Co je (za) tím, co vidíme

dok.revue 4.16

Ilustrace: Míša Kukovičová

Od doby, kdy růže je růže je růže je růže… reflektujeme prakticky každodenně svůj pohyb mezi simulakry – obrazy obrazů a mediovaná realita je neobejitelným prostředím myšlení, rozhodování, interakcí. Je logické, že jeden směr reakcí se více upíná k lidskému mozku a tělu, jakožto hmatatelné autenticitě na dosah či „na dotek“, a opačná trajektorie se noří do umělé inteligence a klade si otázky, jak se v určitých situacích zachovají samy stroje. Simulace Moral Machine, vyvinutá techniky z Massachusettského technologického institutu (MIT), umožňuje uživateli zkoušet „rozhodování“ aut bez řidičů – uživatel popíše scénář (morálně) obtížné situace, stroj se zamyslí a řekne, jak by reagoval. V nové dok.revue najdete i představení aparátů, které překračují možnosti konvenční reprezentace reality. Trojice intermediálních umělců – Michal Kindernay, Agata Mergelová a Cristian Villavicencio – ve svých esejích přináší vhled do vývoje záznamových zařízení, která se v případě Kindernayovy Camery Altery sama dle výpočtů a vyhodnocení podmínek prostředí, v němž se nacházejí, rozhodují zaznamenávat obrazy ovlivněné i neviditelnými parametry okolního prostředí. V případě haptické kamery Mergelové a Villavicencia je zachycováno to, čeho se ruka uživatele, na níž je kamera připevněna, dotýká.

Působivost záznamu a způsobu, jakým je zpracován, vyprovokovaly k situační recenzi diskutované série Praha vs. Taxi Janka Rubeše z portálu Stream.cz. Někteří taxikáři ji vnímali jako tendenční a nevyváženou. Mediální analytik Milan Kruml ukazuje, jak zvolená forma tzv. reality TV žánrově vylučuje všeobjímající přístup a naopak vyžaduje zaměření na úzkou část tématu s aktivním zapojením autora. Se zastřenou realitou obrazu celebrity ve svém novém celovečerním filmu zápasil slovenský dokumentarista Miro Remo, který po mnoha pokusech o nelineární vyprávění o životě zpěváka Richarda Müllera zvolil pro svůj film Nespoznaný čistě observační metodu. V rozhovoru své rozhodnutí vysvětluje: „Jenom tímto způsobem se povedlo ve filmu vybudovat intenzivní a intimní pohled na Müllerovu osobnost.“

Znepokojení nad záznamem a možnostmi jeho zpracování, jež slibují šokující odhalení dlouho tabuizovaného tématu sexuální asistence, popisuje reportáž z projekce nového českého filmu Miluj mě, jestli to dokážeš, jež se uskutečnila v pražské části Živého kina. Nebezpečí ukryté v nesprávné práci se záznamem, v jeho pořizování či interpretování je také motivem masterclass polského kameramana Wojciecha Starońa, který divákům předkládá návod, jak pracovat s vizualitou, aby v největší možné míře podpořila vyprávěný příběh.