Digitální média a dokumentární tvorba: Protichůdné přístupy

Australský profesor z melbournské univerzity Adrian Miles představuje zcela novou antologii zaměřenou na podobu dokumentární tvorby v éře digitálních a online médií.

Ilustrace: Michaela Kukovičová

Uvádíme zde upravenou ukázku z úvodní kapitoly antologie Digitální média a dokumentární tvorba: Protichůdné přístupy. Texty v této antologii mají svůj původ v panelu konference, která se uskutečnila v roce 2014 v Austrálii. Sjednocujícím tématem, které se prolíná celou antologií, je úvaha nad tím, proč a jakými způsoby se lidé pouštějí do vytváření nefikčních online děl, která jsou skromná jak svým rozsahem, tak i výběrem tématu a při jejichž vzniku bylo využito pouze zcela běžně dostupných nástrojů a technologií. Taková díla vděčí za svoji existenci internetu, který se tak ukazuje být spíše sociálně-technickou sítí, tedy prostorem praxe, nikoli distribuce.

Rád bych si myslel, že akademické publikace vznikají jako reakce na problém. Takový problém může mít formu otázky, může se jednat o něco jako projev zvědavosti anebo třeba i skromného údivu. Tímto problémem ale může být i zřetelná, sdílená obava, něco, o čem se všichni shodneme, že na tom záleží. Anebo jím nemusí být nic tak zjevného a pak se z akademického psaní stává pouze přesvědčování o své vlastní důležitosti. Ať již je tomu tak či onak, problémy, které stojí na počátku vzniku akademické publikace, mohou být pojaty buď tak, že poskytují přednosti panoramatického pohledu přehlížejícího celý obzor tvořený jednotlivými vrcholky. Anebo jsou naopak zasazeny hluboko v údolí, v zátoce říčky, kde je nám umožněno věnovat pozornost drobnostem, které máme hned po ruce.

Tato antologie má svůj původ na onom břehu této říčky. Nenabízí žádné obecné pojetí interaktivní dokumentární tvorby. Můžeme ji číst jako zachycení plejády aspektů současné praxe a protokolů či úhlů pohledu na ně, které je zapotřebí vzít v potaz, když chce člověk uvažovat o interaktivním dokumentu.

Tuto antologii lze také chápat jako reakci na argument Jona Doveye na podporu „post-industriálního chápání procesů směny poznatků“ (s. 255). Takové procesy „by mohly pomoci porozumět složitým vazbám mezi různými částmi tvůrčího systému jako celku“ (s. 255). K naplnění této představy dochází v naší antologii v podobě různých spojnic, které provazují jednotlivé kapitoly, jejich myšlenky a tvrzení. Toto provázání vyzývá čtenáře k rozpoznávání jak sdílených názorů mezi autory, tak i neshod mezi nimi a k tomu, aby na těchto rozporech mohli produktivně stavět.
 


 

Pokud jde o spojnice, všichni autoři si všímají takových kvalit, jako je povaha záznamu, pozorovací talent, způsob načrtávání tématu, měřítko (jak co do závažnosti tématu, tak rozsahu děl) a propojitelnost. Tyto charakteristiky naznačují, jak dostupné digitální nástroje ve spojení se sítí, která je vždy po ruce, otevřely cestu rozmanitým způsobům tvorby nefikčních děl věnujících pozornost každodenním, všedním dějům. Takový druh tvorby pak doplňuje a obohacuje naši tradici dokumentární tvorby. Příspěvky v antologii ukazují, jak tyto digitální nástroje a sítě umožňují vznik děl vykazujících právě tyto kvality; vysvětlují, proč se jedná o díla věnující pozornost atmosféře prostředí, malým pozorováním snad až vedlejších, doprovodných dějů a událostí. Zkrátka popisují vztah mezi digitálními nástroji a nástupem tvorby post-monumentálních nefikčních děl.

Naše antologie, doufám, přispěje svojí analýzou vzestupu těchto nových praktik a přístrojů pojímaných jako stín či odlesk digitalizace, počítačů a internetu, chápaného jako socio-technická síť, ke zkoumání a rozvoji interaktivní dokumentární tvorby.
 

Autor působí jako mimořádný profesor na School of Media and Communication na RMIT University of Melbourne v Austrálii.

Kniha Digitální média a dokumentární tvorba: Protichůdné přístupy byla vydána v lednu 2018 vydavatelstvím Palgrave Pivot.

Přeložil Štěpán Kubalík.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

2.19Jak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea Slováková
1.19Způsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová Hrůzová
3.18Nový nefikční filmDara Waldron o své nové knize New Nonfiction Film Dara Waldron
2.18O vytváření PřetvářeníPřetváření skutečnosti: Kultura dokumentu Spojených států po roce 1945Sara Blair, Joseph Entin, Franny Nudelman
6.17Ke klauzurní knize FAMU 2017Skrytý půvab studentských invencíJitka Lanšperková, Kateřina Šardická
dok.revueJak vznikl film? Výlet do světa filmové archeologie pro malé i velkéRozhovor s autory knihy Terezou Czesany Dvořákovou a Františkem TýmalemRichard Klíčník
5.17Sběrná knihaPavel Kosatík zpovídá dokumentaristku Helenu TřeštíkovouPavel Kosatík
4.17Neviditeľné dejiny slovenských dokumentaristovRedaktor nakladatelství SFÚ Martin Kaňuch o knize vzpomínek slovenského režiséra, dramaturga, scenáristy a filmového publicisty Rudolfa Urce.Martin Kaňuch
2.17Jak jsem se stala animasofkouFilmová publicistka a kritička Kamila Boháčková vypráví o redakci českého překladu knihy estonského animátora a teoretika animace Ülo Pikkova Animasofie: Teoretické kapitoly o animovaném filmu.Kamila Boháčková
1.17Kniha o ztracené generaci českého filmuVzájemný rozhovor Terezy Czesany Dvořákové a Marie Barešové o jejich nové knize Generace normalizace. Ztracená naděje českého filmu?Marie Barešová, Tereza Cz Dvořáková

starší články

1.18DOK.REVUE
26. 02. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková