Český dokument, Česká televize

V Dok.revue jsme se již několikrát věnovali otázce, o čem se netočí české dokumenty

Mnozí z režisérů této ankety se setkali také na zahájení 14. MFDF Ji.hlava při premiéře dokumentárního filmu "24", který vznikl v produkci České televize

V rámci průzkumu dokumentární tvorby připravované a vysílané Českou televizí jsme se zeptali i dokumentaristů, jestli nabízeli náměty, které byly odmítnuty, a čeho se týkaly.

Jan Gogola

Od roku 2009, kdy jsem po letech začal točit, mně ČT nepřijala sedm námětů nebo scénářů na solitéry či cykly (pět z nich podávaly týmy tvůrců). Až na dva byly dlouhodobě připravované, všechny ze současnosti a pět jich bylo na společenská témata. Jeden nyní rozpracovaný cyklus byl schválen po čtyřech letech od dodání podrobného podkladu. Převis nabídky bude vždy, ale ve vztahu ČT a autorů často schází vzájemný respekt.

Erika Hníková

Nebyla jsem v situaci, že by mi ČT odmítla námět, ale za poslední tři roky jsem jim předkládala pouze jeden, a to námět na dokumentární film Nesvatbov. Ten byl podpořen koprodukční smlouvou. Občas se mi ale stalo, že jsem námět, nad kterým jsem přemýšlela, do televize ani neposlala, protože ji považuji za nepříliš flexibilní a zároveň bojácnou instituci. Na schválení námětu můžete čekat třeba půl roku a vaše téma mezitím uteče.

Vít Klusák

Nechce se mi tu hrát roli stávkokaze, ale osobně mám s Českou televizí (přes to všechno!!) vlastně spíš dobré zkušenosti. Pochopitelně, že mě štve až komická nepružnost a rozvleklost, s jakou se sunou různá jednání: všechna ta schvalovací kolečka, v nichž autor jen stěží dokáže rozklíčovat, kdo tam má jakou zodpovědnost. Nebo se mi vybaví, jak nám u jednoho koprodukčního jednání předhodili, že si s tím svým „filmovým dokumentem“ můžeme jít do komerčních televizí, když se nám podmínky ČT nepozdávají... Ale přes to všechno si nesmírně vážím autorské svobody, ve které tam alespoň ty filmy, na nichž jsem se podílel, mohly vznikat. Nikdy nám nikdo nijak zásadně nekecal do formynebo obsahu, a to i u ožehavých témat.

Snímek "24" lze zhlédnout na webu České televize

Lucie Králová

S náměty mám zkušenost celkem dobrou, většinou mě z televize sami oslovili. Přesto se náš cyklus o architektuře pro-STORY schvaloval tři roky a po celou tu dobu nebylo jisté, jestli se nakonec bude točit. Člověk musí neustále improvizovat a nesmí se na nic spoléhat, což je někdy docela vyčerpávající způsob života. Nedodržují se zcela jasná pravidla, aby někdo odpovědně a realisticky řekl, zda má či nemá o váš námět zájem a proč. U koprodukcí je také velký problém se schvalováním, které se neúměrně protahuje, a režisér se do podpisu smlouvy ocitá v naprosté nejistotě, kdy zároveň hrozí, že může přijít o grant od státního fondu pro rozvoj kinematografie. ČT na to bohužel nebere ohled a s fondem tyto věci víc nekoordinuje.

Filip Remunda

Naše produkce Hypermarket Film podávala námět na soutěžní sérii ve slam poetry. Natočili jsme i pilotní díl během turnaje v NOD. Námět jsme podávali do redakce dokumentu a zábavy. V dokumentu nás odkázali na zábavu a redakci zábavy zas soutěž o nejlepšího slam básníka nepřišla dost zábavná.

Břetislav Rychlík

ČT po šesti letech přestala vysílat nejúspěšnější dokumentární formát TS Brno, který jsem vytvořil společně s manželkou Monikou – Případ pro ombudsmana. Místo něj, aniž by nám odmítnutí dalšího pokračování bylo sděleno, začala redakce zpravodajství TS Brno připravovat pořad Ochránce, který prakticky kopíruje náš původní námět, což považujeme za krádež duševního vlastnictví. Na to tvrdě upozornil společný dopis FITES a ARAS Radě ČT. Neboť na opakované dotazy pánové Mrzena a Ježek ani ředitel programu TS Brno Ziegelbauer neodpovídají (!). Půl roku připravovaný komponovaný večer k desátému výročí ustanovení Veřejného ochránce práv byl podmíněn neúčastí Břetislava Rychlíka, takže autoři na svoji půlroční práci zcela bez náhrady rezignovali.

Martin Řezníček

To, co jsem opravdu chtěl v ČT prosadit, jako autor nebo producent, se mi nakonec většinou podařilo, ale často za dost neslavných podmínek. Dnes už nemám tolik vytrvalosti a trpělivosti. Mám teď podle mého názoru zajímavý „veřejnoprávní“ námět, ale zase by se schvaloval dva roky. Ale za dva roky už bude pozdě, některé věci se musejí natáčet hned. Administrativně byrokratická mašina nepochybně zatluče do země řadu originálních filmů,ale televize, již ze své podstaty, má asi být prorokyní průměrnosti, takže je vlastně vše v pořádku. Pro toto naladění jsou koneckonců příznačné volby generálního ředitele – Jiří Janeček teď sice odešel, ale jistě bude vybrán někdo podobný.

Olga Sommerová

V roce 2008 jsem začala natáčet zkoušky unikátní opery Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila Zítra se bude… o procesu s Miladou Horákovou. Nebyl čas vyjednávat s ČT, museli jsme začít, do premiéry zbývaly dva měsíce. Díky tomu, že mám kameru a štáb pracoval zadarmo, jsme film natočili. Česká televize v té době vyráběla úctyhodnou desetidílnou sérii Proces H Martina Vadase, a nechtěla vstoupit do výroby dalšího filmu na totéž téma. Mrzelo mě to, myslím si, že jedinečná příležitost vyslovit se ke zločinům komunismu prostřednictvím umělecké tvorby se hned tak neopakuje. Filmu se ujal Originální videojournal a dostali jsme podporu od fondu kinematografie.

Pavel Štingl

Pochopitelně, jako každý mám řadu námětů, které se do televize nedostaly, ať už z důvodů financí, nebo neprůhlednosti systému. Televizní struktura odjakživa generovala prostor pro alibismus, ve kterém se názor skrýval za výmluvu nedostatku financí, plného plánu či vysílacího schématu. Rád proto záměr nejprve proberu s někým, ke komu mám důvěru. Dnes ale bohužel nastala situace, kdy dramaturg ČT v posledním půlroce nemá příliš jasno, komu vlastně námět může dál nabízet a zda ho vůbec může přijmout. Dramaturgové nemají vůbec jasno, na co mají finance a na co pravomoci. Struktura, která na tyto otázky umí odpovědět, je složitá a nepřehledná.

Helena Třeštíková

V roce 1994 svolal Jiří Pittermann, šéf tehdy nově etablovaného kulturního kanálu ČT2, všechny dokumentaristy. Přednesl programové záměry ČT2 a jasně definoval okruhy témat, o která má televize zájem. Šlo o nově otevřené okno hodinových dokumentů. Po téhle schůzce se ve velmi rychlém tempu rozjela výroba, a tak vzniklo mnoho klíčových dokumentů té doby. Takovou aktivní dramaturgii a rychlost rozhodování dnes v ČT postrádám.




2.11DOK.REVUE
04. 03. 2013



z aktuálního čísla:

Situační recenzeVideoblog z BudapeštiSituační recenze filmu Kateřiny Turečkové Iluze, jenž formou počítačové hry ukazuje, s jakými problémy se potýká současné Orbánovo MaďarskoKamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid ButulaTémaTradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta ČernáSportNa chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené KubášekBáseňPíseň na rozloučenouBáseň Charlieho Soukupa ze sbírky RadioCharlie SoukupRozhovorJak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej MoravecRozhovorSystém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin SvobodaRozhovorVěřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin SvobodaNová knihaZpůsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová HrůzováÚvodníkVstoupit do obrazůPrvní letošní dok.revue je věnována interaktivitěKamila Boháčková

související články:

2.11Chybí mi reflexe české současnostiRozhovor s šéfdramaturgyní ČT Janou Škopkovou o vývoji a tématech českých dokumentů2.11Dok.revue 2.11Ohlasy na odchod ředitele ČT zaujaly tím, jak přes televizi přehazovaly politickou a lobbistickou síť