Chris Marker

Knihu Davida Čeňka vydal MFDF Ji.hlava a Nakladatelství AMU v roce úmrtí slavného dokumentaristy

Všestranná osobnost Chrise Markera (1921-2012) byla vždy obestřena tajemstvím. Tato monografie vznikla zejména proto, aby přispěla k odstranění zbytečné tajuplnosti, která brání, aby se Markerovy filmy dostaly k širšímu okruhu diváků, protože celé jeho audiovizuální dílo je klíčovým referenčním bodem při studiu dějin umění a obzvláště – samozřejmě – kinematografie.

„Film není neslučitelný s inteligencí. Právě filmařova inteligence ale není vůbec v sázce. Jde naopak o myšlenku, že inteligence by mohla být tím základním stavebním kamenem, hrubým materiálem, do nějž se pustí komentář a střih, aby z něj vydolovaly objekt zvaný film.“
Chris Marker

Jako filmový režisér na sebe upozornil v padesátých a šedesátých letech originálním esejisticko-filmovým stylem například ve snímku Dopis ze Sibiře. Jeho dílo při bedlivém sledování detailně odráží technologický vývoj v kinematografii a prolínání filmu s novými médii, a to včetně internetu. Inicioval mnoho významných filmových projektů, jako kupříkladu kolektivní politické dílo Daleko od Vietnamu, a spolupodílel se i na řadě důležitých filmů jiných režisérů.

Oproti většině zahraničních publikací nejde o sborník analyzující hlavní témata tvorby. Kniha vychází z chronologického přístupu, obsahuje původní české texty k jednotlivým tvůrčím etapám a detailní pozornost je věnována také Markerovi spisovateli a novináři.

Poprvé v českém překladu vychází inspirativní scénáře k imaginárním filmům Soy Mexico a Amerika v říši snu. Součástí knihy jsou i studie zahraničních autorů, jež přinášejí inovativní pohled na filmy, jako je Rampa, Pařížský máj nebo Bez slunce, které jsou českému divákovi nejvíce známé.

Monografie vychází z mnohaletých rešerší a výzkumu Markerova díla a nabízí souhrn utříděných informací, poznatků a výkladů, jež ušetří čas a námahu všem zájemcům o Markerovo dílo, kteří se nebudou muset brodit nepřehledným množstvím dat a údajů, místo aby se rovnou nechali unášet legendami, jak si přál sám režisér. V neposlední řadě by tato publikace měla sloužit jako zasvěcený průvodce světem výjimečného tvůrce. Chris Marker zemřel v roce vydání této knihy, v den svých 91. narozenin, a zanechal po sobě rozsáhlé dílo, jehož úplný soupis nebude nikdy k dispozici, protože považoval své filmy za živé organismy, které mají omezenou životnost; u některých si přál, aby upadly v zapomnění, a odmítal jejich veřejné projekce.

Na knize se podílel několika cennými připomínkami, a především pomohl sestavit jednu ze svých nejúplnějších filmografií, která obsahuje i soupis multimediálních a internetových projektů. Navíc je doplněna explikativními texty a údaji o autorských právech.

„Na knize se podílel svými radami sám Chris Marker. Pomohl sestavit dosud nejúplnější filmografii, která obsahuje také jeho unikátní multimediální a internetové projekty. Zároveň se několika postřehy podílel na koncepci knihy a na objasnění některých detailů ohledně vlastní tvorby. Monografie se také zabývá jedním z nejzásadnějších Markerových filmů Pařížský máj. Tento snímek byl uveden v Ji.hlavě. Jedná se o novou verzi filmu, která byla dokončena ještě za života Chrise Markera.“
David Čeněk, autor knihy a dramaturg MFDF Ji.hlava

Rampa Chrise Markera aneb Filmogram vědomí

Philippe Dubois

„Chris Marker je čistá duše.“
Jonas Mekas

Dříve, než se pustím do „svého tématu“ (do svého drahého dobrého tématu), chtěl bych zde citovat z málo známého textu Henriho Bergsona, v němž se jeho autor už poněkolikáté zabývá otázkami času a pohybu, okamžiku a trvání, přítomnosti a minulosti, paměti a jejího oživení a konečně i otázkami vědomí a vztahu, který navozuje v mentálním vnímání života a smrti. Později budeme mít příležitost přesvědčit se, že se jeho myšlenky v podstatě ubírají k filozofické podstatě filmu a fotografie. A právě o tuto podstatu v Markerově filmu Rampa jde.

„Co je přesně přítomnost? Je-li to aktuální okamžik – tedy matematický okamžik, který se má k času tak, jako se má matematický bod k přímce – je zřejmé, že takový okamžik je pouhou abstrakcí, duchovním náhledem. Nemůže mít skutečnou existenci. Z podobných okamžiků byste nikdy nestvořili čas, stejně jako z matematických bodů nesložíte přímku. [...] Naše vědomí nám říká, že pokud mluvíme o naší přítomnosti, myslíme přitom na určitý interval trvání. Jak dlouho trvá? To není možné přesně určit; je to cosi dosti kolísavého, co se může zkracovat nebo prodlužovat podle toho, jakou tomu přikládáme pozornost. [...]
Jděme ještě dále: pozornost nekonečně rozšiřitelná bude v trvající přítomnosti zaměřena na tak velký úsek trvání, jaký si zvolíme, a bude tedy zahrnovat i to, co nazýváme naší minulostí. [...] Pokud by pozornost k životu byla dostatečně silná a dostatečně odpoutaná od veškerého praktického významu, obsáhla by v jedné nedílné přítomnosti celou uplynulou minulost vědomé osoby – nikoli jako v momentce, nikoli jako celek simultánních částí, nýbrž jako něco, co by bylo zároveň v kontinuálním pohybu. [...]

To není jen hypotéza. Ve výjimečných případech se stává, že pozornost se z ničeho nic přestane upínat k životu a hned se minulost jako kouzlem stane přítomná. Zdá se, že osoby, před nimiž se znenadání vynoří hrozba náhlé smrti, jako třeba horolezec, který spadne na dno propasti, utonulý nebo oběšenec, mohou prožít náhlé obrácení pozornosti – cosi jako změnu orientace vědomí, které se doposud ubíralo k budoucnosti, je náhle pohlceno nezbytnostmi jednání a ztratí o ni zájem. To stačí k tomu, aby se připomněly tisícovky ‚zapomenutých‘ podrobností, aby se před dotyčnou osobou odvinul celý její příběh v jednom pohyblivém panorámatu.“

(Dubois, Philippe. La Jetée de Chris Marker ou le cinématogramme de la conscience. In: Dubois, Philippe (ed.). Recherches sur Chris Marker. Théorème. Paris: Presses Sorbonne Nouvelle, 2002, s. 8–45.)

Jde tedy skutečně o „trvající přítomnost“, o intenzivní čas, kde mizí rozdíl mezi minulostí a přítomností ve prospěch vnitřního plynutí, díky kterému se v okamžiku smrti celý život aktualizuje. Tuto čistou substanci času ve vědomí jedince bychom mohli nazvat okamžitou pamětí celého času. Zkrátka něco, co by vypadalo jako filmový sen zachycený na jediné fotografii. A takový sen existuje. Film, jenž vypráví příběh a zároveň představuje jeho formální dispozitiv: Rampa, kterou natočil Chris Marker v roce 1962. Je to krátkometrážní snímek, který trvá „pouhých“ 29 minut. Často se poukazovalo na skutečnost, že Chris Marker (iniciály jeho jména jsou ve francouzštině totožné s označením krátký film – court métrage), co se délky týče, vlastně nikdy nenatočil „normální“ film, ale jenom krátké nebo (velmi) dlouhé. To samozřejmě o ničem nevypovídá, jenom snad o tom, že čas pro Markera není „standardem“, neměří se, je nekonečně pružný a závratný. Tento krátký film však dokáže vylíčit celý život jednoho muže tím, že jej zhušťuje do neuvěřitelného okamžiku-obrazu. Tento úchvatný film je – a zůstane – naprosto jedinečným a stejně tak mytickým. Jedná se, chcete-li, o jediný film s příběhem (a dokonce o žánr vědecko-fantastického filmu) vMarkerově díle. V mých očích je natolik intenzivní, že sice působí jako teoretický akt, něco jako film-myšlenka, formulující komplexní konceptuální modely
(času, prostoru, zobrazení, psychického života), ale zároveň v něm spatřuji čisté dílo, a nikoli pouhou ilustraci konceptuální hry. Je výplodem živoucí, neodolatelné síly, která dodnes nemá obdoby, před níž celá teorie ustupuje do pozadí. A právě z těchto dvou důvodů mě to dílo zajímá a fascinuje, stejně jako již fascinovalo několik generací teoretiků a tvůrců, vlastního autora nevyjímaje. „Rampa je jediný z mých filmů, o jehož znovuuvedení se dozvídám s potěšením,“ s oblibou říkal Chris Marker.


(Úryvek z knihy Chris Marker.)

Knihu Davida Čeňka Chris Marker si můžete zakoupit v on-line obchodě MFDF Ji.hlava.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

2.19Jak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea Slováková
1.19Způsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová Hrůzová
3.18Nový nefikční filmDara Waldron o své nové knize New Nonfiction Film Dara Waldron
2.18O vytváření PřetvářeníPřetváření skutečnosti: Kultura dokumentu Spojených států po roce 1945Sara Blair, Joseph Entin, Franny Nudelman
1.18Digitální média a dokumentární tvorba: Protichůdné přístupyAustralský profesor z melbournské univerzity Adrian Miles představuje zcela novou antologii zaměřenou na podobu dokumentární tvorby v éře digitálních a online médií.Adrian Miles
6.17Ke klauzurní knize FAMU 2017Skrytý půvab studentských invencíJitka Lanšperková, Kateřina Šardická
dok.revueJak vznikl film? Výlet do světa filmové archeologie pro malé i velkéRozhovor s autory knihy Terezou Czesany Dvořákovou a Františkem TýmalemRichard Klíčník
5.17Sběrná knihaPavel Kosatík zpovídá dokumentaristku Helenu TřeštíkovouPavel Kosatík
4.17Neviditeľné dejiny slovenských dokumentaristovRedaktor nakladatelství SFÚ Martin Kaňuch o knize vzpomínek slovenského režiséra, dramaturga, scenáristy a filmového publicisty Rudolfa Urce.Martin Kaňuch
2.17Jak jsem se stala animasofkouFilmová publicistka a kritička Kamila Boháčková vypráví o redakci českého překladu knihy estonského animátora a teoretika animace Ülo Pikkova Animasofie: Teoretické kapitoly o animovaném filmu.Kamila Boháčková

starší články

1.12DOK.REVUE
15. 10. 2012



z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková

související články:

3.11Diktátorova cenzura filmuRozhovor s filmovým historikem a dramaturgem španělských retrospektiv 15. MFDF Ji.hlava Davidem Čeňkem

další odkazy:

Knihu je možno zakoupit v e-shopu MFDF Ji.hlava.