, že dokumentární formu budoucnosti povedou psychodramatické experimenty Dr. Jacoba Levyho Morena (1889–1974), zakladatele „psychodramatu“.  Místo aby člověk vyložil své trápení dobrému doktorovi, mohl svá rodinná traumata sehrát s dobrovolníky z publika v prostoru Morenem inscenovaných veřejných událostí. Je jen prostou náhodou, že slova „doktor“ a „dokument“ mají tentýž kořen? Jsem přesvědčen, že dokument budoucnosti vytvoří prostor pro traumata diváků, uvrhne tato genderem nesvázaná stvoření do skleníkového prostředí a vyzve je, aby vydala svědectví, či alespoň přežila. Pozice režiséra samozřejmě zanikne a rozplyne se také iluze oddělených já. Nové formy sociálních médií a boj proti klimatickým změnám zvýrazní vzájemnou závislost.

Mike Hoolboom




F1.16DOK.REVUE
26. 10. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková