Chris Marker

Knihu Davida Čeňka vydal MFDF Ji.hlava a Nakladatelství AMU v roce úmrtí slavného dokumentaristy

Všestranná osobnost Chrise Markera (1921-2012) byla vždy obestřena tajemstvím. Tato monografie vznikla zejména proto, aby přispěla k odstranění zbytečné tajuplnosti, která brání, aby se Markerovy filmy dostaly k širšímu okruhu diváků, protože celé jeho audiovizuální dílo je klíčovým referenčním bodem při studiu dějin umění a obzvláště – samozřejmě – kinematografie.

„Film není neslučitelný s inteligencí. Právě filmařova inteligence ale není vůbec v sázce. Jde naopak o myšlenku, že inteligence by mohla být tím základním stavebním kamenem, hrubým materiálem, do nějž se pustí komentář a střih, aby z něj vydolovaly objekt zvaný film.“
Chris Marker

Jako filmový režisér na sebe upozornil v padesátých a šedesátých letech originálním esejisticko-filmovým stylem například ve snímku Dopis ze Sibiře. Jeho dílo při bedlivém sledování detailně odráží technologický vývoj v kinematografii a prolínání filmu s novými médii, a to včetně internetu. Inicioval mnoho významných filmových projektů, jako kupříkladu kolektivní politické dílo Daleko od Vietnamu, a spolupodílel se i na řadě důležitých filmů jiných režisérů.

Oproti většině zahraničních publikací nejde o sborník analyzující hlavní témata tvorby. Kniha vychází z chronologického přístupu, obsahuje původní české texty k jednotlivým tvůrčím etapám a detailní pozornost je věnována také Markerovi spisovateli a novináři.

Poprvé v českém překladu vychází inspirativní scénáře k imaginárním filmům Soy Mexico a Amerika v říši snu. Součástí knihy jsou i studie zahraničních autorů, jež přinášejí inovativní pohled na filmy, jako je Rampa, Pařížský máj nebo Bez slunce, které jsou českému divákovi nejvíce známé.

Monografie vychází z mnohaletých rešerší a výzkumu Markerova díla a nabízí souhrn utříděných informací, poznatků a výkladů, jež ušetří čas a námahu všem zájemcům o Markerovo dílo, kteří se nebudou muset brodit nepřehledným množstvím dat a údajů, místo aby se rovnou nechali unášet legendami, jak si přál sám režisér. V neposlední řadě by tato publikace měla sloužit jako zasvěcený průvodce světem výjimečného tvůrce. Chris Marker zemřel v roce vydání této knihy, v den svých 91. narozenin, a zanechal po sobě rozsáhlé dílo, jehož úplný soupis nebude nikdy k dispozici, protože považoval své filmy za živé organismy, které mají omezenou životnost; u některých si přál, aby upadly v zapomnění, a odmítal jejich veřejné projekce.

Na knize se podílel několika cennými připomínkami, a především pomohl sestavit jednu ze svých nejúplnějších filmografií, která obsahuje i soupis multimediálních a internetových projektů. Navíc je doplněna explikativními texty a údaji o autorských právech.

„Na knize se podílel svými radami sám Chris Marker. Pomohl sestavit dosud nejúplnější filmografii, která obsahuje také jeho unikátní multimediální a internetové projekty. Zároveň se několika postřehy podílel na koncepci knihy a na objasnění některých detailů ohledně vlastní tvorby. Monografie se také zabývá jedním z nejzásadnějších Markerových filmů Pařížský máj. Tento snímek byl uveden v Ji.hlavě. Jedná se o novou verzi filmu, která byla dokončena ještě za života Chrise Markera.“
David Čeněk, autor knihy a dramaturg MFDF Ji.hlava

Rampa Chrise Markera aneb Filmogram vědomí

Philippe Dubois

„Chris Marker je čistá duše.“
Jonas Mekas

Dříve, než se pustím do „svého tématu“ (do svého drahého dobrého tématu), chtěl bych zde citovat z málo známého textu Henriho Bergsona, v němž se jeho autor už poněkolikáté zabývá otázkami času a pohybu, okamžiku a trvání, přítomnosti a minulosti, paměti a jejího oživení a konečně i otázkami vědomí a vztahu, který navozuje v mentálním vnímání života a smrti. Později budeme mít příležitost přesvědčit se, že se jeho myšlenky v podstatě ubírají k filozofické podstatě filmu a fotografie. A právě o tuto podstatu v Markerově filmu Rampa jde.

„Co je přesně přítomnost? Je-li to aktuální okamžik – tedy matematický okamžik, který se má k času tak, jako se má matematický bod k přímce – je zřejmé, že takový okamžik je pouhou abstrakcí, duchovním náhledem. Nemůže mít skutečnou existenci. Z podobných okamžiků byste nikdy nestvořili čas, stejně jako z matematických bodů nesložíte přímku. [...] Naše vědomí nám říká, že pokud mluvíme o naší přítomnosti, myslíme přitom na určitý interval trvání. Jak dlouho trvá? To není možné přesně určit; je to cosi dosti kolísavého, co se může zkracovat nebo prodlužovat podle toho, jakou tomu přikládáme pozornost. [...]
Jděme ještě dále: pozornost nekonečně rozšiřitelná bude v trvající přítomnosti zaměřena na tak velký úsek trvání, jaký si zvolíme, a bude tedy zahrnovat i to, co nazýváme naší minulostí. [...] Pokud by pozornost k životu byla dostatečně silná a dostatečně odpoutaná od veškerého praktického významu, obsáhla by v jedné nedílné přítomnosti celou uplynulou minulost vědomé osoby – nikoli jako v momentce, nikoli jako celek simultánních částí, nýbrž jako něco, co by bylo zároveň v kontinuálním pohybu. [...]

To není jen hypotéza. Ve výjimečných případech se stává, že pozornost se z ničeho nic přestane upínat k životu a hned se minulost jako kouzlem stane přítomná. Zdá se, že osoby, před nimiž se znenadání vynoří hrozba náhlé smrti, jako třeba horolezec, který spadne na dno propasti, utonulý nebo oběšenec, mohou prožít náhlé obrácení pozornosti – cosi jako změnu orientace vědomí, které se doposud ubíralo k budoucnosti, je náhle pohlceno nezbytnostmi jednání a ztratí o ni zájem. To stačí k tomu, aby se připomněly tisícovky ‚zapomenutých‘ podrobností, aby se před dotyčnou osobou odvinul celý její příběh v jednom pohyblivém panorámatu.“

(Dubois, Philippe. La Jetée de Chris Marker ou le cinématogramme de la conscience. In: Dubois, Philippe (ed.). Recherches sur Chris Marker. Théorème. Paris: Presses Sorbonne Nouvelle, 2002, s. 8–45.)

Jde tedy skutečně o „trvající přítomnost“, o intenzivní čas, kde mizí rozdíl mezi minulostí a přítomností ve prospěch vnitřního plynutí, díky kterému se v okamžiku smrti celý život aktualizuje. Tuto čistou substanci času ve vědomí jedince bychom mohli nazvat okamžitou pamětí celého času. Zkrátka něco, co by vypadalo jako filmový sen zachycený na jediné fotografii. A takový sen existuje. Film, jenž vypráví příběh a zároveň představuje jeho formální dispozitiv: Rampa, kterou natočil Chris Marker v roce 1962. Je to krátkometrážní snímek, který trvá „pouhých“ 29 minut. Často se poukazovalo na skutečnost, že Chris Marker (iniciály jeho jména jsou ve francouzštině totožné s označením krátký film – court métrage), co se délky týče, vlastně nikdy nenatočil „normální“ film, ale jenom krátké nebo (velmi) dlouhé. To samozřejmě o ničem nevypovídá, jenom snad o tom, že čas pro Markera není „standardem“, neměří se, je nekonečně pružný a závratný. Tento krátký film však dokáže vylíčit celý život jednoho muže tím, že jej zhušťuje do neuvěřitelného okamžiku-obrazu. Tento úchvatný film je – a zůstane – naprosto jedinečným a stejně tak mytickým. Jedná se, chcete-li, o jediný film s příběhem (a dokonce o žánr vědecko-fantastického filmu) vMarkerově díle. V mých očích je natolik intenzivní, že sice působí jako teoretický akt, něco jako film-myšlenka, formulující komplexní konceptuální modely
(času, prostoru, zobrazení, psychického života), ale zároveň v něm spatřuji čisté dílo, a nikoli pouhou ilustraci konceptuální hry. Je výplodem živoucí, neodolatelné síly, která dodnes nemá obdoby, před níž celá teorie ustupuje do pozadí. A právě z těchto dvou důvodů mě to dílo zajímá a fascinuje, stejně jako již fascinovalo několik generací teoretiků a tvůrců, vlastního autora nevyjímaje. „Rampa je jediný z mých filmů, o jehož znovuuvedení se dozvídám s potěšením,“ s oblibou říkal Chris Marker.


(Úryvek z knihy Chris Marker.)

Knihu Davida Čeňka Chris Marker si můžete zakoupit v on-line obchodě MFDF Ji.hlava.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

5.19Jak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan Bernard
F4.0Filmař disentu Michal HýbekJi.hlavský festival dnes ve dvou blocích představuje osobnost Michala Hýbka (1957– 2003), který se stal významným filmařem disentu. Jeho Dopisy Olze (1986) byly prvním filmovým představením disidenta Václava Havla světové veřejnosti, a to u příležitosti udělení Ceny Erasma Rotterdamského. Těsně po revoluci vytvořil hravou esej o Havlově březnové cestě s názvem Paříž – Londýn aneb S panem presidentem tam a zpět (1990). Dva dnešní bloky filmů Michala Hýbka budou koncipovány jako projekce s úvodem. První blok promítne čtyři krátké Hýbkovy filmy a druhý představí filmový rozhovor Jaroslava Hanzela s Alexandrem Dubčekem v ruštině, který Hýbek natáčel coby kameraman. Následující text je úryvkem z rukopisu připravované knihy Jana Bernarda Filmař(i) disentu: Michal Hýbek, která by měla vyjít v Nakladatelství AMU na jaře 2020.Jan Bernard
4.19Za zmizelou tradicíFilmový historik Lukáš Skupa popisuje chystanou publikaci, v níž chce popsat dějiny jednoho „zmizelého žánru“ československé kinematografie, totiž českého filmu pro děti v letech 1945–1992. Dětem bude ostatně věnována na MFDF Ji.hlava speciální péče v rámci hravé zóny Ji.hlava dětem, kde letos na ty menší i nejmenší čekají výtvarné dílničky ve spolupráci s humpoleckou 8smičkou i časopisem Raketa, programování s Ozobotem či divadlo Koňmo. A samozřejmě i filmy.Lukáš Skupa
dok.revueŽeny o ženáchLiterární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová chystá na podzim k vydání knihu Ženy o ženách zahrnující dvacet osm rozhovorů s dvaceti devíti filmovými a literárními dokumentaristkami působícími v Česku, prostřednictvím kterých zkoumá, jak ženy-dokumentaristky v Česku tvoří. Práce vzniká jako součást její dizertace na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V následujícím textu popisuje genezi projektu i jeho obsah.Barbora Baronová
3.19Co je nového v počítačových hráchFilmová a herní teoretička Helena Bendová píše o procesu vzniku své nedávno vydané knihy Co je nového v počítačových hrách, v níž shrnuje čtyři hlavní proudy myšlení, jimiž se mladý vědní obor game studies během posledních zhruba pěti let ubírá. Autorčinou ambicí je, aby knihu vzali do ruky jak rodiče malých hráčů, tak učitelé mediální výchovy i fanoušci počítačových her. O tom, jak těžký to byl úkol, pojednává tento text. Helena Bendová
2.19Jak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea Slováková
1.19Způsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová Hrůzová
3.18Nový nefikční filmDara Waldron o své nové knize New Nonfiction Film Dara Waldron
2.18O vytváření PřetvářeníPřetváření skutečnosti: Kultura dokumentu Spojených států po roce 1945Sara Blair, Joseph Entin, Franny Nudelman
1.18Digitální média a dokumentární tvorba: Protichůdné přístupyAustralský profesor z melbournské univerzity Adrian Miles představuje zcela novou antologii zaměřenou na podobu dokumentární tvorby v éře digitálních a online médií.Adrian Miles

starší články

1.12DOK.REVUE
15. 10. 2012



z aktuálního čísla:

Situační recenzeKaždý jsme na světě sóloSnímek Sólo francouzského tvůrce žijícího v Česku Artemia Benkiho se stal vítězem České radosti na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.Kamila BoháčkováNový filmVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj chystaný film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám?Martin PávTémaZachytit zázrak potřebuje časCenu za přínos světové kinematografii získal letos v Jihlavě kazašský režisér Sergej Dvorcevoj, který byl také autorem letošní festivalové znělky, jež v jednom dlouhém jímavém záběru snímá tvář kazašské herečky Samal Esljamové na nástupišti moskevského metra. Do Jihlavy se Dvorcevoj vrátil přesně po dvaceti letech, v roce 1999 si z tehdy teprve začínajícího festivalu odnesl historicky první ji.hlavskou cenu. Letos představil na festivalu nejen své dosavadní filmy, ale spolu s ředitelem jihlavské přehlídky objasnil svůj způsob natáčení i uvažování na masterclass, jejíž otitulkovaný záznam si lze přehrát na dok.revue.Kamila BoháčkováSportRůzné podoby výuky dokumentuNa letošním ji.hlavském festivalu probíhala také panelová diskuze o výuce dokumentárního filmu v zemích Visegrádu. Na besedě vystoupili přímo pedagogové vybraných škol. Výuku na pražské FAMU představil Vít Janeček, maďarskou Divadelní a filmovou univerzitu v Budapešti reprezentoval Attila Kékesi, za slovenskou Vysokou školu múzických umení v Bratislavě promluvila Viera Čákanyová a výuku na polské Národní filmové škole v Lodži představila Maria Zmarz-Koczanowicz. Co z diskuze vzešlo?Kamila BoháčkováBáseňVzkříšení pana PuiuKhavn De La CruzRozhovorChceme podporovat pestrost a různorodostRada Státního fondu kinematografie má od října novou předsedkyni Helenu Bendovou a místopředsedkyni Martu Švecovou. Helena Bendová v rozhovoru pro dok.revue sděluje, jaké filmy chce Fond podporovat, jak ona osobně hodnotí dosavadní podporu dokumentu i současnou českou dokumentární scénu a v čem je dobré se inspirovat audiovizuálními fondy v zahraničí.Kamila BoháčkováNová knihaJak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan BernardÚvodníkZa hranami a hranicemiTématem tohoto čísla dok.revue se shodou okolností staly hranice nejrůznějšího druhu a jejich zkoumání, posouvání či rušení, ať už jde o hranice normality, českosti, dokumentu či toho, do jaké míry jsou lidé ochotni připustit do svého života prvek nebezpečí a neočekávatelnosti.Kamila Boháčkovávideo dok.revueMasterclass: Sergej Dvorcevoj23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

související články:

3.11Diktátorova cenzura filmuRozhovor s filmovým historikem a dramaturgem španělských retrospektiv 15. MFDF Ji.hlava Davidem Čeňkem

další odkazy:

Knihu je možno zakoupit v e-shopu MFDF Ji.hlava.