Co je nového v počítačových hrách

Filmová a herní teoretička Helena Bendová píše o procesu vzniku své nedávno vydané knihy Co je nového v počítačových hrách, v níž shrnuje čtyři hlavní proudy myšlení, jimiž se mladý vědní obor game studies během posledních zhruba pěti let ubírá. Autorčinou ambicí je, aby knihu vzali do ruky jak rodiče malých hráčů, tak učitelé mediální výchovy i fanoušci počítačových her. O tom, jak těžký to byl úkol, pojednává tento text.

Kniha Co je nového v počítačových hrách, která vyšla letos v červnu, patří do popularizačně vědecké edice nakladatelství Nová beseda. Jednotlivé knihy v této edici se snaží na velmi malé ploše cca sedmdesáti normostran představit aktuální stav různých vědeckých oborů, od pedagogiky přes estetiku, filozofii, filmovou vědu až třeba po psychologii a biologii. Když jsem vloni kývla na nabídku přispět do této knižní řady monografií představující aktuální výzkumy v oblasti game studies, tedy herních studií, měla jsem poněkud naivní představy o tom, jak snadno a rychle lze takovou knihu napsat. 

Jak jsem záhy zjistila, krátkost knihy v tomto případě paradoxně prodlužuje a komplikuje přípravu a samotné psaní – oč kratší je text, o to promyšlenější musí být rozvaha, co do něj zařadit a co nikoli, aby nakonec podával ucelený a pravdivý obrázek o mapovaném vědním oboru. Někteří autoři zmiňované edice Co je nového se rozhodnou přiblížit jen jeden, sobě blízký, proud bádání, což je u enormně rozsáhlých vědních disciplín, jako je třeba biologie, samozřejmě pochopitelné. Herní studia, zkoumající z pohledu humanitních a společenských věd počítačové hry, jsou nicméně obor velmi mladý a prozatím relativně malý, co se týče vydaných publikací – herní studia vznikla teprve na začátku tisíciletí. I vzhledem k názvu knihy jsem proto usoudila, že není možné si cokoli zjednodušovat a musím na onu malou plochu sedmdesáti stran nějak dostat všechny hlavní proudy bádání, které se rozvíjely v rámci game studies v posledních zhruba pěti letech. Vzhledem k tomu, že se vskutku jedná o nový, začínající obor, bylo možné udělat během několika měsíců příprav rešerši víceméně všech hlavních konferencí, recenzovaných časopisů a knižních publikací za posledních pár let a na jejím základě vyčlenit nakonec čtyři hlavní proudy myšlení, jimiž se obor herních studií v současnosti ubírá. 

Pod proud bádání zabývající se specifiky her jsem zařadila nové estetické, filozofické a uměnovědné výzkumy zaměřené na definování her, jejich hlavních rysů, prvků a funkcí. V této široké kategorii se setkávají například výzkumy herního vyprávění a jeho specifik ve srovnání s vyprávěním ve filmu či literatuře s vědeckými studiemi zaměřenými na etické otázky, které nám hry a hraní kladou. Druhý silný proud herních studií se obecně zabývá historií herního média. Rozčlenit jsem se jej pokusila na několik dalších podsměrů – intenzivně se bádá například v takzvaných regionálních herních studiích osvětlujících, jaké pozoruhodné hry a herní komunity se během posledních desetiletí objevovaly v mnoha různých částech světa včetně Afriky a Latinské Ameriky, aniž by tomu herní veřejnost, konzumující primárně americké, evropské a japonské hry, věnovala dostatek pozornosti. Třetí výrazný směr bádání v game studies zkoumá vztah mezi hrami a společností. Výzkumy v této oblasti těží mimo jiné ze sociologie, genderových nebo kulturálních studií a mapují, jak hry ovlivňují hráče v jejich reálných životech, jakou roli sehrávají při konstrukci jejich identit anebo při přiklánění se k určitým názorům a hodnotám v reálném světě. Posledním, čtvrtým proudem, který se v knize snažím přiblížit, jsou pak výzkumy psychologické. Ty se v současnosti nezaměřují už jen na zkoumání (často v médiích zveličených) negativních efektů počítačových her, jako je například závislost na hraní, ale ohledávají i možné pozitivní dopady hraní, stejně jako vysvětlují, proč určité prvky a typy her fungují a jakým způsobem.
 

Problém, jak dostat na pouhých pár desítek stran vědecké myšlení ze stovek knih a tisíců článků a konferenčních příspěvků, nebyl nicméně jedinou potíží, která specificky komplikovala mé psaní knihy Co je nového v počítačových hrách. Druhá zásadní obtíž spočívala v tom, jak ji napsat srozumitelně pro laiky. Laiky přitom myslím nejen lidi, kteří nejsou obeznámeni s vědním oborem game studies, ale i ty, kdo dosud nepronikli do myšlení společenských a humanitních věd obecně, a v neposlední řadě lidi, kteří nehrají počítačové hry a neznají terminologii, jež je pro hráče běžná (slova jako levelování, game over, názvy žánrů typu RPG atd.). Modelovým čtenářem se stal v mé mysli nehrající fyzik – čtenář inteligentní a schopný použít Google, pokud bude chtít podrobnosti, ale přitom někdo, komu je třeba stručně osvětlit například principy gender studies aplikovaných na počítačové hry anebo herní žánr MMO. Protože předpokládám, že přece jen hráči počítačových her budou mezi čtenáři převažovat, snažila jsem se zároveň knihu nepřetížit vysvětlováním úplných základů herního pojmosloví, aby se čtenáři-hráči nenudili. Najít rovnováhu, aby byl text adekvátně pochopitelný a zároveň nezdržující pro různé typy čtenářů, bylo komplikované, ale za pomoci několika lidí, kteří knihu četli během vzniku, a díky pečlivé redakci ze strany nakladatelství se snad podařilo nalézt vcelku vyvážený kompromis. 

V České republice téměř neexistují odborné knihy zabývající se počítačovými hrami z hlediska jejich estetických, filozofických, sociologických či psychologických aspektů. Těch několik málo herních vědců, které máme, publikuje primárně v angličtině. Herní novináři píšou především na herní weby a do herních časopisů, které logicky čtou hráči, ale nikoli lidé, kteří hry nehrají. Přestože zhruba polovina české populace pravidelně hraje počítačové hry, druhá polovina Čechů se v důsledku této situace o tomto novém a progresivně se rozvíjejícím médiu takřka nic nedozvídá. V rámci periodik a webů určených hráčům, soustředěných primárně na novinky a recenze her, chybí zase informace o nových vědeckých výzkumech zaměřených na hry. Mojí velmi neskromnou ambicí s ohledem na tento specifický český kontext tak bylo, aby kniha byla užitečná a přinesla nové informace jak například rodičům hrajících dětí, učitelům mediální výchovy na základních a středních školách či lidem obávajícím se, že počítačové hry mají příliš negativní efekty na hráče, tak zároveň i samotným fanouškům počítačových her různých věkových kategorií a zájemcům o hlubší ponor do oboru herních studií obecně. V České republice se tato vědní disciplína během posledních let objevuje prozatím dosti sporadicky v ojedinělých kurzech na několika vysokých školách (na Univerzitě Karlově, Masarykově univerzitě, Univerzitě Palackého a FAMU) a i studentům těchto kurzů může kniha, doufám, posloužit jako jakási základní osnova, co vše game studies obsahují, v čem jsou současné výzkumy her objevné a jaké různé nové knihy a články z oboru by mohlo být zajímavé si přečíst. 
 

Helena Bendová: Co je nového v počítačových hrách
Praha, Nová beseda, 2019, ISBN 978-80-906751-9-3, 100 stran





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

5.19Jak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan Bernard
F4.0Filmař disentu Michal HýbekJi.hlavský festival dnes ve dvou blocích představuje osobnost Michala Hýbka (1957– 2003), který se stal významným filmařem disentu. Jeho Dopisy Olze (1986) byly prvním filmovým představením disidenta Václava Havla světové veřejnosti, a to u příležitosti udělení Ceny Erasma Rotterdamského. Těsně po revoluci vytvořil hravou esej o Havlově březnové cestě s názvem Paříž – Londýn aneb S panem presidentem tam a zpět (1990). Dva dnešní bloky filmů Michala Hýbka budou koncipovány jako projekce s úvodem. První blok promítne čtyři krátké Hýbkovy filmy a druhý představí filmový rozhovor Jaroslava Hanzela s Alexandrem Dubčekem v ruštině, který Hýbek natáčel coby kameraman. Následující text je úryvkem z rukopisu připravované knihy Jana Bernarda Filmař(i) disentu: Michal Hýbek, která by měla vyjít v Nakladatelství AMU na jaře 2020.Jan Bernard
4.19Za zmizelou tradicíFilmový historik Lukáš Skupa popisuje chystanou publikaci, v níž chce popsat dějiny jednoho „zmizelého žánru“ československé kinematografie, totiž českého filmu pro děti v letech 1945–1992. Dětem bude ostatně věnována na MFDF Ji.hlava speciální péče v rámci hravé zóny Ji.hlava dětem, kde letos na ty menší i nejmenší čekají výtvarné dílničky ve spolupráci s humpoleckou 8smičkou i časopisem Raketa, programování s Ozobotem či divadlo Koňmo. A samozřejmě i filmy.Lukáš Skupa
dok.revueŽeny o ženáchLiterární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová chystá na podzim k vydání knihu Ženy o ženách zahrnující dvacet osm rozhovorů s dvaceti devíti filmovými a literárními dokumentaristkami působícími v Česku, prostřednictvím kterých zkoumá, jak ženy-dokumentaristky v Česku tvoří. Práce vzniká jako součást její dizertace na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V následujícím textu popisuje genezi projektu i jeho obsah.Barbora Baronová
2.19Jak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea Slováková
1.19Způsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová Hrůzová
3.18Nový nefikční filmDara Waldron o své nové knize New Nonfiction Film Dara Waldron
2.18O vytváření PřetvářeníPřetváření skutečnosti: Kultura dokumentu Spojených států po roce 1945Sara Blair, Joseph Entin, Franny Nudelman
1.18Digitální média a dokumentární tvorba: Protichůdné přístupyAustralský profesor z melbournské univerzity Adrian Miles představuje zcela novou antologii zaměřenou na podobu dokumentární tvorby v éře digitálních a online médií.Adrian Miles
6.17Ke klauzurní knize FAMU 2017Skrytý půvab studentských invencíJitka Lanšperková, Kateřina Šardická

starší články

3.19DOK.REVUE
24. 09. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeKaždý jsme na světě sóloSnímek Sólo francouzského tvůrce žijícího v Česku Artemia Benkiho se stal vítězem České radosti na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.Kamila BoháčkováNový filmVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj chystaný film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám?Martin PávTémaZachytit zázrak potřebuje časCenu za přínos světové kinematografii získal letos v Jihlavě kazašský režisér Sergej Dvorcevoj, který byl také autorem letošní festivalové znělky, jež v jednom dlouhém jímavém záběru snímá tvář kazašské herečky Samal Esljamové na nástupišti moskevského metra. Do Jihlavy se Dvorcevoj vrátil přesně po dvaceti letech, v roce 1999 si z tehdy teprve začínajícího festivalu odnesl historicky první ji.hlavskou cenu. Letos představil na festivalu nejen své dosavadní filmy, ale spolu s ředitelem jihlavské přehlídky objasnil svůj způsob natáčení i uvažování na masterclass, jejíž otitulkovaný záznam si lze přehrát na dok.revue.Kamila BoháčkováSportRůzné podoby výuky dokumentuNa letošním ji.hlavském festivalu probíhala také panelová diskuze o výuce dokumentárního filmu v zemích Visegrádu. Na besedě vystoupili přímo pedagogové vybraných škol. Výuku na pražské FAMU představil Vít Janeček, maďarskou Divadelní a filmovou univerzitu v Budapešti reprezentoval Attila Kékesi, za slovenskou Vysokou školu múzických umení v Bratislavě promluvila Viera Čákanyová a výuku na polské Národní filmové škole v Lodži představila Maria Zmarz-Koczanowicz. Co z diskuze vzešlo?Kamila BoháčkováBáseňVzkříšení pana PuiuKhavn De La CruzRozhovorChceme podporovat pestrost a různorodostRada Státního fondu kinematografie má od října novou předsedkyni Helenu Bendovou a místopředsedkyni Martu Švecovou. Helena Bendová v rozhovoru pro dok.revue sděluje, jaké filmy chce Fond podporovat, jak ona osobně hodnotí dosavadní podporu dokumentu i současnou českou dokumentární scénu a v čem je dobré se inspirovat audiovizuálními fondy v zahraničí.Kamila BoháčkováNová knihaJak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan BernardÚvodníkZa hranami a hranicemiTématem tohoto čísla dok.revue se shodou okolností staly hranice nejrůznějšího druhu a jejich zkoumání, posouvání či rušení, ať už jde o hranice normality, českosti, dokumentu či toho, do jaké míry jsou lidé ochotni připustit do svého života prvek nebezpečí a neočekávatelnosti.Kamila Boháčkovávideo dok.revueMasterclass: Sergej Dvorcevoj23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava