Budoucnost dokumentárního filmu očima Mikea Hoolbooma

Mike Hoolboom o obrazech a budoucnosti dokumentárního filmu

Fascinace (Mike Hoolboom, 2006)

Kanadský avantgardní filmař Mike Hoolboom byl hostem MFDF Ji.hlava poprvé v roce 2005, o dva roky později uvedl festival jeho snímek Fascinace. Není náhodou, že festivalová soutěž experimentálních filmů nese stejné jméno. Experimentální esej Fascinace bude letos znovu uvedena na festivalu v esejistické sekci Ji.hlavský manifest v sobotu 29. října ve 20.30 v kině Dukla.

Hodně jsem přemýšlel o tom, kdy vlastně, v jakém okamžiku a za jakých podmínek, se objevují obrazy. Problém s filmem byl v tom, že v něm působilo příliš mnoho technických a složitých mechanických a chemických procesů, které ze všech sil svíraly podstatu světa, dokud z ní nevymáčkly nějakou upachtěnou premisu. Video je úplně jiné. Problém videa spočívá v tom, že se obrazy, nebo alespoň jejich příslib, objeví příliš brzy. Podívej se na mě – a mám tě, tady na displeji. Ale to je jenom iluze, jenom zdání obrazu. Stále častěji si uvědomuji, že ve filmech, které mě obklopují, nejsou vůbec žádné obrazy. Někdy jsou avantgardní, ale bez obrazů. Jindy jsou to zprávy v televizi, a jako každé zprávy, úplně bez obrazů. Lidé nevědí, jak se dívat, takže ani nemohou nic ukázat, nemají co ukázat. Přitom je toho tolik, co je třeba vidět, jenže lidé si myslí, že když budou mávat kamerou někomu před obličejem, před zdí nebo při nějaké události, obrazy se dostaví automaticky. Tomu já nevěřím. To pak nejsou žádné obrazy, žádné skutečné obrazy, ale jenom místa, kde by obrazy mohly být, kdyby tam nějaké byly. Jsou to jenom prázdné rámy, které obrazům drží místo.

Text byl publikován ve 2. čísle festivalového dok.revue roce 2005.

Bude dokumentární film i za dvacet let? A pokud ano, jakou bude mít podobu?

Budoucnost je strašlivá záležitost. Ani telefonní monopoly nikdy nesnily o tom, jaké ústřední postavení získá telefon v naší kultuře. Dokumentární filmy vzbuzují dojem umění pomníků udržujících praxi oplakávání a vydávání svědectví. Jak si je představit v žánru science fiction?

Věřím, že dokumentární formu budoucnosti povedou psychodramatické experimenty Dr. Jacoba Levyho Morena (1889–1974), zakladatele „psychodramatu“.  Místo aby člověk vyložil své trápení dobrému doktorovi, mohl svá rodinná traumata sehrát s dobrovolníky z publika v prostoru Morenem inscenovaných veřejných událostí. Je jen prostou náhodou, že slova „doktor“ a „dokument“ mají tentýž kořen? Jsem přesvědčen, že dokument budoucnosti vytvoří prostor pro traumata diváků, uvrhne tato genderem nesvázaná stvoření do skleníkového prostředí a vyzve je, aby vydala svědectví, či alespoň přežila. Pozice režiséra samozřejmě zanikne a rozplyne se také iluze oddělených já. Nové formy sociálních médií a boj proti klimatickým změnám zvýrazní vzájemnou závislost.

Mike Hoolboom




F1.16DOK.REVUE
26. 10. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeVideoblog z BudapeštiSituační recenze filmu Kateřiny Turečkové Iluze, jenž formou počítačové hry ukazuje, s jakými problémy se potýká současné Orbánovo MaďarskoKamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid ButulaTémaTradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta ČernáSportNa chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené KubášekBáseňPíseň na rozloučenouBáseň Charlieho Soukupa ze sbírky RadioCharlie SoukupRozhovorJak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej MoravecRozhovorSystém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin SvobodaRozhovorVěřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin SvobodaNová knihaZpůsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová HrůzováÚvodníkVstoupit do obrazůPrvní letošní dok.revue je věnována interaktivitěKamila Boháčková